Všechno se zrychluje. Jen stromy zarputile trvají na tom, že porostou pomalu.
Josef už nemá čas ztrácet čas. Po letech studií a pobytu v cizině se vrací do svého rodiště vést tzv. zodpovědný život coby středoškolský profesor. Malebné příhraniční městečko na něj čeká s doširoka otevřenou náručí jako čerstvě nalíčená past. Svět se sice mění v globální vesnici, ale maloměsto zůstává maloměstem. Josefovy kořeny i historii města zrcadlí starý park. Číhají v něm zákeřné vzpomínky, ale ve sluncem prozářené budoucnosti se už s keři nepočítá. Park totiž čeká revitalizace. Román je groteskně existenciálním vyprávěním o jedné generaci v bezdomoví mezi normalizační výchovou a kapitalismem, analogovým dětstvím a vpádem nových technologií, o jednom městě a zemi někde na periferii mezi Východem a Západem.
Spíše než románem je Kontinuita parku freskou směřující od nikud nikam. Autorovy postřehy jsou sice trefné a často dokážou tnout do živého, zoufale mi ale chyběl alespoň nějaký dějový oblouk, díky kterému by mě kniha bavila a nebyla by jen zdlouhavým a trochu nudným tokem myšlenek. Hlavní hrdina mi byl celou dobu upřímně docela jedno, podobně jako jeho vzpomínky na město, ve kterém vyrostl a do kterého se vrací.
A není všechno nějaká kontinuita? I když zůstaneme, odejdeme, anebo když se vrátíme. Hlavní hrdina se po letech vrací do svého rodného maloměsta, stává se profesorem na zdejším gymplu, ale není v té práci moc dobrý. Ostatně ani v jiných věcech úplně nevyniká, ale to už je život. Sledujeme jeho životní i pracovní peripetie, které jsou důležité, ale přitom naprosto malicherné. Co mě na knize bavilo, je vypravěčský tón, který kriticky glosuje hlavní postavu, mně osobně obzvlášť pobavily části ze školního prostředí: hlavní postava kritizuje RVP, předsedkyně předmětové komise je divná ženská a kolegyně Ilonka s Mirečkou dávají kafíčko, dezert i panáka (relatable).
Jestli jste v posledních letech žili v jednom příhraničním městečku, jež protíná silnice mezi Našim hlavním městem a hlavním městem cizí sousední země, tak se v této knížce pravděpodobně najdete. Petr Šesták jeho maloměstskou atmosféru popsal docela přesně. A s ironií i svoje osobní hledání dospělého já. Je super, když se konkrétní místa a lidé mění v literární postavy. Takto skvělý portrét mého rodného města jsem ještě nečetl. Takže všem místním vřele doporučuju! A vy ostatní mi napište, jestli to funguje i univerzálně.
Mám z knihy smíšené pocity. Na jednu stranu je tu dost zajímavých postřehů a neobvyklý jazyk, na stranu druhou chybí nosný příběh a hlavní hrdina je často na facku. I když přece jen o trochu méně než Josefovy vrstevnice (plus mínus) z Bezpečně nešťastných nebo Amáliiny nehybnosti. Rodáky z Našeho města asi kniha osloví víc než jiné čtenáře, ale i pro mě - z větší vesnice - se tu našla spousta trefných poznámek na adresu vedení obce, pořádání kulturních akcí, konzumu a pod. Nemůžu se zbavit dojmu, že si autor potřeboval hlavně postěžovat na svět okolo. Podařilo se mu sice vystihnout spoustu maloměstských neduhů, ale na konci svého hrdinu opustil, aniž bychom se dozvěděli odkud kam vlastně směřoval. Takže, co tím vším vlastně chtěl říct?
jakože zápletka dost relatable, obsahuje to i pár hot takes na téma Západ/Východ-město/venkov a kulturní kapitál; vypravěčský tón oscilující mezi ukecanou gympláckou přechytralostí a vyloženou slizkostí jsem ale tzv. “nedával”- a to i přesto, že koresponduje s otravně entitled predátorským protagonistou.
Chcípacký román v tom najlepšom zmysle, plný českej sebairónie a povrchu. Zručne napísané, rozbiehavé a bezčasé, rachotajúce ako pivné pollitry v piatkovej hospode.
Na tento titul jsem narazila vlastně náhodou na jednom z představení literárně hudebního programu EKG v Divadle Archa, kde pan autor četl ukázky právě z této knihy. A mne to dost zaujalo, takže jsem si knihu chtěla přečíst celou. Příběh se odehrává v blíže neurčeném městě, ale to absolutně nevadí - naopak tím autor podtrhuje fakt, že tenhle příběh by se mohl odehrát na jakémkoliv menším českém městě. Jako by tím naznačoval, že podobnou situaci, podobné ladění, podobné smýšlení a zabřednutí v nějakých vyjetých kolejích, z nichž se lidem jen těžko vybředává, najdete všude možně - není to případ jen jednoho konkrétního místa, ale spíše "diagnóza" malých českých měst obecně. Tak to na mne dělalo dojem. Autor tu nastavuje zrcadlo naší společnosti. Zanášení "velkoměstských manýrů" jednoho intelektuálního idealisty do malého města tu naráží na zábrany. To, co jde ve velkém městě snadno, jako by v malém městě nešlo vůbec? Kultura a intelektuální povznesení jako by se na malém městě nenosilo? Stojí malá města vůbec o něco takového? Jsou na to malá města připravená, nebo to jsou jen falešné naděje a ideály jednoho snílka, co chce měnit svět? A když se nějaká snaha o změnu uchytí, není to nakonec jen nějaká faleš, hraní si na "velký svět", do kterého se malí lidé nehodí? Přetvářka? Faleš? A má to vůbec smysl? Spousta otázek, na které si čtenář musí odpovědět sám. Myslím, že autor určitý postoj zastává, jako by se snažil zobrazit malost některých komunit, ale je jen na čtenářích, zda budou s autorem souhlasit. Celý text je dle mého třeba chápat jako kritiku některých aspektů dnešní doby. Je to určitý druh satiry, možná tak trochu výsměch. Asi je třeba nebrat to zas tak vážně a zcela do slova. Po dočtení knihy mne napadlo, do jaké míry tu také hraje povýšenost velkoměšťáků? Autor se tu do některých věcí dost dobře strefuje a vysmívá se. Ta zdánlivá propast mezi velkými a malými městy mi jako téma přišla velmi zajímavá a přineslo mi to zase pár věcí k zamyšlení. Přesto nedokážu hodnotit plným počtem hvězd. Zatím nedokážu úplně říct proč. Ale za pozornost tato kniha podle mne určitě stojí.
Ze začátku jsem byla nadšená. Metafory, metonymie i synekdochy se valily proudem a tíha Šestákova cynismu byla ještě vyvážená upřímností Josefových Velkých snů.
Ale jak osud touhy mělnil, jak jednu po druhé drtil na padrť, cynismus převážil vše.
Chápu frustraci hlavního hrdiny – lidé mi blízcí taktéž opustili školství zklamaní, neschopni pohnout tím obrovským, zaseklým šutrem jménem Český Vzdělávací Systém. Ale ta přezíravost a povýšenectví, s jakou byly Josefovy kolegyně popisovány, pro mě byly neúnosné. Rozumím, že to byl asi jeden ze záměrů – ukázat ignoranci Moudrého Muže, co přijel ze Západu reformovat svou rodnou vísku… Ale proč bych o tom měla číst?
Co mi dává příběh o tom, jak se všechno hroutí, jak veškerá snaha přichází vniveč? Jak všechno vlastní xenofobní idioti, jak neúnosní a omezení jsou lidé z maloměsta? O tom, jak se ženy dělí na mladé a krásné, a na ty »vyhořelé roztékající se úči (...), rosolovité, zadnicovité, maniodepresivní«?
Nemám ráda beletristické knihy, jejichž hlavním sdělením je "koukejte na ty hrůzy světa!!! hleďte na tu lidskou ignoranci/sobectví/odpornost!" Je to pozvánka k otupělosti, k netečnosti, k sebezahleděnosti, protože lidská nátura se přece nikdy nezmění.
Můžeme tu vidět hodně podobností s Šestákovým pozdějším Vyhořením. Deziluze, frustrace, drsnost. Obě křičí "HHHETEROMUŽ!!!" Ale s Vyhořelým hrdinou se nějak snáze soucítí, přes všechny jeho nedostatky, snad protože jeho zájem o svět z něj přímo tryská – ta touha, aby věci byly jinak, aby byly lepší. Ale to z Josefa vlastně taky, tak proč mě tenhle příběh vzývá koupit si bílou Audinu a nedávat lidem přednost na přechodě?
Chyběl mi příběh. Chápu autorův záměr, mně to ale nesedlo. Možná by to bylo jindy jinak. Teď jsem ale přelétával řádky a dočetl jsem to proto, abych v tom našel smysl. Působilo to na mě jako nekonečný proud stereotypů a karikatur... Mnohdy mě mrzelo, že i když se objevila nějaká zajímavá myšlenka, ihned jsme zase odskočili k nějaké vzpomínce, k někomu dosud nezmíněnému, k nějakému tomu rýpnutí si do Malých životů a Malých lidí, a já se v tom ztrácel. K hlavnímu hrdinovi jsem si nedokázal vytvořit vztah. Celkově zajímavý námět, pokud by tam ale bylo více průběhu a méně názorů, bavilo by mě to mnohem víc.
Skvělý exkurz nejen do zákoutí života na malém městě, ale i všemožných společenských jevů. Vyprávění odsýpá, popisy jsou sarkasticky abstrahované, ke katarzi nedochází, ale z nadhozených situací se lehce svírá žaludek. Třicátníci se v nich poznají mnozí. Vřele doporučuju, tahle kniha myslím docela neprávem trochu zapadla.
*audio* Velmi dobře načtené, což nepochybně umocnnuje pozizivní celkový dojem. Ano, sice se tam všeho všudy zase tolik nestane, ale o to nejde. jde halvně o atmosféru, iluze, ztracené iluze, tak jak antihrdina (nevím ja ostatní, ale já jsem ho v jeho namyšlnosti vnímala jako antihrdinu) Josef postupně zabředává do maloměsta.
This entire review has been hidden because of spoilers.
Taková nuda v Brně, aneb expat se vrací do malého města v bývalých sudetech... a nikdo tam na něj kupodivu není zvědavý. Úsměvné, trefné, ale žádný velký příběh. Prostě taková malá současná satira. A mě se to líbilo.
Ze začátku jsem byla nadšená, připomínalo mi to mojí milovanou Destrukci, ale konec mi přišel trochu nijaký. Že jde spíš o proud myšlenek než nějaký sofistikovaný děj by mi nevadilo, ale přijde mi, že to téma konce parku by se dalo vytěžit lépe.