Na primavera de 2020, parecia-nos que, as igrejas fechadas, se deveriam tornar uma recordação para contar às gerações futuras. Durante aqueles dias, Tomáš Halík, capelão da igreja da Universidade em Praga, pregava pontualmente a partir da sua capela vazia, refletindo sobre a Palavra do Tempo Pascal, e entregava essas reflexões aos meios de comunicação, atingindo assim um povo de fiéis desconhecidos. São essas mesmas homilias e reflexões que o Pe. Halík partilha, agora, connosco neste livro, e que se ajustam perfeitamente ao tempo que, novamente, estamos a viver. Não podíamos imaginar que, um ano depois, devido ao reavivar do Covid-19, aquela situação se tornasse dramaticamente atual, e que voltássemos a experimentar o confinamento e a ter liturgias sem participação de fiéis. Tomáš Halik apercebe-se da desorientação global gerada pela pandemia, e sente também a ansiedade do povo crente: «Será que esta pandemia é um castigo de Deus?» Definitivamente que não, afirma o Autor, e oferece uma reflexão baseada em crença e razão. Pelo contrário, as igrejas vazias, em tempo de confinamento, podem assumir um valor simbólico para o futuro próximo da Igreja, e isso acontecerá se nós, cristãos, tomarmos a sério a nossa vida de crentes. Tomáš Halík desafia-nos a encontrarmos Cristo, para lá do ritual. A reconhecê-lo nas suas feridas – nas da humanidade crente e não crente –, na sua voz de Ressuscitado, e quando nos fala intimamente, pelo Espírito que traz paz e afasta o medo. Também no cristianismo algo tem de morrer para poder ressurgir de uma forma nova e transformada. E esta nova figura já está a emergir, e todos nós podemos ser testemunhas e participantes ativos neste nascimento. Talvez devamos aceitar, como Kairós, a abstinência de serviços religiosos e de atividades da Igreja, como uma oportunidade para pararmos e refletirmos, profunda e empenhadamente, diante de Deus e com Deus.
"Він показав, що любов усе перетерпить, "водам великим любови не вгасити, ані рікам її не затопити", адже "любов бо, як смерть сильна" (П.п. 8, 7-8) - і навіть сильніша від неї. У світлі цієї події любов є чимсь, що ми не повинні віддавати на відкуп сентиментальности; вона означає силу - єдину силу, яка переживає саму смерть і своїми пробитими руками виважує її браму".
"Бути "віруючим" не означає назавжди скинути тягар пекучих запитань. Іноді це означає взяти на себе хрест сумнівів і вірно слідувати за Ним. Сила віри полягає не в "непохитності переконань", а в здатності нести сумніви, неясності, нести тягар таємниці, зберігаючи при цьому вірність і надію".
"Якщо хтось не може знайти Христа в традиційному середовищі, яке пропонують Церкви, у їхніх проповідях, богослужіннях та катехизмах, має ще завжди відкриту можливість: зустріти Його там, де страждають люди".
Роздуми Томаша Галіка ну дуже відгукнулися мені. Тут про сенс страждань, сумніви і запитання. Про зривання ілюзій з примітивної, фундаментальної і чимось наївної віри в Бога. Про діалог з Богом - коли болить, коли Він нас покинув, коли стільки зла і страждань навколо. Не шукаймо простих відповідей...
Хочу прочитати все, що написав отець Томаш Галік. Він так глибоко копає, так вперто хоче викинути сміття, яке маскується під християнство, так гарно оброблює рани Церкви, зцілюючи розуміння віри, богослов'я, традицій, молитви... Одна з найкращих богословських книжок.
Escrito durante a Quaresma e Páscoa de 2020, em plena pandemia, tempo em que as Igrejas viveram vazias e fechadas este livro é desafiante, capaz de fazer as perguntas difíceis e necessárias para o futuro da Igreja e uma excelente leitura para aqueles tempos litúrgicos.
Zamyšlení Tomáše Halíka jsou vynikající přípravou a doplňkem k době velikonoční, ale zároveň pohlazením po duši, povzbuzením a důkazem, že křesťanství je živé, má budoucnost a změna v nás samých nezbytná.
Автор є очевидно представником ліберального крила Католицької Церкви - захищає Стамбульську конвенцію та гендерну ідеологію, на критиків Папи Франциска ставить клеймо браку любові. Йому загалом не подобається Церква такою, якою вона є, і у пандемії він бачить вікно можливостей до перебудови Церкви, знищення дечого старого і створення дечого нового. Гостро критикує відмову у Євхаристії для розлучених і повторно одружених. І хоча в цій книжці є і чимало гарних думок, декілька ложок лівацького дьогтю трохи попсули для мене її прочитання, і все ж я прочитав її до кінця, щоб мати право написати свій відгук.
Hloubka textů kázání z roku 2020, kdy svět zasáhla pandemie a kostely byly v jejím důsledku veřejnosti uzavřeny, srozumitelně a citlivě doprovází hledajícího, vyzývá k přemýšlení, osobní obnově, revizi a znovu objevení základů křesťanské víry. Halíkova zamyšlení pomáhají v přípravě na Velikonoční čas a jsou duchovním průvodcem pro období po něm následující.