Virtuální svět byl dlouho považován za autoreferenční a jeho účinky na lidské chování zůstávaly opomíjeny. Člověk odpradávna hledal v technologické moci ochranu a bezpečí a málo si uvědomoval, jak je křehká, pokud není organicky spojena s reálným životem. Virtualizace sociálních vztahů nutně vede k odtržení od skutečnosti a ke ztrátě důvěry v bližního, který fatálně přichází o svůj třetí rozměr. Současně posiluje iluzi o trvalém panství člověka nad přírodou a neúhybně směřuje do ráje technických řešení, kde věci ztrácejí svou tíhu a za jejich okamžitou dostupností se skrývá nedobytná moc.
Gérard Dubey (1963) je profesor sociální antropologie a současně působí v několika vědeckých institucích zkoumajících dopady technologického rozvoje na fungování sociálních vztahů. Zabývá se procesy virtualizace, simulace a robotizace, zejména v oblastech civilního i vojenského letectví, biometrie a digitální bezpečnosti. Společně s filozofem Pierrem de Jouvancourtem vydal mezioborovou studii Špatné počasí: Antropocén a digitalizace světa (2018) a se socioložkou Caroline Moricotovou (s níž řídí revui Socio-anthropologie) knihu o vlivu vojenských technologií na lidskou psychiku nazvanou V kůži stíhacího pilota: Splín člověka-stroje (2016).
Nalezeno náhodou v Restarshopu. Překvapivě nejzajímavější mi přišly informace o leteckých simulátorech. Jinak takové na mě příliš teoretické opakování podobného dokola. Ale je vedro, takže mám totálně debilní mozek.