Álfové jsou pro Faeřany pohanští lidé, kteří ostatní lidé nevidí, pokud se jim sami neukážou. Vyskytují se tu i trollové, obři(ně), skřítci, ale to je tak vše. Pak nějaké bytosti proměněné v tuleně, velryby, no, klasický faerský folklór. Ale nakonec byl Álf ze zlatého kamene spíše zklamáním. Mám raději staroseverské mýty z Islandu, Norska, Dánska; Eddu a další ságy. Faerské pověsti byly na můj vkus až příliš infikované křesťanstvím, příběhy lidí z Faerů jsou zase často dánský hejtman či kněz. Ale nemůžeme se divit, když byly sepsány až v 19. století, jelikož předtím Faeřani neměli ani písmo (vzniklo v 18. století), aby je mohly písemně zaznamenat jako v případě zmíněné Eddy. Byť je tam dost znát křesťanství, pohanské pozůstatky se v nich nezapřou, haha – když se prý narodil Kristus, kámen na mořském břehu u řeky Fossa pukl a rozlomil se. Milejší však byla povídačka o obrech, kteří na přání Islandu měli přesunout Faerské ostrovy blíže k němu, ale nestihli to, jelikož zkameněli jakmile vyšlo slunce. Od té doby na konci průlivu mezi ostrovy Eysturoy a Streymoy u osady Eiði se tyčí dva špičaté útesy, kterým se říká Obryně a Obr.
Doporučuji nečíst úplně najednou jako já. Příběhy hodně splývají. Vizuálně je to příjemná kniha se skvělým papírem. Oceňuji poměrně obsáhlou předmluvu o Faerských ostrovech a faerštině, taktéž velmi cením doslov s lingvistickými principy faerštiny. Tady je vidět, že si s tím dal někdo péči. Føroyar. <3
Mimo mísu doporučuji jediný film, který jsem z Faerských ostrovů vidělx a miluju – Bye Bye Blue Bird od faerské režisérky Katrin Ottarsdóttir. Lahůdka~
DNF na straně 95. A musím říct, že jsem se opravdu snažila to dočíst, bohužel ani dva pokusy se k tomu vrátit nepomohly. Takže jde zpět do knihovny a nikdy více.
Opravdu je cítit, že to psal někdo jako univerzitní publikaci. Každý příbeh začíná na nějakém ostrově v nějaké osadě, a přitom se autoři ani neobtěžovali do knihy přidat mapu. Čitelnost příběhů téměř neexistuje, víc strohý jazyk už snad ani nešlo použít. Když vezmu v úvahu, že se tyto příbehy předávaly ústně po generace a vyprávěly kolem stolu za dlouhých zimních večerů, tak na Faerských ostrovech musela být pořádná nuda. Morálka tamních obyvatel, kdy se každá prasárna schovala za kněze a modlitbu, nemá na mé rozhodnutí nedočíst knihu vliv. To jen tak na okraj.