Bourání má v Praze bohatou historii a jen za posledních třicet let šly v hlavním městě k zemi desítky budov, některé nevyhovující, jiné ale mimořádně cenné. Obětí posledních pražských demolic byl Aulického Transgas na Vinohradech nebo nárožní, takzvaný Kozákův, dům na Václavském náměstí. Publikace pojednává slovem a obrazem čtyřicet objektů, jejichž ztráta památkový fond výrazněji poškodila. Z těch známějších k nim patří proměna horizontu pražské Hanspaulky po zničení hotelu Praha, estetická degradace Klimentské ulice po zboření Špačkova domu nebo demolice unikátní mazutové výtopny na sídlišti Invalidovna. Kniha se ale zaměřuje i na stavby, jejichž konec palcové titulky nezaznamenaly, jako například skladový areál Na Třebešíně, továrny Ringhoffer, Walter, Lokomotivka, Pergamenka či Praga v Karlíně. Bohaté obrazové vybavení knihy zahrnuje materiál archivní i novější, pořízený v době před zánikem budov.
konečně jsem se dozvěděla, co se stalo s vyhlášenou čínskou restaurací ve Vodičkově ulici, knížka je zajímavá, fascinující co lidé vymyslí, aby mohli objekt zbourat bez povolení, jediná škoda, že chybí fotky, jak to na místě vypadá teď
Zaujímavé budovy s rovnakým osudom. Publikácia kupovaná za účelom rozšírenia obzorov v oblasti architektúry, ku ktorej nechovám zvlášť vrúcny vzťah príjemne prekvapila. Medzi plusy radím vždy veľmi výstižný a vcelku krátky text oboznamujúci s minulosťou a zároveň súčasnosťou budovy/parcely, v sprievode kvalitných častokrát dobových fotografií. Taktiež povlak na obale knihy je pogumovaný, čo určite ocenia ľudia, ktorým sa potia ruky. Záložka súčasťou knihy je vo svojej podstate obyčajná stužka, ako je tomu u mnohých iných publikácií. No, pripomína mi svojou čiernou farbou stuhy, ktoré sa na pohreboch umiestňujú na fotografiu zosnulého. Čo by odpovedalo tématike, ktorej sa celá publikácia venuje, avšak možno to je celé iba výplod mojej fantázie. Medzi mínusy knihy radím absenciu fotografií súčasného stavu miesta po zbúraných budovách, resp. novú budovu na danej parcele. A taktiež asi aj to, že v polovici knihy už používaná šablóna začína čitateľa nudiť. Neustále sa to začína slávnou alebo menej slávnou históriou objektu, ktorý nakoniec vďaka umu developerov a zastaralosti úradnych zložiek skončí iba na stránkach kníh a webových stránok. Koniec koncov myslím, že to znudenie prichádzalo iba z dôvodu preferencie architektúry iného typu. Summa summarum určite by nemala chýbať v knižnici študenta architektúry.
Jako almanach některých částí hlavního města dobré. Ale zapsat na seznam ohrožených budov zrůdu ÚTB mi přijde jakože trochu zu viel. Ve druhé polovině se kniha mění spíš ve vzlykačku, co všechno padlo, přičemž třeba u Telefonní ústředny v Dejvicích sám architekt prohlásil, že samozřejmě nevidí rád, když se jeho dílo bourá, ale využití tam sám neviděl. Je vidět, že autorka čerpá primárně z Klubu za starou Prahu, což je sebranka militantních skanzenářů, kteří by stavební uzávěru provedli v linii Velké Prahy z roku 1920. Škoda. Ale fotky dobrý.
Pro člověka, který zná Prahu a zajímá ho architektura, je tahle kniha snad povinnost. Chvílemi jde o velmi smutné čtení, protože si uvědomíte, jaké skvosty šly k zemi kvůli tomu, aby na jejich místě vznikly dobře zpeněžitelné, leč z architektonického hlediska unylé, krabice.
Bohužel, stavby v části Ohrožené stavby už jsou povětšinou strženy...
Velmi pěkná publikace, která kromě výčtu postupně a nenápadně zmizelých objektů popisuje taktiky posledních majitelů, kterak dosáhnout demolice. K dokonalosti lze ještě doplnit třeba orientační plánky nebo medailonky architektů.
Tohle se četlo jedním dechem. Nějaké stavby pamatuji z dětství, nějaké už si ani neumím představit, že tam opravdu stály. Krásný přehled, čtivý formát, který by si ale brzy zasloužil druhý díl 😕