Srdce Evropy

by Pavla Horáková

Román Pavly Horákové nabízí pozoruhodný dialog dvou vyprávěcích hlasů, které dělí více než sto let: z naší přítomnosti se ozývá učitelka Anežka, která se snaží vyznat ve vlastních zmatcích i ve zmatené době, a přitom přemýšlí nad rukopisnými paměťmi moravské venkovanky Kateřiny, svérázné, sebevědomé ženy, která nedostatek formálního vzdělání vynahrazuje vrozenou bystrostí a vnímavostí. Mezi mnoha tématy, jež obě roviny vyprávění spojují, vyniká jedno: fascinace, kterou obě ženy pociťují tváří v tvář Vídni, tomuto zvláštnímu amalgámu světáctví a provincialismu, hektické současnosti a nostalgie po nenávratně uplynulé minulosti, cizího a důvěrně známého – a svého času také druhému největšímu českému městu. Kateřina pobývala ve Vídni v roce 1912, tedy v době, kdy sláva pyšné císařské metropole vrcholila. V roce 2020 se do Vídně v jejích stopách vydává Anežka, aby se o své předchůdkyni dozvěděla víc. Přitom zjišťuje, jak pevně provázané jsou dějiny českých zemí a Rakouska, objevuje skutečnosti, o nichž se u nás příliš nemluví, či dokonce mluvit nesluší, do toho řeší svůj milostný život, a jakoby mimoděk přichází na to, kým vlastně je – a kým by chtěla být – ona sama.

Genres: Czech Literature

392 pages, Hardcover

Published October 14, 2021

About the author

Pavla Horáková je autorkou detektivní trilogie pro mladé čtenáře: Tajemství Hrobaříků , Olympia 2010, Hrobaříci v podzámčí , Apostrof 2011, a Hrobaříci a Hrobaři , Apostrof 2012.

Autorsky se podílela na sbírce moderního českého veršovaného folkloru Kecy v kleci (PLOT), která vyšla v roce 2010.

Původním povoláním je překladatelka z angličtiny a srbštiny, na svém kontě má 18 samostatných knižních titulů (např. Kurt Vonnegut, Saul Bellow či Iain Banks), několik rozhlasových her a spolupracovala na šesti antologiích či povídkových sbírkách. Je držitelkou Tvůrčí odměny Obce překladatelů za rok 2000 (Tama Janowitzová, Otroci New Yorku). Literární překlad vyučovala i na Filozofické fakultě univerzity Karlovy v Praze.

Sedm let působila jako redaktorka anglického vysílání Českého rozhlasu, s nímž nadále spolupracuje externě, a více než tři roky moderovala televizní kurz angličtiny. Opakovaně byla členkou překladatelské poroty soutěže Magnesia Litera.

Reviews

[Ranní ptáče · Rating 3 out of 5]

Na chudou kostru náznaku příběhu hlavní postavy, nemastné neslané a zakomplexované učitelky, věší autorka nejprve vídeňský telefonní seznam, a pak vrší na sebe informace bez ladu a skladu. To vše ve stylu učitelky, která se ráda poslouchá, skáče od jedné věci k druhé a poučuje čtenáře náhodnými moudry.

Autorka konstatuje notoricky známé věci a s provinciálním pocitem méněcennosti se snaží najít na Vídni jednak to špatné a nefunkční a jednak se snaží prokázat, že bez Čechů by Vídně nebylo. Přes přehršle faktů se jí ztrácí dobový kontext.
Ke konci, jako by si autorka vzpomněla, že chtěla psát román, ale strohost příběhu už to nezachrání, spíš naznačí, že tady byla zajímavá myšlenka, kterou nechala ladem.

Je to takový historický bedekr pro gymnazisty.

[Markéta Forejtová · Rating 4 out of 5]

Tohle si budu muset ještě promyslet.
Ale musím říct, že jezdit po Vídni s knížkou, kde hlavní hrdinka jezdí po Vídni... je trochu jako v Matrixu :D
4/5*

[Book's Calling · Rating 4 out of 5]

Srdce Evropy není běžný román, je to román v eseji. Pavla Horáková je milovnice faktografie, proto se objevuje i v jejích knihách. Jak však říká, čtenáři můžou delší pasáže přeskakovat, sama to tak u některých titulů dělá. Ve své nejnovější knize sleduje příběh Anežky, která našla paměti prababičky Kateřiny, v nichž popisuje zejména 1. polovinu 20. století. Anežka se proto vydává do Vídně, aby se prošla po místech, která Kateřina zaznamenala v zápiscích. Srdce Evropy se věnuje zejména vztahu Čechů k Vídni, hledání sebe sama v kontextu evropanství, drobnějšímu milostnému příběhu i začátku pandemie. Myslím, že knihu si neužije ten, kdo nemá žádný vztah k historii. Naopak ti, kteří se při čtení beletrie i rádi něco dozví, budou spokojeni. Čtení knihy jsem střídal s poslechem audioverze, která se opravdu povedla, díky OneHotBook za zpracování.

[Steklina · Rating 2 out of 5]

2,5*
I v malém českém literárním rybníčku se občas stane, že se ve stejný čas vynoří dost podobné knihy, nebo alespoň s podobným námětem. Po románech Do tmy (Bolavá) a Houbařka (Hanišová) se to podařilo Rudišovi s Winterbergem a Horákové právě se Srdcem Evropy. A shodou náhod i mně přistály obě zároveň na nočním stolku.
Stylem se výrazně odlišují, ale námět mají velice podobný: historickou výpravu na začátek 20. století + současné osobní problémy aktérů. Srdce Evropy mě tedy za srdce vůbec nevzalo: velmi nesympatická hrdinka; kdyby nám neprozradila svůj věk, tipovala bych na 70letou bábu. Za učitelku dějepisu bych ji tedy mít nechtěla; smršť jmen a výčet staveb jistě nelze v hlavě udržet déle než několik chvil, a to jsem jich dost znala díky letmému zájmu o brněnskou architekturu. Rádoby hledání místa ve světě a řešení milostných problémů Anežky mi přišlo místy až trapné (vrcholem byla krajková zástěrka), komentáře k pamětem Kateřiny leckdy zbytečné, jinými slovy bylo řečeno totéž a netřeba podceňovat čtenáře a všechno mu několikrát přežvýkávat. Kateřininy (fiktivní ?) vzpomínky byly nakonec tím nejzáživnějším a bavilo mě slovácké nářečí.
A tak díky Rudišovi a Horákové jsem během víkendu dvakrát navštívila vídeňský Arsenal, dvakrát jsem si prohlédla obraz Batterie der Toten od Sochora, dvakrát viděla průstřel v uniformě Ferdinanda. Nutno dodat, že Rudišův román je rafinovanější, méně polopatický, má lepší atmosféru i lépe se v něm prolíná minulost a současnost.

[Bosorka · Rating 5 out of 5]

Kdo by to byl řekl, že budu někdy nadšeně hltat telefonní seznam. Já tu ženskou fakt miluju!
Jak skvěle spojila paměti Kateřiny, díky níž nahlížíme na venkovský život na Slovácku (s odskoky do Vídně) v cca první půlce 20. století, s pohledem současnice Anežky, která zasazuje vše do kontextů a hluboce se noří pod povrch. Četla jsem vlastně svým způsobem dějepisnou knihu, ale tak skvělou. V době, kdy jsem se doma rozčilovala nad tím, jaké příšerné učebnice dějepisu mají naše děti a že fakt těžko se z toho učit a že dějiny je nutno vyprávět, jsem četla Srdce Evropy. Je to jen malý výsek - středoevropský, ale skvěle napsaný, plný věcí, o nichž jsem vůbec netušila a za které autorce fakt děkuju.
Rozšířila mi zase o něco obzory. A nějak podobně bych si představovala i učebnice. Vážně. Teď tedy mluvím hlavně o té části, kterou nám v knížce předává Anežka. Pak je tu ještě Kateřina a její pohled na běžné venkovské žití. Kateřina je všímavá a chytrá ženská, které osud nedopřál dělat to, co by sama chtěla. Ale její zápisy jsou čtivé a zajímavé, dávají nahlédnout zase do jiných oblastí lidských životů. Vlastně mě překvapilo hodně věcí, jak to na počátku minulého století fungovalo.
Pavla Horáková je výborná pozorovatelka, rozhlíží se a pátrá, zkoumá, vrtá se do hloubky. Kouká tu vzhůru, tu pod nohy. Přináší neotřelé pohledy na na první pohled obyčejná fakta. Všímá si... Z její knihy si nesu plnou hlavu věcí, o nichž budu ještě dlouho přemýšlet. A dozajista tou knihou budu ještě mnohokrát listovat. A mám chuť jet do míst, o kterých jsem tu četla. A taky se rozhlídnout.

[Káča Nováková · Rating 2 out of 5]

Zklamání (Teorie podivnosti mi přišla skvělá a těšila jsem se). Naroubovat zajímavé Kateřininy paměti na naprosto fádní příběh, a ještě to propojit s Vídní, je nešťastný.
Je moc hezký, že autorce nevadí, když budete dlouhé a nezáživné pasáže přeskakovat, pro mne je to velice nekomfortní. Doporučuji příště takové pasáže nepsat.

[Karla · Rating 3 out of 5]

Tak já nevím. Dejme tomu 3,5*
- jako zábavná učebnice dějepisu a průvodce po Vídni ok
- jako román spíš nuda
- mám chuť jet do Vídně, ač mě to nikdy nelákalo a nikdy jsem tam nebyla jinde než na letišti

[Matej · Rating 5 out of 5]

Toto ma veľmi bavilo! Chápem, že to asi nebude pre každého, mňa úvahy o historickom a kultúrnom kontexte strednej Európy fascinujú. Táto kniha ponúka osviežujúcu perspektívu česko-rakúskych (a okrajovo i česko-nemeckých, česko-slovenských) vzťahov.

[Dana Filipová · Rating 2 out of 5]

No… tak jsem se těšila… ale… kniha honí příliš zajíců najednou. Chvíli průvodce Vídní, chvíli telefonní seznam, chvíli odstavce z wikipedie, do toho deníkové záznamy, úvahy historické i sociologické, dokonce covid a náznak jakéhosi milostně-hledajícího příběhu, který je ale bohužel plochý a pohromadě tohle všechno prostě neudrží. Škoda. Dočetla jsem vlastně jen kvůli své milované Vídni. A jak moc se tu nabízí srovnání s Rudišovým Winterbergem, který sice taky “chrlí” fakta, ale výsledkem je román jak víno (vlastně v jeho případě spíš jak pivo :)), protože jsou součástí silného příběhu a originálního autorského stylu.

[Michaela · Rating 3 out of 5]

Nevim, jestli Pavly Horakove neni pro beletrii skoda. Ma zajimave postrehy a specificke znalosti, ale pribehova linka je slaba. Teorie podivnosti jeste drzela pohromade diky silne hlavni postave a dobre vystavene atmosfere divnosti. Srdce Evropy na me ale pusobilo jako prednaska dejepisneho geeka prokladana clankem z Marianne. Jako prednaska urcite zajimave, jen jsem se po urcite dobe zacala divat na hodinky a zjistila, ze jsme teprve v pulce.

[Petra | LooneyCZ · Rating 3 out of 5]

Už jste někdy četli encyklopedii heslo za heslem? Ne? A proč ne? Zřejmě proto, že je to nuda, ne. No a zhruba polovina téhle knihy je jako čtení encyklopedie. Taková škoda dobře znějícího námětu.

Jako román to zkrátka nefunguje, na učebnici dějepisu je to málo uspořádané, jako průvodce po Vídni by to snad šlo. Po odjezdu hlavní hrdinky zpět do Česka už je to ale jen vyjmenovávání náhodně řazených historických (ne)zajímavostí. Řečeno s cimrmanovským seminářem, kniha od toho bodu trpí dvěma vadami, které jsou komplementárně spojené: neschopnost myšlenku udržet a neschopnost myšlenku opustit.

Co mi navíc při všem tom vyjmenovávání českých rodáků ve Vídni vadilo, byl pocit, že bych se měla stydět za to, že je neznám. Měla to být kritika výuky dějepisu?

V knize sledujeme v podstatě dvě dějové linky. Ta Anežčina má vcelku banální zápletku a směřuje od nikud nikam. Vlastně jen tvoří rámec Kateřininých pamětí. Většinou jsem ale vůbec neměla dojem, že se za všemi těmi národopisnými i jinými informacemi skrývá nějaká postava, spíš to byl jakýsi neosobní hlas, který doplňoval vybrané příhody ze Slovácka. Kateřinin životopis rozhodně byl v knize to nejzajímavější, ačkoli ani tady se nějaké výraznější zápletky člověk nedočkal. Možná je to i tím, že se tu objevuje jen takový "výběr z hroznů". Po dočtení jsem si musela jednotlivé útržky poskládat k sobě, aby se mi vyloupl alespoň nějaký obraz o životě Kateřiny a její rodiny. Určitě by stálo za to ten příběh rozvést, mohla by to být taková jihomoravská sestra Šikmého kostela.

U obou románů autorky, které jsem četla, mám stejný problém, a tím je závěr. V Teorii podivnosti mi k celku neseděl. Tady je zase marná snaha o záchranu Anežčina příběhu, který se na mnoha místech zcela utápí v encyklopedii.

A teď, co s tím. Úplně špatné to nebylo, já jsem ale zklamaná. Nemůžu se ubránit srovnání s Winterbergovou poslední cestou. A v tomhle porovnání jsou to pro Srdce Evropy takové lepší dvě a půl hvězdy, víc ne.

[Pavel Kohout · Rating 5 out of 5]

Dokumentární román, deníkové zápisky i historicko-sociologická esej v jednom obsahuje dějiny obou našich hlavních měst i moravského Slovácka, věnuje se vzájemnému ovlivňování, stýkání, potýkání i pronikání všech našich národů, a vykresluje ducha doby ve své syrovosti bez nánosu nostalgie.
“Každý Čech má svého vnitřního Rakušana” a vice versa.

[Veronika Steff · Rating 1 out of 5]

Chcete podrobného průvodce po Vídni a exkurzi do života na jižní Moravě před sto lety? Směle do toho. Já chtěla román o současnosti, o dívce, která hledá sama sebe. neříkám, že jsem ho vůbec nenašla, ale to hledání rozhodně nestálo za to. https://milyctenarskydenicku.blogspot...

[Petra Martincová · Rating 3 out of 5]

Bavilo mě to, protože mám ráda tohle období (přelom 19.-20. století), deníkové zápisky z minulosti i ty různé úvahy o vztahu Čechů a Rakušanů, o historii, spekulace o tom, co by bylo kdyby. Ale celkem chápu všechny ty výhrady, které se objevují v recenzích - např. chvílemi se fakt kniha zvrhává v turistického průvodce po Vídni (což je ale vlastně taky fajn, je tam spousta fajn tipů a na příští výlet do Vídně si ji zaručeně vezmu s sebou). Ale největší přínos této knihy pro mě je, že jsem se dozvěděla o existenci náramně vtipné písně Telefonbuchpolka od rakouského komika Georga Kreislera:-D

[Ivana Hofbauer · Rating 5 out of 5]

Skvelý dokuromán, ktorý ma milo prekvapil tým, ako prirodzene prepája fakty s fikciou, a ako príjemne sa mu podarilo navodiť atmosféru doby – od sklonku monarchie až po koniec druhej svetovej vojny (v tej faktografickej časti) a premostiť ho s realitou súčasnosti siahajúcou až do obdobia pandémie v roku 2020.
Románom sa preplietajú tri línie – spomienky autorkinej prababičky prepájajúce južnú Moravu a Viedeň; faktografické poznámky autorky, ktoré sú zamerané na významné české a moravské osobnosti spojené s Viedňou či viedenské reálie a fiktívny príbeh doktorandky Anežky, ktorá vo Viedni uskutočňuje výskum k svojej dizertácii, ale zároveň pátra po predkoch (v skutočnosti autorkiných), významných rodákoch a zároveň prežíva zakázanú lovestory. Románu vraj vyčítajú, že je na jednej strane príliš faktografický, na druhej málo beletristický, a že teda vlastne nevie, čím chce byť. Mne to vôbec neprekážalo, lebo spája všetko, čo mám na knihách rada.
Zaujímavá je aj obálka s viedenským rezňom v tvare srdca. Jeho význam objasnila Pavla Horáková v jednom rozhovore – rezeň je jedlom, ktoré spája všetky stredoeurópske národy, a zároveň našou typickou cestovateľskou výbavou – vložený medzi dvomi krajcami chleba. Na záver ešte maličkosť, ktorá mi, ako Slovenke, unikla, kým som si nevypočula spomenutý rozhovor. Autorka odpovedala na otázku, čo je pre ňu tým skutočným srdcom Európy – je ich, podľa nej, viac - veď názov v češtine znie rovnako v singulári aj v pluráli.

[Ivo Skopal · Rating 4 out of 5]

Vážím si práce, kterou autorka do knihy vložila. Větší část knihy jsem si opravdu užíval faktografické údaje a zajímavosti ze života vídeňských Čechů, mnohé jsem se dozvěděl a jsem tomu rád. Tyto informace by se měly více dostávat také do hodin dějepisu, abychom si všichni uvědomili, že jsme se jako Češi za císaře pána podíleli na řízení, rozvoji a budování celého soustátí a že jsme nebyli pouhými chudými příbuznými. Až budu znovu ve Vídni, určitě si předem knihu prolistuju a vyhledám si místa, kam bych se rád podíval. Také informace ze života Kateřiny byly poučné a zajímavé. Prožila nelehké období konce monarchie, budování Československa, nacistickou okupaci i začátek komunismu. Číst vzpomínky ženy z vesnice z daného období jsem nikdy neplánoval a jsem rád, že jsem tu možnost měl. Ona myšlenka spojit příběh Kateřiny a Anežky byla určitě dobrá, jen ke konci knihy bylo informací už moc a nesouvislost, s jakou po sobě následovaly úryvky Kateřiny a Anežky, mi čtení kazila. Těžko jsem udržel pozornost, jelikož jsme občas skákali z tématu na téma, z osoby na osobu, a bylo náročnější se soustředit. Ke konci už tam bylo moc informací, moc zmíněných osob, a scházel mi děj. Příběhu Anežky ke konci podle mě jaksi došel dech. Jak jsem se na začátku rád začetl do výčtu jmen důležitých Čechů, kteří nějak ovlivnili život ve Vídni, na konci už se z toho stával jen výčet jmen. Posledních pár stránek jsem prolistoval. I tak ale hodnotím pozitivně a jsem za knihu rád.

[Pakobylka · Rating 4 out of 5]

První půlka mě bavila fakt hodně. Ale je to možná nějakým mým specifickým nastavením, protože strašně ráda hledám souvislosti a tahle kniha je vlastně celá o souvislostech. Na čtení jsem se teda opravdu těšila, užívala si ho a množství nahromaděných reálií mi nevadilo, protože většinou šlo o zajímavé věci.
Postupem četby ale moje nadšení přeci jen trochu ochladlo, těch reálií bylo možná až moc a příběhu až moc málo.
Vlastně ta myšlenka není vůbec špatná- nejistá hrdinka pátrá po osudech dávné hrdinky, přitom naráží na spoustu zajímavostí a taky si dost věcí uvědomí. Ale celkově je teda pravda, že tomu trochu chybí nějaký ten švih, drama, rozuzlení, cokoliv. Protože nevadí, když kniha v nějaké fázi jen tak pomalu plyne... ale když čím dál pomaleji do konce jenom tak tiše doplyne, nemůže to být úplně ono.

[Andrea Dvořáková · Rating 2 out of 5]

Čekala jsem, že mi před očima ožije historie podobně jako v případě Bílé vody nebo Šikmého kostela, místo toho jsem chvílemi měla pocit, že jsem na (velmi nezáživné) hodině dějepisu. Zakomplexovaná unylá učitelka bez špetky osobnosti (rsp v knize se o ní dozvíme pramálo, kromě toho, že je push-over a nemá sexuální fantazii...Rozhodně jsem se ale nedivila, že nemá žádné kamarády.) vyráží na studijní pobyt do Vídně, kde má sledovat stopy své prababičky, místo toho následuje nekončící výčet letopočtů, jmen a budov, občas proložený velmi trapnou love story ze součastnosti nebo vzpomínkami Kateřiny. Jen za Kateřininy paměti dávám alespoň dvě hvězdičky, jinak bych knihu ani nedokončila. Za audioverzi, která je načtena famózně bych možná přidala ještě jednu hvězdu navíc, ale při vzpomínce na tu nejnudnější procházku Vídní se k tomu nemůžu přinutit.

[Katerina Hrabeova · Rating 2 out of 5]

2,5☆
Muselo být nesmírně náročné dát dohromady tolika stovek jmen, názvů míst, ulic a letopočtů na bez mála 400 stranách románu. Ovšem kontextově se to moc nepovedlo. Vlastně mě to vůbec nebavilo, protože proklikavat wikipedii heslo za heslem prostě samo o sobě dost nudí. Věřím ale, že se najdou tací, kteří budou usnesení a stejně jako Alžběta se vydají do Vídně po stopách minulého století a dobou pred ním, kdy rakousko uherská říše byla v největším rozkvětu. Milovníci historie si jistě přijdou na své. Co mě zajímalo, byla linie vyprávění Kateřiny, které paradoxně byl vymezen mnohem menší prostor než nesympatické a trapné druhé vypravěčce. Podivnosti Pavly Horákové nadchly a pravděpodobně i natešily na věci další, což nečekaně vyústilo v mé velké zklamání.

[Štěpánka Suchardová · Rating 3 out of 5]

Some very interesting storries from the past, and an enlightening look into czech/austrian history and relationships. The real low point of this book is just too many historical figures that are there just for the same of mentioning them, often with no impact on the storries being told. This lead to me giving up readingthe first time, later just scanning the paragraphs with this unconnected information. In some parts excellent,in others just too much information.

[Veru H · Rating 3 out of 5]

od půlky to už bylo moc dlouhý. učitelé dějepisu by podle me autorce utrhaly ruce, aby si knizku mohli přečíst. ale obyčejnému čtenáři sypání různých jmen akorát zamotá hlavu. myslim, ze prvotní napad se autorce povedl, ale zpracování bohuzel bylo horší, což me pekne mrzelo. vratila jsem se z Vídně a první půlka byla skvělá. znovu jsem si připomněla veškeré památky a vtahlo me to zpět.

[Funny Name · Rating 2 out of 5]

Docetla jsem pouze z ucty k Teorii podivnosti, kterou miluju. Hrozne me to nebavilo, u videnskych realii jsem si pripadala jako pri cteni telefonniho seznamu, pribeh ze soucasnosti byl strasne nudny, nektere esejisticke casti se mi do knihy vubec nehodily, jedine Kateriny zapisky byly zajimave, ty bych si rada precetla neupravene a bez komentaru. Velmi me rusila nechronologicnost.

[Robert Müller · Rating 5 out of 5]

Vídeňská kniha, křupe jak stejnojmenný schnitzel, vyvolává žízeň tak jako on. Po středu Evropy bez hranic, po jiskřivém ryzlinku z Rakous i pivu ze sousední, propojené Bohemie. I když v závěru trochu mudruje, přináší autorka další výborný román.

[Barbara · Rating 4 out of 5]

Eye-opening. I learnt a lot about Czech-Austrian historical connections.

[Zuzana Zábranová]

Za mě zklamání. Kniha se mi četla velmi těžko, hledala jsem děj mezi faktografickými daty. Příprava, rešerše a práce na knize musela být obrovská, ale já zjevně nejsem cílovka.

[Lkubicek · Rating 5 out of 5]

Nemuzu si pomoct, ale kniha se mi libila od prvniho radku. ❤️

[Jiří Matýsek · Rating 4 out of 5]

zajímavý pohled na české dějiny a jejich prolínání s rakouskými

[Romana Katonová · Rating 5 out of 5]

Za me nejlepší kniha poslední doby 👏

[Šárka Homfray · Rating 3 out of 5]

V prvních dvou třetinách knížky mi přišla současná zápletka dost banální, v podstatě jen jako nosič informací o českých stopách ve Vídni. Tyto informace místy působily až jako hodina dějepisu, not in a good way. Historická linka byla ale vynikající a i současná vypravěčka si v závěru získala mou přízeň, když dostala větší prostor k úvahám a jednání.