Teorija čudnosti

by Pavla Horáková, Anjuša Belehar (Translator)

Ada Sabova se na prvi pogled morda zdi stereotipna, mlada urbana intelektualka. Razočarana je nad odnosi, predvidljivim vzorcem, ki se ga je navzelo njeno življenje, in predvsem naveličana svoje službe na Inštitutu za interdisciplinarne humanitarne študije človeka. Potihem pa jo razveseljuje nenavadno razvedrilo … Njeno pozornost pritegnejo manjše, očitno naključne nenavadne podrobnosti, ki jih vidi plesati povsod okoli sebe, nato pa ugotovi, da njihovo pojavljanje dejansko sledi določenim vzorcem, kar ima za posledico nečesa, kar skrivoma poimenuje teorija čudnosti. Rastoča obsedenost z iskanjem pogrešanega sodelavčevega sina Ado postavi na novo pot – in njeno lično, urejeno, predvidljivo življenje nenadoma naredi povsem nepričakovan zasuk.

Teorija čudnosti je zmnožek izjemnega literarnega talenta, sijajnega intelekta in nečesa, čemur bi morda lahko rekli ženska mistika. Pavla Horáková je redka ptica med sodobnimi češkimi pisci: izobražena, duhovita, prefinjena … in rahlo skrivnostna. Tako kot njen novi roman, ki velja za najbolj presenetljivo delo češke literature v zadnjem desetletju. Knjiga je prejemnica češke literarne nagrade magnesia litera za najboljše prozno delo leta 2019.

Genres: Czech Literature, Fiction, Contemporary, Humor, Novels

400 pages, Hardcover

First published January 1, 2018

About the author

Pavla Horáková je autorkou detektivní trilogie pro mladé čtenáře: Tajemství Hrobaříků , Olympia 2010, Hrobaříci v podzámčí , Apostrof 2011, a Hrobaříci a Hrobaři , Apostrof 2012.

Autorsky se podílela na sbírce moderního českého veršovaného folkloru Kecy v kleci (PLOT), která vyšla v roce 2010.

Původním povoláním je překladatelka z angličtiny a srbštiny, na svém kontě má 18 samostatných knižních titulů (např. Kurt Vonnegut, Saul Bellow či Iain Banks), několik rozhlasových her a spolupracovala na šesti antologiích či povídkových sbírkách. Je držitelkou Tvůrčí odměny Obce překladatelů za rok 2000 (Tama Janowitzová, Otroci New Yorku). Literární překlad vyučovala i na Filozofické fakultě univerzity Karlovy v Praze.

Sedm let působila jako redaktorka anglického vysílání Českého rozhlasu, s nímž nadále spolupracuje externě, a více než tři roky moderovala televizní kurz angličtiny. Opakovaně byla členkou překladatelské poroty soutěže Magnesia Litera.

Reviews

[ansvarcova · Rating 2 out of 5]

Dějově slabší, hodně naivní, pořád jsem čekala, až se začne něco dít, až to začne být dobré. Bohužel byla kniha od začátku do konce hodně průměrná. Je to takové prázdné a já po dočtení nechápu, jak mohla taková kniha vyhrát Literu za prózu.
Zajímavou dějovou linií, která by se podle mě dala dobře rozvést, byly podivné zprávy ze Šumperska, které byly zmíněny snad v každé kapitole. Pořád jsem čekala, že se jim bude autorka víc věnovat a že na základě nich příběh rozvine trochu jiným směrem. Ale bohužel. To samé stále dokola zmiňující fáze měsíce (proč?!).

Za mě tedy bohužel hodně slabé.

[Steklina · Rating 4 out of 5]

Ačkoli jsem si po mnohých zklamáních ze současné české prózy řekla, že svůj drahocenný čas budu věnovat raději osvědčené klasice, Teorii podivnosti jsem neodolala a dobře jsem udělala. Sedla mi naprosto výtečně. Velmi tenká a víceméně nedůležitá dějová linka mě nijak neznepokojovala, spíš naopak; mám pocit, že příběhy už jsem přesycena a jen velmi málo mě dokáže překvapit a skutečně zaujmout. V Teorii podivnosti hrají důležitější úlohu úvahy pětatřicetileté Ady, svobodné, bezdětné, bez trvalého partnera. Její pohled na všednosti i bizarnosti našeho každodenního lopotění, plný ironie, nenápadného humoru, nadhledu i přehledu, navíc provedený bravurním jazykem, mě opravdu moc bavil. A to i přesto, že jí a podobným ženám asi nemůžu zcela rozumět, neboť jsem se (prozíravě?) vybavila dostatečnou zásobou dětí. Vzdáleně mi Teorie podivnosti připomínala Komárkovy eseje, jen zabalené v beletristickém hávu a orientované více směrem sociologickým a antropologickým.

[Blazz J · Rating 4 out of 5]

4/5. Horakova se je odločila, da svoje dvojnice Ade Sabove, praške intelektualke, ne bo zapirala v nek strogo zamejen žanrski lepopis. Slovenskemu bralstvu bo morda bližje kot npr. cikel Elene Ferante, ter mnogo na višjem nivoju, predvsem pa globlje kot kakšne FB objave "samostepenih" slovenskih urbanih intelektualnih zapisov, priložnostno pretočenih v tiskano obliko. Roman se lahko bere kot izvrstna samorefleksivna parodija z kančkom magičnega realizma. Pa še ukrajinske papige se na Inštitutu Ade Sabove namreč učijo češčine...

[Bosorka · Rating 4 out of 5]

Teorie podivnosti mi sedla, i když samotná dějová linka není nikterak košatá. Ale vlastně mě to bavilo, všechny ty autorčiny myšlenky, postřehy a nápady. Představuju si, že si to všechno včetně snů v průběhu času zapisovala a mohlo jí přijít líto nechávat je uložené někde v šuplíku. Dalo by se to možná vydat i jako kniha jednotlivých fejetonů, ale autorka se holt snažila svoje chytré úvahy nad životními peripetiemi svázat nějakým pojivem. Ač s mírnými výhradami, pobavila jsem se, mnohokrát i zasmála. A kolikrát si navíc říkala, že to, co autorka vypozorovala, fakt často sedí. Jako dlouholetý obyvatel jedné z těch svažujících se ulic potvrzuji, nic pořádného se tam neudrží, alespoň v horních částech, my naštěstí bydleli až dole :)
Poslouchala jsem jako audioknihu a můžu říct, že na prázdninové přejezdy je to čtení jako dělané. Jitka Ježková má navíc velmi příjemný hlas a zvláštní, že se mi dvě hlavní hrdinky této audioknížky (autorka a interpretka) natolik propojily, že jsem při poslechu v hlavě viděla Pavlu Horákovou.

[Ef Grey · Rating 2 out of 5]

Ze začátku mi to přišlo zajímavé (různé teorie a úvahy a "pitomostech", protože to já můžu; jsem přesně ten typ člověka, který vás ve dvě ráno probudí s nějakou stupidní a mnohdy řečnickou otázkou), ale mohlo by se to celé zkrátit tak o polovinu. Pak už mi to přišlo otravné a ty dějové linky mě až zas tak nezajímaly.

[Michal · Rating 4 out of 5]

Česká vítězka Magnesie Litera. Kniha zvláštní, pomalá, leč pro mě čtivá. Náhled do duše, života, přemýšlení mladé ženy je vždy cenný. Odehrává se na místech, kudy často chodím. Mnoho myšlenek a nápadů a zvyků podivně rezonovalo.

[Tatiana Jančáriková · Rating 4 out of 5]

“Občas mívám dojem, že dobré věci držím pohromadě jen silou vlastního pozorování. A jakmile polevím, rozpadnou se na prvočinitele.”

Autor/ka pri písaní knihy môže vypľuť dušu, dielo môže reflektovať ducha doby a používať inovatívne výrazové prostriedky, ale čo ma prinúti kúpiť si ju? (Okrem osobného odporúčania pár ľudí, ktorých vkusu verím) Sexi anotácia!

Takže keď som si o Teorii podivnosti prečítala, že je to červená knižnica pre držiteľky červených diplomov, bolo to jasné "shut up and take my money". A ako pri každej reklame, aj v tomto prípade to je malý odrb. Nejde o žiadne 50 shades of intelektuálne prekáračky a rezignovaný, pragmatický, promiskuitný prístup k medziľudským vzťahom protagonistky azda v roku 2018, keď kniha vyšla, nevzbudzoval nijaký údiv.

35-ročná Ada Sabová je výskumníčkou v Ústave medziodborových štúdií človeka. Dlhé akademické dni si kráti popíjaním turka, fajčením na balkóne nad pražskou magistrálou (dvojnásobná smrť pre pľúca) a klebetením so staršou kolegyňou Valériou, ktorej nezvestný syn Adu záhadne priťahuje a po ktorom pátra.

Dejová línia je slabá a nepodstatná, kostrou príbehu sú Adine úvahy o tom, prečo sa dodnes na miestach, kde v stredoveku stáli pražské mestské brány, koncentrujú tzv. sociálne prípady, prečo ľudia bez domova málokedy trpia stratou vlasov, čo ovplyvňuje okamžité sympatie či nesympatie neznámych ľudí a či by sa z jej v snoch hyperaktívneho nevedomia nedal vytrieskať lukratívny biznis plán.

Prelínanie snov, reality a snov na nerozoznanie od reality mi pripomínalo Murakamiho 1Q84 a ak by dielo niekedy niekto sfilmoval, musel by to byť Michel Gondry. Ak by pochopil stredoeurópske inside jokes o humanitných vedách a absurdnom výskume.

Nesadne to každému (muži recenzujúci túto knihu je samostatný vtipný žáner), ja dávam na záver tohto roka, z ktorého vám dlžím ešte zo desať recenzií, silné 4* z 5.

[Ada S. · Rating 5 out of 5]

O Teorii podivnosti jsem slyšela, když vyšla a říkala jsem si, že má fakt divnej název. Pak jsem zapomněla. Po čase mi ji kamarádka nabídla darem, protože se jí nečekaně sešly dvě.
No co, darovanému koni na zuby nehleď. Ale já jsem teda hleděla. A dost! Dostala mě hned na začátku už pověstná bristolská škála (sama jsem totiž coby dítě podobnou a navíc ještě ilustrovanou klasifikaci vytvořila a získala tím pozornost široké rodiny; zkrátka už se to se mnou vleče nafurt a na rodinných sešlostech to vždycky někdo neopomene vytáhnout). Čtení pokračovalo průnikem do různých teorií a divením, že někdo může mít tak podobně šíblý myšlenky jako mám často já. Zkrátka Ada (nebo Pavla - těžko říct) jakoby byla mou dvojnicí. Příběh samotný mi pak už v té změti divení se, otvírání pusy dokořán a padání čelisti nepřišel až tak podstatný. I on byl pojmut úplně zvláštním a neotřelým způsobem, místy docela mindfuck. Když jsem knihu zaklapla, bylo mi to líto. Tak ráda bych četla dál. Leč už nebylo co ( i když to kecám, na dovolené u móře jsem zmáčela slanou vodou a přečetla Hrobaře a Hrobaříky).
O něco později mi tatáž kamarádka poslala odkaz na workshop kreativního psaní s Pavlou Horákovou. Tak přiznám se, že dlouho jsem neváhala. Byli jsme nakonec čtyři účastníci, takže to byl skoro individuál. Nevím proč, čekala jsem nějakou totálně ulítlou osobu (dle mého zvyku jsem nic nezjišťovala předem) a přišla distingovaná uhlazená dáma s precizním vyjadřováním a velmi kultivovaným projevem. Byla jsem zklamaná? Ne, naopak. V mých očích se spisovatelka vznesla do nebeských výšin. A když jsem se navíc dozvěděla, že moje psaní není úplně na hovno, tak to už byl vrchol vesmírného štěstí. Čerpám z něj dodnes (i když moje kniha zatím furt nic :-().

[Szeee · Rating 5 out of 5]

Ha objektívebben szemlélném ezt a regényt, mint ahogy akarom, akkor nem lenne ötös. De nem akarom objektívebben szemlélni, mert hiába vannak hibái, hiába húznék rajta kb.80 oldalt, szerintem sosem éreztem még magam ennyire komfortosan egy regényben :)

A főszereplő fiatal nővel messzemenően tudtam azonosulni, és nagyon bírtam, hogy milyen művelt, széles látókörű, ugyanakkor vicces, önironikus, esendő. Ada egy antropológiai intézetben dolgozik kutatóként és nagyon tetszett ahogyan az írónő erőlködés nélkül szőtte bele a történetbe a különböző antropológiai érdekességeket és jelenségeket, pl. hogy a hajléktalanoknak mindig nagyon sűrű hajuk van, nemigen látni kopaszodót közöttük; vagy hogy különböző társadalmi rendszerekben úgy tűnik, hogy különböző formájú lesz az emberek koponyája, meg hogy Murphy törvényét nem lehet kutatni vagy bizonyítani, mert a megfigyelés során életbe lép Murphy törvénye :D

Nemrég jöttem haza Prágából, nagyon megragadott a város, ezért Prágában játszódó történetet kerestem és ez is nagyon betalált, mert szerencsére hangsúlyos a könyvben maga a város, ill. a hangulatának megragadása - és nem csak a romantikus oldaláé . A város ábrázolását is annyira szépen és könnyedén simítja a történetbe Horáková, hogy tanítani kéne.

A történet középpontjában igazából Ada felnövéstörténete meg egy furcsa nyomozás áll, melynél a misztikus vonallal sem volt bajom, metaforaként értelmeztem. A kissé gyors lefolyású végkifejletet is meg tudom bocsátani neki, mert összességében imádtam.

[Jana Černá · Rating 3 out of 5]

Měla jsem to v knihovně rezervované dřív, než to bylo cool, tj. než to dostalo Magnesii Literu. Možná, že kdyby na mě přišla řada dřív, vyhne se tomu ML paradox a nebudu dávat o jednu hvězdičku míň než ostatní.

Kniha má význam v detailech, ale jako celek je pro mě zbytečná. Na 320 stránkách se připravuje na něco, co pak odbyde posledními třiceti. Jasně, že jakožto bezdětná třicítka s Adou v mnohém souzním, ale ona má na rozdíl ode mě tu výhodu, že jí ten závěr dává smysl, zatímco pro mě je to jenom pár vypsaných citátů o docházce ve vztazích, míření na cíle za zády a potvrzení, že nejsem jediná, kdo má seznam asexuálních mužských jmen, kvůli kterému jsem zřejmě ta bezdětná třicítka.

Edit: Nicméně jsem začala sledovat Pavlu Horákovou na FB a došla jsem k závěru, že kniha sice zas tak nezaujala, ale asi miluju autorku.

[Ana · Rating 5 out of 5]

U ovu knjigu kao da je stalo beskonačno riječi i misli (i u principu jedan događaj), savršeno isprepletenih i povezanih u cjelinu. Svakodnevni život obične mlade znanstvenice uz dozu sf-a, taman da paše. :)
Za kraj ću pokupiti jedan od citata s korica: "Uz razoružavajuću ironiju i prirodno oštru duhovitost, Horáková uspijeva izraziti stvari koje će prepoznati svatko tko je ikada iskusio trenutke introspekcije." (David Lancz, Týdeník Instinkt)

[Pakobylka · Rating 4 out of 5]

Naschvál jsem nečetla nic o obsahu knihy, takže jsem spíš čekala nějakou tu lehce humornou cestu do nitra intelektuálky po třicítce. Přestože jsem se vlastně ani moc nespletla, byla jsem i příjemně překvapená, bylo to něco úplně jiného než jsem předpokládala. A zároveň to bylo dobré (!)

[Kaja Mesarič · Rating 5 out of 5]

Love her, bla bi njena frenda, odl mi je blo brat vse njihove čudne teorije, kripi in skrivnostni deli so mi top, Kaspar je tok nadlezen ampak tok hud. V moji glavi je 4,5 ne 5, zarad mal bednega in osladnega konca

[Kateřina Kňapová · Rating 5 out of 5]

Pokud jste pražská intelektuálka je to must-read, pokud ne a hledáte zajímavou českou beletrii a máte náladu na meditativní tempo vyprávění, tak taky.

[anciko · Rating 3 out of 5]

2,5

meni osebno zelo naporna knjiga. bi razlozila zakaj ampak sem prevec utrujena od branja

[Hana Hadžiahmetović · Rating 4 out of 5]

As I was reading this book the street around my gym’s pool started smelling of insulin. My theory of weirdness.

[Knihorožec · Rating 3 out of 5]

Spousta věcí pro mě v tomto románu fungovala: zamyšlení nad různými drobnostmi, místy až satirický pohled na fungování humanitně laděného "výzkumného" ústavu, vytváření zvláštních teorií, dokonce ani hlavní hrdinka mi nebyla vyloženě protivná (což se mi často stává)... Což už je slušná řádka kladů. Ale stejně po přečtení převažuje rozpačitý pocit, že jsme se s knihou nesešly. Zejména kvůli magické/esoterické části na konci příběhu. Autorka někde uvedla, že tuto magickou linku si určití čtenáři užijí a pro těm zbylým by nemusela vadit. Jenže vadila. Říkám si, že kdybych přestala číst o nějakých 100 stran dříve, dojem by byl výrazně lepší. Nechybí mi výrazný, sevřený děj, naopak jsem si užívala všednodenní bezdějovost s občasným exkurzem do vztahů rodinných i milostných. Kniha velmi přesně zobrazuje bezradnost, která se čas od času pokouší o většinu lidí - otázky typu: děláš skutečně něco prospěšného, nejsem zbytečný člověk atd. Ovšem nemám podobný dojem jako spousta čtenářek, že bych se v tom románu a hlavní hrdince úplně viděla, to vůbec ne. Kromě intelektuálních myšlenkových toulek jsem se nezvládla navázat na nic, a hlavně mě otravovala zvláštní zuřivost v péči o vzhled.
Mystická linie s "cestování" časem a prostorem mi přijde nešikovně naroubovaná na jinak dobře postavený román z přítomnosti (nebo nedávné přítomnosti, jde o rok 2012).

[Eliska · Rating 5 out of 5]

Vlastně nevím, co říci nebo jak to říci. V této knize je všechno a nic a je to tak nějak neuchopitelné, ale na mě to skvěle funguje. Tak se to pokusím nějak uspořádat.
1. Moc dobře se mi četla
2. Úvahy hlavní hrdinky o různých obyčejných denních tématech a situacích asi tak trochu napadají každého člověka, ale asi o nich neumí napsat knihu
3. Hrdinka je veskrze sympatická, i když jsem s ní často nesouhlasila
4. Praha, výhled na Hradčany a popisy cest Prahou s historickými souvislostmi – to nemá chybu
5. Skoro běžně složité rodinné vztahy a jejich interpretace a vlastní citový život hlavní hrdinky nijak slavný, a přitom žádné hroucení, deprese
6. Trocha magična či mystiky
7. Popis fungování Ústavu, v němž hrdinka pracuje – dost dobré, i ta jeho vlastně zbytečnost
8. Sny, jejich objevování, významy a využití pro komerční účely – bezva nápad
9. Často vtipné až mile
10. A čeština – sice vyzdobená spoustou cizích slov – ale pohybujeme se v oblasti vědy – je vážně použitá tak, že to stojí za to číst, jen kvůli tomu.
A plno postřehů ze života, nahlédnutí do mnoha vědních oborů a celková čtenářská pohoda. Skoro mi bylo líto se s knihou rozloučit. Původně jsem chtěla dát 4*, ale proč vlastně, za ten konec? Ne ten paní Horákové klidně toleruji. Jak to vlastně jinak ukončit?

[Sabina_bere · Rating 4 out of 5]

"Ko sem bila majhna, sem na knjige na knjižnih policah gledala kot na žive svetove, obsojene na molk. Zaprto knjigo razganja od življenja, na njenih straneh pa se morajo druga k drugi stiskati misli, tudi če si med sabo niso simpatične. Med platnicami se poljubljajo sovražniki na življenje in smrt."

"Ljubica moja draga, navaditi se boš morala, da je edina stalnica v življenju nenehna sprememba."

Teorija čudnosti je presenetljivo sveža, cinična, duhovita, odkrita in zelo berljiva prvoosebna pripoved o Adi, 35-letni mestni intelektualki s sesutim zasebnim življenjem in s službo, ki ji je čedalje manj v veselje. Vsak dan pozorno opazuje ljudi in svet okoli sebe, iz česar sestavlja svojo teorijo čudnosti. Ker sem bila sama dvakrat v Pragi, mi je zgodba priklicala tudi mnogo nostalgičnih spominov na znamenitosti in kraje, ki jih pripovedovalka niza v zgodbi. Ada na široko razpravlja o menstruaciji, moških, prebavi, o svoji na vse strani razkropljeni družini, službi, luni, sanjah, preteklosti, itd., zanimajo pa jo tudi bizarne in tragične novice iz črne kronike. Ko se loti iskanja izginulega sodelavkinega sina, se njen svet obrne drugače, kot je pričakovala.

[Eliska · Rating 3 out of 5]

Ta kniha je opravdu svým způsobem výjimečná, originální, jazykově i myšlenkově zajímavá. Ale podobně jako superlativů si k ní nemůžu odpustit ani řadu kritických poznámek. Mohla by mít 200 stránek a hodnotila bych o hvězdu víc. Cca od s. 150 se začne točit v kruhu, po všech stránkách je repetitivní, podivné zprávy z krajů jsem začala přeskakovat, protože jsem v nich přestala vidět smysl. Hlavní postava mi bohužel taky začala být nesympatická, což se ještě víc stvrdilo s příchodem "vrcholu" knihy... Vůbec knize nevyčítám tempo, v podstatě absenci děje (takové knihy dokonce vyhledávám), cením záměr a do velké míry i styl, ale tady prostě autorce kolem půlky jako by došel dech. Na její další knihy jsem ale rozhodně zvědavá.

[Eliška Vyhnánková · Rating 4 out of 5]

Z nedostatku zkušeností mám představu, že od českých autorek se dočkám většinově buď povrchních milostných zápletek nebo věcí, co mi rozsápou duši (nedík Aleno Mornštajnová a Karin Lednická :)). Teorii podivnosti jsem defacto z nudy otevřela na dovolené a strašně mě potešila. Díky a slibuju, že ty zkušenosti budu rozšiřovat častěji.

[Wayka · Rating 3 out of 5]

Stylově nádherná záležitost, čtení je opravdu zážitkem. Ovšem kniha plná podivnosti, od lidí až po postřehy hlavní postavy, je ve výsledku pouze podivným románem pro ženy. Spadá do kategorie "Pražské ženy neumí používat antikoncepci", navíc hrdinka počne s pomateným bezdomovcem, který si myslí, že cestuje časem. Prvotní svérázné postřehy z Prahy nakonec vyústí v ezoterický konec o smyslu života.

[Quanti · Rating 4 out of 5]

Z recenzí jsem měla strach, že to bude blbost, takže jsem se Teorii podivnosti vyhýbala až do doby, než byla k poslechu na mujRozhlas - jako u spousty dalších knížek. A jako u spousty dalších knížek jsem nelitovala, tady tedy vůbec, i když události poslední cca pětiny jsou přece jen trochu utržené ze řetězu, ani mi to nevadilo. Trošku jsem jen čekala větší rozvinutí šumperské linie.

[Monika Havlasová · Rating 5 out of 5]

Geniální, dlouho mě nic tak neoslovilo.

[Milushka · Rating 3 out of 5]

První věta:
Rozhlížela jsem se po stoletých činžácích, kolem kterých chodím do práce už tolik let.
Poslední věta:
Vítej umírající.

Čtivé a podivné.

[Daniela Tabakovič · Rating 4 out of 5]

"Realita neexistuje bez pozorovatela, pokial sa niekam nepozries, nic tam nie je, respektive len vlna pravdepodobnosti, presne ako v dvojstrbinovom experimente. Poznas to, nie?"

[Sara Đorđević · Rating 3 out of 5]

3.5 The ending ruined it for me.

[Aurora · Rating 3 out of 5]

Estremamente godibile, seppure non riesca a sentire il peso del premio come libro dell'anno che si è aggiudicato. Nonostante questo, Ada sicuramente mi mancherà e tutte le volte che passerò davanti all'ex sanatorio Borůvka, penserò un po' a lei.

[Vir]

DNF cap 12 (pág. 153 de 477)

Empezó muy bien pero me ha dejado de interesar, no sé si lo retomaré más adelante.

[Magda Vremec Ragusi · Rating 4 out of 5]

Smo v Pragi v sodobni Češki in skozi branje vstopimo v svet Ade Sabove, samske ženske v tridesetih, znanstvenice brez otrok. Ada je zaposlena na Inštitutu za interdisciplinarne študije človeka, kjer naj bi znanstveno analizirala prvi vtis med ljudmi. Ada ni znanstvenica samo v službenem času, pač pa nenehno opazuje in analizira morebitne zakonitosti med naključnimi dogodki in njenimi bizarnimi opažanji v vsakdanjem življenju in iz sveta, ki jo obkroža, ustvarja groteskne znanstvene hipoteze. Zelo je zaposlena sama s seboj, vključno z rednim zapisovanjem lastnih sanj in kontrolo telesnih izločkov, tako da se mi je na začetnih straneh knjige pri branju ob številnih odlomkih o negi telesa in samopodobi ter naključnih telesnih razmerjih protagonistke včasih zazdelo, da berem nekaj v stilu »trideseta so nova najstniška«. A na srečo je bil to samo prvi vtis – kmalu se je pred mano razgrnilo tisto, kar človek od sodobnega češkega romana pričakuje: umestitev protagonista v sodobne družbene razmere in vsaj odmev češke zgodovine, (če že ne literarnih oseb, ki jim je politični režim uničil življenje), pa seveda tipično sklicevanje na modrosti iz narodnega ljudskega slovstva ali avtorske literature. Po nekaj čisto osebne začetne antipatije do protagonistke, me je knjiga pogosto navdušila. Nenehno se mi je vsiljevala primerjava z Balabanovim romanom Vprašaj očeta, ker oba pripovedovalca izhajata iz zdravniške družine s tremi otroki v Češki 21. stoletja, vendar je Hans iz Balabanovega dela veliko bolj delikaten, v primerjavi z Ado, ki je v svojem pripovedovanju veliko bolj direktna, včasih celo cinična (npr. z izjavo, da so otroci prijateljic »s svojimi izpadi zagotovo najučinkovitejša oblika kontracepcije in odlična reklama za življenje brez otrok« - str. 83 slov. izdaje), če Hans na podkupljivost zdravnikov samo ugibajoč namiguje, nam jo Ada vrže pred nos brez vsake olepšave ali dvoma in to večkrat. Ada Sabova je tudi predstavnica svoje generacije, v njenem imenu kritizira šolski sistem, ki jo je oblikoval, dotakne se problema prekarnosti sodobnih tridesetletnikov, tudi balasta birokratskega poročanja o delu, ki večkrat postane pomembnejše od dela samega. Ada je v prvem delu knjige postavljena v svet, ki se zdi čustveno popolnoma razkrojen – starša ne živita skupaj, očetove ljubice so za hčer nekaj samoumevnega, sestra živi v tujini, brat je prehoden pojav, ki včasih prespi v Adinem stanovanju, Ada zjutraj ne ve, s kom je ponoči spala ... Roman dobi nove razsežnosti z očetovo osebno zgodbo, skozi katero se v romanu pojavi delikatna tema povojnega nasilnega izseljevanja Nemcev (občutljiva zgodovinska tema, na katero naletimo tudi v romanu Mamina roka srbskega avtorja Igorja Marojevića) in očetovim iskanjem lastne identitete. Zgodovina pronica tudi skozi Adine sprehode po Pragi, ki bodo nedvomno bralno zelo zanimivi za poznavalce mesta.
Kljub temu, da je osrednji literarni subjekt znanstvenica, je delo prežeto z nadčutnim, znamenji, ujemanji naključij, sanjami ... večina Adinih dni se zaključi točno ob 22.23 z opazovanjem lune (ta je opisana kot: banana, trepalnica, noht, hlebec, prsni vsadek, prerezan krog, kontaktna leča, pomarančni krhelj, žoga za rugby in prepolovljena teniška žogica). Seveda je najbolj intenziven predstavnik nadčutnega, nedojemljivega v romanu Kasper Hauser, o katerem pa ni mogoče govoriti brez kvarnikov. Tudi premiki v času oziroma nerazložljivi uvidi ali prividi v romanu ne manjkajo. Presenetljivi pozitivni obrati v nekaterih ljubeznih zmehčajo bolj grobo začetno atmosfero romana. Ada Sabova je bila meni zanimiv lik zaradi kontrasta med pozitivistično razmišljujočo znanstvenico in nadčutnostjo, magičnim. Po tem kontrastu me je zelo spominjala na Doro Idesovo (zaposleno na Inštitutu za narodopisje in folkloristiko) z Žitkovskih boginj Katerine Tučkove. Seveda ne manjka tudi sklic na češko ljudsko slovstvo, pa čeprav en sam: pravljica o Kubi Dařbujànu (str. 250 v slovenski izdaji). Na kratko: zelo zanimiv vsebinsko bogat sodoben češki roman, napisan tako, da bralec z veseljem čaka na avtoričino naslednje delo.