What do you think?
Rate this book
10 000 kilometrů pěšky
10 000 kilometrů pěšky Latinskou Amerikou
Další putování dobrodruha, který pro peprný výraz nejde daleko, ale zato se nebojí ujít tisíce kilometrů, aby poznal nový svět i sám sebe.
Honza se ocitá v Peru, ale jeho cílem není pouze slavné Machu Picchu. Dorazil totiž prožít obrovské pěší dobrodružství. Ocitá se v neprostupném pralese či v blízkosti ilegálních zlatých dolů, kde o problémy není nouze. V Bolívii se setkává s chudobou, všudypřítomným odkazem legendárního Che Guevary, ale i s tarantulemi a hady. Pere se s ledovcem i svým vlastním odhodláním a má pocit, že ho oči legendárního revolucionáře stále pozorují. Za hranicemi Argentiny na něj číhá stovky kilometrů dlouhá vysokohorská poušť. Povede se mu ji překonat, dostat se do Chile a svou pouť zakončit?
Honza stále nemá ani chvilku klidu. A s posledními kilometry putování se mu v hlavě možná rodí nápady na nová dobrodružství…
Honza se ocitá v Peru, ale jeho cílem není pouze slavné Machu Picchu. Dorazil totiž prožít obrovské pěší dobrodružství. Ocitá se v neprostupném pralese či v blízkosti ilegálních zlatých dolů, kde o problémy není nouze. V Bolívii se setkává s chudobou, všudypřítomným odkazem legendárního Che Guevary, ale i s tarantulemi a hady. Pere se s ledovcem i svým vlastním odhodláním a má pocit, že ho oči legendárního revolucionáře stále pozorují. Za hranicemi Argentiny na něj číhá stovky kilometrů dlouhá vysokohorská poušť. Povede se mu ji překonat, dostat se do Chile a svou pouť zakončit?
Honza stále nemá ani chvilku klidu. A s posledními kilometry putování se mu v hlavě možná rodí nápady na nová dobrodružství…
- GenresNonfiction
360 pages, Hardcover
Published September 6, 2021
Ratings & Reviews
Friends & Following
Create a free account to discover what your friends think of this book!
Community Reviews
Displaying 1 - 2 of 2 reviews
July 9, 2025
Velice zajímavý cestopis. Jan má můj respekt, dokáže si poradit s vysokou nadmořskou výškou, pouštěmi, hmyzem i zraněními svými tvrdohlavými rozhodnutími. Leckdo by to vzdal i ve snadnějším prostředí. Až bude poblíž přednáška, rád si ho poslechnu. Další plus je, že se nesnaží být prvoplánově vtipný jako Ládík Zibura, a vyprávění má stále náboj. I fotky dobře dokreslují situace.
April 12, 2026
Na celou knihu jsem si udělala velmi ambivalentní názor. Bojovala jsem s reading slumpem, tak jsem se rozhodla ponořit se do žánru, kterému bych se za normálních okolností obloukem vyhla, protože mě nebaví. Svým způsobem tato změna žánrů splnila, co jsem si vysnila – mám opět chuť do čtení.
Popisovaná cesta byla rozhodně zajímavá, na konci při pohledu na oslavnou fotku s finálními 10 tisíci kilometry jsem dokonce měla husinu a v duchu slavila s autorem, že zvládl něco tak fyzicky i psychicky namáhavého a překonal se. Ale… ještě před začátkem čtení jsem zběžně prošla pár recenzí, abych věděla, do čeho jdu. V jedné velmi negativní byla zmínka o autorově aroganci. Řekla jsem si, že si udělám svůj vlastní obrázek v průběhu čtení, protože všechny ostatní recenze byly jen pozitivní, a nenechám se jí ovlivnit. Bohužel již v prvních kapitolách jsem zjistila, že na tom něco bude a autorovy arogantní postoje, se kterými jsem se nedokázala ztotožnit, se prolínaly celou knihou.
Místy se objevily stylistické chyby, ty ale překousnu, nebyly v až tak hrozném rozsahu. Co ale ze stylistického hlediska nepřekousnu, jsou věty vytažené z textu, které ani nevím, jaký mají účel. Viděla jsem je už kdysi v jiném cestopisu, který se mi dostal do rukou, takže mám jen malý vzorek, ze kterého nemůžu plně usuzovat, jestli je to stálice v tomto žánru. Ale pěkně mě štvalo, že se objevují o několik stran dřív či později než byly v textu a hlavně to kolikrát nebyly žádným způsobem stěžejní věty. Akorát plnily funkci v tom, že mě rozčilovaly. Na druhou stranu ale velmi chválím fotky. Těch bych ráda viděla i víc, popisovací schopnosti autora naznačují, že to není žádný spisovatel, takže jsem si scenérie jen velmi špatně představovala.
Zaujala mě informace o rozžvýkaných listech koky, které by měly napomoct hojení ran, to bych rozhodně chtěla osobně vyzkoušet. Stejně jako pověstný čaj z koky. Rozhodně bych s ním ráda rozšířila svůj repertoár stimulujících nápojů.
Taky strašně závidím ten pohled na lamy ve volné přírodě. A v Machu Picchu. Jak si to tam vykračují mezi turisty, na které jsou natolik zvyklé, že před nimi s plachostí neutíkají. A taky dopravní značky, které varují na přítomnost lam.
Hlavní město Bolívie je Sucre.
Konečně vím, jaký příběh stojí za obrázkem šarmantního Ernesta „Che“ Guevary. A mám ho spojeného s tím, že to byl doktor z Argentiny, že procestoval Jižní Ameriku a čelil zdejší chudobě, takže se rozhodl připojit ke kubánské revoluci jako lékař a později začal „revolucinářovat“ sám. Nakonec ho v do té doby téměř bezejmenné bolivijské vesničce popravili, po smrti mu uřezali ruce a poslali na Kubu jako důkaz o jeho smrti a právě díky uřezaným rukám se potom v 90. letech podařilo identifikovat jeho ostatky v hromadném hrobě partyzánů (…o partigiano portami via, o bella ciao, bella ciao, bella ciao ciao ciao, o partigiano portami via, che mi sento di morir...). Líbilo se mi i symbolické zakončení četných úvah o Guevarovi, zda byl dobrý nebo zlý člověk, po návštěvě jeho mauzolea v místě popravy.
Chile je nejvyvinutější země Jižní Ameriky?
Hodnotím solidními 3 hvězdami, to v mém případě není špatné hodnocení, ale prostě průměrné. Jsem ráda, že jsem knihu četla, možná si sem tam prolistuju svoje poznámky, ale s největší pravděpodobností ji celou znovu číst nebudu.
Popisovaná cesta byla rozhodně zajímavá, na konci při pohledu na oslavnou fotku s finálními 10 tisíci kilometry jsem dokonce měla husinu a v duchu slavila s autorem, že zvládl něco tak fyzicky i psychicky namáhavého a překonal se. Ale… ještě před začátkem čtení jsem zběžně prošla pár recenzí, abych věděla, do čeho jdu. V jedné velmi negativní byla zmínka o autorově aroganci. Řekla jsem si, že si udělám svůj vlastní obrázek v průběhu čtení, protože všechny ostatní recenze byly jen pozitivní, a nenechám se jí ovlivnit. Bohužel již v prvních kapitolách jsem zjistila, že na tom něco bude a autorovy arogantní postoje, se kterými jsem se nedokázala ztotožnit, se prolínaly celou knihou.
Místy se objevily stylistické chyby, ty ale překousnu, nebyly v až tak hrozném rozsahu. Co ale ze stylistického hlediska nepřekousnu, jsou věty vytažené z textu, které ani nevím, jaký mají účel. Viděla jsem je už kdysi v jiném cestopisu, který se mi dostal do rukou, takže mám jen malý vzorek, ze kterého nemůžu plně usuzovat, jestli je to stálice v tomto žánru. Ale pěkně mě štvalo, že se objevují o několik stran dřív či později než byly v textu a hlavně to kolikrát nebyly žádným způsobem stěžejní věty. Akorát plnily funkci v tom, že mě rozčilovaly. Na druhou stranu ale velmi chválím fotky. Těch bych ráda viděla i víc, popisovací schopnosti autora naznačují, že to není žádný spisovatel, takže jsem si scenérie jen velmi špatně představovala.
Zaujala mě informace o rozžvýkaných listech koky, které by měly napomoct hojení ran, to bych rozhodně chtěla osobně vyzkoušet. Stejně jako pověstný čaj z koky. Rozhodně bych s ním ráda rozšířila svůj repertoár stimulujících nápojů.
Taky strašně závidím ten pohled na lamy ve volné přírodě. A v Machu Picchu. Jak si to tam vykračují mezi turisty, na které jsou natolik zvyklé, že před nimi s plachostí neutíkají. A taky dopravní značky, které varují na přítomnost lam.
Hlavní město Bolívie je Sucre.
Konečně vím, jaký příběh stojí za obrázkem šarmantního Ernesta „Che“ Guevary. A mám ho spojeného s tím, že to byl doktor z Argentiny, že procestoval Jižní Ameriku a čelil zdejší chudobě, takže se rozhodl připojit ke kubánské revoluci jako lékař a později začal „revolucinářovat“ sám. Nakonec ho v do té doby téměř bezejmenné bolivijské vesničce popravili, po smrti mu uřezali ruce a poslali na Kubu jako důkaz o jeho smrti a právě díky uřezaným rukám se potom v 90. letech podařilo identifikovat jeho ostatky v hromadném hrobě partyzánů (…o partigiano portami via, o bella ciao, bella ciao, bella ciao ciao ciao, o partigiano portami via, che mi sento di morir...). Líbilo se mi i symbolické zakončení četných úvah o Guevarovi, zda byl dobrý nebo zlý člověk, po návštěvě jeho mauzolea v místě popravy.
Chile je nejvyvinutější země Jižní Ameriky?
Hodnotím solidními 3 hvězdami, to v mém případě není špatné hodnocení, ale prostě průměrné. Jsem ráda, že jsem knihu četla, možná si sem tam prolistuju svoje poznámky, ale s největší pravděpodobností ji celou znovu číst nebudu.
Displaying 1 - 2 of 2 reviews