Hrdinové této knihy jsou uklízečky, policisté a prostitutky. Prezidenti, diktátoři i revolucionáři. A samozřejmě také umělci. Setkávají se tu artefakty, které někdo spálil, rozřezal, utopil či snědl. Obrazy, které namaloval osel, bagr nebo motocykl. Výtvarný kritik Jan H. Vitvar zve čtenáře na zábavnou a dobrodružnou cestu po dějinách vizuální kultury, která ukazuje, že naše chápání umění mnohdy vede přes fatální nepochopení.
Sponzor londýnské Tate Britain se nevydržel dívat na rozházenou postel na přehlídce finalistů Turner Prize a raději ji ustlal. Ve skutečnosti šlo o konceptuální dílo Tracey Eminové. Když umělkyně své lože s odhozenými kalhotkami a použitým kondomem znovu rozestlala, soutěž vyhrála. Člen české skupiny Ztohoven Roman Týc šel zase na měsíc do vězení, protože trval na tom, že panáčci v nezvyklých pozicích na semaforech jsou umění.
Historie zná nepočítaně případů, kdy se naše navyklé vnímání ostře střetlo s uměleckou výpovědí. Jenže kuriózní situace, k nimž v takových případech zpravidla dochází, mají obrovskou výpovědní hodnotu. Nabízejí trhlinu v oponě smyslu, jíž se lze nově podívat nejen na umění, ale i na nás samotné.
Jan H. Vitvar (1977) vystudoval žurnalistiku na FSV UK. Pracoval jako výtvarný kritik v deníku MF DNES, poté řídil kulturní oddělení týdeníku Nedělní svět, od roku 2006 je šéfem kulturní rubriky týdeníku Respekt. Jeho velkou vášní je umění a sport. S časopisem Vital spolupracuje od roku 2017.
Rozhodně knížka, kterou bych přečetla rychlejc, kdybych nemusela pořád odbíhat k počítači, googlovat autory a jejich díla a dozvdělávat se. A já se ráda dovzdělávám. Věcný a zároveń přínosný čtení.
Perla! Spousta zajímavých faktů, insiderů a výpní do mých mezer v znalosti české i zahraniční výtvarné scény👌 Knížka, která bude mít čestný místo v mojí knihovně a určitě se k ní v budoucnu znovu vrátím.
educating and entertaining storytelling about the visual arts scene with some backstage facts you for sure didn’t know about.
i enjoyed how the chapters flowed, starting with the lighter and funnier stories that gradually built up to some serious ones that dig into today’s society and question it (my fav chapters were the first and last one)
why the bold sans-serif text for the whole text?? that made me mad every 5mins.
(hodnocení audioknihy) Za mě chytře zvolený název "Umění, kterému nikdo nerozumí" ve mně vzbudil mylné očekávání, které se mi bohužel nesplnilo. Čekal jsem o něco hlubší zamyšlení se nad danou otázkou, proč je tenhle kus smetí považovaný za umění a jiný není. V mnoha částech autor působí jako autorita na umění, která odsuzuje osoby (převážně politiky), kteří některé kusy umění prohlásili za nevkusné/zkusili zakázat, aniž by nějak zásadně podložil svůj názor, nebo se i dokonce pokusil nahlédnout na druhou stranu barikády. A "historky z podsvětí" je další nesmysl, který evokuje, že vám kniha dá nahlédnout tak trošku za oponu. Je to prostě kolekce příběhů o umění, které je nebo bylo alespoň trochu kontroverzní, některé příběhy jsou zajímavé, ale u nedávných událostí, jako je Banksyho při dražbě napůl skartovaná holčička, jsem se nedozvěděl nic navíc. Teď jsem na to přišel. "Umění, které se dostalo do médií" to je ten správný název pro tuhle knihu. Nejsem velký fanda konspiračních teorií, ale například si nemyslím, že nějaká uklizečka v galerii opravdu uklidila vystavované umění z odpadků. Viděli jste snad někdy uklizečku, která by toho uklidila víc než má v popisu práce? Nicméně se o tom dobře píše, hraje to na jakousi snobskost, že "obyčejný" člověk ani není schopný poznat, že je to umění, a je to přesně ta zpráva jakou chytrý marketér vypustí do novin, když se snaží zpropagovat výstavu, kde se vystavují odpadky a moc lidí na ni nechodí. "Umění je v marketingu" Tak teď už jsem ten název snad konečně doladil. Dobře zvolený marketing mě dovedl k tomu tuhle knihu koupit, takže by tenhle název kniha splňovala jak formou, tak převážnou části obsahu.
Výkon interpreta je dobrý, ale považuji za značný nedostatek nepřiložení pdf s obrazovým materiálem u knihy, jejíž tištěná verze zdá se být obrázků plná. Jednak často poslouchám za pochodu, kdy je googlení nepohodlné, a navíc ne vždy se progooglite na ten správný obrázek, který autor myslel.