Martin E. Kyšperský ve výboru Ztracení kamarádi básní a sní: svazek obsahuje přepisy jeho snů z posledních deseti let a současně také písňové texty, které sice byly zhudebněny, ale dosud nejsou v podobě písní součástí žádného z alb Kyšperského kapely Květy. Čtenář tu najde i ojedinělé texty z rozebraného alba Svetr z roku 2013. Hudebnost a básnivá obraznost písňových textů se s komickými, absurdními i hrozivými momenty lakonicky pojatých snů snoubí v imponující celek.
Momentálně trávím večery pseudointelektuální onaniíí nad Martinovými texty a už teď je mi jasný, že algoritmus Spotify mi to nedaruje ještě další rok. Kniha je ještě doplněná lakonickým popisem snů, ale já stejně pořád slyším ten jeho hlas a že si chce odpočinout... Omluvte mě, musím být na chvíli sama pod peřinou.
Kombinace snů a básní/písňových textů je docela fajn, s tím, že sny se mi nakonec asi líbily dokonce víc. Ač miluju surrealismus Kyšperskému vlastní, mám pocit, že mě básně moc neoslovily, je znát, že hudba je něj lepidlem bez něhož to nedrží tak dobře. Ostatně některé texty jsou zhudebněné a vydané na sólovém albu Svetr a ty z nich co samy o sobě moc nezapůsobí, s hudbou se patřičně rozvinou.