Dědek

by Pavel Novotný

Dědek Pavla Novotného přichází v závěsu za jeho Zápisky z garsonky a jako ony vybočuje z dosavadního autorova díla přiznanou autobiografičností, aniž by tím utrpěl Novotného styl, založený na rytmizované řeči a specifické směsi grotesky a děsu. Sled pečlivě vybraných, často bizarních vzpomínek z dětství a dospívání postupně modeluje titulní postavu dědka, ale i vyprávějící autorovo alter-ego a další jeho protihráče velmi plasticky a nesentimentálně. V Dědkovi i v Zápiscích z garsonky se objevuje podobný okruh postav, ale nasvícen je jinak – sledujeme dva naprosto odlišné příběhy: zatímco Zápisky z garsonky jsou křehkým svědectvím o symbióze a jejím postupném rozpouštění, Dědek je příběhem kamene a vody, tvrdé síly, která v konečném součtu nemá šanci proti tekuté, uhýbavé, vytrvalé měkkosti; nade vší pochybnost jí však dává tvar.

Genres: Poetry

61 pages, Paperback

Published January 1, 2020

About the author

Librarian Note: There is more than one author in the goodreads database with this name.

Mgr., Ph.D., filolog, germanista, vysokoškolský učitel, překladatel, výtvarný umělec, hudebník, básník a autor experimentálních textů.

Reviews

[Jakub Sláma]

Jako obvykle mě baví civilní projev, žádný hogo fogo a (zde jenom místy, a to velmi lehce) sklon k pointám. Jako u jiných částí pentalogie jsem si ale opět nemohl neříkat, proč je to asi psané zrovna takhle, jestli by tomu přece jenom neseděla víc forma klasických vzpomínek v próze atp. Nevidím tu navíc moc žádné přesahy, takové to, že autor aspoň trošičku překračuje hranice své subjektivní zkušenosti a dokáže mi dát najevo, proč jeho zkušenost má nějaký univerzální "appeal" nebo přesah nebo tak něco, ergo proč by mě jeho zkušenost vůbec měla zajímat – to je podle mě pro autobiografickou nebo po americku konfesionální poezii naprosto zásadní, protože bez toho si člověk přesně říká, dobrý, ale co z toho, resp. ale co já s tím, nebo dobrý, ale proč to není klasickej memoár v próze.

[Lubomira Cerna]

Ctiva kniha, ale cela trilogie Babicka, Zapisky z garsonky a Dedek jsou psychoterapie autora, ale dobre napsane👍

[ElPedro]

Už mě to tak nezasáhlo. Dáno tím, že po četbě Zápisků z garsonky mi osoby a prostředí byly už důvěrně známé. Mohl bych mít k devadesátkám nostalgický vztah, možná i mám, ale není možné všechny okolo devadesátkami mlátit po hlavě a vzpomínat na "návrat svobody". Tehdy to totiž fungovalo i podobně jako dědkova metoda výuky plavání, i s odpovídajícími výsledky:

Hodil mě pak
do vody rovnou,
abych se rozplaval šokem,
ale já šel ke dnu
jak kámen.