Kniha představuje průřez celoživotní tvorbou významného rakouského spisovatele, skladatele a výtvarného umělce. Gerhard Rühm patří ke klíčovým postavám evropské literární neoavantgardy. Tvorba Gerharda Rühma se vyznačuje intermediálními průniky mezi jazykem a hudbou, také mezi jazykem a obrazem. Jeho texty vycházejí z jazykově reflexivních směrů, jako je konkrétní poezie nebo dadaismus, v období Wiener Gruppe jsou patrné též vlivy surrealismu nebo černé romantiky. Rühm dodnes dokáže provokovat: mj. důmyslně pracuje s pornografickými motivy, střílí si z křesťanství, často vzývá estetiku ošklivosti, vulgarismu či banality. Provokace u něj ovšem nikdy není samoúčelná, z principu poukazuje na to, že v zásadě neexistuje nic, co by se nemohlo stát součástí poetického univerza. Při veškerém mediálním a tematickém rozpětí je však Rühm paradoxně minimalistou, tvůrcem, který dokáže vykřesat poetický účinek z pouhého jednoduchého tahu tužkou či správně vlepeného slova.
Gerhard Rühm (Vienna, 12 February 1930) is a writer, composer and visual artist who was part of the Wiener Gruppe. His radically innovative work is largely intermedial. It moves in the borderland of literature, visual art and music.
Rühm studied the piano and music composition at the University of Music and Performing Arts in Vienna. Following his studies he undertook private lessons with the twelve-tone composer Josef Matthias Hauer. Since the beginning of the 1950s Rühm has produced sound poetry, spoken word, visual poetry, photomontages and books. He is a co-founder of the Wiener Gruppe (Vienna Group), with Friedrich Achleitner, Hans Carl Artmann, Konrad Bayer und Oswald Wiener, as well as the publisher of an anthology by the same name. From 1972–1996 Rühm taught as a professor at the University of Fine Arts, Hamburg and from 1978–1982 he acted as president of the Grazer Autorenversammlung.
His artistic production is inspired by August Stramm, Kurt Schwitters, Gertrude Stein, Carl Einstein und Paul Scheerbart. Rühm's works are often located at the border between music, language, gestures and the visual. His audible works are outstanding examples of innovative radio plays and acoustic art. During a sojourn in Lebanon he became interested in eastern musical styles.
In addition to producing his own work, which has been recognized by numerous awards and prizes. Rühm is also the administrator of the estate of Franz Richard Behrens and is the publisher of the works of Konrad Bayer. Since 1978 he has been a member of the Freie Akademie der Künste in Hamburg. In 2009 he was awarded the Alice Salomon Prize for Poetics and on January 25, 2010 he received an honorary doctorate from the University of Cologne.
His son is the photographer and director David Rühm
Gerhard Rým psal básničky, což dává rozum, páč kdyby s tímhle příjmením dělal třeba stojky, nebo veterináře, tak by to asi nedávalo moc smysl. Já taky dělám básničky. Třeba: Ahojda, jahoda. Zde jde tedy explicitně vidět, že jsme něco jako dvojčata. Z tohoto důvodu jsem si musel přečíst jeho knížku Průřez. Jelikož se navíc ten den sešlo více pozitivních faktorů, třeba že mi někdo přidal do mého pití značné množství alkoholu, a navíc se v kavárně vyskytovala pěkná žena s brýlemi a culíkem, musím hodnotit 10/10.
Abych ale nebyl úplný jelito, musím seriózně napsat, že jsem se tentokrát bavil o chlup víc než při Wiener gruppe, a že mi Gerda Rým dal připomenout asi pět rozdílných spisovatelů a maniaků, takže doporučuji. Jo a navíc je to skvělý.
Gerhard Rühm je pravej underground; experimentátor, mad scientist, dadaista, absurdista, surrealista a každej další ista (o kterejch jste ještě neslyšeli a co vás napadnou), trochu jako Babiš. Skladatel, všestranný vizuální umělec, co občas něco napíše a řekl bych, že čím kratší, tím lepší (pokud jde o text, jeho kratší věci jsou víc s pointou a zábavnějši, přístupnější). Inspiruje mě, silně, ale jen v momentech, jeho poetika, vsadím se, široká, hluboká, ale zároveň esenciální a jak je zmíněno v doslovu, definitivně v některých případech nemožná k překladu (a to nejen po stránce jazykové). Baví mě jeho propojování odlišných uměleckých stylů, vokální pojetí textů, které píše, dává si záležet i na tom, aby dobře zněly, kolikrát k nim vyloženě komponuje hudbu nebo přesně popisuje, jakým způsobem scénu odehrát, s důrazem na zvukovou stránku (tady musím doplnit menší mikro-souvislost/příběh, co mě napadl, protože osoba, kterou jsem krátce znal, co si říká "jen tak" RRR, je první osoba, se kterou jsem se setkal, která na to taky kladla důraz, aby text ladil zvukově a zněl dobře i při přednesu... a já měl tuhle knihu zrovna otevřenou během filmu, který jsem měl puštěný, filmu s názvem RRR (nesuďte mě, jen jsem si chtěl doplnit vzdělání o Indii); kruh se vždycky uzavírá), taky mě baví jeho, divadlo, co není divadlo a pro divadlo, ale jen vypadá jako divadlo (dokonce jsem díky tomu napsal jednu scénu, která mě napadla a možná ji taky eventuelně použiju, v podobném duchu) baví mě, jak je ten člověk tak všestranej, že ho vlastně ani nejde nějak řádně popsat a tak to vzdáte a chcete shrnout, že se vám to prostě jen líbilo (za mě definitivně báseň o smýčení prachu "prašné lamento", "kain a ábel", "variace na známé téma" a "hra příborů"; nebo ještě novější a sentimentálnější tragická jednohubka "záclona a závěs") a je sympatický, ale stejně o něm chcete žvanit, plni dojmů. Zasahuje do tolika žánrů, polí... nejblíž byste si kolikrát asi řekli, absurdní divadlo, které i sám GR zmiňuje, ale vyloženě se k němu nehlásí, aby ale vzápětí přistálo porno, pak (na oko) skrytý porno, (na oko) ještě skrytější porno, a pak povídka jak od Lovecrafta, co končí jako něco, když se Beckettovi hryzne počítač a on řekne "Watt?" a nakonec se dozvíte, že to má i ekologickej přesah. Rühm je schopnej s notama i papírem a pár čarama kouzlit doslova divy a když mele teorii o své práci, je to jak kdyby mluvil k lidem z jiné planety... minimálně u mě definitivně můžete spatřovat nápis "l o a d i n g" na čele, následovaný oknem "jp.exe has stopped working" protože když už jsme u symbolů, říkám si tohle je ten typ člověka, kterýho snad znají jen elity, Zednáři a jen ti jsou schopní s ním držet krok. Rühm mimo jiné stál po válce (1953), za zformováním tzv Wiener Gruppe, avantgardní skupiny, která německým rádiům připadala příliš edgy na to, než aby jejich hry vysílali, ale o které nevím absolutně nic... přesto, jestli jsou její členové jen částečně jako Gerhard, tak to potěš koště. Asi nejpozoruhodnější publikace od Rubata, ke které jsem se dostal a cením si i většího formátu, aby vynikly ilustrace a veškeré vizuální prvky. "akustická halucinace" (...) "Rozšířená poetika" (...) "milostný magnetismus"...