Autorka sepsala vyprávění, aniž by o tom Agnessa věděla. Prostě jen na základě toho, co si zapamatovala. Což mi přijde technicky nemožné.
Manželka jejího bratra byla „běhna“, kdežto Agnessa byla „Anna Karenina“. To mi přišlo poněkud pokrytecké.
Zklamalo mě, že gulagu věnovala zanedbatelnou část knížky. Zato velmi detailně popisuje co si oblékla, co jedla, jak byla krásná... Pobavilo mě, že se prezentuje jako žena, která celý život dbala o štíhlou linii, jedla málo, někdy třeba jen pomeranče... Zatímco její třetí manžel ji charakterizoval takto: Byla kyprá, s tělem jako od Rubense... (s. 180)
Ocenila jsem vysvětlivky v textu.
s. 19 po Charlottě / s. 245, 246 Šarlotta Bylo by dobré to ujednotit.
s. 30 Zeptala [zeptala] s. 172 shlédnutí filmu
ji/jí - s. 54, 171 špatné dělení slov - s. 170, 244 mě/mně - s. 247
Originální výpověď o své době a zemi. Agnessa má výhodu, že není ideologicky zatížená, nevěří komunismu, i když se pohybuje v jeho nejvyšších vrstvách. Fakticky věří jen sobě a to také není důvod k obdivu, k obdivu na ní vlastně není moc. Velká hříšníce, ale není zkažená. Zdá se mi opravdu upřímná.
"Utahovali jsme si z toho, s jakou oblibou se u nás věci pojmenovávají slovem "zvláštní": zvláštní kontingent znamenal vězně, zvláštní budova vězení, zvláštní náklad mrtvolu, zvláštní bedna rakev." Kniha vyšla v roce 2019 a my můžeme po roce 2022 doplnit zvláštní operace...
Očekávání veliké. Ale zklamání také. A. je povrchní kniha stejně jako hlavní hrdinka, nikdy nejde pod povrch. Tolik zvratů a takový osud a člověk se u knihy skoro nudí, to není přece normální. Proto čteno tak dlouho.