Osud poslední šlechtičny z rodu Battaglia. Od autorky bestselleru Podbrdské ženy. Být vzornou manželkou: takový osud měl čekat Blanku ze šlechtického rodu Battaglia. Její dobrodružná povaha jí však velela jinak. Z divokého děvčete vyrostla sebevědomá žena, která na kole zcestovala kus světa. Své stáří Blanka pak tráví v chátrajícím rodném zámečku v jihočeských Bratronicích. Sleduje, jak známý svět kolem ní mizí. Až díky studentce žurnalistiky Kláře ožívají vzpomínky na Blančin dávný pestrý život – i na její osudovou lásku, po které jí zůstal jen nikdy nepřečtený dopis.
Krásný příběh, který pracuje se skutečnými postavami i místy a spíše smyšleným dějem. Trochu červená knihovna, ale nějak mi to nevadilo, i když tenhle typ literatury běžně nečtu. Baronka je ovšem natolik inspirativní postava, že si knihu zaslouží. Už se těším až zase šlápnu do pedálů, ačkoli to nebude směrem do alpských kopců.
Tohle je jedna z nejlepších knih, jaké jsem kdy přečetla. Sáhla jsem po ní kvůli názvu a její příběh mě dostal do kolen. Kniha je nádherně napsaná, postavy jsou bezchybně vykreslené a Blanka je moje nová hrdinka. Díky Cyklistce jsem se začala o rod Battagliů více zajímat a když jsem knihu doporučovala svému dědovi, bývalému cyklistovi, zjistila jsem, že s Kristiánem Battagliou jednou jel závod a můj praděda se dokonce setkal s Blankou. Tahle knížka mi učarovala a plánuji si do Bratronic dokonce udělat výlet. Moc za ni autorce děkuji.
Příběh baronky Blanky ze šlechtického rodu Battaglia. Divoká dívka, která neprahla po manželství, ale měla raději dobrodružství, a především jízdu na kole. V rozpadlém zámečku na jihu Čech vzpomíná na své mládí i na svou osudovou lásku. Příběh je inspirován skutečnou postavu, avšak celkově je smyšlený.
Tak tohle byla úžasná knížka. Po Eugénii a Podbrdských ženách jsem čekala, že se mi to bude líbit a mé očekávání se vyplnilo, možná snad i předčilo. Je to knížka, která Vás zasáhne. Budete sledovat nelehký osud šlechty v Československu, i to, jak se k tomu sami postavili. Baronku Blanku si zamilujete, budete jí fandit a budete vše prožívat s ní. Příběh čteme ve dvou rovinách – když byla Blanka malá a pak z pohledu stárnoucí Blanky, jak vzpomíná na svůj život.
Knížka mi dala přesně to, co od knihy očekávám – emoce. Budete se smát, budete však i brečet, rozhodně si připravte kapesníky. Po dočtení poslední stránky jsem měla chuť začít číst zase znovu od začátku, vůbec se mi s paní baronkou nechtělo loučit. A navíc jsem se dozvěděla spoustu nového.
Jelikož jsem chtěla vědět víc o skutečné postavě paní Blanky, kromě pátrání po internetu jsem se podívala na dokument Paní Le Murie, kde se s Blankou seznámíte „osobně“ a jen si dokreslíte celý příběh o její osobu, její hlas a její skutečné myšlenky.
Za mě tedy velké doporučení, krásná knížka, kterou si užijete a k tomu se dozvíte spoustu zajímavých informací. Nádherná obálka je už jen třešničkou na dortu.
Knihu jsem koupila mámě, abych si to mohla i sama před sebou obhájit. Bylo to první setkání s autorkou, dostala jsem se k ní na základě jednoho článku. Tehdy mě tam zaujal zejména Deník Věrky Kohnové (ten jsem si samozřejmě pořídila taky, když už platím poštovné, že), ale i další knihy vypadaly víc než zajímavě.
Blanka byla docela číslo, docela bych ji chtěla za kamarádku. Pak jsem jí záviděla odvahu jezdit sama po Evropě. Když jsme se dostali k roku 1938, měla jsem trochu strach číst dál, bylo celkem zřejmé, co se během války stane (a taky stalo). Podruhé jsem se zasekla po Blančině návratu ze Švýcarska. Tam pak taky bylo tak nějak jasné, jak se budou v novém politickém zřízení k rodině chovat. Ale dočetla jsem a rozhodně nelituji. Je to letos jedna z nejlepších knížek, co jsem četla.
Popravdě, už když jsem si ji půjčovala, nevěděla jsem, jestli to bude ta pravá knížka pro mě. Nebyla. Podbrdské ženy jsou skvělé a dlouho jsem nechápala, proč si téhle spisovatelky nikdo nevšiml. Alžběta a Nina jsou taky fajn. Eugenie mě neokouzlila a Cyklistka taky ne. Bohužel. Neříkám, že by kniha byla špatná, kdež, autorka umí psát, jen mě se to táhlo a nějak jsem se nezakousla a nějak jsem kouzlu této skutečně žijící osobnosti nepropadla. Prostě v mém případě ke kouzlu nedošlo. I to se stává.
Do knížky jsem se začetla hned po Podbrdské ženy, malinko jsem se bála, že příběhy budou do sebe zapadat a knihy si tolik neužiji, jako kdybych mezi ně dala pauzu. Není tomu tak. Užila jsem si to, obě knihy. K autorce jsme se dostala až teď a smekám. A teskním hned po dalších a potom, že už si to poprvé nikdy nepřečtu. Je to zážitek. Z Cyklistky jsem cítila to dobrodružství a touhu. Touho po něčem víc. Touho po dálkách a odvaze žít a milovat. Děkuji za to.
Příběh, který mě naprosto pohltil. Bavilo mě prolínání současnosti a minulosti. S baronkou Blankou jsem intenzivně prožívala jak úspěchy, tak strasti. Úplně jsem zuřila v době komunismu, bylo mi líto toho, co prožívala Blančina rodina za války. Hluboký příběh, můj první od této autorky a navnadil mě na další knížky.
Roman inspirovany opravdovou osobnosti v sobe mel mnoho prvku, ktere dobra kniha ma mit a tak ani nemuzu najit konkretni vytku. Bohuzel jsem asi mela vetsi ocekavani k tomu, jak se dejove linie sbehnou a nektera vysvetleni mi chybely. Hlavni postava, jejichz pocity i ciny byly poctive popsane, mi nebyla blizkou a ja tak jeji pribeh neprozila s ni, ale jen se na nej koukala z dalky.
Vytvořit z tak zajímavýho námětu tak strašně nudnou knihu je fakt umění. Přečtěte si jen doslov s historickýma reáliema, protože Blanka Battaglia byla fakt zajímavá osoba.
Cyklistka je další román, který líčí osudy inspirované skutečnou žijící postavu české historie, Blanku Battaglia. Autorka se opět velmi pečlivě věnovala rešerši, kterou spojila se svou fantazií a vytvořila příběh Cyklistky. Poncarová je bezesporu autorka, která má neuvěřitelný cit pro psaní. První polovina knihy vypráví o mladé Blance, a jejích dvou největších životních láskách. Kniha je z devadesáti procent vyprávěna chronologicky ale sem tam se objevují kapitoly z přítomnosti, kde se setkáváme se starší dámou Blankou. Cyklistka v sobě ukrývá velmi jemnou romantickou linku. Není ničím náročná, ale spíše než popisování vzájemného poznávání a zamilovanosti Richarda a Blanky vypráví o jejich následcích. U společných momentů jsem se příliš neculila, za to u popisování stesku a bolesti ze ztráty lásky jsem se velmi vcítila do pocitů Blanky. Poncarové se nesmírně podařilo popsat tu nekonečnou prázdnotu a bolest ze ztráty milované osoby. Anotace a kapitoly ze současnosti prozrazují příliš mnoho z děje. Celkově musím zhodnotit, že se mi první polovina knihy líbila víc. Celá kniha má nádhernou stylistiku, kterou je radost číst. Ovšem trošku mě mrzelo, že se autorka nevěnovala více postavám samotným. Postavy přicházejí a pak zkrátka mizí ze scény. Cyklistka je jemný příběh dívky, která milovala pocit svobody na pedálech. Toužila být svobodná ale zároveň dovedla neuvěřitelně milovat.