Stavení Christlhof, nebo také Pohádka na Šumavě, nechvalně proslulo působením sériového vraha Ivana Roubala. Vražedné běsnění se v něm prý probudilo právě tady. Na samotě ho pronásledovaly neznámé hlasy, zde se také pravděpodobně zbavoval některých svých obětí. Temná historie místa je však mnohem hlubší. Usedlost se stala svědkem tragédie dvou rodin v době třicetileté války a ani další obyvatelé zde nenašli štěstí. Roubal zdaleka nebyl jediný, kdo zde proléval krev a koho pak dostihly nemilosrdné následky jeho činů. Pokud skutečně existují prokletá místa, samota Christlhof mezi ně patří.
Pokud vás lákají příběhy založené na skutečných událostech a místech, pak neváhejte, Samota Christlhof je tou pravou knihou pro vás. Já mám tento typ knih moc ráda, takže je jasné, že kor v kombinaci s Šumavským pohraničím, jsem nedokázala odolat.
Příběh vám představí Samotu Christlhof, dokonce ve 3 samostatných, časových obdobích. Jedná se o dvě historické linky a jednu současnou, která se samozřejmě týká působení sériového vraha, Ivana Roubala. Jeho příběh mě od samotného začátku příliš nezajímal, a tak jsem byla jen ráda, že se mu ani v knize nedostalo příliš prostoru. Zato příběh dvou rodin, odehrávající na Christlhofu, v období před a během 30-ti leté války, mě do sebe vtáhl a nepustil. Postavy byly sympatické, děj, prolínající se s legendami a pověstmi té doby, byl kouzelný a strhující. Díky čemuž i druhá linka, popisující život a osud Juliuse von Živného, syna první poštmistrové v Čachrově, a pátrajícího po historii Samoty, byla zajímavá a získala nádech tajemna. Ne, že by jejich životní příběh, sám o sobě, už nebyl i tak dost zajímavý.
Samota Christlhof není první autorčina kniha, která se mi dostala do rukou, ale je rozhodně zdaleka ta nejlepší. A už se moc těším na další, kterou v zmiňuje v epilogu, a která by se měla týkat Julia von Živného a jeho dalšího osudu.