Aneta, Kryštof a Nela jsou třicátníci se zcela odlišnými životy. Když jim však v září 2020 přistane na Facebooku pozvánka na třídní sraz se základkou, vzpomínky na jejich společnou minulost jsou rázem zpět. Co se stalo s někdejšími spolužáky z páté třídy, kteří toužili po prvním mobilu, nadšeně sledovali seriály a těšili se na každé nové číslo časopisu Bravo? Vyplnily se jejich sny z přelomu milénia? To zjistí, když se po letech setkají tváří v tvář.
V první části knihy jsem si ujížděla na nostalgické vlně (v roce 2000 jsem byla v osmé třídě, takže Family Frost a Divoký anděl patřily i k mému dětství). Ani mi nevadilo, že příběh je průměrný a stylisticky jednoduchý. Bylo to takové oddechové čtení. V druhé půlce, bez retro pozadí, to ale začala být celkem nuda. Z hlavních hrdinek se stala chodící klišé (single třicátnice a osamělá matka v domácnosti) a z Kryštofa zase kluk, který se nepochopitelně zasekl ve vztahu s Markétou. Štvali mě na střídačku všichni tři. A jejich okolí (Anetiny rodiče, Jenda, Radek) taky. Zkrátka další generační román, díky kterému naše generace vypadá jako banda věčně nespokojených fracků, kteří nevědí, co chtějí (stejně jako v Bezpečně nešťastní od P. Baštanové). Mám pocit, že jim nic není dost dobré, ale nerozumím proč... Téma třídního srazu se taky dalo využít líp. Jen to trochu propracovat. Škoda promarněné šance, tři hvězdy hlavně za tu nostalgii.
Nevim, jestli je to tim, že jsem autorčin projekt o devadesátkách a přelomu milénia sledovala už dřív a tudíž jsem si toho víc všímala, ale přišlo mi, že všechny ty narážky a zmínky nostalgickejch předmětů byly v textu hrozně nápadně našroubovaný, místy mi dokonce připadalo, že jsou některý pasáže napsaný jen proto, aby bylo možný do příběhu nějakou zmínku dostat. Co do příběhu je to basic, první část mi přijde přece jen trochu promyšlenější, v druhý části mi připadaj postavy už vyloženě plochý, některý mě vyloženě srali, ale nebyla v tom vynalézavost, protože to byly postavy, který vás a priori srát maj. Příběh celkem slepě následuje trend „teď je nám všem třicet, jsme nešťastný ze svejch posranejch životů“ (seriously, proč v literárnim světě snad neexistuje postava mileniála, kterej je v životě aspoň relativně spoko?) a asi by si zasloužil lepší pointu, skončilo to vlastně nijak.
Taková oddechovka po náročném pracovním dni. Ta část z dětství se mi líbila víc, jednak byly postavy uvěřitelné, jednak jsem si zavzpomínala na své dětství. Ta dospělá část mě tolik nebavila. :) Přesto jsem ale s knížkou strávila dva docela příjemné dny. :)
Příběh uvízl na půl cesty. Méně je někdy více, takže se nemůžu ubránit pocitu, že by bylo lepší, kdyby se text soustředil buď jen na jednu postavu, nebo jen na jednu dobu. Takhle je to mišmaš, který sice nijak neurazí a příjemně se čte, ale zoufale klouže po povrchu a vyústění je takové polovičaté. Nostalgia porn nestačí.
Když to čtete v kontextu autorčina debutu Devadesátky, je zajímavé pozorovat, jak se snaží do knihy zakomponovat typické fenomény doby, které ji vystihovaly.
Nicméně příběh samotný neobstojí. Poměrně plytké líčení přátelství 3 dětí z páté třídy, kde chvílemi není ani jasné, čím se od sebe Nela a Aneta liší. Následuje posun o 20 let dopředu, kdy se opět potkávají na třídním srazu. Většina ze spolužáků není úplně spokojená e svým životem a závidí ostatním, kteří ovšem pod povrchem prožívají to samé. Aféra 2 z 3 těchto přátel hloubku nepřidá a to ani přes to, že Aneta otěhotní.
Zajímavý je finální moment, kdy jí má její bývalá dětská kamarádka na popud Kryštofa domluvit, ať si dítě, které s ním počala nechá. Aneta odmítne a Nela se rozhodne ji i ostatní smazat z FB a mobilu, uvědomí si, že po tolika letech si s nimi nemá co říct a každý z nich si řeší své současné problémy a jejich životy už se nepotkávají.
A story which brought back so many memories in a very lovely way as others might have completely different memories on their childhood in 90s. 😊
This book is divided into two parts - first part is happening in Spring 2000, and second part is happening in Autumn 2020. We follow up three main characters Aneta, Krystof and Nela who are going into same class. Aneta and Nela are best friends and who like to spend their free time together as friends at age of 11, 12 do. As we follow them more, we discover that they might attend the same class but their lives are completely different. All of them are going through their own ups and downs. In the second part we find them already settled in their works and lives which probably did not end up as they wished for when they were kids back in 2000. The first part was definitely my favourite as it brought back so many memories and I found myself in some of them as we did similar things too. The second part I have enjoyed too as I liked to see a progress of characters. The ending was left open so we can only imagine how lives of those three would continue once the story in the book has finished.
Tyyyjo, tohle bylo silny. Na zacatku mi to tak vubec neprislo - rozjizdi se to jako nevyrazna ceckova traparna o deckach na zakladce v devadesatkach. Zajimavy na tom byly leda tak vzpominky - nazvy serialu, na ktery koukaj, piti a jidlo, ktery jim prijde husty, hlasky, ktery pouzivaji, zabava, ze ktery jsou nadseny, sny, ktery by si prali. Jenze pak to jde teprve hloubeji - prichazeji prekazky, problemy, nedorozumeni, zasahy vyssi moci (ve vsech pripadech to znamena rodice, kteri se nekdy doslova provinili na zniceni zivotu nebo charakteru svych deti). A najednou clovek vnima tu bezmoc a beznadej. Kazdeho jeho rodice ovlivni, opravdu kazdeho. Bohuzel u "beznych, prumernych" rodin (knizka fakt neni o vyjimecnych jedincich, co mrli slunickovej zivot a skvely vztahy v rodine) je to vliv naporad, ze kteryho se treba clovek nedostane nikdy. Ta realisticnost pribehu az uplne boli. Protoze tak to proste je.
This entire review has been hidden because of spoilers.
Z knihy jsem zpočátku byla nadšená, především kvůli pro mě nostalgickému tématu 90. let vyvolávajícímu vzpomínky. Jedna z hlavních hrdinek dokonce má moje jméno a žije ve stejném sousedství jako já. Část knihy z roku 2000 mi připadala, jako bych ji psala já sama. Odkazy na devadesátkové produkty, připomínka jazyka a uvažování mého desetiletého já, i upozornění na sociální i jiné nerovnosti mě vtáhly do děje. Druhá část knihy byla již méně zábavná, obecně to ale chápu, protože nic není tak zábavné jako dětství, jehož starosti a priority jsou naprosto odlišné od dospělosti. Konec byl na můj vkus až moc otevřený, možná si autorka nachystala prostor pro další knihu, možná jen dokončení nechala na čtenářské představivosti. Závěr vidím jako velice symbolický, kdy malý plamínek navázání starých přátelství byl opět uhašen.
This entire review has been hidden because of spoilers.
Fajn oddechovka. Ale zeptejte se mě za rok na děj téhle knížky. Troufnu si říct, že si ho moc pamatovat nebudu. První část z dětství mě bavilo víc. Pěkně jsem se ztotožnila s hlavními hrdiny, kteří řešili zásadní problémy života, a to který seriál si odpoledne po škole pustí, jestli náhodou nebudou doma rodiče, kteří by po nich požadovali nejdřív úkoly a taky to, kdy ksakru dostanu svůj první telefon. Bohužel část z dospělosti mě teda nezaujala vůbec. Na to jak Kryštofovo dětství mě chytlo za srdce a čekala jsem, jak ho rozvod a stěhování poznamenají do budoucna. Tak mě jeho naprosto nezajímá dospělost zklamala.
Každopádně doporučuju jako audioknihu. Kombinace Issová, Neužil a Kameníková a jejich ztvárnění bylo skvělý. Především ta lehce infantilní dětská část v jejich podání mě fakt bavila!
Kniha toho (kromě nostalgického vzpomínání na dětství a mládí prožitá ve sweet 90´s) zas až tak dějově moc nenabízí. Ale mě se vlastně docela líbila. Byly věci který ve mně zarezonovaly více (žena na mateřský čekající na svého muže, aby promluvila konečně s někým dospělým, bo kamarádky daleko, ale manžel nechápe) a některé věci jsem zase nechápala vůbec - proč je Kryštof s Markétou? a proč na sebe vzal tu krádež? Kvůli kámošům? Really? Přijde mi to jako chabý motiv. No ale jinak pohodička čtení.
This entire review has been hidden because of spoilers.
Nějak extra nenadchne, ale asi ani úplně neurazí🤔 První půlka pro mě byla dost zvláštní. Bylo to jako číst deníček dětí - taková hloupoučká naivní sonda do dětského dramatu. Občas zbytečnosti, ale uznávám občas vážnější věci. Nějakou extra nostalgii z odkazů na danou dobu jsem nepociťovala. Druhá půlka je náhled do současnosti, kdy jsou hlavní hrdinové už třicátníci - mají opět nedokonalý životy. Změnilo se hodně, ale vlastně je to pořád meh. Osobně mi kniha asi nic moc nepředala🤔
Kniha mě zaujala s tím, že to bude tak trochu "návrat do dětství", což částečně splnila. Vzpomínky tří spolužáků na školu se v některých ohledech dost shodují s tím, co si ze školy pamatuji já, takže to bylo milé připomenutí. Spolužáci po 20 letech už mi tak sympatičtí nebyli, ale postavy byly vykresleny velmi dobře, uvěřitelně. Nejvíce mě z celého příběhu dostal popis dítěte mezi rozvádějícími se rodiči a nepochopení ze strany "dospěláků". V některých chvílích mi až bylo za Kryštofa úzko.
Na knihu jsem se těšila, že mi připomene má dětská léta (v devadesátkách), ale bohužel mě nakonec vůbec neoslovila a nedostala jsem vůbec nic. Zřejmě jsem očekávala daleko víc. Možná zajímavější děj. Zhruba půlka knihy je z pohledu pěťáků a druhá půlka z pohledu již dospělých stejných protagonistů, kteří se potkají na třídním srazu základky. Jak jsem již napsala, mě kniha neoslovila a ani moc nebavila, spíše jsem ji jen "prolétla"...
Příjemné překvapení. Do knihy jsem se pustila, protože mě zaujal název. Po dlouhé době thrillerů a detektivek příjemná změna. Knížka je lehká a čte se sama. Zavzpomínala jsem si na dávno minulé časy, kdy jsem už byla ve své první práci, ale hrdinové knížky ve škole. No a na konci na rozdíl od detektivek nečeká odhalení, ale velice důležité životní poučení...
Tohle nebude knížka, kterou si za dva měsíce vybavím. Mám pocit, že psát k devadesátkach je teď instantní recept na čtivou knížku. Protože čtivá je, ale ničím výjimečná. Já jsem naštěstí hledala oddychovku a to se v tomto případě splnilo. Musím ale uznat, že se autorce hezjy podařilo udržet povahy hlavních postav v dětství a následně v dospělosti.
Návrat ke vzpomínkám z dětství mi sedlo. První část jsem si vyloženě užívala, četlo se to krásně. Pokračování příběhu po 20ti letech se mi vlastně taky líbilo, bylo to reálné a není vždy všechno růžové. Akorát bych uvítala, kdyby příběh ještě pokračoval. Přišlo mi to takové useklé.
Au, tak tahle ťala do živého. Hodnocení nadsazuju, protože jsem úplně přesně cílovka, je mi jasné, že lidi o pár let starší nebo mladší se s tím už tolik neztotožní. Ale mně to chytlo za srdce, jak dětská část, tak ta dospělá. Je v tom všechno. #JeSuisAneta
Jsem sametové dítě, tudíž cílovka. Moc jsem se na knížku těšil. První polovina byla hodně nadějná a zavzpomínal jsem si na dětsví, ale druhá část (dospělá) se mi už tolik nelíbila a konec mě vyloženě zklamal. Nicméně na oddech dobré.
Bylo to takove mile, hodne nostalgicke. Libili se mi stridajici se vypraveci i dve casove roviny, ale ten konec. Mam proste pocit, ze mi kus knihy chybi. Celkove to nebylo spatne, ale zaroven ani nic extra.
Tak tohle bylo zklamání... a hlavně, kde je další díl? Tohle by mohlo být fajn, kdyby to prostě bylo delší a obsáhlejší, takhle to bylo prostě nic moc - jako by někdo vzal dlouhý román a vybral z něj pár kapitol a vydal to jako knihu.