What do you think?
Rate this book
Detoxikuj život
Jakmile uvidíte svou hodnotu, bude pro vás mnohem složitější trávit čas s těmi, kteří ji nevidí.
Kniha, která vznikala formou blogových článků a zápisků v projektu Detoxikuj život vám otevírá možnost změnit to, co žijete. Mnoho lidí má mylný dojem, že pokud jejich život neprobíhá podle jejich představ, musí to tak zůstat napořád. A tak často spílají osudu za vše, co se jim nelíbí. Nadávají na lidi, kteří jim podrážejí nohy a kritizují situace, které jim komplikují žití. Časem už zcela automaticky fungují v roli oběti. Jenže co když je to jinak? Co když můžete svou realitu změnit nezávisle na tom, co vidíte kolem sebe? Co když můžete vytvořit život podle svých tajných představ, i když vám ostatní tvrdí opak? Co když opravdu máte odpovědnost za vše, co ve vašem životě máte (ano i za to, co vás drtí a trápí) a je nutné to přijmout, abyste mohli od zítřka vědomě vytvořit to, CO CHCETE?
Kniha, která vznikala formou blogových článků a zápisků v projektu Detoxikuj život vám otevírá možnost změnit to, co žijete. Mnoho lidí má mylný dojem, že pokud jejich život neprobíhá podle jejich představ, musí to tak zůstat napořád. A tak často spílají osudu za vše, co se jim nelíbí. Nadávají na lidi, kteří jim podrážejí nohy a kritizují situace, které jim komplikují žití. Časem už zcela automaticky fungují v roli oběti. Jenže co když je to jinak? Co když můžete svou realitu změnit nezávisle na tom, co vidíte kolem sebe? Co když můžete vytvořit život podle svých tajných představ, i když vám ostatní tvrdí opak? Co když opravdu máte odpovědnost za vše, co ve vašem životě máte (ano i za to, co vás drtí a trápí) a je nutné to přijmout, abyste mohli od zítřka vědomě vytvořit to, CO CHCETE?
156 pages, Paperback
Published January 1, 2021
4 people are currently reading
7 people want to read
Ratings & Reviews
Friends & Following
Create a free account to discover what your friends think of this book!
Community Reviews
Displaying 1 of 1 review
November 1, 2021
Na základě webových stránek autorky jsem měla velká očekávání.
Žila jsem v iluzi, že autorka přichází s něčím jiným/novým/lepším. Ale ne, je to jen variace na původní téma.
Na toto téma jsem četla x lepších knížek.
Prvoplánově dojemné příběhy ze života s poučením... To je IMHO až kontraproduktivní. Úrovní nedosahují ani k Napsáno životem. To už je co říct. Jistě by to šlo lépe, když už to tam musí být.
Plus někdy o sobě píše v první osobě, někdy ve třetí.
A na příběhy typu s. 93 nemám kapacitu.
Je na poště, potřebuje vyzvednout doporučený dopis, zajít do banky, nakoupit, do drogerie, opravny obuvi, na živnostenský úřad, do knihovny.
Na vše je pevně vyměřený čas.
Pak přijde ONA.
[Autorka] Pohledem jsem zavadila o vyvolávací přístroj na tisk lístků ve chvíli, kdy zmáčkla tlačítko. Takže též doporučené psaní, proběhlo mi hlavou. (...) A zamířila jsem k ní.
To musí mít autorka oči jako Bystrozraký.
Rozhodla se, že jí daruje svůj lístek, protože to „stejně už dnes nestihne“ a aspoň udělá dobrý skutek.
Po sem dobrý.
ONA, přemožena laskavostí, pláče.
Je vyvedena ven, kde se svěří se svým trudným životním příběhem.
s. 94 Ten den jsme si před poštou povídaly půl hodiny.
Tolik k tomu pevně danému rozvrhu. Aspoň teda dospěla k závěru, že když nechce, tak nemusí.
Což je super.
Sice jí pošlou doporučený dopis zpátky, banka počká, k jídlu určitě doma něco najde, bez mýdla se dá žít, kdo potřebuje opravené boty, o živnostenském úřadě a knihovně ani nemluvím.
Chápu její ostatní myšlenky (byť zpracování mi nesedí), ale tady mi přišlo, že už hledá problémy i tam, kde nejsou. Protože na zorganizování času není nic tak extra složitého a karmického.
s. 104 Ve chvíli, kdy si toto uvědomíte uděláte první obrovský krok směrem k vyřešení problému a zachránění si vlastního já. Tudíž škrtněte slovo PROČ z vašeho repertoáru myšlenek a dosaďte slovo JAK.
Dobře.
Ale s. 109 Cesta ven znamená odklonit pozornost od toho, co nás trápí, a nasměrovat myšlenky k tomu, PROČ k situaci došlo.
Takže není PROČ jako PROČ?
s. 115 se otočí její život zhruba o 360 stupnů
180 stupňů by jí nestačilo?
Jako největší záhada mateřství mi připadá to, že když se matka v zimě chystá ven s miminem, nejdřív se obleče do bundy a teprve potom začne oblékat dítě.
Aby pak bundu svlékla, přebalila dítě, oblékla si bundu a oblékla dítě. (s. 120, 121)
S. 129 Pokud alespoň na jednu z následujících otázek odpovídáte „ano“, podívejte se sem. Možná je to cesta právě pro vás.
Je sporné, kam „sem“ vlastně autorka myslí. Ale z mého úhlu pohledu mi přijde nečestné a nesportovní dávat dohromady otázku typu „nevíš kudy tudy?“, „nikdo ti nerozumí?“ „jsi nemocná, ale podle vyšetření ti nic není?“ s „dostala ses někdy na dno?“.
Po porodu byla úplně v poho.
Na s. 120, 121 to tak nevypadalo.
Možná to funguje v online prostoru, ale jako knížka nee.
Fascinuje mě obálka, kde to vypadá, že autorka má bílou linku nahoře uvnitř oka.
Předpokládala bych, že pokud je na s. 10 přepis dědova zápisu do památníčku a na s. 11 originál, že se nebudou lišit. Ale ne.
Kniha zjevně neprošla žádnou korekturou.
Nikdo soudný přece nemůže dělit slova tímto způsobem: pok-
usech
soustřed-
it...
Špatně používá/nepoužívá čárky.
IMHO divně používá můj/svůj/její.
Slovosled je občas zvláštní, např. s. 31 Sama jsem knih přečetla desítky.
s. 10, 142 jsme [jsem]
s. 16 DAMU [DAMU...]
s. 19 emaily [e-maily]
s.29 klín.“Dědo budu u vás bydlet“ řekla
„Počkej tady“ řekl
s. 40 změnit.t
s. 41 přes 120km
s. 54 3x 3×
s. 55 ty schémata
s. 71 rady tipu cvičte...
s. 77 neviditelnu [neviditelnou]
s. 79 koloběžka.Starší
s. 80 ž [že]
matky [matkou]
s. 87 lišitv
ně [ni]
s. 88 budu [budou]
s. 91 připomíná [Připomíná]
s. 102 s holky
s. 115 strhaný výraz
s. 130 angličanem
s. 138 LUISE (...) napsala ji Luise Hay. Luise tam
[Louise]
špatné dělení slov - s. 17, 31, 44, 61, 63, 84, 106, 112, 134, 135, 144 (2x), 146, 147, 148
uvozovky - s. 45, 47, 64, 80, 90, 135, 144
ji/jí - s. 61, 91, 119, 142
závorka - s. 46
tečka - s. 31, 84, 105, 131
Žila jsem v iluzi, že autorka přichází s něčím jiným/novým/lepším. Ale ne, je to jen variace na původní téma.
Na toto téma jsem četla x lepších knížek.
Prvoplánově dojemné příběhy ze života s poučením... To je IMHO až kontraproduktivní. Úrovní nedosahují ani k Napsáno životem. To už je co říct. Jistě by to šlo lépe, když už to tam musí být.
Plus někdy o sobě píše v první osobě, někdy ve třetí.
A na příběhy typu s. 93 nemám kapacitu.
Je na poště, potřebuje vyzvednout doporučený dopis, zajít do banky, nakoupit, do drogerie, opravny obuvi, na živnostenský úřad, do knihovny.
Na vše je pevně vyměřený čas.
Pak přijde ONA.
[Autorka] Pohledem jsem zavadila o vyvolávací přístroj na tisk lístků ve chvíli, kdy zmáčkla tlačítko. Takže též doporučené psaní, proběhlo mi hlavou. (...) A zamířila jsem k ní.
To musí mít autorka oči jako Bystrozraký.
Rozhodla se, že jí daruje svůj lístek, protože to „stejně už dnes nestihne“ a aspoň udělá dobrý skutek.
Po sem dobrý.
ONA, přemožena laskavostí, pláče.
Je vyvedena ven, kde se svěří se svým trudným životním příběhem.
s. 94 Ten den jsme si před poštou povídaly půl hodiny.
Tolik k tomu pevně danému rozvrhu. Aspoň teda dospěla k závěru, že když nechce, tak nemusí.
Což je super.
Sice jí pošlou doporučený dopis zpátky, banka počká, k jídlu určitě doma něco najde, bez mýdla se dá žít, kdo potřebuje opravené boty, o živnostenském úřadě a knihovně ani nemluvím.
Chápu její ostatní myšlenky (byť zpracování mi nesedí), ale tady mi přišlo, že už hledá problémy i tam, kde nejsou. Protože na zorganizování času není nic tak extra složitého a karmického.
s. 104 Ve chvíli, kdy si toto uvědomíte uděláte první obrovský krok směrem k vyřešení problému a zachránění si vlastního já. Tudíž škrtněte slovo PROČ z vašeho repertoáru myšlenek a dosaďte slovo JAK.
Dobře.
Ale s. 109 Cesta ven znamená odklonit pozornost od toho, co nás trápí, a nasměrovat myšlenky k tomu, PROČ k situaci došlo.
Takže není PROČ jako PROČ?
s. 115 se otočí její život zhruba o 360 stupnů
180 stupňů by jí nestačilo?
Jako největší záhada mateřství mi připadá to, že když se matka v zimě chystá ven s miminem, nejdřív se obleče do bundy a teprve potom začne oblékat dítě.
Aby pak bundu svlékla, přebalila dítě, oblékla si bundu a oblékla dítě. (s. 120, 121)
S. 129 Pokud alespoň na jednu z následujících otázek odpovídáte „ano“, podívejte se sem. Možná je to cesta právě pro vás.
Je sporné, kam „sem“ vlastně autorka myslí. Ale z mého úhlu pohledu mi přijde nečestné a nesportovní dávat dohromady otázku typu „nevíš kudy tudy?“, „nikdo ti nerozumí?“ „jsi nemocná, ale podle vyšetření ti nic není?“ s „dostala ses někdy na dno?“.
Po porodu byla úplně v poho.
Na s. 120, 121 to tak nevypadalo.
Možná to funguje v online prostoru, ale jako knížka nee.
Fascinuje mě obálka, kde to vypadá, že autorka má bílou linku nahoře uvnitř oka.
Předpokládala bych, že pokud je na s. 10 přepis dědova zápisu do památníčku a na s. 11 originál, že se nebudou lišit. Ale ne.
Kniha zjevně neprošla žádnou korekturou.
Nikdo soudný přece nemůže dělit slova tímto způsobem: pok-
usech
soustřed-
it...
Špatně používá/nepoužívá čárky.
IMHO divně používá můj/svůj/její.
Slovosled je občas zvláštní, např. s. 31 Sama jsem knih přečetla desítky.
s. 10, 142 jsme [jsem]
s. 16 DAMU [DAMU...]
s. 19 emaily [e-maily]
s.29 klín.“Dědo budu u vás bydlet“ řekla
„Počkej tady“ řekl
s. 40 změnit.t
s. 41 přes 120km
s. 54 3x 3×
s. 55 ty schémata
s. 71 rady tipu cvičte...
s. 77 neviditelnu [neviditelnou]
s. 79 koloběžka.Starší
s. 80 ž [že]
matky [matkou]
s. 87 lišitv
ně [ni]
s. 88 budu [budou]
s. 91 připomíná [Připomíná]
s. 102 s holky
s. 115 strhaný výraz
s. 130 angličanem
s. 138 LUISE (...) napsala ji Luise Hay. Luise tam
[Louise]
špatné dělení slov - s. 17, 31, 44, 61, 63, 84, 106, 112, 134, 135, 144 (2x), 146, 147, 148
uvozovky - s. 45, 47, 64, 80, 90, 135, 144
ji/jí - s. 61, 91, 119, 142
závorka - s. 46
tečka - s. 31, 84, 105, 131
Displaying 1 of 1 review