Soukromá tajemství mohou změnit osud celého společenství. Strhující román z česko-polského pomezí.
Katarzyně je přes čtyřicet a za celý život nevytáhla paty z rodného Polska. Teď však má pro svou firmu otevřít novou pobočku v Ostravě. Od studenta Martina, kterého zaměstná jako tlumočníka, se dozví o tragické historii blízké vesnice Životice. Katarzyna dojde k názoru, že dávný nacistický masakr může mít spojitost s její devadesátiletou tchyní. Na vlastní pěst rozjede pátrání – netuší ale, že pro vztahy v její rodině to může mít osudové následky.
Jizva je velmi krátký román odehrávající se ve dvou časových rovinách. O válečném masakru v Životicích jsem se díky knize Jizva doslechla zcela poprvé. Hlavní hrdinka Katarzyna je žena, která má dvě dospělé děti, manžela a práci. Má opravdu krásný vztah se svou tchyní. Je to obyčejná žena, která není ničím výjimečná, za to udělá správnou věc a chce se dopátrat minulosti své tchyně. Čím blíže je pravdě, tím více je to pro ni bolestné. Danuta Chlupová vystavěla opravdu povedený příběh s reálnými hrdiny, kde základem je tajemství, které se na konci dozvíte. Líbilo se mi protkání dvou časových rovin, které dohromady tvořilo moc pěknou mozaiku. Ačkoliv jsou všechny postavy smyšlené válečné události jsou reprezentovány zcela pravdivě. Jizva je román o Životické tragédii a rodinném tajemství, které vás bude napínat až do samého konce. Jizva je poutavě napsaný román u kterého bych uvítala daleko víc stran. Pokud máte rádi historické romány a líbí se vám knihy Šikmý kostel nebo knihy od Aleny Mornštajnové, tak si tuto knihu bezesporu musíte přečíst.
Tohle jsem si nechtěla vybrat ke čtení. Zase jsem nečetla anotaci! Vybrala jsem si v knihovně podle obrázku... No, tedy, bylo to něco úplně jiného, než jsem čekala. Tím, že to začalo v současnosti, jsem nebyla varována, kam to bude směřovat. Životice od Karin Lednické jsem četla, takže jsem se pak už bála, kam to sklouzne, ale autorka si udržela beletristickou linku, za což jsem ráda. Druhé Životice už bych číst nechtěla.
Zhltnuto za den. Jde o relativně krátký román z pera polské autorky související s tragickými událostmi, které se odehrály 6. 8. 1944 na českopolském pomezí v Životicích (což je btw. jen několik kilometrů od místa, ze kterého pocházím). V knize se prolíná minulost se současností - hlavní hrdinka Katka odkrývá zapomenutou rodinou historii. Pro mě osobně to byla hodně silná kniha, protože místa objevující se v knize jsou mi velice známá. Asi ani nedokážu být objektivní. Věřím, že se z tématu dalo vytěžit ještě o kousek víc, ale i tak se mi to hodně líbilo. Rozhodně doporučuju!
Můj šálek espressa toto bohužel není. Ať dělám co dělám, stále mi v ústech zůstává jistá pachuť, nelibost… Jednak mi obě dějové roviny připadají příliš uměle sešroubované, jejich propojení strojené a nepřirozené; a i když bychom současnou a historickou linii vzájemně oddělili a posuzovali je samostatně, samy o sobě jsou navíc vlastně poměrně povrchní - těm nejzásadnějším otázkám se vyhýbají obloukem. Nejvýraznější zůstává love story, s životickou tragédií spíše však jako pouhou kulisou na pozadí. Kuriózní je také, jak všechny postavy mluví naprosto stejným „hlasem“, jak mluva i myšlenkové pochody různých jedinců v odlišných epochách a především ve zcela jiných sociálních prostředích vyznívají venkoncem nastejno. Abych ovšem nebyla úplně nespravedlivá, čtivý ten román nepochybně je, a méně hnidopišským čtenářům, než jsem já, by se mohl zamlouvat.
Mám ráda knihy, které mě upozorní na pro mě neznámou historickou událost, což splnila i Jizva Danuty Chlupové. Útlá knížka se silným příběhem, jak už takové příběhy obvykle bývají, ale ničemu nevadí přečíst si další. Zprvu mi trošku vadila současná linka, přišla mi tam uměle naroubovaná, jako by potřebovala autorka zdůvodnit, proč zrovna o této události píše. Přitom zdůvodnění vlastně netřeba. Pak jsem si zvykla a zajímavá byla linka vztahu Katarzyny ke své tchyni, která se dosti proměňovala vzhedem k okolnostem. Vlastně by mohla být rozepsána podrobněji, trošku to jelo jen po povrchu. Každopádně historický příběh mě oslovil přeci jen víc.
Miło zaskoczyła mnie ta książka. Jak na mój gust jest dobrze napisana, świetnie się czyta. Dla mnie dodatkowym plusem było to i miejsca opisane w książce są mi dobrze znane. Mamy do czynienia z powieścią historyczną. Wydarzenia historyczne z Drugiej Wojny Światowej opisane w książce są prawdziwe. Tragedia żywocicka miała naprawdę miejsce, 6 sierpnia 1944. W sposób brutalny zamordowano 36 ludzi, większość z nich należała do mniejszości polskiej zamieszkującej Zaolzie. Niemiecki okupant postanowił zemścić się w ten sposób za to iż partyzanci Armii Krajowej zabili dwóch oficerów Gestapo. Żywocice, miejsce gdzie doszło do tragedii opisanej w książce leży niedaleko Cieszyna, Ostrawy, na przedmieściu miasta Hawirzów. To całkiem typowa wioska leżąca na Zaolziu. Kontekst historzczny książki jest rzeczywiście bardzo smutny i tragiczny. Bardzo się cieszę iż autorka podjęła się tego tematu, opisała go w tak dobry sposób. Ciekawy jest również współczesny wątek książki, gdzie główna bohaterka zostaje oddelegowana z centralnej Polski do Ostrawy. Jej zadanie polega na stworzeniu czeskiego oddziału firmy. W świetny sposób przedstawione są realia przygranicza. Czytelnik może bliżej poznać Zaolzie, skrawek Śląska znajdujący się po czeskiej stronie. Do dziś zamieszkiwany jest przez wielu Polaków. Cieszę się bardzo, że przeczytałem tą książkę.
Líbilo, zase jeden zajímavý pohled na složitý život na česko-polském pomezí, kde hlavně za války byly i zdánlivé drobnosti nakonec celkem rozhodující. Zajímavé bylo i vidět příběh očima současných protagonistů, kteří si to ani neuvědomují, a přesto je tehdejší válečné události ovlivňují dodnes.
Od autorky jsem již četl knihu VARHANÍK Z MRTVÉ VESNICE, která se mi líbila.
Román JIZVA vypráví o životické tragédie, která se odehrála 6. 8. 1944, při které partyzáni zastřeli několik Němců z gestapa v jedné hospodě. Následně se Němci pomstili a zabili v Životicích a jejím okolí 36 lidí. Nejmladšímu z nich bylo 16 let. Poblíž Životic žil také můj děda, který bydlel ve Stonavě. Vyprávěl mi různé příběhy, které se odehrály během 2. světové války.
V románu se střídají části z minulosti a přítomnosti. Hlavní postavou je KATKA (přes 40 let), která bydlí v Polsku, nicméně má pro svou firmu otevřít novou pobočku v Ostravě, takže se na nějaký čas stěhuje do Ostravy. Firma se zabývá prodejem koberců. Katka se seznamuje s mladým mužem MARTINEM, kterého zaměstná jako tlumočníka a on jí poví o tragické události v Životicích. Katka dojde k přesvědčení, že tragická událost může mít spojitost s její tchyní, která má 91 let.
Poprvé kniha vyšla v polštině v roce 2017. Posléze jej autorka přeložila do češtiny a na některých místech mírně upravila. Životní příběhy románových postav jsou literární fikce, avšak válečné události jsou prezentovány v souladu s historickými fakty. Autorka čerpala z vědeckých publikací českého historika MEČISLAVA BORÁKA a také autorce pomohly osobní rozhovory s žijícími svědky životické tragédie a vzpomínky zemřelé babičky ZITY MIKULOVÉ. Její snoubenec byl jednou z obětí této tragédie.
Knihu jsem přečetl na jeden zátah a celkově se kniha četla dobře.
V závěru knihy se nachází EPILOG a DOSLOV K ČESKÉMU VYDÁNÍ. V závěru se nachází také jedna strana obrazové přílohy. Je škoda, že se v knize nenachází více stran této přílohy. Kniha je pěkně graficky zpracovaná.
Jizva je z části pojatá jako detektivní pátrání po minulosti jedné z postav a v knize se tak dobře prolíná současnost s minulostí. To mi pomáhalo se v příběhu minulosti lépe zorientovat, i když mě to zprvu trochu zmátlo. Jizva by měla pojednávat o životické tragédii, která se stala v rove 1944. Bohužel se k těmto událostem dostáváme až skoro v závěru knihy a vlastně jen na pár kapitol. V příběhu je sice naznačeno, že se něco chystá. Avšak část knihy, která se odehrává v minulosti, spíše pojednává o životě postav před událostmi. To mi je velmi dobře přiblížilo, ale na úkor toho, že životická tragédie se zde odehrává krátce. Navíc je příběh vyprávěn z pohledu postav, které se této tragédie účastnily nepřímo a tragédii poznáváme převážně z jejích následků. Další problém jsem měla se stylem psaní/jazykem, který autorka v knize použila. Občas jsem měla pocit, jako bych četla spíše popis událostí, než klasické vyprávění. Navíc v části knihy, která se odehrává v minulosti, jsem občas našla neadekvátní slova pro toto období (např. věta: Budeš se mnou chodit?). Postavy byly skvělé, hned jsem si jich několik oblíbila. Jinak je ale Jizva velmi povedená, dokázala mě vtáhnout a užila jsem si ji.
Nie ukrywam, że przyciągnęła mnie okładka. A że zobaczyłam ją na Empik Go, to zdecydowałam się na audiobooka. Polecam tę formę, bo realizacja jest naprawdę dobra.
„Blizna” to książka obyczajowa, w której teraźniejszość przeplata się z przeszłością. Właściwie mamy tutaj prawie wszystko, co dobra obyczajówka mieć powinna: rodzinny sekret, realizm, wciągającą fabułę, niespieszny, ale nienudny sposób opowiadania. Taki styl bardzo mi się podoba i lgnę do takich książek, wyciszam się przy nich, nawet jeśli tematy są trudne.
Napisałam powyżej „prawie wszystko”, bo zabrakło mi jednej rzeczy: emocji. Mam wrażenie, że trochę zbyt płytko zostały potraktowane postaci i ich przeżycia, a przecież były one dramatyczne. A może się czepiam i właśnie ta powściągliwość autorki nadała im realizmu?
W każdym razie polecam, bo to całkiem udany debiut.
Historia wdziera się w nasze życie datami, rocznicami, obchodami świąt związanych z dawnymi wydarzeniami. Z jednej strony to dobrze, bo "naród, który nie szanuje swej przeszłości nie zasługuje na szacunek teraźniejszości i nie ma prawa do przyszłości", z drugiej zaś wiedza historyczna po prostu przytłacza. Wydaje się, że nie można się wygrzebać spod gruzów wspomnień, uwolnić od obowiązku pamiętania i rozpoczęcia życia na nowo.
A modern Polish woman works in Ostrava and finds out new information about her old mother-in-law who was involved in the massacre in Životice on 6th August 1944. A good story, the storytelling is a bit amateurish but perhaps it is because the writer is Polish and the Czech version is her own translation.
What an electrifying adventure to unveil secrets of a family history! What a magnificent way to make history more present! The only thing I regret that the characters were a little bit shallow.
had no clue that such things happend in czech republic. that being said the characters lacked deepness, overall the novel felt a bit flat, maybe a bit rushed.
Jizva na duši je tisíckrát bolavejsi než jizva na těle. Díky Karin Lednicke a Danute Chlupove za témata, která si ke psaní zvolily. Příběh Životic je tragédií, která v našich končinách nemá obdoby.
Díky společnému čtení jsem se opět dostala ke knize, kterou bych si sama nikdy nevybrala a přitom je skvělá a poodkrývá část našich dějin o kterých se podle mého tolik nemluví.
Kniha sleduje dvě časové linky a to moderní dobu, kdy se Katka vydává z Polska pracovně do Ostravy a dobu z roku 1944, kdy sledujeme osudy několika postav, ale ústřední postavou je převážně Marta. Katka o mládí své tchýně moc neví, ale to co ví je, že dříve žila na Těšínsku, kde se teď nachází pracovně a začne pátrat. To co ale zjišťuje jí obrátí pohled o 360 stupňů.
Líbí se mi, jak je děj svižný, člověk se ani na moment nenudí a autorka se s tím prostě necrcá a nenudí nás. Mě osobně to takto skvěle vyhovuje, protože tohle historické období není úplně moje hobby. Bála jsem se trochu toho, že mě jedna z linek bude nudit, ale teda obě jsem hltala jedním dechem a nebýt společného čtení, tak bych knihu slupla jako malinu. 😊
Knížku doporučuju lidem, co se zajímají o trochu opomenuté zákoutí naší historie a chtějí se dovědět o tragédii v Životicích.👌