What do you think?
Rate this book
Poupátka
Jizvy na dětské duši jen tak nezmizí. Zneklidňující román nositelky Ceny Jiřího Ortena.
Divadlo umí okouzlit. Své o tom ví i jedenáctiletá Františka, která raději než domů, kde je dusno nebo ticho k nesnesení, chodí po škole do dramatického kroužku. Divadelní partě je zcela oddaná a díky ní objevuje, co znamená věnovat se umění a být součástí velké smečky. Proč jim ale vedoucí Mirek zakazuje kamarádit se s dětmi, které do kroužku nechodí? Proč tvrdí, že správná herečka musí svému režisérovi za všech okolností důvěřovat, a nutí své svěřenkyně se na zkoušce svlékat? Zdá se, že ospalé městečko, kde Františka žije, má téměř dvacet let závažné tajemství - tajemství, o kterém všichni tak nějak vědí, ale promluvit nechce nikdo. Nová kniha nositelky Ortenovy ceny za novelu Svatá hlava obsahuje autobiografické motivy.
Divadlo umí okouzlit. Své o tom ví i jedenáctiletá Františka, která raději než domů, kde je dusno nebo ticho k nesnesení, chodí po škole do dramatického kroužku. Divadelní partě je zcela oddaná a díky ní objevuje, co znamená věnovat se umění a být součástí velké smečky. Proč jim ale vedoucí Mirek zakazuje kamarádit se s dětmi, které do kroužku nechodí? Proč tvrdí, že správná herečka musí svému režisérovi za všech okolností důvěřovat, a nutí své svěřenkyně se na zkoušce svlékat? Zdá se, že ospalé městečko, kde Františka žije, má téměř dvacet let závažné tajemství - tajemství, o kterém všichni tak nějak vědí, ale promluvit nechce nikdo. Nová kniha nositelky Ortenovy ceny za novelu Svatá hlava obsahuje autobiografické motivy.
368 pages, Hardcover
Published June 7, 2021
2 people are currently reading
568 people want to read
Ratings & Reviews
Friends & Following
Create a free account to discover what your friends think of this book!
Community Reviews
Displaying 1 - 30 of 69 reviews
August 7, 2021
Anotace na zadní obálce nelhala, druhá kniha Hanky Lehečkové je skutečně zneklidňující. Poupátka jsou o zneužívání mladých dívek v divadelním kroužku, i když to zdaleka není hlavním tématem románu. Ještě o něco více znepokojující je sledovat nechutné nadřazení a vypočítavě vytvořenou autoritu vedoucího, u jehož činů se mi v průběhu čtení knihy bez nadsázky tajil dech. „Beze mě bys se svýma známkama skončila někde na učňáku a moc dobře to víš, to jenom díky mně maj holky, jako jsi ty, budoucnost,“ křičí v jednu chvíli. Kromě tohoto zásadního tématu se Poupátka věnují přátelství mladých lidí a jejich volnému času, rodinným vztahům, ale i otázce stresu či ideální váhy. Přestože se zdá, že jde o pochmurný příběh, najdou se v něm i místa, na kterých jsem se s chutí smál. Například když hlavní postava Františka popisuje čurání své kamarádky či přemýšlí o zdánlivě nepodstatných věcech. Tyto nadbytečné pasáže by člověk v knize nečekal, ale vlastně to dělá taky, v reálném životě. „Letíme nahoru do patra, klopýtáme a bereme schody po dvou, srdce mi buší jako o závod,“ stačilo by napsat. Ale autorka pokračuje: „… div nevyskočí z hrudi přímo na podlahu druhýho patra, kde jsou položený nový barevný dlaždičky.“ Přesně proto u mě Lehečková získává plusové body — za to, že si na nic nehraje a píše tak přirozeně. Naopak co mi zbytečné přišlo, byly zdlouhavé popisy některých divadelních představení. A na závěr upozorňuju, že celá kniha je psaná hovorovým jazykem, tak abyste nebyli překvapeni.
September 4, 2021
Důležité téma, o kterém je správné psát a číst. Obdivuji autorku, že sepsala své vlastní zkušenosti a zajímalo by mě, co na to asi říká skutečný Mirek, kterého lze na internetu nalézt i se všemi informacemi a fotkami. Povedlo se jí dokonale zachytit myšlení jedenáctiletých dětí, působilo to na mě opravdu autenticky. Ilustrace, které vytvořil autorčin manžel, jsou také velmi povedené. Rušivě na mě trošku působilo přehršle vulgarismů, nesčetné dialogy o tělesných vyměšovacích procesech a slovo "divadelňák" pětkrát na stránce. Postava matky by si zasloužila trochu rozvést - proč byla taková, jaká byla? Z knihy se dozvíme jen to, že má vysokoškolské vzdělání a problémy s manželem, ale nedozvíme se co dělá pracovně nebo co ji motivuje se ke svým dětem tak hrozně chovat. Připomínala mi matku z Vrán od Petry Dvořákové - plochá a nedotažená. Je to prostě jedna z těch knih, kterou si přečtete kvůli tématu, ne kvůli literárním kvalitám a rozhodně se k ní už nebudete vracet.
November 28, 2021
Ach, velmi smutno mi je, ze taketo pribehy nie su len fikcia
December 31, 2021
Dostal osm let vězení a pět let (!!!) zákaz činnosti s dětmi. Po třech letech ho podmínečně propustili. Někdy je právní systém fakt napřesdržku.
https://www.novinky.cz/krimi/clanek/z...
https://www.novinky.cz/krimi/clanek/z...
January 26, 2022
Obsahově se jedná o tíživé téma, které se všeobecně špatně poslouchá, natož o něm čte román. Je ale nutné tyto problémy připomínat, aby se na ně nezapomínalo a při zohlednění, že kniha obsahuje autobiografické prvky autorky, mi přechází mráz po zádech. A tak, zatímco jsou Poupátka obsahově hodnotnou knihou, poukazující na téměř všechny zlé vlastnosti spojené s manipulací a zneužíváním dětí, je tady forma, které ve mně vyvolává velkou míru vnitřního neklidu.
Víte, Poupátka jsou napsána z hlediska jedenáctileté protagonistky (což nevadí), čemuž je uzpůsobena i stylistika, gramatika a grafické zpracování (taktéž v tom nevidím překážku). Problém však přichází s téměř až přehnanou naturalističností, množstvím agrese a hněvu, který text obsahuje. Už dlouho jsem nečetl něco tak temného. V příběhu totiž snad neexistuje žádný světlý moment, dobro a čirá radost. Zobrazený svět, smrsknutý na školu, zatuchlé sídliště, škaredé lidi a zimní období, není místem, kde by bylo pro štěstí místo. Možná je to reflexe autorčina záměru, terapie, jak se s vlastními zkušenostmi vyrovnat a vyjádřit všechen ten neklid, který jako dívka sama zažívala. Přizpůsobit tématu i styl je vhodné, ale přijde mi, že takovéto vyhrocení dosáhlo pro mě únosné meze.
Množství detailů zaplňovalo všechna místa, kam by se dalo utéct pozorností a nejednou jsem se ptal, nakolik je důležité vědět, jestli kapky moči, které protagonistka vyčůrala do záchodu, vydaly nějaký zvuk. Proč stále opakovat, jak někomu smrdí z úst, když si někdo prdne nebo nevymění ponožky? Oceňuji absenci bližších detailů při zneužívání a obrat spíše k „náznakům“ a psychologické manipulaci ze strany Mirka (které dospělý čtenář samozřejmě pochopí hned), protože kdyby se zobrazilo vše, byl by to těžký kalibr už snad na každého. Mimo tyto scény je ale množství informací… no, pro mě už mimo pomyslné hranice. Ano, první osoba umožnila náhled do dětské subjektivity, ale Františčiny nefungující vztahy s rodinou, dospělými, vrstevníky a učiteli společně s neustálými nadávkami působily až moc stylizovaně a přehnaně.
Nebudu lhát, jsem z knížky hodně na vážkách. I přes veškeré klady, zpracované téma a schopnost zachytit vnímání světa očima dětí z „divadelňáku“ (tohle označení se mi už snad do konce života bude asociovat se špatnými zkušenostmi), si nejsem úplně jistý, co jsem si z příběhu odnesl. I přes veškeré postupy, které jsou použity pro sblížení čtenáře s protagonistkou, se mi četlo rychle a bez problému; paradoxně jsem si však musel udělat od knihy odstup, abych mohl pokračovat. Neklid tématu opravdu prýští z každého slova i ilustrace. Hodně nepopsatelný zážitek ze čtení, fakt jo.
Víte, Poupátka jsou napsána z hlediska jedenáctileté protagonistky (což nevadí), čemuž je uzpůsobena i stylistika, gramatika a grafické zpracování (taktéž v tom nevidím překážku). Problém však přichází s téměř až přehnanou naturalističností, množstvím agrese a hněvu, který text obsahuje. Už dlouho jsem nečetl něco tak temného. V příběhu totiž snad neexistuje žádný světlý moment, dobro a čirá radost. Zobrazený svět, smrsknutý na školu, zatuchlé sídliště, škaredé lidi a zimní období, není místem, kde by bylo pro štěstí místo. Možná je to reflexe autorčina záměru, terapie, jak se s vlastními zkušenostmi vyrovnat a vyjádřit všechen ten neklid, který jako dívka sama zažívala. Přizpůsobit tématu i styl je vhodné, ale přijde mi, že takovéto vyhrocení dosáhlo pro mě únosné meze.
Množství detailů zaplňovalo všechna místa, kam by se dalo utéct pozorností a nejednou jsem se ptal, nakolik je důležité vědět, jestli kapky moči, které protagonistka vyčůrala do záchodu, vydaly nějaký zvuk. Proč stále opakovat, jak někomu smrdí z úst, když si někdo prdne nebo nevymění ponožky? Oceňuji absenci bližších detailů při zneužívání a obrat spíše k „náznakům“ a psychologické manipulaci ze strany Mirka (které dospělý čtenář samozřejmě pochopí hned), protože kdyby se zobrazilo vše, byl by to těžký kalibr už snad na každého. Mimo tyto scény je ale množství informací… no, pro mě už mimo pomyslné hranice. Ano, první osoba umožnila náhled do dětské subjektivity, ale Františčiny nefungující vztahy s rodinou, dospělými, vrstevníky a učiteli společně s neustálými nadávkami působily až moc stylizovaně a přehnaně.
Nebudu lhát, jsem z knížky hodně na vážkách. I přes veškeré klady, zpracované téma a schopnost zachytit vnímání světa očima dětí z „divadelňáku“ (tohle označení se mi už snad do konce života bude asociovat se špatnými zkušenostmi), si nejsem úplně jistý, co jsem si z příběhu odnesl. I přes veškeré postupy, které jsou použity pro sblížení čtenáře s protagonistkou, se mi četlo rychle a bez problému; paradoxně jsem si však musel udělat od knihy odstup, abych mohl pokračovat. Neklid tématu opravdu prýští z každého slova i ilustrace. Hodně nepopsatelný zážitek ze čtení, fakt jo.
July 4, 2021
Opět silná kniha, už jen názvy (posléze vyskytující se v textu) jednotlivých kapitol dávají najevo, že to bude sugestivní. Spojení dětské (a výborně zvládnuté) perspektivy s ohavnými činy, které si Františka ve svém okolí neuvědomuje na rozdíl od čtenáře, z toho dělají vážně znepokojující četbu.
Možná není nejvíce šokující konání hlavního predátora Mirka, ale spíš pasivita okolí, neschopnost vystoupit z komfortu, z davu, najít v hlavě krapet volné vůle. Vypravěčka je zmítána ve světě, ve kterém nemá oporu – rodiče neberou dětskou citlivost v potaz, dětský kolektiv není idylický. Když k tomu připočteme touhu po uznání a po tom někam patřit, tak se nemůžeme divit, že Františce sexuální obtěžování není divné.
Manipulace Mirka je dost rafinovaná, dána i jeho autoritativní povahou, která je z divadelního kroužku schopna udělat něco, co nemá daleko od sekty. To je umocněno neotřele konstruovanými dialogy mezi dětmi – naopak Mirkovy projevy jsou zaznamenávány polopřímou řečí, i v tom je jistý vůdcovský kontext, jako by byly děti zbaveny svobodného vyjadřování. Trochu mi právě u hlavního "padoucha" chybělo nějaké psychologické opodstatnění, to by knihu mohlo posunout ještě na další úroveň. Na druhou stranu chápu, že dětská perspektiva hluboké hroužení nad ostatními postavami neumožňuje.
V knize se nachází úsek ze života dítěte nějak tak na pomezí, před dospělostí a zároveň ještě hodně v dětství. Právě kvůli tomu, že se jedná hlavně o autentický záznam (mimořádně skvěle popsány detaily a dětská citlivost), můžou motivy na 350 stranách působit trochu roztříštěně. To ale pro čtenáře, který je stržen atraktivitou vyprávění, nemusí být problém.
Docela by mě zajímalo, jak by tahle kniha rezonovala u dětského čtenáře, pro nějž může působit jako varování, ale i možnost se v příběhu najít.
Ačkoliv to nepřekonalo mé nadšení ze Svaté hlavy, která představovala přece jenom důkladnější sondu do duše a zajímavější formu, i tak nesou Poupátka velmi důležité poselství, jež má originální a autentické zpracování.
(s. 14)
Možná není nejvíce šokující konání hlavního predátora Mirka, ale spíš pasivita okolí, neschopnost vystoupit z komfortu, z davu, najít v hlavě krapet volné vůle. Vypravěčka je zmítána ve světě, ve kterém nemá oporu – rodiče neberou dětskou citlivost v potaz, dětský kolektiv není idylický. Když k tomu připočteme touhu po uznání a po tom někam patřit, tak se nemůžeme divit, že Františce sexuální obtěžování není divné.
Manipulace Mirka je dost rafinovaná, dána i jeho autoritativní povahou, která je z divadelního kroužku schopna udělat něco, co nemá daleko od sekty. To je umocněno neotřele konstruovanými dialogy mezi dětmi – naopak Mirkovy projevy jsou zaznamenávány polopřímou řečí, i v tom je jistý vůdcovský kontext, jako by byly děti zbaveny svobodného vyjadřování. Trochu mi právě u hlavního "padoucha" chybělo nějaké psychologické opodstatnění, to by knihu mohlo posunout ještě na další úroveň. Na druhou stranu chápu, že dětská perspektiva hluboké hroužení nad ostatními postavami neumožňuje.
V knize se nachází úsek ze života dítěte nějak tak na pomezí, před dospělostí a zároveň ještě hodně v dětství. Právě kvůli tomu, že se jedná hlavně o autentický záznam (mimořádně skvěle popsány detaily a dětská citlivost), můžou motivy na 350 stranách působit trochu roztříštěně. To ale pro čtenáře, který je stržen atraktivitou vyprávění, nemusí být problém.
Docela by mě zajímalo, jak by tahle kniha rezonovala u dětského čtenáře, pro nějž může působit jako varování, ale i možnost se v příběhu najít.
Ačkoliv to nepřekonalo mé nadšení ze Svaté hlavy, která představovala přece jenom důkladnější sondu do duše a zajímavější formu, i tak nesou Poupátka velmi důležité poselství, jež má originální a autentické zpracování.
Sedim na obrubníku a čumim na popelnice. Lentilkárna nemá jen normální stříbrný popelnice, ale taky tříděnej odpad, papír, plasty a sklo. Civim na ně a říkám si, proč zrovna plasty žlutý, proč sklo zelený a proč papír modrej. Jasně, plasty zežloutnou, sklo je i zelený jako vltavíny, ale proč zrovna papír modrej? Třeba proto, že ho vyráběj ze stromů a ty rostou celej svůj život tak, aby se dostaly co nejblíž nebi?
(s. 14)
January 1, 2024
Kniha pro lidi, co se nebojí otevřít oči před realitou.
Příběh českého městečka a jeho “malého veřejného tajemství”. Proč zasahovat do něčeho, co se nás osobně nijak netýká? Kam až může dojít manipulace a gaslighting u dětí? Samy ještě nechápou závažnost různých činů, tudíž se snadno přesouvá hranice toho, co je přirozené a v pořádku, a toho, co naopak není.
Postavy, které jsou „čecháčkovstvím“ cítit na sto honů. Všechny ty jejich zaostalé názory, pomluvy, závist, tvorba toxického rodinného prostředí i chtíč něčeho většího, než mají druzí. Hlavně převyšovat ty ostatní a udržet si místo na společenském žebříčku.
Nechutná, avšak velmi důležitá kniha, kterou jsem trávil hodně těžce.
Autorce tleskám a posílám objetí.
Příběh českého městečka a jeho “malého veřejného tajemství”. Proč zasahovat do něčeho, co se nás osobně nijak netýká? Kam až může dojít manipulace a gaslighting u dětí? Samy ještě nechápou závažnost různých činů, tudíž se snadno přesouvá hranice toho, co je přirozené a v pořádku, a toho, co naopak není.
Postavy, které jsou „čecháčkovstvím“ cítit na sto honů. Všechny ty jejich zaostalé názory, pomluvy, závist, tvorba toxického rodinného prostředí i chtíč něčeho většího, než mají druzí. Hlavně převyšovat ty ostatní a udržet si místo na společenském žebříčku.
Nechutná, avšak velmi důležitá kniha, kterou jsem trávil hodně těžce.
Autorce tleskám a posílám objetí.
May 25, 2022
Závažné a nepříjemné téma popsané očima dospívající dívky, která chce být herečkou, a tak je ochotná přijmout trochu zvláštní pravidla místního "divadelňáku" (tohle slovo mi po pár stránkách lezlo krkem). Fascinovalo a děsilo mě nakolik děti Mirka obhajovaly a bránily, jak moc je zmanipuloval a ony mu věřily. Síla.
Bohužel jako celek je kniha poněkud nedotažená, něco jí chybí. Prostředí divadelního kroužku nebo přátelství s Magdou je popsané dobře, ale Františčinu rodinu jsem nepochopila (vzteklý bratr, příšerná matka a nepřítomný otec, vztah rodičů s dědou a jeho přítelkyní). Škoda, že jim autorka nevěnovala víc prostoru, hned by byl příběh trochu lidštější a hlubší. Možná bych pak i hodnotila lépe.
Stejně jako v předchozí knize od Lehečkové se mi moc líbily ilustrace jejího muže.
Bohužel jako celek je kniha poněkud nedotažená, něco jí chybí. Prostředí divadelního kroužku nebo přátelství s Magdou je popsané dobře, ale Františčinu rodinu jsem nepochopila (vzteklý bratr, příšerná matka a nepřítomný otec, vztah rodičů s dědou a jeho přítelkyní). Škoda, že jim autorka nevěnovala víc prostoru, hned by byl příběh trochu lidštější a hlubší. Možná bych pak i hodnotila lépe.
Stejně jako v předchozí knize od Lehečkové se mi moc líbily ilustrace jejího muže.
October 25, 2023
Tyjo, uf, strašidelný čtení... Svatá hlava byla naprostý výbuch písmenek, tohle je "přístupnější" a "čtivější", zato téma, který si Hanka vybrala... i na základě osobních zkušeností... no prostě... uf, tyvole, uf.
Ale chcete to číst!
Ale chcete to číst!
July 7, 2021
Poupátka mě nalákala především svou tématikou a také tím, že autorka je nositelkou Ortenovy ceny za svou novelu Svatá hlava.
Kniha vypráví příběh jedenáctileté Františky, která navštěvuje divadelní kroužek. Z divadla je nadšená, baví ji objevovat umění a líbí se jí být součástí. Jediným problémem je na první pohled zcela obyčený vedoucí Mirek. Jako čtenáři ale později zjišťujeme, že Mirek a jeho chování v pořádku není. Děti se snaží izolovat od ostatních a chce, aby se bavily jen mezi sebou v divadelním kroužku. Dívkám navíc tvrdí, že herečky by měly svému vedoucímu stoprocentně důvěřovat a to i tak, že se před ním musí svlékat.
Jak napovídá anotace, o chování Mirka spousta lidí ví, ale zkrátka nad ním zavírají oči. Nechtějí být tím, kdo tuto skutečnost vytáhne na povrch a začne ji řešit.
Kniha mě hned na první pohled překvapila svým formátem, je totiž oproti ostatním knihám opravdu malá. Zároveň jí to ale dodává na originalitě.
Další zajímavostí je poměrně neobvyklé řešení přímé řeči, které působí jako by se jednalo o drama, kde je nejprve uvedena postava a až potom její promluva. Ze začátku mě to od čtení trochu rušilo, poměrně rychle jsem si ale zvykla a ve výsledku mi to ani nijak zvlášť nevadilo.
Autorka napsala zajímavý příběh pojednávající o důležité tématice, která, jak vidíme v knize, může být často záměrně přehlížena. Velký obdiv jí patří především za to, že celý příběh vypráví z naprosto uvěřitelné dětské perspektivy. Františka si, na rozdíl od čtenáře, vůbec neuvědomuje, co se kolem ní děje a že to vůbec není v pořádku. O to víc je čtenář zaskočen a znepokojen.
Další věcí, která mě až šokovala je pasivnost okolí a fakt, že toto chování zkrátka záměrně přehlížejí. Je jen těžko uvěřitelné, že něco takového skutečně může být ignorováno a to dospělými osobami, které by naopak měly své děti chránit a být prvními, kdo zakročí.
Pakliže hledáte náročnější knihu, která vás zasáhne a ještě nějakou dobu ve vás zůstane, tohle je ta pravá volba.
Za poskytnutí knihy k recenzi děkuji Albatros Media!
Kniha vypráví příběh jedenáctileté Františky, která navštěvuje divadelní kroužek. Z divadla je nadšená, baví ji objevovat umění a líbí se jí být součástí. Jediným problémem je na první pohled zcela obyčený vedoucí Mirek. Jako čtenáři ale později zjišťujeme, že Mirek a jeho chování v pořádku není. Děti se snaží izolovat od ostatních a chce, aby se bavily jen mezi sebou v divadelním kroužku. Dívkám navíc tvrdí, že herečky by měly svému vedoucímu stoprocentně důvěřovat a to i tak, že se před ním musí svlékat.
Jak napovídá anotace, o chování Mirka spousta lidí ví, ale zkrátka nad ním zavírají oči. Nechtějí být tím, kdo tuto skutečnost vytáhne na povrch a začne ji řešit.
Kniha mě hned na první pohled překvapila svým formátem, je totiž oproti ostatním knihám opravdu malá. Zároveň jí to ale dodává na originalitě.
Další zajímavostí je poměrně neobvyklé řešení přímé řeči, které působí jako by se jednalo o drama, kde je nejprve uvedena postava a až potom její promluva. Ze začátku mě to od čtení trochu rušilo, poměrně rychle jsem si ale zvykla a ve výsledku mi to ani nijak zvlášť nevadilo.
Autorka napsala zajímavý příběh pojednávající o důležité tématice, která, jak vidíme v knize, může být často záměrně přehlížena. Velký obdiv jí patří především za to, že celý příběh vypráví z naprosto uvěřitelné dětské perspektivy. Františka si, na rozdíl od čtenáře, vůbec neuvědomuje, co se kolem ní děje a že to vůbec není v pořádku. O to víc je čtenář zaskočen a znepokojen.
Další věcí, která mě až šokovala je pasivnost okolí a fakt, že toto chování zkrátka záměrně přehlížejí. Je jen těžko uvěřitelné, že něco takového skutečně může být ignorováno a to dospělými osobami, které by naopak měly své děti chránit a být prvními, kdo zakročí.
Pakliže hledáte náročnější knihu, která vás zasáhne a ještě nějakou dobu ve vás zůstane, tohle je ta pravá volba.
Za poskytnutí knihy k recenzi děkuji Albatros Media!
January 27, 2022
Poupátka je kniha o velmi silném tématu. Od autorky jsem četla i její předchozí knihu, ale Poupátka jsou za mě daleko lepší. Je to velmi náročné téma a skvěle zpracované. Otevřené téma zneužívání je trpké, bolestné vnímané dětskýma očima. Co mě nejvíce šokovalo, byl fakt, jak to dospělí lidé přehlíželi. Bohužel se kniha zakládá na skutečných událostech. V knize mi chybělo ještě několik stran, potřebovala bych víc stran k nějakému rozuzlení.
November 22, 2021
Tím, že je to psáno velmi jednoduchým jazykem, tedy slovy jedenáctileté holky, se to čte velmi rychle. I když přiznám, že některé pasáže, zvlášť popisy divadelních představení, jsem prolétla velmi zběžně. Téma silné jak noha od kulečníku. Manipulace s dětmi, které fakt ještě většinou netuší, která bije. Kterým nedochází, že tohle už je víc než přes čáru, které slepě důvěřují autoritě. Myslí to s nimi přece nejlíp, věří jim víc než rodiče, může je někam vytáhnout, jako to udělal s některými předchůdci. A vedle toho okolí, které někdy tuší, někdy i musí vědět, ale zavírá oči. Proč? Protože přeci nepůjdou proti někomu, kdo na malém městě vede tak skvělý divadelní soubor. Protože prostě takovému nařčení nechtějí věřit, však je to sympaťák, to by nikdy nemohl, dělá všechno jen pro dobro souboru a dětí.
Pro mě, která se s podobným manipulátorem setkala (naštěstí tedy jen psychickým), je to velmi citlivé téma a je velmi dobře, že se dostává mezi lidi i takto literárně zpracované. Velmi fandím autorce, že dokázala téma s autobiografickými prvky takto předložit čtenářům.
Trochu mi chybělo, že nebylo více popsané Františčino zázemí, rodina, tam to klouzalo dost po povrchu, matka byla nejspíš studená i kvůli blbé rodinné situaci, ale i tam mi chyběl větší vhled, byla bohužel dost ploše napsaná. 3,75
Pro mě, která se s podobným manipulátorem setkala (naštěstí tedy jen psychickým), je to velmi citlivé téma a je velmi dobře, že se dostává mezi lidi i takto literárně zpracované. Velmi fandím autorce, že dokázala téma s autobiografickými prvky takto předložit čtenářům.
Trochu mi chybělo, že nebylo více popsané Františčino zázemí, rodina, tam to klouzalo dost po povrchu, matka byla nejspíš studená i kvůli blbé rodinné situaci, ale i tam mi chyběl větší vhled, byla bohužel dost ploše napsaná. 3,75
January 28, 2025
Keďže som túto knihu počúvala ako audio súbežne s čítaním knihy Svolení, čo sa zaoberá rovnakou témou, možno moje hodnotenie nebude až tak férové.
Oproti knihe Svolení sú Poupátka slabé. Nesedel mi text, nesedela mi čítajúca, z textu by som vyskrtala niektore dialogy/pasaze, nepodststne situacie. Mozno autorka chcela, aby citatel uveril, ze je to rozpravanie mladych ludi, deti, neviem... no prislo mi to silene, zbytocne. Naopak niektorym scenam, ci prezivaniu, by som dala vacsi priestor.
Za mna 2,5-3*.
Oproti knihe Svolení sú Poupátka slabé. Nesedel mi text, nesedela mi čítajúca, z textu by som vyskrtala niektore dialogy/pasaze, nepodststne situacie. Mozno autorka chcela, aby citatel uveril, ze je to rozpravanie mladych ludi, deti, neviem... no prislo mi to silene, zbytocne. Naopak niektorym scenam, ci prezivaniu, by som dala vacsi priestor.
Za mna 2,5-3*.
August 21, 2022
Půlku léta jsem měla takové "meh" období, nemohla se pořádně do ničeho začíst a jelikož se ani nedostanu jako pracující člověk do knihovny (kde mi leží rezervace), která má prázdninově otevřeno jen dva dny v týdnu, sáhla jsem po Poupátkách, které už jsem měla ve čtečce strašně dlouho a vůbec se mi do toho nechtělo kvůli tématu. Ale díky vyprávění v první osobě a dětskému jednoduchému jazyku jsem se strašně rychle začetla a jako panelákové dítě se i ztotožnila s reáliemi.
Od doby, co se však na scéně objevil Mirek, jsem už tušila, kam to celé směřuje a místy mi z toho bylo až fyzicky blbě. Naštěstí vyprávění v první osobě tomu nedalo takový detail, ač si čtenář domyslel, co se bude dít/dělo. Po dočtení jsem si našla i nějaké články o vedoucím souboru a byla znechucená ještě víc, jak mohl kroužek takhle 20 let fungovat.
Moc se mi líbily i ilustrace.
Od doby, co se však na scéně objevil Mirek, jsem už tušila, kam to celé směřuje a místy mi z toho bylo až fyzicky blbě. Naštěstí vyprávění v první osobě tomu nedalo takový detail, ač si čtenář domyslel, co se bude dít/dělo. Po dočtení jsem si našla i nějaké články o vedoucím souboru a byla znechucená ještě víc, jak mohl kroužek takhle 20 let fungovat.
Moc se mi líbily i ilustrace.
February 4, 2022
Tuhle knihu by si měli přečíst všichni, které někdy napadaly otázky typu - proč oběti (zneužívání, násilí apod.) nenahlásily svou újmu. A ideálně hned.
Kniha opravdu realisticky zachycuje to, jak pavouk utahuje síť a lapá do ní své oběti. Zároveň ukazuje problematiku v celé své barvitosti. Moc se mi líbilo vykreslení vztahů a běžných situací mezi dětmi. Vrátila jsem se v čase a připomněla si to své. Určitě stojí za přečtení. Navíc se čte opravdu rychle, jednoduše, což u takového tématu dělá krásný kontrast.
Kniha opravdu realisticky zachycuje to, jak pavouk utahuje síť a lapá do ní své oběti. Zároveň ukazuje problematiku v celé své barvitosti. Moc se mi líbilo vykreslení vztahů a běžných situací mezi dětmi. Vrátila jsem se v čase a připomněla si to své. Určitě stojí za přečtení. Navíc se čte opravdu rychle, jednoduše, což u takového tématu dělá krásný kontrast.
August 18, 2021
Téma, o kterém se nikdy nebude psát dost. Za to palec nahoru. Zpracování mi ale bohužel moc nesedlo.
August 13, 2021
Upřímně řečeno jsem z této knihy na rozpacích. Na knihu jsem byl hodně zvědavý a těšil jsem se, až se do knihy začtu, ale bohužel z knihy nejsem úplně nadšený, jak jsem si představoval. Očekával jsem něco jiného, možná jiné zpracování příběhu. Autorka má specifický styl psaní. Knihu hodnotím na 60 %.
V úvodu autorka píše, že kniha obsahuje autobiografické motivy, a to je na tom všem zneklidňující, když si představím, čím vším musela autorka projít (v knize jedenáctiletá dívka FRANTIŠKA) a potažmo další dívky, které hrály v dramaťáku, který vedl čtyřicetiletý muž MIREK. Určitě muselo být pro autorku hodně těžké vzpomínat na tyto chvíle při psaní knihy a určitě dokážu ocenit, že se rozhodla podělit se svými zážitky a tímto způsobem dát podporu ostatním dětem, které se nacházejí v podobné situaci jako Františka a upozornit všechny rodiče, aby se zajímali o to, jak naše děti tráví svůj volný čas, s kým ho tráví, aby se zajímali o své děti a věnovali jim pozornost, která jim náleží.
Autorka většinu přímé řeči zpracovala formou dialogů, jak je známe z žánru drama, což se hodilo, poněvadž Františka hraje v dramaťáku a tímto způsobem psaní to navodilo správnou divadelní atmosféru. V knize byly použity texty různých písní a hrály se různé divadelní hry. Seznam písní a dramatizace, které se vyskytovaly v této knize, jsou uvedeny v závěru knihy.
Nelíbily se mi VULGARISMY, které se v knize docela často vyskytovaly jak z úst samotných mladých dívek a kluků, tak také z úst Mirka. Proč se musí kamarádky oslovovat hanlivými výrazy?! Tak to mi vážně hlavě nebere a určitě se s tím neztotožňuji, i když pochopitelně nejsem včerejší a vím, že se takto oslovují někteří mladí lidé z mého okolí a říkají si kamarádi! Mě osobně by se to rozhodně nelíbilo, pokud bych se vyskytoval ve věku Františky a vulgarismům bych se rozhodně snažil vyhnout, anebo se je snažil omezit na minimum, nikoliv je přiživovat jako Františka. Samozřejmě záleží na tom, v jaké rodině dítě vyrůstá, jaká panuje harmonie mezi rodiči, jaké je sociální zázemí, s kým dítě tráví volný čas, jaké má kamarády a podobné aspekty, které formují mladého člověka.
Bylo pro mě také zarážející, že Františka opovrhuje učňákem a socialistickými výrobky, což mi připadalo zvláštní na dívku v tomto věku, poněvadž když si vzpomenu na sebe ve věku 11 let, a to jsem o několik let starší než autorka, takové myšlenky mi hlavou ani náznakem nekmitly, až v mnohem v pozdějším věku jsem začal přemýšlet o těchto věcech, ale to je jen poznámka na okraj.
Autorka pojala vyjadřování Františky a jejich kamarádů tak, jak se děti vyjadřují v současnosti nebo jak ho snad autorka zažila v dětství, což je na jedné straně zarážející, ale je to realita u některých dětí, ale pevně věřím, že je to spíše výjimečné, než by to mělo být pravidlem.
V knize se nacházejí pěkné ilustrace. Ilustrátorem je ONDŘEJ DOLEJŠÍ, manžel této autorky. Používá techniku digitální koláže. V knize jsem nenašel pravopisné chyby ani překlepy. Z tohoto pohledu je kniha pečlivě zkontrolovaná.
Co napsat závěrem této knihy? Myslím si, že kniha je spíše určená pro dívky a ženy a nejsem si jistý, jestli tato kniha osloví muže. Autorka zpracovává závažné téma, kterému je třeba se stále věnovat a upozorňovat na něj všemožnými způsoby, ale samotné zpracování knihy se mi úplně nelíbilo. Nevtáhlo mne to úplně do děje tak, jak jsem si představoval a je mi to docela líto. Chtěl jsem vyzkoušet knihu, protože kniha je vidět na každém kroku. Natáčející knižních videí anebo bookstagrammeři se o knize vyjadřují v superlativech, ale po přečtení této knihy to vidím jinak. Z důvodů, které jsem uvedl, uděluji knize průměrné hodnocení. Prozatím má kniha vysoká hodnocení a myslím si, že budou spíše převažovat pozitivní hodnocení na tuto knihu a možná většina čtenářů to bude vidět zcela jiným pohledem než já.
V úvodu autorka píše, že kniha obsahuje autobiografické motivy, a to je na tom všem zneklidňující, když si představím, čím vším musela autorka projít (v knize jedenáctiletá dívka FRANTIŠKA) a potažmo další dívky, které hrály v dramaťáku, který vedl čtyřicetiletý muž MIREK. Určitě muselo být pro autorku hodně těžké vzpomínat na tyto chvíle při psaní knihy a určitě dokážu ocenit, že se rozhodla podělit se svými zážitky a tímto způsobem dát podporu ostatním dětem, které se nacházejí v podobné situaci jako Františka a upozornit všechny rodiče, aby se zajímali o to, jak naše děti tráví svůj volný čas, s kým ho tráví, aby se zajímali o své děti a věnovali jim pozornost, která jim náleží.
Autorka většinu přímé řeči zpracovala formou dialogů, jak je známe z žánru drama, což se hodilo, poněvadž Františka hraje v dramaťáku a tímto způsobem psaní to navodilo správnou divadelní atmosféru. V knize byly použity texty různých písní a hrály se různé divadelní hry. Seznam písní a dramatizace, které se vyskytovaly v této knize, jsou uvedeny v závěru knihy.
Nelíbily se mi VULGARISMY, které se v knize docela často vyskytovaly jak z úst samotných mladých dívek a kluků, tak také z úst Mirka. Proč se musí kamarádky oslovovat hanlivými výrazy?! Tak to mi vážně hlavě nebere a určitě se s tím neztotožňuji, i když pochopitelně nejsem včerejší a vím, že se takto oslovují někteří mladí lidé z mého okolí a říkají si kamarádi! Mě osobně by se to rozhodně nelíbilo, pokud bych se vyskytoval ve věku Františky a vulgarismům bych se rozhodně snažil vyhnout, anebo se je snažil omezit na minimum, nikoliv je přiživovat jako Františka. Samozřejmě záleží na tom, v jaké rodině dítě vyrůstá, jaká panuje harmonie mezi rodiči, jaké je sociální zázemí, s kým dítě tráví volný čas, jaké má kamarády a podobné aspekty, které formují mladého člověka.
Bylo pro mě také zarážející, že Františka opovrhuje učňákem a socialistickými výrobky, což mi připadalo zvláštní na dívku v tomto věku, poněvadž když si vzpomenu na sebe ve věku 11 let, a to jsem o několik let starší než autorka, takové myšlenky mi hlavou ani náznakem nekmitly, až v mnohem v pozdějším věku jsem začal přemýšlet o těchto věcech, ale to je jen poznámka na okraj.
Autorka pojala vyjadřování Františky a jejich kamarádů tak, jak se děti vyjadřují v současnosti nebo jak ho snad autorka zažila v dětství, což je na jedné straně zarážející, ale je to realita u některých dětí, ale pevně věřím, že je to spíše výjimečné, než by to mělo být pravidlem.
V knize se nacházejí pěkné ilustrace. Ilustrátorem je ONDŘEJ DOLEJŠÍ, manžel této autorky. Používá techniku digitální koláže. V knize jsem nenašel pravopisné chyby ani překlepy. Z tohoto pohledu je kniha pečlivě zkontrolovaná.
Co napsat závěrem této knihy? Myslím si, že kniha je spíše určená pro dívky a ženy a nejsem si jistý, jestli tato kniha osloví muže. Autorka zpracovává závažné téma, kterému je třeba se stále věnovat a upozorňovat na něj všemožnými způsoby, ale samotné zpracování knihy se mi úplně nelíbilo. Nevtáhlo mne to úplně do děje tak, jak jsem si představoval a je mi to docela líto. Chtěl jsem vyzkoušet knihu, protože kniha je vidět na každém kroku. Natáčející knižních videí anebo bookstagrammeři se o knize vyjadřují v superlativech, ale po přečtení této knihy to vidím jinak. Z důvodů, které jsem uvedl, uděluji knize průměrné hodnocení. Prozatím má kniha vysoká hodnocení a myslím si, že budou spíše převažovat pozitivní hodnocení na tuto knihu a možná většina čtenářů to bude vidět zcela jiným pohledem než já.
July 20, 2022
Přečteno doslova jedním dechem. Na začátek musím říct, že na mě kniha dýchla nostalgii devadesátek s přelomem milénia. Rozpoznala jsem odraz doby ve které jsem vyrůstala a dokonalé popisy prostředí mě na krátko do dětství dokázaly vrátit. Popisy míst to ale končí (naštěstí). Chaotickému přátelství Fany a Magdy jsem za celou dobu moc neporozuměla. Jednoduchý jazyk a často užívaná sprostá slova mi přitom vůbec nevadila, i když si nevzpomínám, že bychom se podobně vyjadřovali - aspoň ne soustavně. Problémem za mě bylo nejspíš to, že jsem nedokázala uvěřit věku hlavní hrdinky. I tak mi ale v hlavě pořád poplašně blikalo, že je kniha založena na autobiografických prvcích… šílené.
Postava Mirka byla geniálně vykreslená, vadila mi, štítila jsem se ho a bylo mi fyzicky těžko číst části kde se objevoval, to vše ale způsobilo, že jsem knihu nedokázala odložit, dokud jsem ji nedočetla a nezjistila, jak to s ním dopadlo. (Přála bych si ale vědět víc, např. nastínit nějaké informace ze soudního procesu apod.) Zajímavé je taky propojení s dysfunkčními rodinami. A rodina malé Fany byla opravdu hodně rozbitá. Nenašla jsem ani jednu pasáž, kde by se jí jeden z rodičů snažil porozumět, popovídat si, pochopit. Ze strany rodiny tam nebylo nic… žádný cit, žádná láska. Je potom velmi pochopitelné, že takové děti přilnou k někomu kdo jim svou pozornost dá a už je jedno, že to ten dotyčný dělá pro svůj vlastní prospěch. Dítě to nedokáže poznat.
Přemýšlela jsem i nad pěti hvězdami, ale byly tam drobnosti, které mi neseděly viz text výš a taky nedokážu překousnout, že to trvalo dvacet let a lidi o tom tiše věděli a nikdo nic nepodnikl. A co proboha ti kluci v tom kroužku? Dělo se jim to taky? Nebo to jen přehlíželi? To jim to vůbec nevadilo? Nakonec mám dost otázek, na které neznám odpovědi a proto čtyři hvězdy.
Postava Mirka byla geniálně vykreslená, vadila mi, štítila jsem se ho a bylo mi fyzicky těžko číst části kde se objevoval, to vše ale způsobilo, že jsem knihu nedokázala odložit, dokud jsem ji nedočetla a nezjistila, jak to s ním dopadlo. (Přála bych si ale vědět víc, např. nastínit nějaké informace ze soudního procesu apod.) Zajímavé je taky propojení s dysfunkčními rodinami. A rodina malé Fany byla opravdu hodně rozbitá. Nenašla jsem ani jednu pasáž, kde by se jí jeden z rodičů snažil porozumět, popovídat si, pochopit. Ze strany rodiny tam nebylo nic… žádný cit, žádná láska. Je potom velmi pochopitelné, že takové děti přilnou k někomu kdo jim svou pozornost dá a už je jedno, že to ten dotyčný dělá pro svůj vlastní prospěch. Dítě to nedokáže poznat.
Přemýšlela jsem i nad pěti hvězdami, ale byly tam drobnosti, které mi neseděly viz text výš a taky nedokážu překousnout, že to trvalo dvacet let a lidi o tom tiše věděli a nikdo nic nepodnikl. A co proboha ti kluci v tom kroužku? Dělo se jim to taky? Nebo to jen přehlíželi? To jim to vůbec nevadilo? Nakonec mám dost otázek, na které neznám odpovědi a proto čtyři hvězdy.
January 24, 2025
Další těžké téma, které autorka dokázala zpracovat velmi citlivě a autenticky. Není to vůbec lehké čtení, místy jsem to musela číst na etapy. Tím jak je příběh vyprávěn z pohledu samotných dětí, je to o to bolavější a člověk si jen přeje, aby jim mohl na dálku pomoci, poradit, varovat je. Samotná kniha je také jedinečná tím, že dialogy jsou psané jako divadelní scénář...to dodává na autenticitě. A musím ocenit i celkový vzhled knihy, který zaujme čtenáře na první pohled (edice Tvář nakladatelství Vyšehrad). Klobouk dolů také ilustrátorovi Ondřejovi Dolejšímu, který dokáže svými kolážemi a kresbami příběh podpořit a oživit.
Autorka je pro mě příjemným objevem v české literatuře. Budu se těšit na další její dílo.
Autorka je pro mě příjemným objevem v české literatuře. Budu se těšit na další její dílo.
August 20, 2021
Přestože mě moc nebavilo prostředí divadelního kroužku, knížka na mě dost zapůsobila. Silné téma je sice popsáno víceméně jen v náznacích, bez zbytečných bulvárních nebo jinak efektových prostředků, ale i tak je krásně jasno v tom, jaký vliv na dětskou psychiku mají podobné zážitky. Tísnivé čtení.
August 25, 2022
I swallowed it in a few days. And that hurt. The dish was served in a perfect way. But the ingredients were difficult to digest.
The author shows all the phenomena connected to sexual abuse masterly.
The author shows all the phenomena connected to sexual abuse masterly.
July 10, 2021
Těžko napsat víc než - UF. Začnete číst a zdá se, že čtete jen “jednu z mnoha” knížek o ne úplně šťastném dětství… A postupně atmosféra houstne a zjišťujete, že ten fajn vedoucí divadelňáku vlastně tak moc fajn není. Za mě skvělé. A tíživé.
December 13, 2022
Konečně Poupátka půjčené od Širu a přečtené ve vlaku a v přestávkách mezi tvořením zápočtových testů / Taky teď trochu téma imaginárního Název bookclubu / "Vždycky když má na sobě zelenou barvu, mám pocit, že jí můžu říct úplně všechno na světě."
December 21, 2021
Poupátka nie sú oddychové čítanie. Je to surové, je to na grc a je to dôležité čítanie. Malé české mesto, rodičia, ktorí sa až tak nezaujímajú alebo nestíhajú zaujímať o svoje deti. Síce všetci všetkých poznajú, aj vedia ošemetnosti, aj ich verejne prepierajú, ale vlastne až tak neriešia. A tak si detský divadelný súbor žije svojim životom, vedie ho super týpek Mirek, ktorý až tak super týpek nie je. Decká ho žerú, baby ešte viac a on ich ešte viac viac. A už asi viete kam tým mierim. Je to proste grc, je to o zneužívaní, o manipulácii, je to úzkosť a deje sa to. Deje sa to všade a stále a všade a stále je to rovnako „tolerované“ a prehliadané... neviem riešenie, ja len, že asi... viac sa zaujímajme. Možno to je prvý krok.
December 27, 2022
Poupátka je skvělá kniha a určitě stojí za přečtení i doporučení. Tak proč jen tři hvězdičky? Kniha se zabývá závažným tématem zneužívání dětí - takových knih není hodně a mají tendenci se zapsat do paměti. Ve srovnání s fikční Mou temnou Vanessou nebo autobiografickým Svolením, nepůsobí Poupátka tak silně. Autorka zvolila velmi zajímavou metodu, kdy v životě hlavní hrdinky vybírala určité body, které nakonec vykreslily celý obraz, nicméně jsem ve výsledku měla horší pocit z rozvodu rodičů než ze samotného zneužívání.
February 11, 2023
Taková roztomilá knížka a takový děsivý příběh. Musím říct, že české autory moc nečtu, ale po Poupátkách se do některých možná pustím.
Autorka skvěle vystihla děj pomocí vnímání dětského vypravěče. Hlavní hrdinka Františka nám tak přináší svým naivním vhledem všechny informace, které jako čtenář samozřejmě ihned pochopíte a které se vám budou hnusit. Skvěle napsané postavy. Originální je i samotný text, kde jsou dialogy psané tak, jako by to bylo drama.
Autorka skvěle vystihla děj pomocí vnímání dětského vypravěče. Hlavní hrdinka Františka nám tak přináší svým naivním vhledem všechny informace, které jako čtenář samozřejmě ihned pochopíte a které se vám budou hnusit. Skvěle napsané postavy. Originální je i samotný text, kde jsou dialogy psané tak, jako by to bylo drama.
January 22, 2022
plus za odvahu zpracovat téma, ale jako literární dílo nic moc
January 28, 2022
NELA: Kdo bude mluvit jako první? Já nechci.
JÁ: Já klidně budu mluvit jako první a vy se pak přidáte.
Poupátka jsou knihou psanou lehkým jazykem, avšak pasující se s nelehkým motivem. Děje se to, bohužel nejen na stránkách knih, ale kolem nás, často u lidí, u kterých bychom nic podobného nepředpokládali, protože mají status, postavení a kdo ví co všechno.
Františčino lehce odosobněné vyprávění mrazivého příběhu se navzdory těžkosti četlo lehce. Mentalita jedenáctileté slečny zachycená nejen v myšlenkových útržcích, ale často i rozhovorech s kamarády mě vrátila do podobného věku, kdy jsem se spolužáky vedla podobné, hledala vlastní místo na světě, snažila se vymezit. Líbil se mi - alespoň předpokládám - rozpor mezi téměř až stoicismem Fany a zbytku souboru v kontrastu s pocity, které musel zažívat čtenář. Třeba dostane milost...
Mrazivost tématu, na které je dozajista potřeba upozorňovat, mi i zpracováním připomněla Vrány od Petry Dvořákové, včetně dětského smýšlení, vyprávění a lehce jednodimenzionálních postav rodičů, hlavně matek, které v obou případech postrádaly pozadí.
Hvězdičku navíc za dozajista nejednoduché zpracování vlastního životního tématu.
(A ráda bych všem postavám jako je Mirek ze srdce popřála, ať shoří v pekle.)
JÁ: Já klidně budu mluvit jako první a vy se pak přidáte.
Poupátka jsou knihou psanou lehkým jazykem, avšak pasující se s nelehkým motivem. Děje se to, bohužel nejen na stránkách knih, ale kolem nás, často u lidí, u kterých bychom nic podobného nepředpokládali, protože mají status, postavení a kdo ví co všechno.
Františčino lehce odosobněné vyprávění mrazivého příběhu se navzdory těžkosti četlo lehce. Mentalita jedenáctileté slečny zachycená nejen v myšlenkových útržcích, ale často i rozhovorech s kamarády mě vrátila do podobného věku, kdy jsem se spolužáky vedla podobné, hledala vlastní místo na světě, snažila se vymezit. Líbil se mi - alespoň předpokládám - rozpor mezi téměř až stoicismem Fany a zbytku souboru v kontrastu s pocity, které musel zažívat čtenář. Třeba dostane milost...
Mrazivost tématu, na které je dozajista potřeba upozorňovat, mi i zpracováním připomněla Vrány od Petry Dvořákové, včetně dětského smýšlení, vyprávění a lehce jednodimenzionálních postav rodičů, hlavně matek, které v obou případech postrádaly pozadí.
Hvězdičku navíc za dozajista nejednoduché zpracování vlastního životního tématu.
(A ráda bych všem postavám jako je Mirek ze srdce popřála, ať shoří v pekle.)
July 16, 2021
Příběh jedenáctileté Františky, která žije dramatickým kroužkem. Vedoucí Mirek však dává zvláštní pokyny – nikde o dramaťáku nemluvit, ale uvnitř kroužku si musí absolutně důvěřovat, a to až natolik, že děvčatům není divné se před Mirkem svléknout. Vypadá to, že kolem kroužku je nějaké tajemství. Tajemství, o kterém stejně asi většina lidí tuší….
Knížka je psána pohledem právě Františky, je to skoro jako její deníkový zápis. To, co nám však ukazuje, jak žije doma, proč chodí do dramaťáku a hlavně, co všechno se jí honí v hlavně, je hodně znepokojující. Tenhle příběh Vás rozhodně nenechá chladnými, a to hlavně proto, že se takové věci prostě kolem nás bohužel dějí (autorka dokonce čerpala ze svých zkušeností). Navíc se můžeme na všechny situace podívat tak, jak je vidí jedenáctiletá slečna, a to si myslím, že příběhu moc pomohlo. Kniha je velice čtivá, jak jsem ji vzala do ruky, tak jsem ji neodložila dřív, než jsem byla na konci.
Kniha vychází pod edicí Tvář a musím říci, že co jsem zatím četla, tak vždy bylo výborné. A hlavně celkové zpracování a úžasné ilustrace podtrhují dokonalost těchto knih.
4,5*/5*
Knížka je psána pohledem právě Františky, je to skoro jako její deníkový zápis. To, co nám však ukazuje, jak žije doma, proč chodí do dramaťáku a hlavně, co všechno se jí honí v hlavně, je hodně znepokojující. Tenhle příběh Vás rozhodně nenechá chladnými, a to hlavně proto, že se takové věci prostě kolem nás bohužel dějí (autorka dokonce čerpala ze svých zkušeností). Navíc se můžeme na všechny situace podívat tak, jak je vidí jedenáctiletá slečna, a to si myslím, že příběhu moc pomohlo. Kniha je velice čtivá, jak jsem ji vzala do ruky, tak jsem ji neodložila dřív, než jsem byla na konci.
Kniha vychází pod edicí Tvář a musím říci, že co jsem zatím četla, tak vždy bylo výborné. A hlavně celkové zpracování a úžasné ilustrace podtrhují dokonalost těchto knih.
4,5*/5*
March 25, 2022
Kniha Poupátka v sobě zpracovává dost silné, zneklidňující téma, které člověka rozhodně nenechá chladným. Místy je to dost těžké čtení, které jsem si musela dávkovat. Nicméně je dobře, že se o těchto věcech píše. O to děsivější to je, když se jedná o dílo s autobiografickými prvky a člověk ví, že se podobné věci dějí.
Pravda, ne vždy mi úplně sedělo zpracování, občas mi nesedělo chování dětských postav, které mi ne vždy přišlo úměrné jejich věku (hlavně způsob vyjadřování), ale to určitě nesnižuje závažnost toho sdělení, které se autorka snaží předat.
Kniha je svojí atmosférou celkově dost neutěšená. Nejen tím svým hlavním tématem, ale také tím, jak zobrazuje napjaté vztahy v rodinném kruhu hlavní hrdinky Františky. Nejen tedy hlavní téma knihy, ale i ty rodinné vztahy vyvolávají řadu podnětů k zamyšlení.
Tyto dojmy píšu čerstvě po dočtení. Knihu si budu muset ale ještě nechat usadit v hlavě - takže se ke komentáři možná ještě vrátím a doplním ho. Nicméně za pozornost kniha určitě stojí a nelituji, že jsem knize věnovala svůj čas.
Pravda, ne vždy mi úplně sedělo zpracování, občas mi nesedělo chování dětských postav, které mi ne vždy přišlo úměrné jejich věku (hlavně způsob vyjadřování), ale to určitě nesnižuje závažnost toho sdělení, které se autorka snaží předat.
Kniha je svojí atmosférou celkově dost neutěšená. Nejen tím svým hlavním tématem, ale také tím, jak zobrazuje napjaté vztahy v rodinném kruhu hlavní hrdinky Františky. Nejen tedy hlavní téma knihy, ale i ty rodinné vztahy vyvolávají řadu podnětů k zamyšlení.
Tyto dojmy píšu čerstvě po dočtení. Knihu si budu muset ale ještě nechat usadit v hlavě - takže se ke komentáři možná ještě vrátím a doplním ho. Nicméně za pozornost kniha určitě stojí a nelituji, že jsem knize věnovala svůj čas.
Displaying 1 - 30 of 69 reviews