What do you think?
Rate this book
Chuť prázdna
Dospívající a nepříliš sebevědomá Anna chce mít pod kontrolou alespoň jednu věc – sebe samu. Jenže co když ta kontrola znamená snažit se za každou cenu získat co nejmenší číslo na váze, touhu stát se ideálem, který dennodenně vídá na sociálních sítích? Příběh anorexie, která se jí pomalu vkrádá do života, Anna pravidelně zapisuje do deníku a z bezstarostné dívky se postupně stává vyhladovělá troska posedlá svým tělem. Jenže jak moc může být člověk hubený, aby pořád ještě byl?
200 pages, Paperback
Published June 1, 2021
5 people are currently reading
56 people want to read
Ratings & Reviews
Friends & Following
Create a free account to discover what your friends think of this book!
Community Reviews
Displaying 1 - 20 of 20 reviews
December 24, 2021
Tak tohle byla tragédie. Zprvu jsem se nedokázala začíst, vše je podáváno jako kusé, strohé, takže jsem měla problémy s tím pobrat, jaká Anna vlastně je, proč to vede k tomu, k čemu to vede. V druhé polovině už to je krapet lepší, ale pořád žádná sláva.
Jazyk je strašně kostrbatý - autorka si sice skvěle nahrála tím, že „rodiče nutili svoje děti mluvit spisovně", takže už odmala mají vybraný slovník; na druhou stranu o sobě asi patnáctiletá holka těžko napíše, že je přece ještě děcko, většinou to působí dost neohrabaně, a pak navzdory tomu všemu bezostyšně používá výrazy jako flusat a podobně. Spousta hlavních motivů podle mě u lidí v tomto věku nefunguje tak navážno, jak se to prezentovalo tady.
Je tam strašně moc nelogičností, ať už v ději, v postavách, nebo v dialozích, a pár odfláknutých redakčních věcí tomu taky moc nepřidá. Je to těžké téma, nemůžu hodnotit uvěřitelnost, to u psychických poruch ani nejde, přesto mi tohle přišlo zpracované krapet nešikovně.
Jazyk je strašně kostrbatý - autorka si sice skvěle nahrála tím, že „rodiče nutili svoje děti mluvit spisovně", takže už odmala mají vybraný slovník; na druhou stranu o sobě asi patnáctiletá holka těžko napíše, že je přece ještě děcko, většinou to působí dost neohrabaně, a pak navzdory tomu všemu bezostyšně používá výrazy jako flusat a podobně. Spousta hlavních motivů podle mě u lidí v tomto věku nefunguje tak navážno, jak se to prezentovalo tady.
Je tam strašně moc nelogičností, ať už v ději, v postavách, nebo v dialozích, a pár odfláknutých redakčních věcí tomu taky moc nepřidá. Je to těžké téma, nemůžu hodnotit uvěřitelnost, to u psychických poruch ani nejde, přesto mi tohle přišlo zpracované krapet nešikovně.
June 24, 2021
Autorčin styl mi přišel těžkopádný, kostrbatý a patetický. Na rádobyintelektuálku, která píše jako desetileté dítě, fakt nejsem zvědavá.
Neudrží myšlenku a neumí počítat. Taková autorka potřebuje hodně přísného redaktora.
Odehrává se během necelého roku. Přesto hrdinka i její bratr nějak podivně stárnou.
Ani dokonalá Anna nemůže během půl roku zestárnout ze čtrnácti na šestnáct let.
Na začátku (s. 7) je prosinec a Anně je 14 let.
s. 67 a přestože mi bude teprve šestnáct
s. 70 byl pro patnáctiletou Annu děsivý
A to máme duben/květen.
Že by měla narozeniny a autorka se nezmínila?
Není tomu tak.
Narozeniny má zhruba na konci června.
s. 125 Bude mi šestnáct let
s. 129 Od dnešního rána je mi oficiálně šestnáct let
s. 16 Jan byl téměř o tři roky mladší
s. 80 malým, dvanáctiletým chlapcem
s. 143 její čtrnáctiletý bratr Jan
Otec se na s. 190-191 jmenuje Pavel.
Při pohřbu se jmenoval Karel. (s. 75)
s. 94 „Máš nějaké otázky?“
„Co je to BMI?“
Anorektička, která si zodpovědně všechno nastudovala a netuší, co je BMI? Vážně?
Anna měří 171 cm. (s. 67)
Nebo 170 cm. (s. 98)
A váží 40,9 kg.
„Zatím se pohybuješ kolem patnácti bodů,“ pravila paní doktorka z oddělení poruch příjmu potravy.
Takže BMI 13,9/14,1 je kolem patnácti?
s. 154 Moje nejmladší dcera
s. 155 „Máte i jiné děti?“
No ne asi. Nejmladší dcera bude těžko jedináček.
Začíná před Vánocemi a zkoušky na gymnázium jsou v dubnu.
Že stráví celou zimu rozvrhováním svého času s cílem stát se nejlepší verzí sebe sama. (s. 23)
To byla hodně dlouhá příprava.
s. 24 a přesně za měsíc nás čekají přijímací zkoušky na gymnázium, tzn. že je březen.
s. 30 své tělo, které téměř tři týdny podrobovala tréninkům
s. 162 Omluví se z hodiny tělocviku a skončí v knihovně.
s. 164 Po necelých dvou hodinách otáčení šustivých stránek ji přerušila až knihovnice, oznamující, že vyučování dnes skončilo. (...) a vydala se dolů do šaten, kde se už po hodině tělesné výchovy scházeli i ostatní. (...)
Saša čekala jako jedna z posledních v šatnách.
Takže hodina tělocviku trvá skoro dvě hodiny a v šatně se scházejí spolužáci, i když tam zbyla skoro jenom Saša. Aha.
s. 22 Přestože za okny opět řádil vítr a drobné kapičky urputně dopadaly na sklo, dívka se zachumlala ve své nové posteli a v záři vánočních světýlek rozvěšených na knihovně pozorovala svůj nový pokoj.
A tím chtěla říct jako co? Jakou souvislost má počasí a pozorování pokoje?
Pár příkladů autorčina "stylu" psaní.
[rozhovor mezi babičkou a vnučkou]
s. 17, 18 „Jak se vede, vnučko?“ (...)
„Nicméně nezapomínej, že se teprve hlásíš na gymnázium, jak to vlastně vypadá s přijímacím řízením, už přesně víš, kdy ho budete mít?
s. 19 dlouho nepraktikovala žádnou zásadnější fyzickou aktivitu
s. 25 S jakým odporem píši tyto řádky, cítím se tak rozpolceně.
s. 43 Jak hrozné je muset takto uvažovat.
s. 54 Má raději, když se otloukám mezi regály s knihami?
s. 18 Emily Brönteová
s. 187 v nahromaděných papírek
uvozovky - s. 98, 113
Neudrží myšlenku a neumí počítat. Taková autorka potřebuje hodně přísného redaktora.
Odehrává se během necelého roku. Přesto hrdinka i její bratr nějak podivně stárnou.
Ani dokonalá Anna nemůže během půl roku zestárnout ze čtrnácti na šestnáct let.
Na začátku (s. 7) je prosinec a Anně je 14 let.
s. 67 a přestože mi bude teprve šestnáct
s. 70 byl pro patnáctiletou Annu děsivý
A to máme duben/květen.
Že by měla narozeniny a autorka se nezmínila?
Není tomu tak.
Narozeniny má zhruba na konci června.
s. 125 Bude mi šestnáct let
s. 129 Od dnešního rána je mi oficiálně šestnáct let
s. 16 Jan byl téměř o tři roky mladší
s. 80 malým, dvanáctiletým chlapcem
s. 143 její čtrnáctiletý bratr Jan
Otec se na s. 190-191 jmenuje Pavel.
Při pohřbu se jmenoval Karel. (s. 75)
s. 94 „Máš nějaké otázky?“
„Co je to BMI?“
Anorektička, která si zodpovědně všechno nastudovala a netuší, co je BMI? Vážně?
Anna měří 171 cm. (s. 67)
Nebo 170 cm. (s. 98)
A váží 40,9 kg.
„Zatím se pohybuješ kolem patnácti bodů,“ pravila paní doktorka z oddělení poruch příjmu potravy.
Takže BMI 13,9/14,1 je kolem patnácti?
s. 154 Moje nejmladší dcera
s. 155 „Máte i jiné děti?“
No ne asi. Nejmladší dcera bude těžko jedináček.
Začíná před Vánocemi a zkoušky na gymnázium jsou v dubnu.
Že stráví celou zimu rozvrhováním svého času s cílem stát se nejlepší verzí sebe sama. (s. 23)
To byla hodně dlouhá příprava.
s. 24 a přesně za měsíc nás čekají přijímací zkoušky na gymnázium, tzn. že je březen.
s. 30 své tělo, které téměř tři týdny podrobovala tréninkům
s. 162 Omluví se z hodiny tělocviku a skončí v knihovně.
s. 164 Po necelých dvou hodinách otáčení šustivých stránek ji přerušila až knihovnice, oznamující, že vyučování dnes skončilo. (...) a vydala se dolů do šaten, kde se už po hodině tělesné výchovy scházeli i ostatní. (...)
Saša čekala jako jedna z posledních v šatnách.
Takže hodina tělocviku trvá skoro dvě hodiny a v šatně se scházejí spolužáci, i když tam zbyla skoro jenom Saša. Aha.
s. 22 Přestože za okny opět řádil vítr a drobné kapičky urputně dopadaly na sklo, dívka se zachumlala ve své nové posteli a v záři vánočních světýlek rozvěšených na knihovně pozorovala svůj nový pokoj.
A tím chtěla říct jako co? Jakou souvislost má počasí a pozorování pokoje?
Pár příkladů autorčina "stylu" psaní.
[rozhovor mezi babičkou a vnučkou]
s. 17, 18 „Jak se vede, vnučko?“ (...)
„Nicméně nezapomínej, že se teprve hlásíš na gymnázium, jak to vlastně vypadá s přijímacím řízením, už přesně víš, kdy ho budete mít?
s. 19 dlouho nepraktikovala žádnou zásadnější fyzickou aktivitu
s. 25 S jakým odporem píši tyto řádky, cítím se tak rozpolceně.
s. 43 Jak hrozné je muset takto uvažovat.
s. 54 Má raději, když se otloukám mezi regály s knihami?
s. 18 Emily Brönteová
s. 187 v nahromaděných papírek
uvozovky - s. 98, 113
July 7, 2021
Další knížka o anorexii... Docela mne překvapuje, že jsem tyhle knihy četla zatím jen od českých autorů, každopádně pokaždé to stálo za to.
Chuť prázdna byl rozhodně uvěřitelný příběh, hlavně díky tomu postupnému vývoji. Přestože má kniha méně jak 200 stran, tak popisuje nemoc a Anniny myšlenky do detailu a dělá na čtenáře silný dojem. Rozhodně to nebylo tak dramatické a děsivé, jako byla An(n)a od Sáry Báchorové, ale neuvěřitelně mě to zaujalo na konci. Bylo to krásné, vhodné zakončení a myslím si, že právě Chuť prázdna by mnoha dívkám nebo chlapcům pomohla problém anorexie pochopit a dostat se z něj lépe než knížka An(n)a.
Moc doporučuji, bylo to fajn čtení :)
Chuť prázdna byl rozhodně uvěřitelný příběh, hlavně díky tomu postupnému vývoji. Přestože má kniha méně jak 200 stran, tak popisuje nemoc a Anniny myšlenky do detailu a dělá na čtenáře silný dojem. Rozhodně to nebylo tak dramatické a děsivé, jako byla An(n)a od Sáry Báchorové, ale neuvěřitelně mě to zaujalo na konci. Bylo to krásné, vhodné zakončení a myslím si, že právě Chuť prázdna by mnoha dívkám nebo chlapcům pomohla problém anorexie pochopit a dostat se z něj lépe než knížka An(n)a.
Moc doporučuji, bylo to fajn čtení :)
July 26, 2021
/knihu jsem četla v rámci spolupráce s knihkupectvím Luxor/
3,5/5
3,5/5
November 5, 2021
Na tuhle knížku jsem se těšila - česká autorka a téma poruch příjmu potravy - to se u nás úplně nevidí. Navíc je to necelých 200 stran, bohužel se mi knížka vůbec nelíbila.
Na začátek musím říct, že mi nesedl styl psaní autorky - místy to bylo neskutečně kostrbaté (zbytečné popisy) a kniha je plná zvláštních slovních spojení. Ale úplně nejhorší byly deníkové zápisy - takhle se snad žádná 14 letá holka nevyjadřuje, ať je sebesečtělejší.
A to je další věc - na začátku knížky je Anně 14, pak slaví šestnáctiny a takovýchto nepřesností je tam mnohem víc. Stejně jako nedává smysl příběh - když holka, která má 170 centimetrů, váží 50 kilo, tak je vážně hubená, takže pokud zhubne na 40, tak si toho opravdu nejde nevšimnout...
Na jednu stranu je skvělé, že u nás vychází knížky věnující se tématu PPP, ale příště by to chtělo víc korektury a nějaké ty beta čtenáře.
Na začátek musím říct, že mi nesedl styl psaní autorky - místy to bylo neskutečně kostrbaté (zbytečné popisy) a kniha je plná zvláštních slovních spojení. Ale úplně nejhorší byly deníkové zápisy - takhle se snad žádná 14 letá holka nevyjadřuje, ať je sebesečtělejší.
A to je další věc - na začátku knížky je Anně 14, pak slaví šestnáctiny a takovýchto nepřesností je tam mnohem víc. Stejně jako nedává smysl příběh - když holka, která má 170 centimetrů, váží 50 kilo, tak je vážně hubená, takže pokud zhubne na 40, tak si toho opravdu nejde nevšimnout...
Na jednu stranu je skvělé, že u nás vychází knížky věnující se tématu PPP, ale příště by to chtělo víc korektury a nějaké ty beta čtenáře.
July 26, 2021
Debut české autorky Barbory Adamcové mě mile překvapil! Zaujal mě již na narozeninovém streamu nakladatelství Yoli, kde autorka předčítala ukázku. Námět mě lákal a styl psaní byl taky skvělý, takže nad přečtením jsem neváhala. A určitě nelituju - je to knížka, která má co předat a ikdyž je to depresivnější čtení, tak mě moc bavilo. Letos jsem se s poruchami příjmu potravy setkala už ve 2 knihách (Lada u ledu a Bez filtru) a stále se o nich dozvídám víc a víc strašných věcí. Tahle kniha má smysl, obzvlášť v dnešní době, kdy je internet plný vyumělkovaných fotek a málokde uvidíte realitu. Může pomoci nejen mladým holkám, ale třeba i rodičům, aby se dokázali pochopit, co se nemocným vlastně honí hlavou.
July 26, 2021
Plusy:
téma, které je stále tak trochu tabu a určitě neuškodí o něm víc mluvit
čtivost, prokládání textu pasážemi z deníku hlavní hrdinky
Mínusy:
kniha bohužel klouže po povrchu
hlavní hrdinka není uvěřitelná - nejsem moc přesvědčená, že vážně existují teenageři, kteří mluví tak ultraspisovně a používají takové výrazy jako Anna (a dokonce ve svém soukromém deníku)
nejde se tu "pár" nesrovnalostí - třeba věk hrdinky nebo jméno jejího otce (z Karla se záhadně během knihy stane Pavel) apod.
téma, které je stále tak trochu tabu a určitě neuškodí o něm víc mluvit
čtivost, prokládání textu pasážemi z deníku hlavní hrdinky
Mínusy:
kniha bohužel klouže po povrchu
hlavní hrdinka není uvěřitelná - nejsem moc přesvědčená, že vážně existují teenageři, kteří mluví tak ultraspisovně a používají takové výrazy jako Anna (a dokonce ve svém soukromém deníku)
nejde se tu "pár" nesrovnalostí - třeba věk hrdinky nebo jméno jejího otce (z Karla se záhadně během knihy stane Pavel) apod.
August 2, 2023
Tohle jsem nečekala.
Myslíš, že všichni co váhají zda si ji přečíst, tak by měli, protože stojí za to. Není samozřejmě nejlepší, ale příběh je super! Nemohla jsem ji pustit z ruky.
Myslíš, že všichni co váhají zda si ji přečíst, tak by měli, protože stojí za to. Není samozřejmě nejlepší, ale příběh je super! Nemohla jsem ji pustit z ruky.
January 10, 2022
První polovina naprosto žalostná. Jde to úplně po povrchu. Pořád dokola popisuje jen, že nejí, cvičí, že je jí mizerně a od toho dělá odbočky ke spoustě témat, která si zaslouží víc rozepsat, ale žádný prostor nakonec nedostanou. Ze šikany se například stane vlastně jen taková podivná odbočka / slepá ulička, je který se autorka vrátí až úplně na konci jen takovým drobným vysvětlením.
Autorka si nahrála tím, že v rodině všichni mluví spisovně, aby si projevili respekt, asi aby se nemusela zabývat rešerší toho, jak mladí lidé mluví. I tak to bylo dost mimo.
Chování některých vedlejších postav často absolutně neodpovídá věku nebo popisu z předchozích stran.
Např. Kristýna, která si hraje na největší frajerku najednou uteče s pláčem ze třídy, jen protože k ní presadili holku, kterou nemá ráda? Asi to v tu chvíli přišlo nelogické i autorce, tak je doplněna jedna věta o tom, že si Anna zatím neuvědomuje, že je to proto, že vedle ní bude Kristýna vypadat hloupá.
Takovych vět nezapadajicich do konceptu je tam víc. Najednou to není něco v Annine hlavě, ale jakýsi boží zásah, který nám dovysvetluje situaci.
Druhá polovina lepší, víc to na sebe navazuje, víc to dává smysl...
A konec dává smysl příběhově, ale stylisticky pořád nic moc.
Autorka si nahrála tím, že v rodině všichni mluví spisovně, aby si projevili respekt, asi aby se nemusela zabývat rešerší toho, jak mladí lidé mluví. I tak to bylo dost mimo.
Chování některých vedlejších postav často absolutně neodpovídá věku nebo popisu z předchozích stran.
Např. Kristýna, která si hraje na největší frajerku najednou uteče s pláčem ze třídy, jen protože k ní presadili holku, kterou nemá ráda? Asi to v tu chvíli přišlo nelogické i autorce, tak je doplněna jedna věta o tom, že si Anna zatím neuvědomuje, že je to proto, že vedle ní bude Kristýna vypadat hloupá.
Takovych vět nezapadajicich do konceptu je tam víc. Najednou to není něco v Annine hlavě, ale jakýsi boží zásah, který nám dovysvetluje situaci.
Druhá polovina lepší, víc to na sebe navazuje, víc to dává smysl...
A konec dává smysl příběhově, ale stylisticky pořád nic moc.
April 10, 2025
Sama o sobě nebyla kniha nijak úžasná, ale způsob jakým autorka ukázala průběh anorexie? Bylo to bolestivé. Bylo to uvěřitelné. Bylo to neskutečně surové. Moc se mi líbily zápisy z deníku, které byly do knihy vložené, protože tam bylo perfektně vidět, jak se z holky, která by chtěla být hezká, stává bytost naprosto posedlá svým tělem. To zoufalství z knihy sálalo. Emoce které tato kniha vzbuzuje jsou důvodem mého hodnocení. Bez nich bych šla o hvězdu níž. Hodnotím 3/5
August 30, 2021
Ako keby som videla samú seba pred siedmimi rokmi. Je veľká škoda, že dospievajúce dievčatá v škole neučia, že obvod pása nie je ani zďaleka všetko a že podobné knihy sa nedostanú medzi povinné čítanie.
Výborne napísané, autorka je buď priam až magicky empatická, alebo si chorobou sama prešla. Text je ostrý, drsný, bez zbytočných omáčok a zľutovania.
Výborne napísané, autorka je buď priam až magicky empatická, alebo si chorobou sama prešla. Text je ostrý, drsný, bez zbytočných omáčok a zľutovania.
September 21, 2021
Wow.
Začnu asi tím, že kniha má spoustu nedokonalostí. Největší je asi ta, že během 1 roku nám hlavní hrdinka zestárla o dva roky. Opravdu čas v této plyne jinak, než je zvykem. Ale když si odmyslíte tyto občas velké nedokonalosti, bude se vám knížka líbit.
Knížka je napsaná velmi čtivě. Hlavní hrdinka mi nebyla protivná. Naopak jsem ji i ve spousta věcech chápala. Uvědomovala si svůj problém. Ačkoliv se knížka četla dobře, chvílemi nebylo lehké ji číst a to právě kvůli Anniným pocitům a myšlenkám. Teď to nemyslím tak, že knížka je kvůli tomu špatná. Právě naopak. Bylo to drsné. To jak se z normální holky stane holka posedlá svou postavou a hubeností a jak se jí kompletně přenastaví mozek. Do Anny se dokáže člověk vcítit a chápat ji.
Klobouk dolů autorce a děkuji, že se dokázala svěřit a napsat knížku, která si myslím, může i spousta lidem a hlavně dopspívajícím dívkám a chlapcům otevřít oči.
Děkuji <3
Začnu asi tím, že kniha má spoustu nedokonalostí. Největší je asi ta, že během 1 roku nám hlavní hrdinka zestárla o dva roky. Opravdu čas v této plyne jinak, než je zvykem. Ale když si odmyslíte tyto občas velké nedokonalosti, bude se vám knížka líbit.
Knížka je napsaná velmi čtivě. Hlavní hrdinka mi nebyla protivná. Naopak jsem ji i ve spousta věcech chápala. Uvědomovala si svůj problém. Ačkoliv se knížka četla dobře, chvílemi nebylo lehké ji číst a to právě kvůli Anniným pocitům a myšlenkám. Teď to nemyslím tak, že knížka je kvůli tomu špatná. Právě naopak. Bylo to drsné. To jak se z normální holky stane holka posedlá svou postavou a hubeností a jak se jí kompletně přenastaví mozek. Do Anny se dokáže člověk vcítit a chápat ji.
Klobouk dolů autorce a děkuji, že se dokázala svěřit a napsat knížku, která si myslím, může i spousta lidem a hlavně dopspívajícím dívkám a chlapcům otevřít oči.
Děkuji <3
March 16, 2023
Ze zacatku me Anna tak neskutecne srala, doslova dokud nejela poprve do nemocnice, to bylo nudny. Jakoze, pak se to dalo i docela zvladnout, ale nebylo to co jsem ocekavala. Podle me by se to dalo napsat lip a neco i vynechat, ale nektery pasaze me fakt bavili. Asi bych tomu dala 2,5, ale to tady nemuzu a na 2 to zase nebylo🤷♀️
This entire review has been hidden because of spoilers.
August 7, 2021
Těžké téma i čtení, ale příběh člověka vtáhne do děje... Díky za osvětu, Baru.
August 5, 2022
Fakt dobrej pribeh... jen hlavni postava obcas premysli az moc dospele mi prijde
This entire review has been hidden because of spoilers.
Read
January 22, 2023Dobrà knížka
February 10, 2023
nice story with good ending :]
July 1, 2024
Příběh mě naprosto pohltil, bylo to silný.. Bylo tam ale spoustu nedostatků a nesrovnalostí, ale vlastně mi to nevadilo.
August 11, 2021
Knížka Chuť prázdna mě zaujala anotací, nádhernou obálkou, ale taky jsem si říkala, že si po dlouhé době přečtu něco od české autorky.
Příběh patnáctileté Anny, která si prochází anorexií byl silný zážitek. Bylo pro mě hrozně zajímavé o tomto tématu číst, a vidět, co se lidem s anorexií honí hlavou.
Autorčin styl psaní je sice jednodušší, ale sedl mi a četl se lehce.
Jen jsem v knize našla pár nedostatků. Třeba otec hlavní hrdinky se v první půlce knihy jmenoval Karel, ale na samém konci mu říkali Pavle. Taky mi nějak neseděly věky postav, přišlo mi, že bratrovi hlavní hrdinky bylo každou chvíli jinak let a já tak ani nevěděla, jak si ho představit, protože se choval poměrně dost vyspěle (a to byl mladší než Anna). Za tyhle nesrovnalosti tak strhávám jednu ⭐️.
Jinak vám ale knihu moc doporučuju, protože určitě stojí za přečtení. Hlavně lidem mého věku to podle mě hodně dá a myslím, že je důležité o poruchách příjmu potravy mluvit. Doufám, že se dočkáme i dalších knih od autorky, protože tohle se povedlo.
Příběh patnáctileté Anny, která si prochází anorexií byl silný zážitek. Bylo pro mě hrozně zajímavé o tomto tématu číst, a vidět, co se lidem s anorexií honí hlavou.
Autorčin styl psaní je sice jednodušší, ale sedl mi a četl se lehce.
Jen jsem v knize našla pár nedostatků. Třeba otec hlavní hrdinky se v první půlce knihy jmenoval Karel, ale na samém konci mu říkali Pavle. Taky mi nějak neseděly věky postav, přišlo mi, že bratrovi hlavní hrdinky bylo každou chvíli jinak let a já tak ani nevěděla, jak si ho představit, protože se choval poměrně dost vyspěle (a to byl mladší než Anna). Za tyhle nesrovnalosti tak strhávám jednu ⭐️.
Jinak vám ale knihu moc doporučuju, protože určitě stojí za přečtení. Hlavně lidem mého věku to podle mě hodně dá a myslím, že je důležité o poruchách příjmu potravy mluvit. Doufám, že se dočkáme i dalších knih od autorky, protože tohle se povedlo.
Displaying 1 - 20 of 20 reviews