Spisovatelka a dramatička Daniela Fischerová (narozena 13. 2. 1948 v Praze) absolvovala v roce 1971 studium scenáristiky a dramaturgie na pražské FAMU. Od roku 1972 působila ve Filmovém studiu Barrandov, v letech 1973-74 jako odpovědná redaktorka nakladatelství Orbis a poté ve svobodném povolání. Je členkou výboru Českého centra Mezinárodního PEN klubu. Vyučuje obor Tvůrčí psaní na Literární akademii Josefa Škvoreckého, jako pedagožka působila externě na DAMU.
prozatím uzavírám let světem daniely fischerové a jejích zvláštních povídek. nejstarší ze tří sbírek, které jsem během týdne přečetla. a bezpochyby obsahující nejimerzivnější příběhy. sbírka skýtá pár naprosto odlišných a pestrých povídek, čímž se velmi liší například od sbírky želvou proti zdi, kde jsou všechny příběhy dost nudně podobné. zde se skrz dalekou indii skrz autorčino útlé dětství na moravské dědince dostáváme až do starověké číny. myslím, že tahle rozmanitost autorce sluší. tahle rozmanitost, která se bohužel v novějších sbírkách nějak ztratila. a je to škoda. naprosto nejvíc mě zasáhla povídka dopis pro prezidenta eisenhowera, byla v ní taková syrová drzost a dětská naivita, nejen skrz postavu saši. furt na ní myslim. co se týče ostatních povídek - žádná už se neodšplhala na úroveň eisenhowera, ale nevadí. ačkoliv si myslím, že není úplně potřeba pouštět se pro zajímavé povídky až do nám tak neskutečně cizí starověké číny, tohle se nakonec povedlo.