Rozhodnout se je prvním krokem na vědomé cestě ke zdraví. Naslouchat vlastnímu tělu však nemusí být tak snadné. Které techniky pomáhají zlepšit naše životní nastavení? Jak prohlédnout iluze, které si vytváříme o světě? Jan Vojáček hledá odpovědi spolu s osobnostmi, kterých si váží a které mají k tématu zdraví co říct. Oblíbený funkční lékař v praktických návodech ukazuje, jak najít odvahu k životu v radosti a lásce – a inspirovat se může skutečně každý.
Pokračování bestselleru Umění být zdráv.
Obálka: Clara Horak. Foto na obálce: Jana Jabůrková a Jiří Turek.
Otec chirurg, matka učitelka a oba velice sportovně založení. Tyto vzory a zázemí předurčili cestu Jan Vojáčka. Po gymnáziu nastoupil na lékařskou fakultu univerzity Palackého v Olomouci, ale ani přes náročnost studia neopustil dráhu sportovce a hrál fotbal za 3.ligový Uničov.
Po promoci na lékařské fakultě chtěl dokonce otestovat svoje možnosti v profesionálním fotbale a přidal s k prvoligovému A týmu Sigmy Olomouc. S vůlí, pracovitostí a štěstím se mu podařilo v sezóně 2006/2007 nastoupit k 21 prvoligovým zápasům. Takto několik let žil aktivním sportovním životem, včetně štace ve Skotsku, kde kromě fotbalu měl čas na seberozvoj a studium jiným medicínských směrů než klasických. Zároveň ho zajímala podstata života jako takového a studoval různé směry životních filozofií.
Po návratu ze Skotska nastoupil na ortopedickou kliniku fakultní nemocnice v Olomouci, ale cítil, že to není jeho poslání. To našel až na klinice Endala, kde postupně rozvíjel své znalosti a praxi co by lékař tzv. funkční medicíny, která splňovala jeho představy o komplexním přístupu k léčení lidí. Funkční medicínu následně vystudoval na univerzitě funkční medicíny pod jihokalifornskou univerzitou zdravovědy a získal tak titul CFMP – Certified functional medicine practitioner, certifikovaný praktik funkční medicíny.
Funkční medicínu tedy nyní praktikuje na klinice Endala v Praze. Je autorem mnoha článků a vystoupení o možných příčinnách vzniku chronických onemocnění, o životě a o tom jak docílit a udržet zdraví. Zdroj: IFMV
První půlka se mně táhla a prokousával jsem se jí dlouho, připadalo mně, že čtu v podstatě první díl znova. Druhá půlky s rozhovory byla pro me určitě zajímavější a lépe se četla 👍🏼
Pokračování knihy Umění být zdráv, ve kterém nám autor poradí, které techniky pomáhají zlepšit naše životní nastavení, jak naslouchat svému tělu a že nejdůležitější na vědomé cestě ke zdraví je rozhodnout se.
Nedávno jsem četla autorovu první knížku, brzy vyjde třetí pokračování, tak jsem se rozhodla vzít to pěkně popořadě a vrhla se na druhý díl. A musím říci, že jsem nadšená. Trošku jsem se obávala, aby se neopakovaly stejné myšlenky a rady jako v první knížce, ale to jsem se bála zbytečně. Je tu tolik důležitých myšlenek, faktů a rad, které Vás zase dovedou dál.
Je to kniha o nasměrování se na správnou cestu. Je jasné, že se to nestane během jednoho dne, je to běh na dlouhou trať, každý malý krok se ale počítá. Moc se mi líbí, že i přímo autor nám v knize dává dostatek času a chápe, že některé změny budou pomalejší. Vím, že si knihu brzy přečtu znovu. Teď jsem se se vším seznámila, ale příště budu vše vnímat „hlouběji“.
Moc se mi líbily další tipy na knihy, které pana Vojáčka zaujaly a ovlivnily, rozhodně se po některých z nich podívám. V knize jsou také krásné ilustrace, které tam přesně patří a knize dodávají nový rozměr. Prostor i pro své příběhy dostali lidé, kteří autora nějakým způsobem ovlivnili nebo zaujali svou prací. Díky jejich příspěvkům jsem si zase rozšířila svůj obzor.
Tento druhý díl se mi určitě více líbil, více mě oslovil a snad i nakopnul. Je to sice dlouhá cesta, nejen v chování, ale hlavně v myšlení. Věřím, že malé krůčky povedou k cíli a už teď se těším na třetí díl.
Jan Vojáček shrnuje zásadní pojmy, které jsou známé všem, kteří se od dětství potýkají se zdravotními problémy a snaží se je pochopit a rozklíčovat (myslím, že hodně lidí do stejného bodu dojde z různých míst). Kniha má skvělou grafiku a obsahuje vynikající rozhovory v závěru. Epigenetika a kvantová fyzika by možná mohly mít i více prostoru. Prostor mohl být více věnován práci s traumaty, resp. systematické práci s odbourávání vzorci, které nám škodí. To je totiž pro zdraví a spokojenost zásadní. Stejně jako naše bytí jako sociálního zvířátka. To je tam jen zmíněno. Nestačí být cyklickou ženou vděčnou za vše, člověk musí mít svůj kruh, záchytnou síť a prožívat svůj život uprostřed něčeho, co mu dává smysl. Což třeba dnes nefunguje. Rodiny s dětmi s hendikepem by mohly vyprávět. Odloučení bolí, ač je samota místem růstu. Je otázkou, zda i s veškerou snahou lze za jeden život vyřešit úplně vše. Tato kniha je důležitým milníkem přístupu ke zdraví a jeho udržování. Ještě by tam mohlo být více o psychohygieně, která je důležitou součástí péče o sebe...
Tohle se tak dobře četlo. Naplňovalo mě to pocitem vděčnosti za to, že jsem se rozhodla jít touhle cestou. Inspirovalo mě to k dalším krokům ke zdraví a s tímto funkčním lékařem naprosto souhlasím. Neříkám, že se vším na 100%, ale vzato celkově, otázku zdraví vnímám velice podobně. První díl jsem přeskočila, ale přečtu si ho určitě taky. Děkuji pane Vojáčku!
The author only wrote about 50% of the book and left the rest to people, who contributed to changing his life. A bold move, that took away originitality. It was nice to learn about various methods of pursuing one's health though.