What do you think?
Rate this book
151 dní po evropských stezkách
Další kniha úspěšné autorky, ale hlavně cestovatelky Lucie Kutrové je tady! Po návratu z Pacifické hřebenovky v Americe se rozhodla prozkoumat a přiblížit vám spoustu nádherných tras a stezek, které máme přímo pod nosem. Tentokrát vás čeká cestopis po evropských trailech, ale také putování životem holky, které hory, láska a bucket list změnily život. Nečekejte jen tu krásnou stránku, Lucie je ochotná se podělit i o ten opravdový život, někdy krutý a jindy nespravedlivý. Inspirujte se a vydejte se na delší přechod, než je ten od gauče k lednici, nebo od domu do práce. Zkuste si prožít tu volnost, kdy jste to jen vy, těžký batoh, skvělá nálada a hory. Ale pozor! Lůca varuje, že když vyjdete jednou, nebude to naposledy…
- GenresTravel
302 pages, Hardcover
Published January 1, 2021
13 people are currently reading
100 people want to read
Ratings & Reviews
Friends & Following
Create a free account to discover what your friends think of this book!
Community Reviews
Displaying 1 - 18 of 18 reviews
October 13, 2022
Zcela upřímně jsme se s Lucií vůbec nepotkaly. Spíše než kniha o cestování je to sbírka ročních zápisků z cest, které jsou mnohdy značně nezáživné ve stylu: funěli do kopce, došli do restaurace, dali si colu, v noci byla zima, k snídani byla ovesná kaše nebo čokoládové tyčinky. Podstatnou část knihy jsem si připadala, jako kdyby mi někdo líčil svoji letní dovolenou. Na skoro 300 stranách.
Užitečných věcí se moc nedozvíte. Zajímavých zážitků taky moc není. Lucie vyniká v sebemrskačství, přehánění, popisů Marvelových očí, ale bohužel není schopná vypravěčka. Lidé, které na cestě potká, nemají příběhy. Zábavnost treku se tedy odvíjí spíš od toho, kdo putuje s ní.
Nejzábavnější je Pavel s výbavou pod 7 kilo (nebo ultralighter), který si zoufá nad každým gramem. Nejzajímavější asi Aneta, lékařka, pro kterou je nepohodlí skvělý způsob odpočinku. Nejinspirativnější je malá Rozárka, která působí jako skvělé dítě do nepohody. A nejhorší spoluputovník je bezesporu člověk zodpovědný za vydání knihy.
Už hodně dlouho mě tak nerozčiloval text knihy v tom smyslu, že si očividně nikdo neohlídal, jestli je konzistentní. Ze začátku knihy Lucie extrémně často používá výraz "ježci" když něco dobře zařídí/vymyslí, atd. Kapitoly s Tomášem jsou ježků plné. Zmizí Tomáš, zmizí ježci.
Zmínek, že Tomáš není připraven na závazky, je taky několik psaných téměř stejnými slovy.
Čas u sloves se mění v rámci odstavce hned několikrát.
Mělo se škrtat a přepisovat. Jakkoli chápu, že by to bylo pro autorku psychicky náročné, učesání zápisků do celku, který alespoň stylově drží pohromadě, by knize hrozně prospělo.
Žánrově jde kniha bohužel naprosto mimo mě. V posledních cca 50 stranách je cestování v podstatě ukončeno a nastává rozchodové soužení. Z těch zápisků mi šla hlava kolem, protože jsem si připadala, jako kdybych četla něčí deníček (a opravdu bych nechtěla být dotyčným, který má kromě svého jména zveřejněný i svůj obličej). Luciino psychické zhroucení (nebo tomu mělo alespoň velmi blízko) má asi vyznít jako součást té roční cesty. Její výlet na skialpy a jakási závěrečná emancipace má být nejspíš inspirativní. To bych ovšem musela věřit tomu, že se autorka někam mentálně posunula. A to mi, zcela upřímně, nepřišlo.
Ačkoli oceňuji Luciinu charitativní činnost a dbání na to, aby svého psa správně vycvičila, docela mi uniká, čím zrovna Lucie Kutrová lidi tolik inspiruje. Odhaluje tu "nehezkou" tvář cestování? Možná. Dokazuje, že na hory může každý? To ano. I se psem. A jestli v tomhle právě netkví jádro pudla.
Užitečných věcí se moc nedozvíte. Zajímavých zážitků taky moc není. Lucie vyniká v sebemrskačství, přehánění, popisů Marvelových očí, ale bohužel není schopná vypravěčka. Lidé, které na cestě potká, nemají příběhy. Zábavnost treku se tedy odvíjí spíš od toho, kdo putuje s ní.
Nejzábavnější je Pavel s výbavou pod 7 kilo (nebo ultralighter), který si zoufá nad každým gramem. Nejzajímavější asi Aneta, lékařka, pro kterou je nepohodlí skvělý způsob odpočinku. Nejinspirativnější je malá Rozárka, která působí jako skvělé dítě do nepohody. A nejhorší spoluputovník je bezesporu člověk zodpovědný za vydání knihy.
Už hodně dlouho mě tak nerozčiloval text knihy v tom smyslu, že si očividně nikdo neohlídal, jestli je konzistentní. Ze začátku knihy Lucie extrémně často používá výraz "ježci" když něco dobře zařídí/vymyslí, atd. Kapitoly s Tomášem jsou ježků plné. Zmizí Tomáš, zmizí ježci.
Zmínek, že Tomáš není připraven na závazky, je taky několik psaných téměř stejnými slovy.
Čas u sloves se mění v rámci odstavce hned několikrát.
Mělo se škrtat a přepisovat. Jakkoli chápu, že by to bylo pro autorku psychicky náročné, učesání zápisků do celku, který alespoň stylově drží pohromadě, by knize hrozně prospělo.
Žánrově jde kniha bohužel naprosto mimo mě. V posledních cca 50 stranách je cestování v podstatě ukončeno a nastává rozchodové soužení. Z těch zápisků mi šla hlava kolem, protože jsem si připadala, jako kdybych četla něčí deníček (a opravdu bych nechtěla být dotyčným, který má kromě svého jména zveřejněný i svůj obličej). Luciino psychické zhroucení (nebo tomu mělo alespoň velmi blízko) má asi vyznít jako součást té roční cesty. Její výlet na skialpy a jakási závěrečná emancipace má být nejspíš inspirativní. To bych ovšem musela věřit tomu, že se autorka někam mentálně posunula. A to mi, zcela upřímně, nepřišlo.
Ačkoli oceňuji Luciinu charitativní činnost a dbání na to, aby svého psa správně vycvičila, docela mi uniká, čím zrovna Lucie Kutrová lidi tolik inspiruje. Odhaluje tu "nehezkou" tvář cestování? Možná. Dokazuje, že na hory může každý? To ano. I se psem. A jestli v tomhle právě netkví jádro pudla.
September 30, 2021
Na první pohled to vypadá jako obyčejný průvodce po Evropských stezkách. Takhle kniha toho ukrývá ale mnohem víc. Ukazuje, že všechno nejde podle plánů, a to nejen putování. Ne vždycky je možné trail dotáhnout do konce, někdy prostě zůstanete celý den ve stanu a někdy taky začínáte, takže se musíte učit z vlastních chyb. Lůca tady ale odkrývá i životní ztráty a bolesti, které k tomu bohužel patří.
Za těch 300 stránek se budete smát i plakat (fakt hodně) a budete mít chuť nasadit batoh na záda a vyrazit do hor.
Za těch 300 stránek se budete smát i plakat (fakt hodně) a budete mít chuť nasadit batoh na záda a vyrazit do hor.
November 1, 2021
Tak nějak mě to nenadchlo. Věřím, že hory a traily jsou krásné, ale Lucka mi to neuměla předat.
"Je mi vedro. Bolí mě nohy. Jee výhledy. Je mi zima."
A tohle se opakovalo tak 3456krát. Knížka je oddechová, jen občas repetitivní.
"Je mi vedro. Bolí mě nohy. Jee výhledy. Je mi zima."
A tohle se opakovalo tak 3456krát. Knížka je oddechová, jen občas repetitivní.
November 19, 2023
DNFnuto bohužel - asi bych to dokázala přečíst, ovšem nechce se mi s tím ztrácet čas, když mám na poličce lepší knižky, které čekají na přečtení.
Musím přiznat, že jsem před přečtením měla obrovská očekávání, protože Lucku už dlouhou dobu sleduji na IG a její posty a příběhy mě velmi baví. Díky ní jsem se dokonce dozvěděla i o projektu Stezka Českem, o který jsem se začala zajímat více. Myslela jsem si tedy, že kniha se ponese v podobném duchu - bude to vtipné, osobité a třeba se dozvíme i různé tipy z různých stezek po Evropě.
Lucka nás v úvodu varuje, že není žádná spisovatelka. oK, rozumím, ovšem i tak si myslím, že by v mnoha pasážích pomohla jistá korektura aniž by to ztrácelo na osobitosti.. Z knihy jsem přečetla jen kousek, avšak i přesto mě různé "velmi zajímavě gramaticky psané" pasáže doslova bily do očí a říkala jsem si, že ikdyž to má být kniha velmi uvolněná, tak by si zasloužila trošku více té spisovné a zastaralé češtiny :DD - a to nejsem prosím žádný milovník pro pravidla čj:)
Líbí se mi, že je to vlastně psáno chronologicky a treky se proplétají do různých životních událostí. Dále ilustrace a fotky jsou moc pěkným bonusem. Opravdové plnění bucketlistu je rozhodně skvělé. Můj čistě osobní nedostatek je pak, že nemám ráda psy - a tak všemožné zdrobněliny typu "Kairůnek" pro mě byly trošku mučením - ovšem rozumím, že autorka má k psům naprosto odlišný stav :).
Pak ještě poslední taková "výtka", či spíše nedostatek. Autorka podniká spoustu úžasných treků, o kterých se nám, běžným smrtelníkům, může povětšinou jen zdát. Čekali bychom tedy barvité popsání jednotlivých částí treku, na co si dát extra pozor, nějaké tipy a nakonec nějaké osobní zážitky, které to udělají opravdu zajímavým. I když jsem přečetla jen pár treků, tak jsem si bohužel všimla, že se mezi nimi opakuje jistý vzorec - vlivem nějaké životní události/ úkolu v bucket listu vyrážím na trek, jdeme jdeme jdeme-střídají se nám různé postavy, je hnusné počasí, všechno nás bolí, pak tam dojdem, pak se většinou stane něco zajímavýho a je to za náma. Chápu, že nemohu od takového žánru očekávat nějakou Bondovku, ovšem i tak si myslím, že by bylo možné to napsat zajímavěji.
Já sama vím, že bych rozhodně knihu napsat nedokázala a tak obdivuji každého, kdo to dokáže, avšak přesto si myslím, že některé příběhy si zaslouží spíše formu IG postu, Tiktoku, podcast atp.
Musím přiznat, že jsem před přečtením měla obrovská očekávání, protože Lucku už dlouhou dobu sleduji na IG a její posty a příběhy mě velmi baví. Díky ní jsem se dokonce dozvěděla i o projektu Stezka Českem, o který jsem se začala zajímat více. Myslela jsem si tedy, že kniha se ponese v podobném duchu - bude to vtipné, osobité a třeba se dozvíme i různé tipy z různých stezek po Evropě.
Lucka nás v úvodu varuje, že není žádná spisovatelka. oK, rozumím, ovšem i tak si myslím, že by v mnoha pasážích pomohla jistá korektura aniž by to ztrácelo na osobitosti.. Z knihy jsem přečetla jen kousek, avšak i přesto mě různé "velmi zajímavě gramaticky psané" pasáže doslova bily do očí a říkala jsem si, že ikdyž to má být kniha velmi uvolněná, tak by si zasloužila trošku více té spisovné a zastaralé češtiny :DD - a to nejsem prosím žádný milovník pro pravidla čj:)
Líbí se mi, že je to vlastně psáno chronologicky a treky se proplétají do různých životních událostí. Dále ilustrace a fotky jsou moc pěkným bonusem. Opravdové plnění bucketlistu je rozhodně skvělé. Můj čistě osobní nedostatek je pak, že nemám ráda psy - a tak všemožné zdrobněliny typu "Kairůnek" pro mě byly trošku mučením - ovšem rozumím, že autorka má k psům naprosto odlišný stav :).
Pak ještě poslední taková "výtka", či spíše nedostatek. Autorka podniká spoustu úžasných treků, o kterých se nám, běžným smrtelníkům, může povětšinou jen zdát. Čekali bychom tedy barvité popsání jednotlivých částí treku, na co si dát extra pozor, nějaké tipy a nakonec nějaké osobní zážitky, které to udělají opravdu zajímavým. I když jsem přečetla jen pár treků, tak jsem si bohužel všimla, že se mezi nimi opakuje jistý vzorec - vlivem nějaké životní události/ úkolu v bucket listu vyrážím na trek, jdeme jdeme jdeme-střídají se nám různé postavy, je hnusné počasí, všechno nás bolí, pak tam dojdem, pak se většinou stane něco zajímavýho a je to za náma. Chápu, že nemohu od takového žánru očekávat nějakou Bondovku, ovšem i tak si myslím, že by bylo možné to napsat zajímavěji.
Já sama vím, že bych rozhodně knihu napsat nedokázala a tak obdivuji každého, kdo to dokáže, avšak přesto si myslím, že některé příběhy si zaslouží spíše formu IG postu, Tiktoku, podcast atp.
March 23, 2024
Lucie Kutrová je česká cestovatelka, zdolala Pacifickou hřebenovku a několik dalších trailů v Česku i zahraničí. Právě o jejích tipech na Evropské traily je tato její druhá kniha.
Od prvních stran je text svižný a vtipný. Lucka vše popisuje s vtipem a humorem ji vlastním a zároveň svými výšlapy na hory, cestováním a životními lekcemi, kterými si prošla inspiruje čtenáře v každém řádku. Máte chuť vyrazit na hory taky. Hned teď! A když ne na hory, tak aspoň na dlouhou procházku, třeba právě s vašim čtyřnohým parťákem stejně jako ona. Čímž se dostáváme k Marvelovi.
Marvel je ten chlupatý husky, který věrně doprovází Lucku na jejích cestách. Je s ní při výšlapech na vrcholy, zdolává jeden kopec za druhým, pár denní výlety a je její oporou i v těch těžších nelehkých chvílích, které si pro nás život připraví, aniž bychom s tím počítali.
151 dní po evropských stezkách v sobě skrývá několik tipů na traily právě tady u nás v Evropě, v sousedním zemích, ale i u nás doma v Česku pár hodin od domu. Každý nový trail je uveden odstavcem s přípravami, pak popisem co se každý den dělo a nakonec je i prakticky shrnuto kolik takový třeba týdenní trail Lucku s její společníky stál a je to dostupnější dovolená, než bychom si třeba mysleli. Navíc v krásné přírodě. A ty výhledy na fotkách, které v knize jsou, to je prostě čirá nádhera.
Velmi inspirativní slečna s chlupatým parťákem Marvelem, kteří vám díky této knize vykouzlí nejeden úsměv na tváři, nabídnou vám i pár věcí k přemýšlení a hlavně vás namotivují zvednou zadek a vyrazit ven!
Od prvních stran je text svižný a vtipný. Lucka vše popisuje s vtipem a humorem ji vlastním a zároveň svými výšlapy na hory, cestováním a životními lekcemi, kterými si prošla inspiruje čtenáře v každém řádku. Máte chuť vyrazit na hory taky. Hned teď! A když ne na hory, tak aspoň na dlouhou procházku, třeba právě s vašim čtyřnohým parťákem stejně jako ona. Čímž se dostáváme k Marvelovi.
Marvel je ten chlupatý husky, který věrně doprovází Lucku na jejích cestách. Je s ní při výšlapech na vrcholy, zdolává jeden kopec za druhým, pár denní výlety a je její oporou i v těch těžších nelehkých chvílích, které si pro nás život připraví, aniž bychom s tím počítali.
151 dní po evropských stezkách v sobě skrývá několik tipů na traily právě tady u nás v Evropě, v sousedním zemích, ale i u nás doma v Česku pár hodin od domu. Každý nový trail je uveden odstavcem s přípravami, pak popisem co se každý den dělo a nakonec je i prakticky shrnuto kolik takový třeba týdenní trail Lucku s její společníky stál a je to dostupnější dovolená, než bychom si třeba mysleli. Navíc v krásné přírodě. A ty výhledy na fotkách, které v knize jsou, to je prostě čirá nádhera.
Velmi inspirativní slečna s chlupatým parťákem Marvelem, kteří vám díky této knize vykouzlí nejeden úsměv na tváři, nabídnou vám i pár věcí k přemýšlení a hlavně vás namotivují zvednou zadek a vyrazit ven!
September 5, 2023
Tenhle druhý díl mě bavil o něco víc, než první (a to jsem nečekala!).
Tenhle díl předčil Pacifickou hřebenovku. Víte čím? Lůca nám totiž představila své nejbližší, se kterými pak šlapala hory! Moc mě bavila rozmanitost tras a taky hlavně její humor. Ten miluju asi nejvíc! Kniha mě bavila od začátku až do konce, který nebyl úplně růžový jako její kniha. I přesto má krásné zakončení a já se těším, až si přečtu Stezku Českem :)
Tenhle díl předčil Pacifickou hřebenovku. Víte čím? Lůca nám totiž představila své nejbližší, se kterými pak šlapala hory! Moc mě bavila rozmanitost tras a taky hlavně její humor. Ten miluju asi nejvíc! Kniha mě bavila od začátku až do konce, který nebyl úplně růžový jako její kniha. I přesto má krásné zakončení a já se těším, až si přečtu Stezku Českem :)
November 26, 2021
Tohle jsou milé a spokojené tři hvězdičky, nikoliv "tohle mě dost zklamalo" tři hvězdičky. Lucie Kutrová hned v předmluvě píše, že tahle kniha nebude jen o trailech, ale i o jejím životě. Že je třeba ji brát s humorem a ne úplně vážně a že čtenář nemá čekat vysokou literaturu. Ve všem, co říká, má naprostou pravdu.
Je to trochu infantilní (zvlášť, když se jedná o psy), trochu post-pubertální deníček (když se jedná o první velký vztah) a trochu opakující se (protože takové pochody po horách prostě jsou – vylezete na kopec, slezete z kopce, vylezete na další, bolí vás nohy, počasí je jednou takové a jindy jiné). Zrovna repetitivnost nevnímám negativně, podle mě k "chodícím cestopisům" tak nějak patří (ostatně i slavnější Ladislav Zibura je velmi často repetitivní).
Knížka je to čtivá a tipy na traily se mi moc líbily. Hlavním tématem však pro mě nakonec nejsou traily, ale pěkně uchopená myšlenka, že člověk by měl mít své sny a plány. Se svým bucket listem Lucie Kutrová ukazuje, že může být fajn vykročit ze stereotypního života tím, že se člověk stále má na co těšit, má sny, které si plní, a možná i trochu posouvá svoje hranice. A nemusí to být zrovna chozením po horách.
Je to trochu infantilní (zvlášť, když se jedná o psy), trochu post-pubertální deníček (když se jedná o první velký vztah) a trochu opakující se (protože takové pochody po horách prostě jsou – vylezete na kopec, slezete z kopce, vylezete na další, bolí vás nohy, počasí je jednou takové a jindy jiné). Zrovna repetitivnost nevnímám negativně, podle mě k "chodícím cestopisům" tak nějak patří (ostatně i slavnější Ladislav Zibura je velmi často repetitivní).
Knížka je to čtivá a tipy na traily se mi moc líbily. Hlavním tématem však pro mě nakonec nejsou traily, ale pěkně uchopená myšlenka, že člověk by měl mít své sny a plány. Se svým bucket listem Lucie Kutrová ukazuje, že může být fajn vykročit ze stereotypního života tím, že se člověk stále má na co těšit, má sny, které si plní, a možná i trochu posouvá svoje hranice. A nemusí to být zrovna chozením po horách.
March 1, 2022
Vtipná knížka o mé lásce - horách :) Lucka je fakt zábavná a dělá nádherné fotky. Když jsem je viděla, tak bych nejradši vyrazila hned někam ven!
V těchto situacích prý člověk musí překonat sám sebe, musí si uvědomit, proč je tady, proč chce do Santiaga dojít a proč je to pro něj tak důležité. Blbost. Prostě brečíte, protože vás všechno bolí, a chtěli byste mámu, která by vám namazala nohy, pofoukala všechny puchýře, vyprala vám všechno smradlavé prádlo, pohladila vás po tváři a řekla vám, že jste ty největší chudinečky na celém světě. Nic jiného! Tak si to zapíšete do deníčku, zvednete se a uvědomíte si, že jste fňukny! A jde se dál!
Ani jsme se tu v tom davu nezastavovali a už jen klesali do Les Houches. Po týdnu tady, kdy jsme všem říkali, že jsme začali v "les houčes, les hačes, les hůčes", nám teprve dneška řekl pán, že je to správně "Le Zuš". Možná by vám to mohlo usnadnit komunikaci s lidmi. Nemáte zač.
Druhý den jsme si dali ráno snídani v kempu, ale po snídani jsme si zašli na Pepkovu oblíbenou kávičku do kavárny. Pepek se musel vrátit do kempu, protože si zapomněl lano! To je můj člověk! Horský vůdce, co si zapomene vzít lano, je podle mě přesně člověk na správném místě!
Bez srkání jsem si vklidu dojedla čínskou polévku a po celém stanu jsem hledala čokoládku, kterou jsem si koupila v obchodě. Hledala jsem úplně všude, dokonce i v batohu. Nikde nic. Nejhorší situace dnešního dne! Úplně nejhorší panika přišla, když jsem se snažila vybavit, kam jsem tu čokoládku dala, a došlo mi, že už jsem ji snědla! Já mám takovou chuť na čokoládu!
V těchto situacích prý člověk musí překonat sám sebe, musí si uvědomit, proč je tady, proč chce do Santiaga dojít a proč je to pro něj tak důležité. Blbost. Prostě brečíte, protože vás všechno bolí, a chtěli byste mámu, která by vám namazala nohy, pofoukala všechny puchýře, vyprala vám všechno smradlavé prádlo, pohladila vás po tváři a řekla vám, že jste ty největší chudinečky na celém světě. Nic jiného! Tak si to zapíšete do deníčku, zvednete se a uvědomíte si, že jste fňukny! A jde se dál!
Ani jsme se tu v tom davu nezastavovali a už jen klesali do Les Houches. Po týdnu tady, kdy jsme všem říkali, že jsme začali v "les houčes, les hačes, les hůčes", nám teprve dneška řekl pán, že je to správně "Le Zuš". Možná by vám to mohlo usnadnit komunikaci s lidmi. Nemáte zač.
Druhý den jsme si dali ráno snídani v kempu, ale po snídani jsme si zašli na Pepkovu oblíbenou kávičku do kavárny. Pepek se musel vrátit do kempu, protože si zapomněl lano! To je můj člověk! Horský vůdce, co si zapomene vzít lano, je podle mě přesně člověk na správném místě!
Bez srkání jsem si vklidu dojedla čínskou polévku a po celém stanu jsem hledala čokoládku, kterou jsem si koupila v obchodě. Hledala jsem úplně všude, dokonce i v batohu. Nikde nic. Nejhorší situace dnešního dne! Úplně nejhorší panika přišla, když jsem se snažila vybavit, kam jsem tu čokoládku dala, a došlo mi, že už jsem ji snědla! Já mám takovou chuť na čokoládu!
February 25, 2022
Kniha se mi líbila 🙂, ale já jsem prostě náročný čtenář. Byla vtipná a taky jsem s ní procestovala kus Evropy. Některé traily byly fakt zajímavé a u některých jsem se trochu nudila.
SPOILER!!
*
SPOILER!!
Vloni jsem byla na Lysé hoře a Lůca je prostě hrozně bláznivá, když je to její oblíbená hora (já už tam nikdy nechci). Jinak se mi líbí, jak je Lůca svá a bláznivá. Marvel musí být skvělý pes! Hrozně mě mrzelo, jak Lůca trpěla po rozchodu. Přišlo mi to až moc, ale chápu, že je hodně citlivá. Michi je teda nejlepší kamarádka, jakou si člověk může přát a měla teda svatou trpělivost (smekám!).
Občas jsem si říkala, jak může snídat jen sladkosti.. Taky je mám ráda, ale na jednom tom trailu snad nejedla ráno nic jiného 😀. A byli mi líto Lůcy bráchy.. Taková "zkažená" dovolená i když nakonec si to asi trochu užil. A ta fotka na konci! Já jsem nevěřila vlastním očím, kdo je ta brunetka!
SPOILER!!
*
SPOILER!!
Vloni jsem byla na Lysé hoře a Lůca je prostě hrozně bláznivá, když je to její oblíbená hora (já už tam nikdy nechci). Jinak se mi líbí, jak je Lůca svá a bláznivá. Marvel musí být skvělý pes! Hrozně mě mrzelo, jak Lůca trpěla po rozchodu. Přišlo mi to až moc, ale chápu, že je hodně citlivá. Michi je teda nejlepší kamarádka, jakou si člověk může přát a měla teda svatou trpělivost (smekám!).
Občas jsem si říkala, jak může snídat jen sladkosti.. Taky je mám ráda, ale na jednom tom trailu snad nejedla ráno nic jiného 😀. A byli mi líto Lůcy bráchy.. Taková "zkažená" dovolená i když nakonec si to asi trochu užil. A ta fotka na konci! Já jsem nevěřila vlastním očím, kdo je ta brunetka!
January 30, 2022
Nemůžu knížce přijít na chuť, koupila,jsem si 2, kamarády doporučené cestopisné knížky naráz. Pacifickou Hřebenovku od Moniky Benešové jsem prelouskala jedním dechem. Naopak styl této knihy mě v podstatě ruší od cteni, jednoduché oznamovací věty, skoro až jakési výkřiky ( autorka moc ráda používá vykřičníky). A vlastně vůbec nevím s kym mám tu čest. Čekala jsem že ta knížka bude hodně osobní, ale působí na mě spíš jako - za každou cenu budu vtipná. Odkladam ji a zase se k ní vracím, snažím se jí dát sanci, tak uvidíme, ale na první dobrou mě prostě nezaujala.
January 19, 2022
Zajímavé zážitky a pěkné vyprávění, ale dočetla jsem se do půlky. Pro knížku, ve které člověk projde všechy "blogové" zápisky z cesty naráz, bylo vyprávění až příliš podrobné a často jsem se chytila při přeskakování pasáží, které mě až tak nezajímaly a děj neposouvaly.
July 13, 2023
The book is actually more about the author and her life story - her relationship with friends, family, dogs. The actual descriptions of the individual trips are rather just a framework of how Lůca lives, and especially why he lives that way.
March 18, 2022
Naprosto úžasná kniha! Četla jsem i 151 dní hřebenovkou a do obou knih jsem se zamilovala
January 18, 2023
It was funny
August 29, 2023
Čurina
February 29, 2024
Hřebenovka a Stezka za mě lepší.
March 24, 2024
Kniha mě znovu dostala myšlenkami do hor a v nukla mi nápady na traily a lidi, se kterými je chci uskutečnit. ❤️
Konec byl za mě možná až moc osobní… ale asi chápu, že někdo to jinak neumí
Konec byl za mě možná až moc osobní… ale asi chápu, že někdo to jinak neumí
September 20, 2022
Po první knize 151 dní Pacifickou hřebenovkou jsem musela zhltnout i tuto! Krásná lidská kniha plná humoru, která vás zvedne ze židle a donutí vyrazit objevovat nějaký kout světa. Doufám, že Lucka napíše ještě třetí knihu. ♥️
Displaying 1 - 18 of 18 reviews