Už mě to tak nezasáhlo. Dáno tím, že po četbě Zápisků z garsonky mi osoby a prostředí byly už důvěrně známé. Mohl bych mít k devadesátkám nostalgický vztah, možná i mám, ale není možné všechny okolo devadesátkami mlátit po hlavě a vzpomínat na "návrat svobody". Tehdy to totiž fungovalo i podobně jako dědkova metoda výuky plavání, i s odpovídajícími výsledky:
Hodil mě pak
do vody rovnou,
abych se rozplaval šokem,
ale já šel ke dnu
jak kámen.