Křik to nikdy nevyřeší. Vychovávejte děti s lehkostí! Vychovávat děti tak, aby z toho všichni členové rodiny vyšli beze šrámů na duši, je hotové umění. Milan Studnička, psycholog a spoluzakladatel úspěšného vzdělávacího portálu, se proto zaměřil na nejpalčivější otázky z praxe. Je rozdíl mezi výchovou kluků a holek? Jak porozumět sám sobě, a tím pádem i dětem? A jak vycházet s prarodiči? Ať už máte doma miminko, batole, školáka či puberťáka – vždy můžete pracovat na tom, aby se celá rodina cítila lépe.
Knižka, ktorá vám pomôže pochopiť svojho syna či dcérku lepšie. Podáva pohľad na obe pohlavia od útleho detstva, prečo nemožno chlapcov a dievčatká vychovávať rovnako.
Zároveň kniha núti rodičov zamýšľať sa nad tým, ako svoje dieťa/deti vychovávajú, kde a aké chyby robia a čo robiť, aby to v rodine fungovalo lepšie. Odporúčam
V roce 2023 jde o velmi módní a často doporučovanou knihu v bublině kontaktního a respektujícího rodičovství. Já ale tolik nadšená nejsem. Kniha slibuje vysvětlit principy nutné ke zdravému vztahu s dětmi, rozdíly mezi chlapci a děvčaty, návody jak porozumět sám sobě. Poskytuje i otázky a úkoly na procvičení. Autor sám přiznává, že popisuje jakýsi ideální sav, kterého ale v dnešní době v podstatě nelze dosáhnout. Naše společnost je nastaveno jinak, často jsme na to sami (my rodiče) a to bez předchozích zkušností. Autor sice uvádí spousty příkladů ze své praxe, nicméně logicky je zde velký bias - s dětmi v pohodě a bez problémů se v terapeutické praxi nepotkává.
Co se mi líbilo a s čím souhlasím: + pro mě je důležitý i format knihy, takže dávám plus za pevnou záložku a velká písmena + děti reagují svým chováním na podmínky v rodině + podporuje bonding, nošení, skin to skin + zdůrazňuje význam důvěry (připomíná mi Držte si své děti a Neufeldovo přimykání) + rodiče jsou vzorem + říkat dětem pravdu (přiměřeně věku), nesrovnávat, nechat kluky prát se ezi sebou, holky chránit před soutěží + poskytovat bezpodmínečnou lásku (i když občas to zní, že jen pro dívky) Zaujala mě kapitola a přístup k dávání dárků. Pro mě naprosto nový náhled.
Bohužel ale bylo více bodů, ke kterým mám výhrady nebo s nimi nesouhlasím. Po diskusi ve FB skupině připouštím, že je možné, že v knize je to jen nešťastně vysvětleno a v rámci jeho placeného programu se člověk dozví podstatné souvislosti. - sám sebe prezentuje jako ideálního otce (jednoho dítěte), vystudoval, je neustále happy, všechno mu funguje, zvládá psát knihu, píše si deník...běžný rodič si může připadat neschopně a ve stresu, protože jemu to takto nejde. - rodiče by měli být osobnostně zralí - ale co to vlastně znamená? Jak toho dosáhnout? - naprosto chybí zdroje a citace. Tvrzení nejsou ničím podložena. - osobně vnímám rozdíl mezi slovy "věřit" a "důvěřovat" a autor je občas zaměňuje - zmiňuje spoustu častých problémů, ale řešení už neposkytne (např.: Jděte spát s dítětem a ono klidně usne. A co když ne?) - Dítě učí jíst příborem až ve 4 letech, přitom by to zvládlo i dříve - celým textem se prolíná paradox - na dítě je potřeba celá vesnice, ale doma se mu má věnovat jen matka. Která ale nic jiného nezvládá. - Dítě má vychovávat jen otec. Který je celý den v práci. Matka, která je s dítětem celý den doma, jej vychovávat nesmí. - kapitola o rozdílech mezi muži a ženami mi přijde absurdní v milionech ohledů - pokud kluka baví malovat nebo dívku sportovat, budou mít (nebo už mají) duševní problémy - často se v jedné větě odvolává na složitý výzkum předchůdců, přičemž v následující jej shodí, jelikož nerozlišovali dívky a chlapce. A on, jediný spasitel, přišel na řešení, které nám smrtelníkům nyní polopaticky vysvětluje. - mluví o biologickém nastavení, ale skutečnou biologii zanedbává - samé oslí můstky - tvrdí, že se chlapec má naučit spolupracovat, plnit dohody. Ale už neříká jak, - za mě na sebe jednotlivé tématické celky nenavazují - často se opakuje (Ctrl+V celých odstavců) - bojuje za větší věkový rozdíl mezi sourozenci, ale už neřeší biologické předpoklady žen
Myslím, že sa táto knižka rodičom nemusí čítať úplne ľahko. Veľmi často sa môžu objaviť myšlienky typu: tak to som pos*al. A aj keď pán Studnička píše, že si nemáte nič vyčitať, tak štýl pisania podľa mňa dosahuje iný efekt. Chybala mi väčšia podpora pre rodičov a nejaké uznanie toho, že s niektorymi deťmi to môže byť naročnejsie než s inými. Tiež je niekedy nejasné, čo je vedecký fakt a čo len autorov názor či skúsenosť. Na druhú stranu sú v nej rozobrate zaujímave témy a možnosti ako riešiť niektoré náročné situácie. Kapitola o komunikácii môže byť pre rodičov inšpiratívna. Určite doporučujem prečítať.
Kniha neni vylozene spatna, ale s mnoha vecmi nesouhlasim a pristup autora mi vubec nesedi. Pusobi/popisuje se jako dokonaly clovek bez jedine chyby, co vse dela naprosto skvele a jeho syn ho miluje. To mu samozrejme preju, ale v knize to pak dava tlak, ze ctenar nikdy nebude dost dobry… Take autoruv pohled na muze a zenu a jejich spolecenske zrazeni je absolutne mimo muj nazor. Verim, ze mnoho vychovnych metod je funkcnich a sama nektere zkusim, ovsem z knihy jako celku mam spise negativni pocit.