What do you think?
Rate this book
Zápisník alkoholičky
Kniha podľa blogu, ktorý získal cenu Magnesia Litera
Posledný pohárik... dnes už piaty raz.
Michaela Duffková je mladá matka, ktorá sa rozhodla otvorene prehovoriť o svojej závislosti od alkoholu aj o zložitej liečbe. Chcete vedieť, prečo je také ťažké priznať si svoj problém s pitím? Prečo nie je prekážkou závislosti ani malé dieťa? Čo bolo pre autorku motiváciou, aby začala s liečbou a ako vyzeral prvý rok po nej?
Všetky odpovede prináša otvorená a priama spoveď abstinujúcej alkoholičky. Úprimne zdieľaná skúsenosť o páde doslova na dno, ktorá vzbudila veľký záujem verejnosti.
Posledný pohárik... dnes už piaty raz.
Michaela Duffková je mladá matka, ktorá sa rozhodla otvorene prehovoriť o svojej závislosti od alkoholu aj o zložitej liečbe. Chcete vedieť, prečo je také ťažké priznať si svoj problém s pitím? Prečo nie je prekážkou závislosti ani malé dieťa? Čo bolo pre autorku motiváciou, aby začala s liečbou a ako vyzeral prvý rok po nej?
Všetky odpovede prináša otvorená a priama spoveď abstinujúcej alkoholičky. Úprimne zdieľaná skúsenosť o páde doslova na dno, ktorá vzbudila veľký záujem verejnosti.
240 pages, Hardcover
First published January 1, 2020
10 people are currently reading
184 people want to read
Ratings & Reviews
Friends & Following
Create a free account to discover what your friends think of this book!
Community Reviews
Displaying 1 - 30 of 53 reviews
January 24, 2021
Téma důležité, určitě nelehké a prospěšné, ale z řemeslného hlediska nic moc. Blogové zápisky v podstatě duplikují úvodní kapitolu a nějaký extrémní literární talent tam na rozdíl od redaktorek Motta taky nevidím. Odvahu jo. Tu jo. Tu to muselo chtít obrovskou. Tři hvězdičky za téma a kuráž jít s kůží na trh.
(Tu dynamiku v jejím manželství mimochodem taky moc nepobírám. Věřím, že to bylo z obou stran těžké, ale to popisované je taky dost haluz.)
(Tu dynamiku v jejím manželství mimochodem taky moc nepobírám. Věřím, že to bylo z obou stran těžké, ale to popisované je taky dost haluz.)
April 14, 2020
Zpověď dobrý, téma dobrý, ale ta sebelítost a obviňování všech v okolí dost ubíjející. Jako blog je to super nápad, pro lidi v nouzi/problémech to může být velmi inspirující, ale jako kniha spíše úmorné... nevím, proč se některé příspěvky z fb duplikovaly s kapitolou, která říkala vlastně totéž. Celkově průměr
October 7, 2024
Asi to bude nepopulární názor, ale tohle je vážně mizerná knížka. Blog jsem nečetla, ale trochu mě rozčiluje, že tohle je teď označováno za um a že za tohle se vyhrává Magnesia Litera (jo, tady můžeme spekulovat o tom, že jen žárlím a že jsem moc domýšlivá, ale myslím si, že mnohé blogové texty mých přátel by si takovou cenu zasloužily mnohem víc než tohle).
Takhle - příběh je samozřejmě silný a rozhodně to je problém, o kterém by se mělo víc mluvit a měl by se víc ve společnosti řešit. Alkoholika v rodině máme a celý život sleduji, jak si ničí život. Na druhou stranu (a tady možná budu znít jako děsná kráva) - nikdy to není o tom alkoholu. Ta substance jako taková za to nemůže. Vždycky je to o tom člověku a o tom, jak se rozhodne. A autorka se strašně dlouho chovala neskutečně sobecky a výmluvou bylo že má zlou tchýni. Jo, jasně, může být ve stresu, může ji to srát, ale ta tchýně jí to víno do krku nelila. Její bolístky mi moc nedávaly smysl. Samozřejmě velký obdiv a respekt, že se z toho dostala, na druhou stranu - opravdu přeci nemůže čekat, že pak vše bude odpuštěno? Nejvíc mě dostalo, když se rozvedla z manželem a když si našel jiný vztah, tak žárlila. Přišla mi jako že neví, co chce, ze všeho obviňuje ostatní... To už vůbec nemluvím o tom, že mě nakrklo, že k tomu úspěchu přišla tak nějak jako slepá k houslím. Ale je dobře, že se tím to téma otevřelo, takže vlastně si nestěžuji.
Z literárního hlediska mi vyprávění přišlo nemastné neslané. Jestli je blog lepší, to asi nebudu zjišťovat. Poslední kapitola, kde se vyjadřovali lidé z autorčina okolí, byla zajímavá, ale i tak mě vytáčela třeba ta část od její matky, která v každé větě prohlásila, jak je "Miška úžasná, jen ten alkohol ji trápil".
Ale nevím, možná jsem tak kritická, protože takovéhle problémy by se u nás neřešily mlčením, lamentováním a přehlížením. Moji rodiče jsou naštěstí spíš lidé činu než slov, takže jo, mám bolístku že mě moc nechválili, ale zase mě nikdy nenechali spadnout do žádného problému. A taky mě vychovali tak, abych se z toho dokázala dostat a nefňukala všem okolo.
(Eh, to jsem se rozepsala. Neměl to být hejt, ale prostě mi to celé bylo dost cizí, což připisuji hlavně tomu literárnímu ne-talentu. Plus prostě říkat o dítěti, o které jsem se x let nestarala kvůli svým bolístkám, že je to miláček a hvězda mého života, mi prostě přijde ujeté. Acta non verba!)
Takhle - příběh je samozřejmě silný a rozhodně to je problém, o kterém by se mělo víc mluvit a měl by se víc ve společnosti řešit. Alkoholika v rodině máme a celý život sleduji, jak si ničí život. Na druhou stranu (a tady možná budu znít jako děsná kráva) - nikdy to není o tom alkoholu. Ta substance jako taková za to nemůže. Vždycky je to o tom člověku a o tom, jak se rozhodne. A autorka se strašně dlouho chovala neskutečně sobecky a výmluvou bylo že má zlou tchýni. Jo, jasně, může být ve stresu, může ji to srát, ale ta tchýně jí to víno do krku nelila. Její bolístky mi moc nedávaly smysl. Samozřejmě velký obdiv a respekt, že se z toho dostala, na druhou stranu - opravdu přeci nemůže čekat, že pak vše bude odpuštěno? Nejvíc mě dostalo, když se rozvedla z manželem a když si našel jiný vztah, tak žárlila. Přišla mi jako že neví, co chce, ze všeho obviňuje ostatní... To už vůbec nemluvím o tom, že mě nakrklo, že k tomu úspěchu přišla tak nějak jako slepá k houslím. Ale je dobře, že se tím to téma otevřelo, takže vlastně si nestěžuji.
Z literárního hlediska mi vyprávění přišlo nemastné neslané. Jestli je blog lepší, to asi nebudu zjišťovat. Poslední kapitola, kde se vyjadřovali lidé z autorčina okolí, byla zajímavá, ale i tak mě vytáčela třeba ta část od její matky, která v každé větě prohlásila, jak je "Miška úžasná, jen ten alkohol ji trápil".
Ale nevím, možná jsem tak kritická, protože takovéhle problémy by se u nás neřešily mlčením, lamentováním a přehlížením. Moji rodiče jsou naštěstí spíš lidé činu než slov, takže jo, mám bolístku že mě moc nechválili, ale zase mě nikdy nenechali spadnout do žádného problému. A taky mě vychovali tak, abych se z toho dokázala dostat a nefňukala všem okolo.
(Eh, to jsem se rozepsala. Neměl to být hejt, ale prostě mi to celé bylo dost cizí, což připisuji hlavně tomu literárnímu ne-talentu. Plus prostě říkat o dítěti, o které jsem se x let nestarala kvůli svým bolístkám, že je to miláček a hvězda mého života, mi prostě přijde ujeté. Acta non verba!)
May 7, 2023
Dvě hvězdy za to, že šla s kůží na trh a že upozornila na fakt, že alkoholismus je příšernej a v ČR podceňovanej.
Literárně ale velký uf. To, co snese blog/FB, je pro knihu prostě málo. Určitě zajímavý osobní příběh se v knize mohl víc rozšířit o úvahy, myšlenky autorky spíš než o tom, jak šla na rozhovor do DVTV. Vývoj vztahu s jejím manželem by pak byl možná víc pochopitelnější, takhle jsem jen nechápala co se děje, proč s ním ještě je, proč s ním najednou není… prostě to zajímavý, co by lidem závislým na alkoholu mohlo pomoct. Je to její příběh, její zpověď, tak ok, ale povedená kniha to podle mě není.
Literárně ale velký uf. To, co snese blog/FB, je pro knihu prostě málo. Určitě zajímavý osobní příběh se v knize mohl víc rozšířit o úvahy, myšlenky autorky spíš než o tom, jak šla na rozhovor do DVTV. Vývoj vztahu s jejím manželem by pak byl možná víc pochopitelnější, takhle jsem jen nechápala co se děje, proč s ním ještě je, proč s ním najednou není… prostě to zajímavý, co by lidem závislým na alkoholu mohlo pomoct. Je to její příběh, její zpověď, tak ok, ale povedená kniha to podle mě není.
April 18, 2021
Přála bych si, aby se vydávaly knihy, které mají nějakou literární úroveň, bez ohledu na to, jak kvalitní je jejich obsah.
March 21, 2020
Na tohle téma si člověk moc nepočte, a už vůbec ne v první osobě. S alkoholismem jsem se v (ne blízkém) okolí setkala několikrát a nechápala jsem to. Ani teď si netroufám tvrdit, že to chápu, ale rozhodně mám víc pochopení. Tahle kniha opravdu změnila můj pohled na svět, nebo aspoň na jeho část.
Samotné téma by to na 5 * nedotáhlo, kniha je skvěle napsaná. Po delší době jsem něco přečetla na jeden zátah, a i když vlastně vím, jak to dopadlo, stejně jsem se nedokázala odtrhnout a pořád čekala, co bude dál. Skvělá práce.
Samotné téma by to na 5 * nedotáhlo, kniha je skvěle napsaná. Po delší době jsem něco přečetla na jeden zátah, a i když vlastně vím, jak to dopadlo, stejně jsem se nedokázala odtrhnout a pořád čekala, co bude dál. Skvělá práce.
January 8, 2024
Silné téma ale uf to literární podání bylo utrpení
December 16, 2020
Knižku som si stiahla na základe odporúčania v jednom zo slovenských denníkov. Premisa zaujímavá a proces toho, ako autorka našla vôľu bojovať s démonom svojho alkoholizmu, bol na knihe to najlepšie. Bohužiaľ, kniha trpí niekoľkými problémami.
Prvým je samotná forma podania: chápem, že sú to vlastne blogposty, popretkávané spájajúcim a doplňujúcim rozprávaním a k tomu úryvky z denníka, ale niektoré pasáže sa opakovali a je frustrujce čítať tú istú vec dvakrát a rozmýšľať, či sa mi neposunul na eknihe scrollbar. Denníkové pasáže sa mohli vypustiť úplne, sú obmedzené na pár oznamovacích viet a pripadajú mi ako denníkové cvičenie stredoškoláka, bez výraznej výpovednej hodnote. Naopak, denník by malo byť niečo "surové", čo ide nad rámec rozprávania, ktoré môže byť so spätným pohľadom trochu upravené, prikrášlené, zjemnené. Próza taká všedná, nič výnimočné.
Druhým veľkým kameňom úrazu tejto knihy, ako tu už mnohí recenzenti spomínali, je sama autorka. Má mnoho problémov a extrémne pasívny postoj k životu, na základe ktorého by potrebovala pomoc dávno pred tým, než začala svoje problémy riešiť alkoholom. Na jednej strane chápem, aj takí sú ľudia na tomto svete, na druhej strane som len krútila hlavou a čítať o jej pasivite, sebaľútosti, obviňovaní všetkých okolo seba a kombinácii absencie konštruktívneho riešenia problémov a následných agresívnych výstupov a hádok, mi bolo trápne. Najsmutnejšie je, že koniec, minimálne ako je popísaný v knihe, vlastne pôsobí, ako keby sa k manželovi vrátila z nedostatku iných možností alebo akéhosi zvyku, jednoducho nespomína riešenie žiadneho z problémov, ktoré dlhodobo popisovala. A z pohľadu zdravej psychohygieny si neviem predstaviť vypísať sa zo všetkého toho, ako si navzájom ubližovali a mnohých patologických čŕt jej manžela (finančná skúposť, pritakávanie rodine, držanie strany jej a nie manželke, vyhrážanie sa odobratím dieťaťa), aby potom len konštatovala, že sa k sebe vrátili - ak by som verejne takto vykreslila svojho partnera, už v živote by som voči nemu nemala rešpekt ani ja, ale bohužiaľ ani čitateľ, ktorý, keďže nevidí, ako a či sa veci uhladili a pohľad z manželovej strany je v knihe predstavený len obmedzene, len nechápavo krúti hlavou.
Je super, že sa Michaela svojho démona alkoholu zbavila, bojuje s ním, a dodáva nádej mnohým ďalším ľuďom. Možno že pre všetko to, prečo mne táto kniha vadí, sa im páči, že je ako oni, s bežnými problémami. V tomto je kniha pozitívna a má svoj zmysel. Na druhej strane však mám autorku za všetko len nie inšpiratívnu osobnosť a bohužiaľ to nemá nič s jej alkoholizmom.
Prvým je samotná forma podania: chápem, že sú to vlastne blogposty, popretkávané spájajúcim a doplňujúcim rozprávaním a k tomu úryvky z denníka, ale niektoré pasáže sa opakovali a je frustrujce čítať tú istú vec dvakrát a rozmýšľať, či sa mi neposunul na eknihe scrollbar. Denníkové pasáže sa mohli vypustiť úplne, sú obmedzené na pár oznamovacích viet a pripadajú mi ako denníkové cvičenie stredoškoláka, bez výraznej výpovednej hodnote. Naopak, denník by malo byť niečo "surové", čo ide nad rámec rozprávania, ktoré môže byť so spätným pohľadom trochu upravené, prikrášlené, zjemnené. Próza taká všedná, nič výnimočné.
Druhým veľkým kameňom úrazu tejto knihy, ako tu už mnohí recenzenti spomínali, je sama autorka. Má mnoho problémov a extrémne pasívny postoj k životu, na základe ktorého by potrebovala pomoc dávno pred tým, než začala svoje problémy riešiť alkoholom. Na jednej strane chápem, aj takí sú ľudia na tomto svete, na druhej strane som len krútila hlavou a čítať o jej pasivite, sebaľútosti, obviňovaní všetkých okolo seba a kombinácii absencie konštruktívneho riešenia problémov a následných agresívnych výstupov a hádok, mi bolo trápne. Najsmutnejšie je, že koniec, minimálne ako je popísaný v knihe, vlastne pôsobí, ako keby sa k manželovi vrátila z nedostatku iných možností alebo akéhosi zvyku, jednoducho nespomína riešenie žiadneho z problémov, ktoré dlhodobo popisovala. A z pohľadu zdravej psychohygieny si neviem predstaviť vypísať sa zo všetkého toho, ako si navzájom ubližovali a mnohých patologických čŕt jej manžela (finančná skúposť, pritakávanie rodine, držanie strany jej a nie manželke, vyhrážanie sa odobratím dieťaťa), aby potom len konštatovala, že sa k sebe vrátili - ak by som verejne takto vykreslila svojho partnera, už v živote by som voči nemu nemala rešpekt ani ja, ale bohužiaľ ani čitateľ, ktorý, keďže nevidí, ako a či sa veci uhladili a pohľad z manželovej strany je v knihe predstavený len obmedzene, len nechápavo krúti hlavou.
Je super, že sa Michaela svojho démona alkoholu zbavila, bojuje s ním, a dodáva nádej mnohým ďalším ľuďom. Možno že pre všetko to, prečo mne táto kniha vadí, sa im páči, že je ako oni, s bežnými problémami. V tomto je kniha pozitívna a má svoj zmysel. Na druhej strane však mám autorku za všetko len nie inšpiratívnu osobnosť a bohužiaľ to nemá nič s jej alkoholizmom.
August 31, 2021
Beriem do úvahy, že autorka popisuje svoj boj. Len jednoducho nerozumiem, ako sa toto môže stať. Nerozumiem ani tomu vzťahu, ktorý mala s manželom. Whatever.
September 6, 2025
uff, na blog teda dobre, ale knihu? Takto napísanú a ešte k tomu sa mi, paradoxne, zdalo, že ten alkoholizmus tu je riešený tak nejako povrchne a skôr sa venujeme iba tomu, či Miša chce byť s mužom, alebo nechce - chcem, nechcem, chcem, nechcem, chcem, nechcem, ach, má novú frajerku, tak ho už určite chcem. Plus to čítanie o vznikaní blogu, opakovanie tých istých pasáží, nekonkrétnosťou, zahmlievanie a podobne, vôbec ma to nebavilo. Dôležitá téma úplne zabitá kĺzaním po povrchu a nedobrým štýlom písania.
August 11, 2020
Velice silný a čtivě sepsaný příběh. Některé lidi určitě překvapí jak daleko se lze dostat i jen s "obyčejným" alkoholem. Jednu nebo dvě skleničky si večer na uklidnění dá jistě spousta lidí a tady je velmi sugestivně popsáno jak daleko to může zajít pokud se věci opravdu vymknou kontrole. Autorka se naštěstí z ničivé spirály dokázala dostat. Knihu doporučuji.
August 12, 2024
Knihu som si chcela prečítať ešte predtým, než si pozriem film. Rozhodne to nie je literárny skvost, ale takéto knihy sú viac než potrebné. Klobúk dole pred autorkou ako šla s kožou na trh a ako sa snaží robiť osvetu v tejto citlivej problematike. Viac vecí mi v knihe vadilo, i na samotnej autorke, nechápala som ani jej vzťah s manželom, ani to, prečo sú stále spolu. Ale ak sa človek zamyslí, nie je všetko čierno-biele, netreba každého a všetko chápať, stačí akceptovať. Menej súdiť, viac pomáhať a rešpektovať rozhodnutia ostatných. Lebo pre každého je normálne a prijateľné niečo iné. A v konečnom dôsledku je naozaj chvályhodné ako sa autorke darí jej boj s alkoholom nielen zvládať, ale aj pomáhať iným s podobným osudom.
March 27, 2025
Ocenění Magnesia Litera sice obdržel blog a nikoli tato kniha, ale přesto si nemůžu pomoct a budu asi hodnocení zaměňovat, respektive také srovnávat s filmem.
Z filmu na mě působilo, že hlavním problémem bylo soužití generací, které dostalo hlavní hrdinku do stádia akutního alkoholismu. Z knihy se mi však zdá, že autorka by si nějakou berličku pro vyřešení svých problémů našla, ať už by to byl alkohol či jiná "droga". Protože vždy potřebovala něco, o co by se opřela (jasně, to potřebujeme všichni, ale proč tak urputně? Bylo to nejvíc vidět na jejím neustále nevyřešeném vztahu s manželem.) Navíc si nemůžu pomoct, ale její "problémy" se mi nezdály zase až tak hrozné, aby je musela řešit alkoholem. Problém u ní byl, že alkoholismus mají v rodině. Tečka.
Blog jsem nečetla, avšak kniha mi přišla straně úporná a literární kvalitou nulová. Absolutně mě vytáčelo, když si autorka tak nějak "protiřečila", respektive její úvahy vůbec nedávaly smysl. Autorka přiznává, že nezná ocenění Magnesia Litera, načež když popisuje, jak se chystala na slavnostní večer, tak uvádí, že je velká milovnice knih a proto to pro ni byla velká akce. Nevím no, v České republice, pokud jste alespoň trochu "do knih", případně dalších žánrů, tak vám název Magnesia Litera podle mě něco říct musí. Ostatně, tolik soutěží týkajících se literární tvorby tady nemáme.
Absolutně jsem nepochopila "vztah" s manželem. A myslím si, že právě tento vztah, který si na začátku vůbec nějak nesrovnali, působil mnoho obtíží. Také mi bylo dost líto jejich dcery a celkově se mi zdálo, že její pocity a potřeby byly asi dost upozaďované.
Také se musím ztotožnit s názorem, který jsem četla zde na goodreads: v čem jako autorka je taková hrdinka? Ano, je určitě fajn, že otevírá téma alkoholismu, a to hlavně u žen, akorát že v jejím případě ten "ženský alkoholismus" dle mého názoru neměl shodné opodstatnění, jako u mnoha ostatních žen alkoholiček v ČR. Nejprve jsem si myslela, že základem bude i to, že nedostávala peníze od manžela (na druhou stranu, vždy asi měli peněz dost, neboť se stěhovat sem tam v rámci Prahy a širokého okolí je taky docela záležitost spíše bohatších vrstev), ale podařilo se jí nastoupit do práce, nemusela nijak moc řešit hlídání dcery, tchánovci sice asi byli osina v zadku, ale určitě ne natolik, jak bylo vykresleno ve filmu. Nevím no, asi nejsem dostatečně empatická, abych se do autorky vžila.
Z filmu na mě působilo, že hlavním problémem bylo soužití generací, které dostalo hlavní hrdinku do stádia akutního alkoholismu. Z knihy se mi však zdá, že autorka by si nějakou berličku pro vyřešení svých problémů našla, ať už by to byl alkohol či jiná "droga". Protože vždy potřebovala něco, o co by se opřela (jasně, to potřebujeme všichni, ale proč tak urputně? Bylo to nejvíc vidět na jejím neustále nevyřešeném vztahu s manželem.) Navíc si nemůžu pomoct, ale její "problémy" se mi nezdály zase až tak hrozné, aby je musela řešit alkoholem. Problém u ní byl, že alkoholismus mají v rodině. Tečka.
Blog jsem nečetla, avšak kniha mi přišla straně úporná a literární kvalitou nulová. Absolutně mě vytáčelo, když si autorka tak nějak "protiřečila", respektive její úvahy vůbec nedávaly smysl. Autorka přiznává, že nezná ocenění Magnesia Litera, načež když popisuje, jak se chystala na slavnostní večer, tak uvádí, že je velká milovnice knih a proto to pro ni byla velká akce. Nevím no, v České republice, pokud jste alespoň trochu "do knih", případně dalších žánrů, tak vám název Magnesia Litera podle mě něco říct musí. Ostatně, tolik soutěží týkajících se literární tvorby tady nemáme.
Absolutně jsem nepochopila "vztah" s manželem. A myslím si, že právě tento vztah, který si na začátku vůbec nějak nesrovnali, působil mnoho obtíží. Také mi bylo dost líto jejich dcery a celkově se mi zdálo, že její pocity a potřeby byly asi dost upozaďované.
Také se musím ztotožnit s názorem, který jsem četla zde na goodreads: v čem jako autorka je taková hrdinka? Ano, je určitě fajn, že otevírá téma alkoholismu, a to hlavně u žen, akorát že v jejím případě ten "ženský alkoholismus" dle mého názoru neměl shodné opodstatnění, jako u mnoha ostatních žen alkoholiček v ČR. Nejprve jsem si myslela, že základem bude i to, že nedostávala peníze od manžela (na druhou stranu, vždy asi měli peněz dost, neboť se stěhovat sem tam v rámci Prahy a širokého okolí je taky docela záležitost spíše bohatších vrstev), ale podařilo se jí nastoupit do práce, nemusela nijak moc řešit hlídání dcery, tchánovci sice asi byli osina v zadku, ale určitě ne natolik, jak bylo vykresleno ve filmu. Nevím no, asi nejsem dostatečně empatická, abych se do autorky vžila.
February 14, 2025
Téma o ktorej je potrebné hovoriť, ale ako kniha veľmi slabé. Čítal som oveľa lepšie "skutočné" príbehy. Nezáživné, slabá beletrizácia...
July 28, 2024
Autorčina osobní zpověď, kdy se rozhodla vylíčit svůj život s alkoholem. Jak do toho „spadla“, jak jí pomohlo její okolí i léčba a jak se drží rok po ní.
Právě je v kinech stejnojmenný film, natočený podle této knížky. Rozhodně se na něj chystám, ale mám raději, když si nejprve přečtu knižní předlohu a až poté se podívám na film. Proto jsem si knížku koupila a přečetla jedním dechem.
Musím se přiznat, že hned úvodní poděkování mi vehnalo slzy do očí a v tu chvíli mi bylo jasné, že tato kniha se mnou zamávám.
Je psána lidsky, otevřeně, osobně. Měla jsem pocit, jak kdyby Míša svůj příběh vyprávěla své kamarádce a tím jsem všechno více prožívala. Místy jsem nevěděla, jestli si mám ke čtení nalít skleničku vína anebo vylít všechen alkohol.
Příběh je to inspirativní, když nám autorka ukáže, že se dá odrazit ode dna, dostat se ze začarovaného kruhu a třeba tím pomoci i kdyby jednomu dalšímu člověku.
Pokud jste se někdy blízko potkali s někým, kdo má/měl problém s alkoholem, kniha vás rozhodně zasáhne ještě o něco víc. Moc se těším na film, protože je mi jasné, že to bude hodně silný zážitek.
Právě je v kinech stejnojmenný film, natočený podle této knížky. Rozhodně se na něj chystám, ale mám raději, když si nejprve přečtu knižní předlohu a až poté se podívám na film. Proto jsem si knížku koupila a přečetla jedním dechem.
Musím se přiznat, že hned úvodní poděkování mi vehnalo slzy do očí a v tu chvíli mi bylo jasné, že tato kniha se mnou zamávám.
Je psána lidsky, otevřeně, osobně. Měla jsem pocit, jak kdyby Míša svůj příběh vyprávěla své kamarádce a tím jsem všechno více prožívala. Místy jsem nevěděla, jestli si mám ke čtení nalít skleničku vína anebo vylít všechen alkohol.
Příběh je to inspirativní, když nám autorka ukáže, že se dá odrazit ode dna, dostat se ze začarovaného kruhu a třeba tím pomoci i kdyby jednomu dalšímu člověku.
Pokud jste se někdy blízko potkali s někým, kdo má/měl problém s alkoholem, kniha vás rozhodně zasáhne ještě o něco víc. Moc se těším na film, protože je mi jasné, že to bude hodně silný zážitek.
April 9, 2021
Přečetla jsem během dvou dnů a nemohla jsem se odlepit. I přesto, že je kniha psaná již s odstupem času a dost popisně (díkybohu!). Uvidíte jak vypadá zápasení s alkoholem a jak plíživě se dostane do vašeho života, vlastně ane nemusíte vůbec postřehnout, že máte problém. Jaká míra je ta správná? Kdo z nás po náročném dni nenalil skleničku? Hádky, agrese, rezignace, zoufalství všech zainteresovaných, to vše jsou velmi silné emoce, které se v příběhu prolínají. Uvěřit v sebe, v ostatní, že to zvládnu, že to zvládnou, nechat si pomoct, to jsou výzvy nás všech, a v tomto příběhu tyto hodnoty hmatatelně vystupují na povrch.
September 26, 2020
What an honest and breakthrough confession!
It is so powerful to witness (so close) someone’s fight with addiction. Thank you, Míša, for doing this!
It is so powerful to witness (so close) someone’s fight with addiction. Thank you, Míša, for doing this!
May 10, 2021
Prectena jedni dechem za 3 hoďky
Super
Super
December 30, 2021
Čtivé, kniha má relativně spád, četla se rychle, snadno a zajímalo mě, jak celý příběh nakonec dopadne. Bavilo mě číst i úhel pohledu jejích blízkých na konci knihy - za mě velmi dobrý nápad.
March 26, 2020
Uff. Zhltla jsem to za den. Upřímná, otevřená a syrová zpověď Míši, která by leckomu mohla otevřít oči. Díky, Míšo! Je potřeba o tom mluvit.
February 17, 2020
Otevřená zpověď, která se čte jedním dechem. Mít více času, přečtu to na jeden zátah. Člověka totiž zajímá, jak se z toho obyčejného popíjení stane průser a jaká je z toho cesta ven.
Plus je to výborná sebereflexe, která člověka donutí se zamyslet nejen nad tím, jak naše společnost bere alkohol na lehkou váhu, ale především nad vlastním pitím!
Plus je to výborná sebereflexe, která člověka donutí se zamyslet nejen nad tím, jak naše společnost bere alkohol na lehkou váhu, ale především nad vlastním pitím!
February 4, 2020
Velmi otevřená a upřímná zpověď autorky.
April 26, 2020
Zpověď alkoholičky je to dobrá, její snaha pomoci s tím ostatním lidem chvályhodná. Chvályhodné bylo i její vlastní rozhodnutí začít se léčit, což zvládla hned napoprvé a jí i celé její rodině to jednoznačně prospělo. Jen příběhu ne.
May 18, 2024
Poutavý příběh, jak se někdo od bezproblémové jedné dvou skleniček večer dostane až k jedné dvěma lahvím. O léčbě a životě potom.
Zajímalo mě, jak se člověk stane alkoholikem. Proč se to stane jen někomu. A kdo k tomu má tendence. Kdy už je pití problematické, kde je ten zlom...v čem to vězí. V tomto případě šlo nejspíš o to, že Michaela odmítala odbornou pomoc a zapíjela svou nespokojenost, kterou nedokázala probrat s manželem. A uměla pít tzv.do němoty.
Vše jde ale po povrchu. Je sice řečeno, co se dělo, ale chybí popis vlastních pohnutek a vnitřních dialogů, pouhý popis situací, občas doplněný domněnkou, že se autorka například nedovedla přizpůsobit situaci a řešila to alkoholem (strašně obecné). Jakoby chtěla říct víc, ale bála se, tak to utla.
Ani ten zlom, který autorku k léčbě a doživotní abstinenci vedl, není čtenářům nějak lépe vysvětlen. Na detox jede Michaela s dvěma promile a od té doby už bez zaškobrtnutí abstinuje. Prostě má najednou k alkoholu odpor (?), protože nahradila alkohol prací (?), konečně uvěřila v moc terapie (?) - nevím.
Vztah s manželem a jeho vývoj taky nechápu. Z jeho strany tam moc podpory nebylo, jak u jeho rodičů, tak finančně, když měli malé dítě. Nebo i při dovolené, kdy se Michaela snažila abstinovat a on večer otevřel lahev vína. Nebo při jejím návratu z detoxu na její přání uklidil láhve do pytle a celé to nechal ležet u odpadkového koše. Wtf.
Plus za odvahu, že šla s kůží na trh. Ona i její rodina (hlavně manžel - takovej veřejnej obrázek by asi jen tak někdo nestrpěl).
Zajímalo mě, jak se člověk stane alkoholikem. Proč se to stane jen někomu. A kdo k tomu má tendence. Kdy už je pití problematické, kde je ten zlom...v čem to vězí. V tomto případě šlo nejspíš o to, že Michaela odmítala odbornou pomoc a zapíjela svou nespokojenost, kterou nedokázala probrat s manželem. A uměla pít tzv.do němoty.
Vše jde ale po povrchu. Je sice řečeno, co se dělo, ale chybí popis vlastních pohnutek a vnitřních dialogů, pouhý popis situací, občas doplněný domněnkou, že se autorka například nedovedla přizpůsobit situaci a řešila to alkoholem (strašně obecné). Jakoby chtěla říct víc, ale bála se, tak to utla.
Ani ten zlom, který autorku k léčbě a doživotní abstinenci vedl, není čtenářům nějak lépe vysvětlen. Na detox jede Michaela s dvěma promile a od té doby už bez zaškobrtnutí abstinuje. Prostě má najednou k alkoholu odpor (?), protože nahradila alkohol prací (?), konečně uvěřila v moc terapie (?) - nevím.
Vztah s manželem a jeho vývoj taky nechápu. Z jeho strany tam moc podpory nebylo, jak u jeho rodičů, tak finančně, když měli malé dítě. Nebo i při dovolené, kdy se Michaela snažila abstinovat a on večer otevřel lahev vína. Nebo při jejím návratu z detoxu na její přání uklidil láhve do pytle a celé to nechal ležet u odpadkového koše. Wtf.
Plus za odvahu, že šla s kůží na trh. Ona i její rodina (hlavně manžel - takovej veřejnej obrázek by asi jen tak někdo nestrpěl).
February 7, 2024
Tohle se hodnotí strašně špatně. Souhlasím s ostatními lidmi, rozhodně je to důležitý téma. Autorka je super, že se o tom rozhodla mluvit a celý to popularizovat.
Na druhou stranu... manžel byl blb od úplného začátku. Přestože mam vcelku pochopení proto, že je láska šílená, po tom, co prožila autorka se k němu ještě chtít vracet??? Prostě ne. (Chápu, že nehodnotím fikci, ale něčí reálný život, ale pro to snad mám ještě menší pochopení než kdyby šlo o smyšlené postavy).
Už na začátku mi bylo šíleně nesympatický odmítání léků (a ne, na většině lécích na deprese opravdu nevzniká závislost a žádnej psychiatr by snad člověku, co má zjevný problém se závislostí nic, na čem vzniknout závislost může nedal). A ten manžel, to mi přišlo neskutečný od začátku do konce.
Že ji podporoval??? No, jako... neodešel od ní, no. Dotáhl ji do léčebny a nepřijel pro ní... Ale podporu si teda představuju asi trochu jinak...
Prostě celkově děs a popravdě se nedivím, že v takovém soužití autorka alkoholu propadla.
Styl psaní fajn, prostě blogovej průměr, možná i nadprůměr, co se blogů týká. Téma je fakt důležitý a je asi dobře, že to vyšlo i jako kniha.
Lidem, u kterých se dá tušit problém, to stojí za doporučení. Já si třeba uvědomuji a díky knížce možná i trošku víc, že jakožto člověk bez záklopky musím být fakt opatrná. I když jsem to tušila vždy.
Ale hodnotit to nad 2* prostě nemůžu, i když v tom hodnotu vidím.
Na druhou stranu... manžel byl blb od úplného začátku. Přestože mam vcelku pochopení proto, že je láska šílená, po tom, co prožila autorka se k němu ještě chtít vracet??? Prostě ne. (Chápu, že nehodnotím fikci, ale něčí reálný život, ale pro to snad mám ještě menší pochopení než kdyby šlo o smyšlené postavy).
Už na začátku mi bylo šíleně nesympatický odmítání léků (a ne, na většině lécích na deprese opravdu nevzniká závislost a žádnej psychiatr by snad člověku, co má zjevný problém se závislostí nic, na čem vzniknout závislost může nedal). A ten manžel, to mi přišlo neskutečný od začátku do konce.
Že ji podporoval??? No, jako... neodešel od ní, no. Dotáhl ji do léčebny a nepřijel pro ní... Ale podporu si teda představuju asi trochu jinak...
Prostě celkově děs a popravdě se nedivím, že v takovém soužití autorka alkoholu propadla.
Styl psaní fajn, prostě blogovej průměr, možná i nadprůměr, co se blogů týká. Téma je fakt důležitý a je asi dobře, že to vyšlo i jako kniha.
Lidem, u kterých se dá tušit problém, to stojí za doporučení. Já si třeba uvědomuji a díky knížce možná i trošku víc, že jakožto člověk bez záklopky musím být fakt opatrná. I když jsem to tušila vždy.
Ale hodnotit to nad 2* prostě nemůžu, i když v tom hodnotu vidím.
April 30, 2020
Nejprve bych chtěla zmínit, že knihy tohoto typu vůbec nečtu, ale toto téma mě zajímá a chtěla jsem poznat co na tom ti lidi mají a hlavně matky. Jak se to vůbec může stát... Jak se říká "alkohol je metla lidstva" a velmi aktuální téma dnešní moderní doby.
Mou recenzí rozhodně nechci autorku urazit, ale nedokážu si jako matka představit, že si koupím flašku když je mému dítěti cca 8 týdnů, prostě mě to nejde do hlavy. Také jsem tedy nepochopila zvláštní přístup autorky manžela k přispívání na domácnost. Musím přiznat že mě občas štval. Nechápala jsem také tu nekomunikaci mezi sebou.
U kapitol, kde autorka popisuje své pití, kolik vypila, na co myslela apod. jsem jen kroutila hlavou a říkala si : " hrůza, hrůza".
Knihu ozvláštnily texty z pohledu jejích blízkých a zápisky z deníku při léčbě, jen mě mrzelo, že se autorka více nerozepsala co během léčby prožívala a jak probíhala. Myslela jsem, že se na tuto část autorka více zaměří, aby čtenáři, kterých se to týká věděli co je čeká.
Každopádně se mi kniha hodně líbila a byla velmi čtivá a doporučovala bych ji snad každému, protože nikdy nevíte kdy se toto téma může týkat vás nebo vašich blízkých. Autorku obdivuji, že šla takhle s pravdou ven. Klobouk dolů.
Výborný nápad bylo vložení kontaktů na pomoc s alkoholem v každém kraji.
Mou recenzí rozhodně nechci autorku urazit, ale nedokážu si jako matka představit, že si koupím flašku když je mému dítěti cca 8 týdnů, prostě mě to nejde do hlavy. Také jsem tedy nepochopila zvláštní přístup autorky manžela k přispívání na domácnost. Musím přiznat že mě občas štval. Nechápala jsem také tu nekomunikaci mezi sebou.
U kapitol, kde autorka popisuje své pití, kolik vypila, na co myslela apod. jsem jen kroutila hlavou a říkala si : " hrůza, hrůza".
Knihu ozvláštnily texty z pohledu jejích blízkých a zápisky z deníku při léčbě, jen mě mrzelo, že se autorka více nerozepsala co během léčby prožívala a jak probíhala. Myslela jsem, že se na tuto část autorka více zaměří, aby čtenáři, kterých se to týká věděli co je čeká.
Každopádně se mi kniha hodně líbila a byla velmi čtivá a doporučovala bych ji snad každému, protože nikdy nevíte kdy se toto téma může týkat vás nebo vašich blízkých. Autorku obdivuji, že šla takhle s pravdou ven. Klobouk dolů.
Výborný nápad bylo vložení kontaktů na pomoc s alkoholem v každém kraji.
April 27, 2021
Z mého pohledu...
Autorka, Michaela Duffková, je mladá matka a bývalá alkoholička, která se rozhodla (nejprve na svém blogu) promluvit o svojí závislosti a následné léčbě.
Popisuje, jak se k takové závislosti vlastně dostala a co všechno tomu předcházelo. Alkoholismus, jak asi tušíte, nevznikne jen tak a autorka zcela otevřeně popisuje, čím vším si procházela a co všechno ji k alkoholu postupně dovedlo. Zároveň zodpovídá nejčastější otázky, které vás pravděpodobně napadají. Jak se taková závislost vlastně řeší a jak léčba alkoholismu probíhá? Jaká může být reakce rodiny? Proč autorku nezastavilo ani to, že má malé dítě?
Možná právě proto, jak osobitě je kniha napsaná, vám bude připadat, že přesně víte, o čem autorka mluví a věřím, že se do ní dokážete vcítit. Body navíc si Michaela Duffková určitě zaslouží i za naprostou upřímnost a otevřenost vůči čtenáři. Věřím, že bylo opravdu náročné tak osobní zpověď sepsat, zároveň si ale myslím, že možná právě proto by knížka někomu mohla pomoct. A i kdyby nepomohla, alespoň se nám dostává pohledu na to, jak vlastně alkoholismus funguje.
I přesto, že se nejedná o žádný literární klenot, knížku vám mohu doporučit. Pokud hledáte skutečný příběh, který je skvěle a osobitě napsaný a zároveň chcete knížku, kterou zvládnete přečíst za pár hodin, tohle je ta správná volba!
Za zaslání knihy k recenzi mockrát děkuji Albatros Media!
Autorka, Michaela Duffková, je mladá matka a bývalá alkoholička, která se rozhodla (nejprve na svém blogu) promluvit o svojí závislosti a následné léčbě.
Popisuje, jak se k takové závislosti vlastně dostala a co všechno tomu předcházelo. Alkoholismus, jak asi tušíte, nevznikne jen tak a autorka zcela otevřeně popisuje, čím vším si procházela a co všechno ji k alkoholu postupně dovedlo. Zároveň zodpovídá nejčastější otázky, které vás pravděpodobně napadají. Jak se taková závislost vlastně řeší a jak léčba alkoholismu probíhá? Jaká může být reakce rodiny? Proč autorku nezastavilo ani to, že má malé dítě?
Možná právě proto, jak osobitě je kniha napsaná, vám bude připadat, že přesně víte, o čem autorka mluví a věřím, že se do ní dokážete vcítit. Body navíc si Michaela Duffková určitě zaslouží i za naprostou upřímnost a otevřenost vůči čtenáři. Věřím, že bylo opravdu náročné tak osobní zpověď sepsat, zároveň si ale myslím, že možná právě proto by knížka někomu mohla pomoct. A i kdyby nepomohla, alespoň se nám dostává pohledu na to, jak vlastně alkoholismus funguje.
I přesto, že se nejedná o žádný literární klenot, knížku vám mohu doporučit. Pokud hledáte skutečný příběh, který je skvěle a osobitě napsaný a zároveň chcete knížku, kterou zvládnete přečíst za pár hodin, tohle je ta správná volba!
Za zaslání knihy k recenzi mockrát děkuji Albatros Media!
March 6, 2020
Síla... O blogu jsem slyšela už před časem, když byl nominován na Magnesii literu, ale nepustila jsem se do čtení, protože jsem se toho tématu bála. A oprávněně. Teď jsem se pustila do čtení a nelituji, i když... Vážně to není čtení na dobrou noc. Všichni si asi umí představit, jak destruktivní je závislost, ale číst si otevřené a místy vážně syrové vyprávění o všednodenních situacích, které často přerostou v hororové výjevy... to je prostě náročné. A to pro čtenáře to je samozřejmě mnohem snazší než pro toho, kdo to skutečně prožíval. Obrovský obdiv ke každému, kdo se se závislostí potýká a smekám před všemi, kterým se daří vítězit.
Autorku obdivuji i proto, že se světem sdílela velmi intimní a často bolestné věci. Já bych to nedokázala, zvláště pokud jde např. o manželství/partnerství - ta otevřenost mě místy šokovala. A nebylo mi z toho vztahu dobře, byť se samozřejmě člověk snaží nesoudit, když to není jeho věc.
Styl psaní mi nevadil, ale ocenila bych důkladnější redakční práci - sladit obsah deníkových zápisů, samotného textu a facebookových textů, aby se informace zbytečně neopakovaly bez přidané hodnoty, to mě místy otravovalo.
Autorku obdivuji i proto, že se světem sdílela velmi intimní a často bolestné věci. Já bych to nedokázala, zvláště pokud jde např. o manželství/partnerství - ta otevřenost mě místy šokovala. A nebylo mi z toho vztahu dobře, byť se samozřejmě člověk snaží nesoudit, když to není jeho věc.
Styl psaní mi nevadil, ale ocenila bych důkladnější redakční práci - sladit obsah deníkových zápisů, samotného textu a facebookových textů, aby se informace zbytečně neopakovaly bez přidané hodnoty, to mě místy otravovalo.
June 26, 2024
Tady vůbec nejde o nějaké umění psát, ale o tom, jít s pravdou ven a popasovat se se vším. Toto téma není vůbec lehké, ale dobře, že se o tom mluví, s alkoholem totiž bojuje více lidí, než by se mohlo zdát, ať už u sebe, nebo u svých blízkých. Toto je krásný příklad toho, jak to může dopadnout dobře, ale jak to taky může dopadnout úplně špatně. To všechno, s čím se musela Míša vyrovnávat v období, kdy se rozhodla nepít, to byla jedna zkouška za druhou. Ono ostatně i to, s čím se musela vyrovnávat a kvůli toho pila, nebyla žádná hitparáda. Co mi ale z vyprávění přišlo zvláštní, jako by ji v tom všichni nechali. Táta alkoholik, ona jako maminka malého dítěte kolikrát na mol, mizející lahve...a nikdo to nějak zvlášť neřešil. A co mě zaráží nejvíc, je chování jejího manžela a hlavně to, že se k němu pořád vrací, to bylo historek na další blog...nechápu.
Displaying 1 - 30 of 53 reviews