Jelení Horou se několikrát prohnaly dějiny plné nenávisti a zmaru. Vesnička ukrytá v pošumavských lesích dodnes není ideální místo k životu. Gerdu s dcerou k návratu sem přiměl jenom rozvod a nedostatek peněz. Z jednotvárnosti ji vytrhne až seznámení s Lindou, která tu pátrá po minulosti své rodiny. Vzápětí ale ve vesnici za podivných okolností někdo zemře... a zločin oběma ženám pomůže odhalit staré tajemství, které nikdy nemělo vyjít na povrch.
3.5/5 ⭐️ Hned na začátek musím napsat, že měl Prokletý kraj neskutečně skvělou a tajemnou atmosféru. Pohraničí, lesy, tajemství, samota, vesnice, historie. Tohle všechno příběh obsahuje a už jen to dýchá podzimem! 🍁Já teda knihu četl ještě v parných dnech, ale doporučuju, abyste si Prokletý kraj přidali na říjnové nebo listopadové TBR. Bylo to navíc mé první čtení od Michaely Klevisové, na kterou jsem slyšel spoustu chvály. Musím uznat, že mě čtení bavilo a prostředí mělo prostě něco do sebe, akorát jsem z příběhu nebyl ohromený tak, jak jsem očekával. Nepřišlo mi, že by v knize byly nějaké nové prvky, něco, co jsem ještě jinde nečetl a co by mě překvapilo. Každopádně jsem si příběh společně s atmosférou užil. Pokud vás baví pátrání po tajemstvích a historie vesnicí a obyvatel, Prokletý kraj by vás mohl zaujmout.
Jako moji první knihu od autorky jsem si nevybrala detektivku, ale její poslední knihu, která trochu vybočuje z řady. Příběhu vévodí ponurá atmosféra Šumavy, uvěřitelné postavy a zapletené vesnické vztahy s několika kostlivci ve skříni. Ozvláštňuje to ještě málo známý příběh rumunských Slováků, kteří se v tomto zapomenutém šumavském koutě usadili. Pro mě moc příjemné překvapení, skoro jsem se od čtení nemohla odtrhnout.
Moje první setkání s autorkou. Viděla jsem hodně pochvalných komentářů, tak jsem si řekla, že to zkusím. Bylo to fajn, ale nic, z čeho bych byla okouzlená dlouho po dočtení, takový milý průměr. Plusovou hodnotu pro mě má téma téhle konkrétní knihy, chvilkami mě navrátila do dětství, kdy jsem u tety na vesnici v prastarém domku v bývalých Sudetech prolézala půdu a zkoumala různé fotky z minulosti, loudala se po vesnici, prozkoumávala přilehlé lesy... Takže atmosféra knihy moc hezky vykreslená. Příběh samotný hraje na tajemnou notu, ale závěrečné rozuzlení nepřináší nějaký šok, překvapení nebo pocit dobře vypracované zápletky. Hodnotím jako takovou oddechovku a nenáročné čtení.
Podmanivá atmosféra, zajímavé téma rumunských Slováků, ale celkově tomu bohužel něco chybělo. Rodinné tajemství nebylo nakonec tak šokující, možná i proto, že se dalo částečně vytušit, jak to vlastně bylo (skoro jsem se trefila). Konec pak byl takový až příliš smířlivý: rodiny i sousedé se udobřili, zlo bylo potrestáno a všichni žili šťastně až do smrti. Nápad dobrý, ale z mého pohledu krapet nedotažený. Každopádně bych od autorky ráda zkusila i některou detektivku, vypadá to na dobré čtení.
Atmosférické počtení z šumavského pohraničí, ve kterém jde především o smíření. Generace žen z Jelení hory léta žijí s domnělými i skutečnými křivdami, vzpomínkami a lítostmi. Linda je jediná, která v Jelení hoře nikdy nežila, a snaží se přiblížit svým kořenům. Přes Lindu se čtenář seznamuje s celou vsí, jejími obyvateli a historií. Nutno uznat, že historie rumunských Slováků zní velmi zajímavě. Nečekejte ale thriller ani drama. Prokletý kraj navzdory názvu plyne poklidně a velmi čtivě.
Dobré, atmosféra podzimu v zapadlém kraji, který má za sebou pohnutou minulost, fakt pěkná. Některé postavy trošku nedotažené, ale nijak zásadně mi to nevadilo, četlo se to příjemně. Vyústění příběhu mi ani předvídatelné nepřišlo, osudy postav se dost proplétaly, byla jsem ráda, že jsem se v tom nakonec vyznala :-) (což možná bylo ne 100% pozorností při čtení na cestách) Takže za mě dobré, sice tam figurovala smrt a tajemno, ovšem klasická detektivka to vlastně ani nebyla, takže plus i za něco trochu jiného, než jsem od autorky zvyklá...
Tak bohužel, ani čtvrtý přečtený kousek od autorky ve mně žádné velké nadšení nevyvolal. Prokletý kraj se mi sice líbil o malinko víc než předchozí knihy, ale víc než na dvě a půl (dobře, dvě a třičtvrtě) hvězdy to nevidím. Netěšila jsem se na chvíle s knihou, postavy mi byly tak nějak jedno.
Moja prva skusenost s touto autorkou a hodnotim ju urcite kladne. Velmi sa mi pacilo prostredie a predovsetkym vztahy - tak uprimne pravdivo popisane...kto zije v malom meste tusi, kto zije na dedine vie, kto zije v minidedinke - doverne pozna. Tam vie kazdy o kazdom vsetko, osudy ludi su chtiac ci nechtiac poprepletane a casto nie v tom pozitivnom smere. Obalka absolutne vystihuje to, co po otvoreni z knihy sala 👏👏
Asi jsem prostě čekala něco jiného. Víc tajemna, víc detektivna, víc napětí. Ono je to ale ve skutečnosti spíš o vztazích. Je to zajímavé, docela mě to bavilo, ale v hlavě mi to rozhodně neuvízne bohužel
Moje první knih od Michaely Klevisové, ale určitě ne poslední. Příjemně ponurý příběh ze zapadlého Pošumaví. Příště zkusím sérii s vyšetřovatelem Josefem Bergmanem. Už se těším! :-)
Klevisová nepíše špatně, děj celkem odsýpá, postavy mají nějaké charaktery a nechovají se úplně hloupě. Nicméně řekněme si upřímně, tohle není detektivka. Je to příběh o tom, jak mladá žena hledá vlastní kořeny a u toho se náhodou stane jedna vražda. Není na tom vůbec nic špatného, ale promovat to jako detektivku* dělá knize hodně špatnou službu – kvůli tomu jsem v půlce pořád čekala, kdy se začne "něco dít".
Plusové body za to, že Klevisová dokáže udržet děj za uzdě a nevytváří pro své postavy neuvěřitelně tragické osudy, nezamotává jejich příběhy zbytečně moc. Podle některých hodnocení to vypadá, že děj pak některým čtenářům připadal trochu nudný, ale mě to potěšilo. Souhlasím také s tím, že atmosféra podzimního Pošumaví je vystižená moc hezky. Přesto mám ale pocit, že mi kniha na dlouho v hlavě neuvízne.
*Moje chyba, ale nechávám ji tu. Na obálce se výslovně píše, že se o detektivku nejedná a autorka se od detektivního žánru v této knize odklání. Na druhou stranu, v knihkupectvích (kamenných i online) je kniha často mezi detektivkami zařazená je. Tak jen mějte správná očekávání :-)
s. 54 Asi deset metrů od ní se v sadu něco pohnulo. (...) když se tím směrem obrátila, v nose ji polechtal závan zneklidňujícího pachu – směsice potu a zatuchlého oblečení. Venku. V dešti. Na deset metrů. To musela mít čumák jako mravenečník.
Popravdě řečeno, když jsem se pouštěla do této knihy (resp. audioknihy), nepátrala jsem dopředu, co mohu čekat. A vlastně to asi bylo dobře, protože na mne pak čekalo vcelku příjemné překvapení. Obecně mne baví pátrání v minulosti a rozplétání osudů dřívějších generací, které mají nějaký vliv na generaci současnou. A to v tomto příběhu určitě najdete. Navíc je příběh okořeněný o temnou notu, když tu dojde k záhadnému úmrtí. Nebudu samozřejmě spoilerovat, kdo a jak umřel. Líbila se mi i ta atmosféra - tajemná, temná, ponurá, neutěšená. Ale přitom to nebylo nijak zvlášť strašidelné. Není to horor a kniha si na to určitě nehraje, takže pokud vám nesedí strašidelné příběhy, tak tady se toho bát nemusíte. Je to příjemně tajemné a temné, ale tak akorát. Myslím, že to rozuzlení tohoto příběhu tu autorka měla vymyšlené dobře a zajímavě. Vypointované to bylo dobře, napsané dost srozumitelně a logicky, dávalo mi to hlavu a patu, což také dost oceňuji. Jedinou výhradu, kterou ke knize mám, jsou dvě postavy (Linda a Gerda), které mi tu v určitých pasážích připadaly poněkud ukňourané. Neumím říct, zda to bylo takhle dáno interpretací Petry Špalkové, v jejímž provedení jsou poslouchala audioknihu, nebo jestli by mi to tak přišlo i při čtení tištěné knihy). Každopádně tohle mi tam úplně nesedlo do noty. Na druhou stranu u té audioknihy bych ráda vyzdvihla hudební pasáže, které byly takové melancholické a příjemně rozdělovaly jednotlivé kapitoly. S knihou jako takovou jsem jinak spokojená. Asi to není to nejlepší, co jsem kdy četla, ale myslím, že ty 4 hvězdy si to zaslouží, mně se to líbilo..
Mladá žena Linda se vydává do zapadlé vesničky Jelení Hora do pošumavských lesů. Chce se dostat blíže ke kořenům své rodiny, která odtud pochází, ale její babička nechce o minulosti mluvit. Seznámí se zde s Gerdou, která se do rodné vesnice dostala po rozvodu. Po záhadném úmrtí, které se ve vesnici stane, se obě ženy dostanou k tajemství, které mělo zůstat ukryto.
Toto byla moje první kniha od autorky a musím říct, že to bylo skvělé. Čtivě napsaný příběh, který mě okamžitě pohltil. Skvěle vykreslená atmosféra tajemné vesnice. Od začátku je tu plno akce, stále se tu něco děje a příběh tak má spád.
Co mě opravdu moc bavilo, tak různé pověry, sny, nadpřirozeno až magie a odkazy na to, co co znamená. Vše tu však bylo v takové míře, že to bylo uvěřitelné, nic přehnaného.
Příběh je různě zamotaný a pomalu odhalujeme nejedno tajemství, až nám to nakonec všechno dá smysl a vše do sebe zapadne. Bavilo mě také téma osídlování Sudet, odkud obyvatelé přišli, jaké to ze začátku bylo.
Při čtení jsem si myslela, že to bude jasných pět hvězdiček. Nakonec jednu ubírám, pár věcí mi úplně nesedlo, ale každopádně je to skvělá kniha, kterou Vám rozhodně doporučím a já se podívám po dalších knihách autorky.
Tato kniha, mi v danou chvíli, neuvěřitelně sedla. Přesně něco takového, jsem teď potřebovala. Úžasná atmosféra, zajímavý příběh, samota a krása skoro opuštěné části Šumavy a chvílemi i troška toho napětí. Skvělé. Tohle je kniha, která zvláštním způsobem ukonejší, zažehne ve vás touhu po samotě a přírodě a zároveň dodá pocit, že když na to přijde, možná stále ještě existuje trocha toho dobra a lidé, kteří vás přijmou a ne jen využijí. Tohle není moje první kniha od autorky a jak se přesvědčuji stále dokola, i když české autory většinou nečtu, protože jsem z jejich tvorby dost často zklamaná, pokud jde o její knihy, nemám se čeho bát.
Moje první kniha od této autorky. Čte se rychle, moc se mi líbila atmosféra i umístění děje, většina dialogů hezky plyne. Oceňuji též snahu o uzavření příběhu, což dnes nebývá běžné, a také to, že se rozuzlení nesnaží šokovat. Seznámila jsem se taky s historií osídlení místa (dokonce mne to přimělo trochu zagooglovat :o)). K hodnocení jen mírně nad průměr mě vede plochost a jednobarevnost některých postav, případně schematičnost jejich jednání. Ježíšek mi přinesl ještě jednu knihu od stejné autorky, tak uvidíme .o)
Štýlom kniha pripomína diela Mornštajnovej (len v dobrom, knihy E. M. ani nemám rada). Autorka tu uveriteľne otvára otázku medzigeneračných vzťahov ako v rodine, tak aj v osihotenej dedine. Citlivo tematizuje národnostné pnutia zapríčinené okolnosťami druhej svetovej vojny, folklór a prírodu pošumavského regiónu – a ja to jednoducho milujem. Bez pátosu naznačuje sociálnu podstatu človeka – keď to takto napíšem, znie to strašne, ale je to ten typ knihy, ktorý svoju atmosférou pohladí po duši aj napriek tomu, že nezobrazuje svet naivne.
Přečteno na mě až nezvykle rychle. Pěkně budovaná atmosféra i zápletka, bohužel rozuzlení nebylo úplně tak ohromující. Přišlo, že budování zápletky se táhlo 3/4 knihy, aby pak vše bylo vyřešeno na posledních pár stránkách. Ale zase ty 3/4 byly velmi dobré. Trochu mi to těmi “zahadnými” postavami a atmosférou připomínalo knihu Žítkovské bohyně. Celkově je ale kniha velmi čtivá a nalákala mě si od autorky přečíst i něco jiného.
Úplně něco jiného než předchozí knihy. Detektivního příběhu je tam vesměs málo, ale nijak to nevadí. Příběh se spíše zabývá historií - postupným vytlačením Němců a přestěhováním Rumunských Slováků, jejich poměry a vztahy s pozůstalými občany vesnice. Příběh se prolíná s historií díky příběhu třech generací, které se vrátili na dovolenou do vesnice a vyplouvají na povrch dávná tajemství. Ale rozuzlení příběhu a celkově ta detektivní zápletka mi připadala navíc.
Mně se to líbilo strašně moc! Sympatické postavy, tajemné prostředí, náznaky, že minulost byla mnohem složitější, než si všichni zúčastnění dokáží představit a taky naděje, že se celý spletenec událostí nakonec povede rozmotat. Celé to pak ještě vyšperkovali tvůrci audioknižního zpracování. Jednak tím, že jako interpretku vybrali Petru Špalkovou, té to sedlo skvěle, a jednak také tím, že mezery mezi kapitolami vyplnili tak krásnou hudbou, že jsem často ani nechtěla, aby pauza skončila.
Ach, Šumava, temné lesy, pohraničí. Tato atmosféra má něco do sebe a Klevisová to celé umí popsat tak, že vlastně máte pocit, že to celé máte na dosah. Nečekejte řadu vrahů, krvelačné scény či něco podobného. Jen obyčejný zajímavý lidský příběh a osud. Moc mi sedlo i pomalejší tempo bez nějakých twistů a zvratů. Pro někoho líné a pomalé, mi se to trefilo do nálady i vkusu i toho, co jsem potřebovala číst.
Chvilku jsem musela vstřebat dojmy, abych se neunáhlila. Nejprve jsem totiž byla tak nějak zklamaná, ale nakonec mi ten příběh nepřišel tak špatný. Celkově mě kniha moc nelákala k dalšímu čtení, takže jsem ji četla dost pomalu. Až ten konec tak nějak přehoupl jazýček váhy k tomu, že se mi to vlastně i docela líbilo. Protentokrát je to takové rozporuplné hodnocení, ale nemohu si pomoct ;-)
Skvele napsany mysteriozni pribeh ze zapadle sumavske vesnice. Cekala jsem detektivku, dostala jsem psychologicke drama o vyporadani se s nelehkou minulosti, ktera postihla ceskoslovenske pohranici v prubehu 20. stoleti. Audiokniha se poslouchala jednim dechem, nemohla jsem se od ni odtrhnout. Tesim se na dalsi autorciny knihy.
Oblíbená autorka, mám každou její knihu. Tak jsem se těšila na novou knihu s úplně jiným námětem. Bohužel jsem byla zklamaná. Napad na příběh je velice zajímavý a to mě ke knize protáhlo. Velice dlouho trvá než se k příběhu dostanete, chyběla mi nějaké tajemno, nic se v podstatě neděje. Dávám 3 * za popis krajiny, vesnice , za napad, ale proste to nebylo ono.
Trochu mi uniklo, že tahle knížka není klasická detektivka, jaké Klevisová píše. No ale i tak to bylo fajn, čtivé jako vždy, trochu náročnější na orientaci ve jménech a vztazích, ale autorka opět zvolila zajímavé prostředí a pomalé rozklíčování minulosti si pořád drželo napínavou linku. Znovu bych ji už asi číst nemusela, to fakt raději sáhnu po její detektivce, ale bavilo mě to.
Já tady bohužel čekala víc. Postavy pěkně vykreslené, pořád jsem se těšila na pořádnou zápletku, gradaci děje, ale..nedočkala jsem se. Na detektivky mám asi větší nároky. Pořád se tam jakoby k něčemu schylovalo, až se to postupně celé překlopilo ve vysvětlení, co jak bylo. Chyběl tomu nějaký vrchol dramatu.. na můj vkus. Ale jsem z Prachatic, takže půl bodu plus za místní reálie.
Zajimavy pribeh, tahly zacatek, pro me necekana pointa, ale posledni petina mi prisla jiz uspechane splacany finish… prepis deniku mi prisel jako nejzajimavejsi styl, ikdyz oklesteny a nenastolil pro me dlouho ocekavany vhled do zivota po presidleni autorky deniku. Nicmene jako celek povedene a kez by takovych knih vychazelo vice…
Podle anotace jsem čekala něco jako Krutý měsíc od Jašové, a i když to bylo nakonec něco úplně jiného, byla jsem spokojená. Od Klevisové jsem zatím nic nečetla, ale na detektivní sérii se chystám. Prokletý kraj má skvělou atmosféru a i když je tempo poměrně pomalé a vlastně se nic moc neděje, je kniha skvělá.