To je on! O té, co si říkala Toyen

by Milena Štráfeldová

To je on! – Tři slova, ze kterých možná vzniklo umělecké jméno surrealistické malířky Toyen. Jméno stejně záhadné, jako byla sama. Jako by za sebou stále zametala stopy. Svá svědectví tak o ní podali jiní. Malíř Jindřich Štyrský, se kterým vytvořila celoživotní uměleckou dvojici. Židovský básník Jindřich Heisler, kterého až do konce války skrývala ve své žižkovské garsonce, protože odmítl nastoupit do transportu. Její přátelé z Devětsilu Vítězslav Nezval, Jaroslav Seifert nebo Karel Teige. Nebo francouzští surrealisté, když v r. 1947 odešla do pařížského exilu. Díky těmto svědectvím, ale i na základě pátrání v archivech v Česku a ve Francii, napsala Milena Štráfeldová její beletrizovaný životopis. Příběh Marie Čermínové, rodačky z pražského Smíchova, kterou sám André Breton zařadil mezi deset nejvýznamnějších světových umělců 20. století.

Genres: Art, Biography, Nonfiction

358 pages, Hardcover

Published May 1, 2021

Reviews

[Pečivo · Rating 4 out of 5]

Dobrý to bylo. Teď vím, kde Toyen vyrůstala, kde schovávala u Akropole Heislera ve vaně a proč malovala smutný umčo.

Já bych teda válku ve vaně nevydržel. To muselo bejt šíleně nepohodlný. 7/10. Jako bonus pomatení Víti Nezvala na vedlejší koleji na trase surrealismus - komunismus.

[Tom Kubina · Rating 1 out of 5]

Mnoho slov, která o Toyen skoro nic neřeknou, a o všem okolo (Štýrský, Devětsil, nacizmus atd) jen všeobecně známé věci.

Problematické na knize jsou především konverzace mezi postavami, kterých je tam mnoho, ale nepomáhají tvarovat postavy. Slouží spíše živějšímu předání faktografických informací, kolikrát racionalizovaných z pohledu dnešní doby, kdy víme, jak to všechno skončilo. Informace o charakterech postav se dozvídáme z pojmenováni nějaké vlastnosti, ne z toho, jakým způsobem postavy mluví. Působí to, jakoby si pořád povídala jedna a ta samá postava sama se sebou.

Další problematický bod vnímám ve slabém pokrytí francouzského exilu Toyen. Kniha věnuje velké množství prostoru dětství, častokrát vyfabulovanými rozhovory (viz předchozí odstavec), ale několik desetiletí strávených v exilu plném práce nechává na drobnou závěrečnou část.

V neposlední řadě je velmi problematický popis sexuality a genderu Toyen. Po drobném hledání je patrné, že existuje jen velmi málo nepřímých informací. To knize nezabraňuje téma několikrát vytáhnout - neúměrně často v porovnání s ostatními postavami, o kterých podobné informace máme - a pojmout ho spíš jako klevetící pikanterii. Když se gender tematizuje (i třeba v názvu), čekal bych vůči Toyen více respektující přístup.

[Jani · Rating 4 out of 5]

S obrázky by to rozhodne bylo ⭐️⭐️⭐️⭐️⭐️
Musim říci, že měla doopravdy VELICE zajímavý život (celkem jí závidím dopisy od Paula Éluarda). Asi bych spíše preferovala kdyby kniha byla delší a více rozepsala různé osobnosti/události, bylo tam až moc informací na malé části.

[Kristián · Rating 3 out of 5]

Zatímco kvalitních monografií a katalogů z výstav existuje řada, o soukromí nejslavnější české malířky se ví málo – sama prohlašovala, že žádnou rodinu nikdy neměla. Lze tedy pochopit, proč se Milena Štráfeldová vydala cestou beletrizace a přiznané fabulace. Zůstala však kdesi na půli cesty. Povedlo se jí vykreslit ideový kvas, v němž ze vzdoru proti šosáckým maloměšťákům (mezi nimiž vyrůstali Toyen i Štyrský) a v reakci na děsivou válku vznikly avantgardní směry kolem skupiny Devětsil, s nimiž je spojeno možná to vůbec nejlepší z novodobého českého umění. Kniha kromě malířů představuje i teoretika Teigeho, básníky Seiferta a Nezvala nebo architekta Bedřicha Feuersteina. Toyen a Štyrský ale inspiraci nečerpali jen z tohoto podhoubí, ale i z Paříže, hlavního města surrealismu a avantgardy vůbec (ze svého pobytu mimochodem sepsali tlustého průvodce). Není divu, že všichni ti progresivní umělci a myslitelé byli politicky hodně nalevo, ale je znepokojivé, jak rychle se myšlenka rovnostářství překlopila do dryáčnického třídního boje, v čemž přední osobnosti Devětsilu podpořily „karlínské kluky“ kolem Gottwalda. A zatímco třeba Vítězslav Nezval psal pajány na Stalina, Toyen zůstala surrealistkou a ještě před únorovým pučem opustila vlast, aby se do ní už nikdy nevrátila. Už při svém příjezdu do Paříže v roce 1947 byla tak trochu umělecký dinosaurus a po další tři desetiletí zůstala snad posledním žijícím exemplářem jednoho avantgardního směru, který byl možná až příliš spojený s divokým poválečným obdobím… Toyen neměla jednoduchý život, ale zůstala sama sebou, brala svou tvorbu vážně a nepodlehla líbivosti, ať už šlo o umění nebo politiku. A vůči dvěma klíčovým mužům svého života se zachovala obdivuhodně – Jindřicha Štyrského zachraňovala před smrtí v alkoholovém deliriu a Jindřicha Heislera čtyři roky skrývala před gestapem ve vaně své žižkovské garsoniéry. Co mě ale při čtení iritovalo, byl autorčin styl – „bílá místa“ příběhu leckdy vyplnila vycpávkami a klišovitými rozhovory, sklouzávajícími až k banalitě, a všechny postavy zdrobňuje (Manka, Jaroušek, Slávek…). Na vrub nakladateli pak jde nepochopitelná absence obrazové přílohy, ať už reprodukcí obrazů nebo dobových fotografií. O pozoruhodném životě Toyen totiž nejlépe vyprávějí její díla. (6/10)

[Julie Pförtnerová · Rating 5 out of 5]

Toyen se Štýrským jsou pro mne výraznou uměleckou inspirací. Kniha je nádherně napsaná, některé části působí až snově. Čtenář si z knihy neodnáší jen pouhá historická fakta (od kterých se děj knihy ladně omotává) ale taky mezilidské vztahy, odlišné umělecké názory nejrůznějších osobností, a hlavně si uvědomuje, že přes všechno zmíněné, Toyen stále zůstává v jakémsi tajemnu, jakoby pro ni samotnou bylo důležitější zachovat její dílo a ne její osobnost. I když se jedno s druhým velmi silné pojí.

[Jana P. · Rating 5 out of 5]

Musím říct, že z téhle knihy jsem nadšená a s radostí jsem s ní strávila letošní Velikonoce.
Vyhovoval mi styl, kterým byla publikace napsaná. Trochu jsem se toho žánru beletrizovaného životopisu obávala, ale nakonec jsem s Toyen strávila řádku pěkných chvil. Text se mi četl dobře, dokázal mne vtáhnout do sebe.
Za mne je tu skvěle zachycen dobový kontext. Kromě malířky Toyen tu potkáváme řadu lidí, s nimiž ona přicházela do styku, jak se s kým navzájem ovlivňovala, s kým se ideově nedokázala srovnat, jak ji ovlivňovalo dění ve společnosti, historie proplouvající kolem. A přitom Toyen jako člověk sama o sobě zůstává opředena řadou nezodpovězených otázek. Což knize dodává na určité tajemnosti, která mne okouzlovala. Mé znalosti výtvarného umění a jeho historie jsou mizivé, takže nedokážu říct, co všechno je případně dílem fabulace a co je pravdivé, ale ten obrázek, který mi kniha přinesla, si mne získal.
Zároveň si knihy vážím v tom smyslu, že mne přiměla se o tvorbu Marie Čermínové zajímat blíž - hledat si její obrazy, rozjímat nad nimi - momentálně bohužel pouze jen prostřednictvím internetu - ale snad i někdy v dohledné době i v reálu na nějaké výstavě. V tomhle ohledu mne kniha nenásilnou formou "dokopala" k tomu si rozšířit obzory v oboru malířství, o kterém vím skutečně pramálo. Při čtení jsem nedělala nic jiného, než si hledala tvorbu jak Toyen, tak Štyrského, Heislera a dalších. A hrozně moc jsem si to užila.
Nevím, do jaké míry může kniha oslovit čtenáře, kteří mají výtvarné umění či přímo Toyen "nastudované" nějak blíže, ale pokud je tohle pro vás téma nepoznané a tato malířka vás zajímá, za sebe určitě mohu doporučit.

[Jan Valenta · Rating 5 out of 5]

“Za tou moderní fasádou s blikajícími neony, kterou Československá republika ukazuje světu se skrývá docela jiná tvář: tvář zamindrákovaná, hulvátská, agresivní, netolerantní, šosácká, sobecky zahleděna do sebe a přezíravá k hrozbám, které byly tak evidentní.”

“Dobrý obraz je totiž důvod k žití.”

Velmi zajímavé proniknutí do života malířky, jejíž život zůstal stejně tak tajemný jako její obrazy - ve své době nepochopený.

Život plný zvratů, porážek a vítězství a převším další důkaz toho, jak si země nedokázala vážit skutečné osobnosti a dodnes není tak známá jako “osobnosti”, které po převratu v roce 1948 v zemi zůstaly a tvořily prorežimní umění.

[Ria Gehrerová · Rating 3 out of 5]

Vypočuté ako audiokniha a celkom dobré! Na môj vkus príliš veľa historického kontextu a ďalších príbehov ľudí blízkych Toyen. Trocha som potom mala pocit, že historicky toho o nej vieme tak málo, že by to nevydalo na biografickú knihu. Dúfala som, že po prečítaní knihy pre mňa bude menšou záhadou. Nestalo sa 😬

[Blanka Lednická · Rating 4 out of 5]

O Toyen jsem nevěděla před přečtením knížky o moc víc, než se člověk dozví ve škole. Jsem proto ráda, že jsem si knížku přečetla - její životní příběh je neskutečný.

Jen je mi líto, že druhá polovina života je oproti té první tak moc zhuštěná...

[Dasaabtova · Rating 5 out of 5]

Kdyby Marie žila dnes, byla by influencerkou bez vlastního přičinění. Velmi se mi líbí její pohled na svět a že se nenechala nikým zlomit. A jsem moc ráda, že její umění za ni mluví dál a oslovuje nové generace.

[Tamara Valesova · Rating 3 out of 5]

Život a dílo Toyen byly a stále jsou pozoruhodné. Nicméně způsob zpracování jejího životopisu zde podle mě mírně pokulhává. Do slova a do písmene souhlasím s hodnocením Kristiána ze září 2022, nenapsala bych to lépe.

[Barbora · Rating 3 out of 5]

Takové dětské čtení... osoby, které už něco ví, fabulace nenadchnou, ale ocenila jsem, že v příběhu se několikrát přizná autorčino domýšlení a čtení mezi řádky. Pro uvedení do tématu vlastně nemám moc výhrad, možná podivné tempo vyprávění.

[Alibaba72 · Rating 5 out of 5]

Skvělá kniha :-) mám chuť jít okamžitě na výstavu Toyen a jejích přátel.

[Kristen Morgan · Rating 5 out of 5]

Awesome!!!

[Michaela Poláčková]

Příbeh Toyen

[Kristýna Huclová · Rating 3 out of 5]

Nabízí se srovnání s Dějinami světla a ty z toho pak pro mě vycházejí o docela líp. To, že si autorka sem a tam určitě popustila vlastní fantazii, aby zaplnila bílý místa, to mi tak nevadilo, to asi patří k věci, ale přišlo mi, že život někoho jako byla Toyen by mohl být popsán nápaditěji, intenzivněji, s většími grády. Místy mi totiž styl psaní připadal tak trochu školní. Pro někoho možná zajímavé, střídání vypravěčských rovin, pro mě spíš matoucí, hlavně do tý doby než jsem si vzala na pomoc wiki. Wiki je podle mě i v tomhle případě docela nezbytnost, protože tak člověk získá základní orientaci v kulturním provozu tý doby a míň pak tápe mezi načrtnutými vztahy a sitaucemi.

[Bara · Rating 5 out of 5]

Re-reading. Audio. 5*