Astrachán

by Dragan Velikić, Ana Adamovicova (Translator)

Román jugoslávského autora je reflexní historie jeho země za poslední půlstoletí a jeho tématem je totalita.
Nejde o román v pravém slova smyslu, do toku vyprávění jsou vsazeny eseje i cestopisné črty. Hlavní hrdina je začínající spisovatel, syn válečného partyzána, důstojník státní bezpečnosti a příslušnice zámožné podnikatelské rodiny. Tyto dva životní postoje určují jeho myšlení, úvahy o osudu jeho země a národa. Hrdina, mimořádně citlivý člověk, nakonec zešílí. Ve vyprávění je spousta reminiscencí např. na osudy dvou Vladimírů - Nabokova a Lenina, na jejich postoje, narážek na osudy jeho země, která po staletí byla formována nájezdy dobyvatelů, naposledy Čapajevových vnuků.

280 pages, Hardcover

First published January 1, 1992

About the author

Драган Великић српски је књижевник, двоструки добитник Нинове награде.

Одрастао је у Пули. Дипломирао је светску књижевност на београдском Филолошком факултету. Од 1994. до 1999. године био је уредник издавачке делатности Радија Б92 „Самиздат Б92“. Писао је колумне за Нин, Време, Данас и Репортер. Двоструки је добитник Нинове награде за роман године.Члан је Српског књижевног друштва. Пише романе, прича, есеје, публикује књиге изабраних интервјуа. Преведен је на петнаест европских језика.

Reviews

[Blazz J · Rating 5 out of 5]

5/5. Preden je književna industrija nekdanje Jugoslavije "prepoznala" smiselnost trženja olepšane in idealizirane nostalgije, je Velikiću, učencu Borgesa in nasledniku Kiša, z Astrahanom uspelo v duhu magičnega realizma predstaviti podzemlje jugoslovanske tajne službe - predstavljene kot botanično društvo za preučevanje plevela. Marko Delić, nič hudega sluteči in literarne snovi iščoči pisatelj beograjskih blokov po spletu okoliščin postane dedič imovine oddaljenega in skrivnostnega strica Josipa iz Pule, zvestega člana omenjenega društva. Bolj kot se pisatelj Marko zanimal za plevel, hitreje se je slednji okoli njega ovijal in Marka razosebljal.

[Jan · Rating 3 out of 5]

Poslední jugoslávský román s rozmáchlou perspektivou několika generací a tajemně se potkávajících identit. V originále se potkává i tehdy srbský a chorvatský dialekt kdysi jednoho jazyka, což jsem si samosebou pro svou neznalost jazyka nevychutnal. Rozdíly, polohy a sousedící znesvářené prvky jedné kultury či spíše místa střetávání jsou však pro celou novelu typické. Co měl společného Lenin na Capri s diamanty u pavilonu tygrů zoologické zahrady v Buenos Aires? Střídání vypravěčských bodů je zpočátku tak propletené, že čtenář je nucen jenom klouzat po stylu a hladit poezii obratů jakoby to byla eponymní kožešina z astrachánu. Obraty se však opakují a ve středu vyklíčí jednotící pohled hlavního hrdiny, který se však po schizofrenně detektivní zápletce sám personálně rozpouští. Trochu Borges, trochu Nabokov, trochu Milorad Pavić. Jadranské moře a erotická dobrodružství, pinot a do nekonečna se pnoucí peripetie nahlížených osudů. Zpověď Balkánu v nečekané perspektivě. Ne zrovna klasické čtení, za to velmi příjemné.