České temno

by Kristina Haidingerová (Editor), Martin Jiroušek (Contributor), Miroslav Pech

Tajemno a temnota
Obojí stejnou měrou láká jako děsí. Vyprávění plná přízraků, netušených hrůz, napětí, zoufalství i naděje odpradávna přitahují.
V této bohatě ilustrované antologii, která vzdává hold domácím klasikům žánru, najdete příběhy inspirované sny, povídačkami i skutečnými událostmi, a hlavně českou kotlinou.
Kniha České temno přináší průřez tuzemským literárním hororem za posledních dvacet let a představuje jak nejvýraznější autory žánru, tak i jeho nové tváře.

Genres: Horror, Short Stories, Czech Literature

408 pages, Paperback

Published November 15, 2021

About the author

Kristina Haidingerová (provdaná Trefilová) se narodila 19.2.1980 v Příbrami, kde dosud žije. Je málomluvná do prvního absinthu, a věčně nespokojená perfekcionistka. Věnuje se literární tvorbě, ilustraci, redaktorství a fušovala i do hudby. Má ráda tvrdou hudbu (která také stojí za velkou částí její literární tvorby) a vodu v jakémkoli skupenství. Od dětství psala a kreslila do šuplíku. Její první publikovanou prací je hororová povídka Zrůdné hry, která se umístila v soutěži Rokle šeré smrti (2014). Téhož roku vydalo nakladatelství Netopejr s povídkou související debutový román Ti nepohřbení. V roce 2016 vyšel autorčin druhý román – eroticko-historické drama Richardovy živé hračky (Netopejr), kterým vyjádřila svůj nesouhlas se směřováním BDSM žánru i nadužíváním vulgarity v literatuře. V roce 2019 opět vyšel třetí, znovu hororový román s názvem Děti Raumy (Netopejr). Přispěla také řadou povídek do různých antologií, např.: Žena s drakem, Sešívanci, Vostrá krása, ilustrace publikovala ve všech svých knihách, dále v dark fantasy Drak bere vše, Krev teče vždycky červená nebo v magazínu Howard. Autorka se aktivně zasazuje o propagaci hororu jako samostatného žánru, organizuje festival HorrorCon (horrorcon.cz) a je editorkou jeho knižní řady (Ve špatný čas na špatném místě, Může se to stát i vám, Dokud nás smrt nerozdělí, Co číhá v temnotách, České temno). Je redaktorkou webů Děti noci a Vanili.cz. Více o autorce a její tvorbě: http://kristinahaidinger.cz/.

Reviews

[Mahira · Rating 4 out of 5]

České temno mi, než jsem se ho konečně rozhodl chopit, na poličce strašilo poměrně dlouho, neb, nevím jak to mají ostatní, u mne platí, že dávka dělá jed, a přehršel povídkových sbírek mi tak mému nadšení navzdory občas postupně redukuje radost ze čtení. Správný moment ale letos skutečně nadešel a stálo to za to. Sbírka zahrnuje celkem šestnáct kratších (od 5 ss.) i delších (do 65 ss.) hororových povídek – bodové a stručné slovní hodnocení co nejvíce bez spoilerů viz přiložený spoiler. Povídkám jsem se rozhodl dát dvojí bodové ohodnocení, tedy jedno hned po přečtení (HpP) a jedno po uležení (HpU), neboť některé povídky s časem uzrály jak víno, jiné zapadly do propasti zapomnění. (Můj finální rating je založen na tom druhém hodnocení.)
Povídky jsou na začátku knihy doplněny o dvoustránkovou předmluvu Martina Jirouška, který poskytuje jednak zajímavý vhled do historie českého hororu, což velmi cením, když jsem o ní v podstatě nic nevěděl, jednak přehled obsahu antologie, což je tak nějak samozřejmost. Je to pojato dost květnatě, beletristicky, což výrazně přispívá ke čtivosti, druhá zmíněná část je však lehce chaotická, nejspíš z důvodu osekání, ale výrazněji to průchod touto pomyslnou brankou do zahrady českého hororu nekazí. Na jejím konci pak pochopitelně následuje doslov od editorky a jedné z přispěvatelů do této sbírky, Kristiny Haidingerové, která naopak shrnuje současný stav české hororové literární scény, rozvádí úskalí tohoto žánru v našich luzích a hájích a poskytuje letmý vhled do sestavování této sbírky. Další doprovodnou částí jsou průběžné medailonky autorů, což je také v případě knih tohoto typu samozřejmost. Osobně bych ale chtěl vyzdvihnout, že medailonek je vždy situován až za konkrétní povídkou, což je za mě výrazně lepší řešení, než jako je tomu u většiny sbírek jiných, kde ji předchází. Nabádá to čtenáře k tomu, aby využili možnost přistupovat k povídkám s čistým stolem. A dle mého to má pozitivní efekt.


===== Zuby (Pech) =====
Kratší, asi ne úplně můj žánr, ale cením atmosféru, která se drží víceméně celou dobu. Jinak povídka působí tak trochu akčně, ale paradoxně bez popisů jakýchkoliv akčních scén. Poznámku o vzpomínce na Jaroše v textu moc nechápu a nesedí mi tam. Všehovšudy fajn čtení s plusem za závěr.
HpP: 3.5/5, HpU: 3/5

===== Hagen (Dvořák) =====
Snad ovlivněn americkým camp horror typu The Quarry nebo Friday the 13th ve mně úvod vyvolal trochu jiná očekávání stran vývoje děje, ale což. Četlo se to dobře, nápad klasika, ale akce byla skutečně akční, jen mi tam v druhé půlce chybělo propojení těch dvou rozpojených linek, kdy nás potom zbytek bandy v podstatě nezajímá. Cením twist.
HpP: 3.5/5, HpU: 4/5

===== Hlad (Pospíchal) =====
Tohle bylo krásný jak jazykově a stylově, tak dějově od začátku do konce. Krásně propracované, dokonale vyjádřený pocit bezmoci, umně dávkované falešné naděje a nádherně úderný závěr. Moc hezké počtení. Jediná má výtka směřuje k postavám, které jsou super, z většiny lidské a uvěřitelné, ale místy trpí tím, co nazývám akutní zm*difikací – jev občas se v hororu vyskytující. Jinak bezva.
HpP: 4.5/5, HpU: 5/5

===== Revenant Rappoltštejnský (Argonantus) =====
Toto… bylo zajímavý. Spíš až trošku detektivní historická fikce než horor, ale dobře. Námětově mi to přišlo hrozně povědomý, ale netuším odkud. Úplně jsem asi nepochopil – má to být zpětný, řekněme, kronikový zápis, příběh, ale při změně PoV postavy občas mluví v 1. osobě, občas jsou ve 3.? Zároveň, ač ji mám rád, je tam místy moc omáčky, popisů etc. Fajn twist.
HpP: 3.5/5, HpU: 4/5

===== Batalión (Doseděl) =====
Pěkná, povídačkově napsaná duchařina. Děj byl fajn, dávalo to smysl, byť teda se hodně brzy dal odtušit závěr (který mírně zklamal vzhledem k budování napětí), ale to už tak u tohohle námětu bývá. Postavy se mi líbily, ale působí možná trošku moc jednoduše, prvoplánově. Normálně neřeším, ale místy haproval jazyk (mě/mně). Stylisticky super. Autor si u mě polepšil oproti Cáry rubáše. Jinde bych tomu dal asi méně, ale sem to tématem a stylem sedělo pěkně.
HpP: 4/5, HpU: 3.5/5

===== Semper imperfectus? (Haverská) =====
Relativně krátké, ale pěkně napsané, promyšlené, úderné. Možná bych trošičku víc elaboroval hlavní postavu, ale nevadí, atmosféra to vynahradila.
HpP: (3.75) 4/5, HpU: 3.5/5

===== Skokani (Renčín) =====
Moc dobrá, ač celkem předvídatelná, jednohubka. Propracovaná jak jazykově, tak atmosféricky a dějem. Postavy by zase zasloužily trochu více rozvést, ale budiž.
HpP: 4.5/5, HpU: 4.5/5

===== Autobus (Šochová) =====
Opět jen jednohubka, přičemž jazykově fajn, námět mrazivě realistický, ale podaný s tak-akorátní mírou fantastiky. Asi mi trošku unikla důležitost postavy Emilky, která zabrala docela dost prostoru, ale dobře. Závěr úderný, možná i malinko moc rychlý na mě. Pěkné, ale něco mi tam chybělo.
HpP: 3.5/5, HpU: 3.5/5

===== Zatracenej (Kocáb) =====
Nebudu lhát, chvíli mi trvalo, než mi to došlo, ale miluju. Něco takového jsem tu opravdu nečekal. Závěr trošičku pokazil tu fakt krásnou hororovou atmosféru referenční třešničkou, ale i tak. Jinak to nejde.
HpP: 5/5, HpU: 5/5

===== Zahrada (Vojtíšek) =====
Zajímavý koncept, přiznám se, ilustraci navzdory jsem si nebyl úplně jist, kam to míří, ale určitě jsem pak nebyl zklamán. Za mě by to klidně fungovalo i bez těch blobů, možná, co se atmosféry týče, i lépe, ale nijak výrazně nevadí. Trochu zvláštní mi přišly interakce mezi postavami (jak dialogy, tak chování) a důvod cesty (možná metafora?) tam ve finále vlastně nehrál větší roli.
HpP: 4/5, HpU: 4/5

===== Netvor (Bočková) =====
Kraťunká povídka. Asi bez většího komentáře. Zajímavé zakončení – krásně využitý ne přehnaně vysvětlující head hop. Měla by úplně jiný ráz, kdyby tam nebyl... ale otevřené konce jsou pro specifické publikum. Rozsah hodnocení výrazně znesnadňuje, ale dobře...
HpP: 4/5, HpU: 3.5/5

===== Počítání rukou (Čechalová) =====
Tohle mělo neskutečný potenciál, ale z nějakého důvodu to ke mně skoro nepromluvilo. Až do závěru to bylo fajn, skvělá atmosféra, tak akorát dávka chaotičnosti, v zakončení ale asi chaotičnost kulminovala a nepochopil jsem ho. I takové dny jsou.
HpP: 3/5, HpU: 3/5

===== Člověk v kůži vázaný (Veselá) =====
Možná jsem při čtení byl jen přehnaně roztěkaný, ale přišlo mi to poměrně chaotické. Ne dějem, ale písmem, ne vždy jsem věděl, kdo zrovna mluví. Stejně jako jinde, ani tady nevítám poznámky v závorkách – buď je to relevantní a zaslouží si to rozepsat, nebo to jde vynechat. Jinak ale atmosféra super, děj zajímavý, ač jsem v tom úplně neviděl tu shrnutou závěrečnou pointu.
HpP: (3.75) 4/5, HpU: 3.5/5.

===== Přístěnek (Boček) =====
Boček opět nezklamal. Opravdu mě nenapadá, co by se téhle povídce dalo vytknout. Naprosto skvělá atmosféra, postavy, možná ten jazyk působil až trošku moc hraně, ale ve finále se na to zvyklo celkem rychle, úžasná gradace a dvojité uzavření byly bez chyby.
HpP: 5/5, HpU: 5/5

===== Ti, co neumírají (Ka) =====
Tohle mělo zajímavý nápad. Asi určitě bych trochu víc roztáhl začátek a možná zvolil trošku jiný jazyk, ale jinak dějově dobrý, obzvlášť závěr. Postavy jsme moc nepoznali, což je za mě škoda, protože pak ta pointa úplně nevynikla, takže, jak říkám, určitě by povídka profitovala z toho, kdyby byla delší.
HpP: (3.75) 4/5, HpU: 3.5/5

===== Synek (Haidingerová) =====
S 65 ss. nejdelší z téhle sbírky. Stálo to za to? Určitě. Povídka možná mohla být trošku kratší, ale nikde se to výrazně netáhlo, naopak to bylo dost čtivé, takže ta omáčka nevadí. V začátku trošku moc jmen, pak už skvěle vypracovaný ve všech ohledech - postavy, emoce, děj, atmosféra. Snad jen druhý příchod kekelův, jak jsem si to kódově nazval, je předvídatelný, ale pracuje se s ním rozumně, a závěr je za mě takový... nedokořeněný.
HpP: 4.5/5, HpU: 4/5


Celkově sbírku tak, co se bodů týče, hodnotím skórem 3.9/5, tj. 4/5, což je na sbírku povídek skvělé skóre. Obecně můžu říct, že skutečně jde o jednu z lepších povídkových sbírek českých autorů hororu, co jsem zatím četl. Jako každá jiná sbírka má své slabší a silnější části, ale rozhodně zde platí, že i na tom, co člověku třeba úplně nesedne, lze stále najít hromadu pozitiv, což není vždy pravidlem. Určitě, stoprocentně doporučuji všem fanouškům (nejen) české hororové literární scény.

[Miro · Rating 4 out of 5]

Aké je České Temno?
Známa česká hororistka Kristína Haidingerová dala dokopy skupinu už známych a renomovaných autoriek a autorov, ktorí prispeli dielami rôzneho rozsahu a témy.
Aké je teda České Temno? Pozrite sa spolu so mnou...

K jednotlivým poviedkam viac na scifi sk:
https://www.scifi.sk/spacenews/8842/A...

Fazit: Známa česká hororistka Kristína Haidingerová dala dokopy skupinu už známych a renomovaných autoriek a autorov, ktorí prispeli dielami rôzneho rozsahu a tém. Jedná sa o nadpriemerne kvalitnú zbierku a každý nadšenec hororov si v nej nájde to svoje.
Páčia sa mi tiež tématické ilustrácie od Jiřího Dvorského a autorské medailóny za každou poviedkou. Môj súkromný celkový dojem – 8/10.

[Vít · Rating 4 out of 5]

Co jiného otevřít na Halloween, než pořádnou sbírku hororových povídek?
Jelikož český horor prakticky neznám, od Českého temna jsem nic moc nečekal a nejvíc jsem se asi bál toho, že to bude stát za pendrek :) Ale při sám Nyarlathotep, nakonec mě mrazilo v zádech úplně z jiných důvodů.
Jak jsem četl jednu povídku za druhou, to české temno kolem mě pomalu houstlo a houstlo. Zejména druhá půlka knihy je vážně dobrá a závěrečná povídka Synek Kristiny Haidingerové je skvělá třešnička oční bulva na tomhle krvavém dortu. S rudou polevou. A v něm zapíchnuté černé svíčky, samozřejmě. Nebo možná uřezané prsty.

[jaroiva · Rating 3 out of 5]

No jo no, na mě moc horor nepůsobí. Tento typ hororu. Nejsem prostě cílová skupina, občas to prostě zkusím.
Ale i tak se mi některé povídky líbily. Nejvíc Zahrada.

[Monika Zedníčková · Rating 4 out of 5]

České temno je další antologií, která dokazuje, kolik užasných autorů tady u nás máme.

Je to už dlouho, co tato kniha krášlí mou knihovnu a paradoxně jsem se k ní dostala až v podobě audioknihy. K této knize nebudu psát žádnou recenzi ani ucelenější názor. Poslouchala jsem ji ve chvilkách při práci a měla jsem ji tak nějak za odměnu. Abych si jen užila zase ten pocit jen tak číst, aniž bych o knize pak cokoli psala nebo ji recenzovala. Ale i přesto jí chci ten prostor a pár řádků věnovat.

V Českém temnu najdete čtyři sta stran temných příběhů od známých i méně známých českých autorů. Ve fyzické podobě se už nedá sehnat, ale audikniha je stále k mání a stojí za to. Je doplněna tématickými zvukovými přechody, které vytvoří ještě větší požitek z poslechu i příběhů samotných.