Wakan Tanka

by Marek Vácha

Budu v této knize často používat jméno Wakan Tanka. Moc se omlouvám všem ortodoxním katolíkům, klidně si pokaždé dosaďte to naše staré dobré „Bůh“, přesně to tím myslím. Wakan Tanka by snad šlo přeložit jako „Velké Tajemství“. Jméno jsem zvolil z osobních důvodů.“

Jestli budeme mít otevřené supermarkety, a nebudeme mít otevřené kostely, nač ještě žít? Co by na nás řekli jezuité, ptám se, ti, co přijeli do Gran Chaca a založili první reducciones a vydřeli to potem a krví a nechali tam svá těla, pohřbená kdoví kde v bažinách, nebo ti z Québecu, sevřeni mezi Huróny a Irokézy? Co by na nás řekli Jean de Brébeuf a Isaac Jogues? Když nebudeme umírat my, kdo bude?

197 pages, Hardcover

Published September 1, 2021

Reviews

[Andrej Vrana · Rating 4 out of 5]

Krasna kniha, konecne nieco od Marka Vachu co je dlhsie ako 100 stran.
Pohodove citanie, dobre zachytena esencia krestanstva - pacila sa mi kapitola o futbale, kde autor prirovnava vieru k tomuto sportu.

"Muzete mit nastudovany vsechny fyzikalni zakony vesmiru, znat zpameti vsechny konstanty a umet vypocitat pohyby galaxii, ale presto nevnimat ohen za rovnicemi, nemit vasen pro zivot a nevidet jeho smysl. Znalost pravidel fotbalu nerovna se radosti z fotbalu. Muzete znat vsechna pravidla fotbalu zpameti, a pritom netusit, proc jej lide tak vasnive hraji."

Odporucam.

[Jozef Antolík · Rating 5 out of 5]

Najlepšia kapitola bola pre mňa Skřítci - za skřítky! Posledná tretina knihy by sa dala nazvať aj Nevyžádane rady 2. Určite sa oplatí sa prečítať ju, o to viac ak je niekomu Váchov pestrofarebný jazyk a niektorá z myšlienok hoci len trochu blízka.

[Robert Müller · Rating 5 out of 5]

Kniha plná vášně i usebrání, občerstvující i zneklidňující četba. Doporučuji.

[Dominik Šimůnek · Rating 4 out of 5]

Nečekejte nějaký utříděný úvod do náboženství, jak by snad mohl podtitul nabízet. Spíše se jedná o jednotlivé úvahy na náboženská témata. Mám rád ten specifický Váchův styl psaní (např. "V absolutně tmavém vesmíru, který je hromadami štěrku poházenými po prostoru, zasvítilo Slunce na kalužinu a vznikli jsme."). Vácha si hraje se slovy i s myšlenkami.

Podobně jako v knize "Nevyžádané rady mládeži" umí slovy burcovat a motivovat ("Maluješ obraz svými činy, celý život je tesání do mramoru. Byť by to byla příprava snídaně nebo příprava tábora, jsou to svaté věci, jsou to modlitby. Buduješ katedrálu. Každý všední den, nejvšednější ze všech, kdy jdeš do školy a odpoledne ze školy, je písní.").

Snaží se odpovědět přírodovědně vzdělanému člověku, který uvažuje, v co ti křesťané vlastně věří. Přirovnává křesťanství k fotbalu, přirovnává snahu lidí poznat křesťanství přes jeho dogmata ke snaze pochopit fotbal studiem jeho pravidel. "Smysl fotbalu nelze nalézt v pravidlech fotbalu. Můžeš znát všechna pravidla fotbalu nazpaměť, a přesto nemít ani ponětí, proč jej lidé hrají. Přírodovědci studují pravidla vesmíru, pravidla podle kterých se skládá hmota a živáčci z ní. Můžeš znát všechny přírodovědecké zákony, a přesto nemít ponětí, proč vesmír je a jaký má smysl.".

[Zuzana]

S něčím rezonuji víc, s něčím míň, něco už bylo v předchozích knížkách, něco je nové, obecně hustota toho klíčového v porovnání s ostatními knížkami spíše nižší. Ale jako zatím všechno, co jsem od Váchy četla, mě to inspiruje a motivuje dávat důležitost každému okamžiku svého života, jít do přírody, pracovat a pak odpočívat - ale smysluplně a ne před obrazovkou telefonu. A to je to, co v jeho knížkách hledám a proč si je, jako jedny z mála i kupuji, pokud je rovnou nedostanu od někoho dárkem, jako třeba zrovna tuto.

Výběr zaznačeného:
- "Křesťan je člověkem na cestě, který ví, že je třeba jít a že je kam jít, (...)" (Pravidla fotbalu)
- "víra v Boha dává životu smysl, dává životu kvalitu, impuls a dynamiku, ale nečiní život prostý bolesti a život často zkracuje (...)" a "Modlitba není terapie" (Víra život neusnadňuje, ale dává mu smysl)
- kapitola "Veliké nedorozumění"
- pro všechny právě zamilované: pasáž o občas téměř hmatatelné lásce mezi snoubenci při obřadu (Skřítci - Za skřítky!)
- kapitola "Život je liturgie: každý den jako umělecké dílo" - reminiscence na Nevyžádané rady, ale to nevadí, však se vyplatí si to připomínat zas a znova...

[Jaroslav Surman · Rating 5 out of 5]

Inspirativní pohlazení i pohlavek. Díky.

[Viera Bosáková · Rating 5 out of 5]

Opäť ma kniha aj bavila, aj nútila sa nad sebou zamyslieť, aj ma popchla čosi urobiť.
Cítim, že máme s autorom spoločnú reč a že hovorí mojim jazykom a tým pádom za mňa výborné, ako vždy :)

[madlen · Rating 5 out of 5]

Podle mě nejlepší kniha od Váchy. Hodně drsná, autor se s tím nemazlí, ale to se mi na tom nejvíc libilo ❤️

[Linda Pospisilova · Rating 5 out of 5]

Moc ráda poslouchám Markův hlas a zde je navíc mnoho myšlenek a úvah k dalšímu prozkoumávání. Jednou přečíst, myslím, nestačí. Děkuji.