Lidské armády, vojáci i čarodějové, desetitisíce mužů – všichni vybavení tou nejmodernější a nejničivější technikou, postupují do Pustiny na území, kam lidská noha už stovky let nevstoupila. Max Bronštejn se jako velitel průzkumného tankového oddílu musí vypořádat jak s nástrahami magií pozměněné reality, tak i se smrtelně nebezpečnými nepřáteli, které si udělal doma, v obydleném světě. K tomu všemu se soukolí válečné mašinérie postupně zadrhává, jak do něj někdo, nebo něco, sype písek. Lidská civilizace se najednou nejeví tak mocná a neotřesitelná, jak o tom byli všichni ještě nedávno přesvědčeni.
Miroslav Žamboch (born 13 January 1972) is a Czech physicist and author whose modern-sensibility-imbued science fiction and fantasy novels and short stories have propelled him to the forefront of early 21st century Eastern European genre writers. A native of the Moravian town of Hranice, Miroslav Žamboch graduated with a degree in physics from the Department of Nuclear Sciences and Physical Engineering of the Czech Technical University in Prague. He has been working at the Institute for Nuclear Studies and, since the mid-1990s, has written ten novels and three collections of short stories. Four of his novels, including the most recent, 2007's Drsný Spasitel (Harsh Savior) have been translated into Polish. Žamboch is also known as an outdoorsman and physical fitness enthusiast, having participated in judo exhibitions, amateur boxing, mountain climbing and downhill cycling.
* * *
Miroslav Žamboch vystudoval Fakultu jadernou a fyzikálně inženýrskou ČVUT v Praze a nyní pracuje v Ústavu jaderného výzkumu v Řeži u Prahy. Již jeho první publikovaná povídka, Zpověď válečníka (1995), sklidila u čtenářů velký ohlas. Koniáše, hrdinu, který jej proslavil a získal mu velké množství příznivců, představil ve sbírce povídek Poslední bere vše (2000). Jeho povídky vycházely pravidelně v časopisech (Ikarie) a vyšly také v několika antologiích, např. Punk Fiction (Mladá fronta 2004) nebo Čas psanců (Triton, Praha 2004). Kromě psaní se Miroslav Žamboch věnuje hodně judu, kulturistice a zvláště pak extrémním sportům. K jeho zájmům patří také vojenská technika a chladné zbraně.
Už mi přijde trochu ohrané, jak neustále Žambochovy knihy vychvaluji, ale když ono kritizovat v nich není co. Max Bronštejn je skvělý, stejně jako jeho věrní přátelé a vojáci pod jeho velením, stejně jako celý magií prosycený svět a jeho zákonitosti… a stejně jako jejich tvůrce. Postava, která se s ničím nepáře, má pro strach uděláno, ale je skromná, má fištrón a smysl pro spravedlnost, se povedla. A ten konec? Epilog mě zanechal s vyraženým dechem tupě zírat do zdi a ještě dlouho po dočtení si ho v hlavě přehrávat.
Bohužel podle očekávání o hodně horší než první díl, aneb kletba druhého dílu opět udeřila. Je to dost podobné jako "Zakuti v oceli", bez nějakého budování napětí, bez nějaké zajímavé akce, tak nějak bez ničeho. Jediný vývoj postav je že hlavní hrdina už tolik nechlastá, už ani tolik nekouří, takhle když to půjde dál, očekávám, že v dalším díle bude velet nejenom tankovému oddílu ale i temperančnímu hnutí.
Max Bronštejn se po té gangsterské epizodě v rodném městě vrací k tankové divizi a poměrně rychle se stane kapitánem a velitelem průzkumné jednotky, která má mapovat magií pozměněnou "Pustinu". Stále se mu zdá, že tu něco nehraje a nejspíš to vede až k nejvyššímu velení armády... Velice napínavé a bude to mít další pokračování, už se těším!