Zvenku normální rodina - vysokoškolsky vzdělaní rodiče, dvě děti, majetkové poměry přiměřené době totality. Jen ta holčička pořád dělá problémy... Ona sama však Předkládá čtenáři úplně jiný pohled: pohled dítěte, které se matce nemůže za žádnou cenu zavděčit, ketré matčiny nevyzpytatenlé nálady i manipulativní, mnohdy až bezcitné chování deptají, likvidují jeho sebedůvěru i víru v druhé, odsuzují ho k pocitu osamění a ohrožení. Autentické vyprávění o tom, že rodiče si nevybíráme a dětství nemusí být vždy harmonické, ale přesto nás vůle, odvaha i srdce mohou v dospělosti, kdy už máme život ve svých rukou, vést cestami vycházejícími z naší podstaty.
O "automatických programech", o tom, jak zážitky z dětství mohou ovlivňovat i naše prožívání v dospělosti, ale též o tom, že když jsme dospělí a najdeme-li sílu, máme již v rukou tu moc s tím něco udělat.
Na knize se mi velice líbily ty věty, které jsem si pro sebe pojmenovala "prokliky do budoucnosti", kde autorka psala: protože v dětství A, tak v dospělosti B. U těchto pasáží jsem se musela hodně pozastavit a přemýšlet.
Také je hodno obdivu, že kvůli - anebo díky - vlastním prožitým zkušenostem byla autorka schopná přijmout děti s traumaty, prožité v raném období, a ač to s nimi bylo mnohdy opravdu nelehké (Kačka, Stázka), takové, jaké jsou, a nechtít je "přetvořit", ani když holky rozhodně nežily spořádané životy.
Palec nahoru a obrovský klobouk dolů před sílou této ženy.