Vřeteno je zvláštní knížka. Je to trochu postapo, trochu fantasy, trochu dobrodružná, trochu psychedelie.
S dětskym vypravěčem Keyem se ocitáš v Mnohodvoře, městě-civilizaci zformovaný na vnitřní straně obrovskýho trychtýře. Poslední život na Zemi je sešněrovanej přísnou hierarchií a předurčeností individuálního osudu. Jako v každym podobnym systému, i tady se rodí revoluce, u který ale nikdo nemůže s určitostí vědět, jestli přinese změnu k lepšímu, nebo to celý pošle do kytek.
Ze začátku můžeš mít problém zorientovat se v novym fikčním světě, kde hornící sbíraj houby v útrobách „spojenejch dlaní” Mnohodvora a děcka s nadpřirozenejma schopnostma roztáčej svý vřetena. Když ale vydržíš asi padesát stránek mírný zmatenosti, začneš tohle setkání s promyšlenym světem plnym tajemnýho kouzelna přímo hltat.
Kritika u Vřetena vyzdvihuje výraznou autorovu obrazotvornost. Hlavně závěr je plnej mimosmyslovejch vizí a trochu mi připomíná Vesmírnou odyseu. Ne každej tyhle konce ustojí. Ne každej je ocení. Nedaj ti jasný odpovědi na všechny tvý otázky, spíš řadu dalších otazníků generujou.
Vřeteno neni jednoduchá knížka a vlastně nevim, komu bych ji doporučila. Rozhodně si u ní protáhneš ztuhlou představivost. Za zmínku určitě stojí i Königův bohatej, netriviální jazyk, kterej umí pohladit i škrábnout. Pokud si o knížkách rád povídáš se svejma kámošema, Vřeteno ti poskytne spoustu materiálu k rozšťourávání. A i když si ho přečteš sám, bude se ti v hlavě roztáčet ještě několik dní po dočtení. A to je přesně to, co má dobrá knížka dělat.