Jak souvisí zírání na zadek mužům v MHD se studiem medicíny? Jak se ze zelinářky v Kauflandu stát psychiatričkou? Dá se využít studium psychiatrie při randění? Opravdu všichni pacienti lžou? K čemu je doktorce dobré tetování? Jak si udržet zdravou mysl i ve chvílích, kdy se zdá, že to nejde?
Udělit průměrné hodnocení průměrné knize a jít dál mi přijde trochu nedostatečné, proto si dovolím menší komentář... Autorka je studentkou medicíny a následně psychiatričkou, což nám moc společných témat na první dobrou nedává. Nemůžu se ani moc sžít s jejím studentským životem, protože jsem na vysokou nešla. Velká část knihy je pro mě spíš "meh" než něco, co by ve mně vyvolávalo vtipné vzpomínky. Jedno se jí ale musí nechat – díky za připomenutí, že je normální, když poprvé za život nemám nějak vysoké ambice. Když se nehrnu do dalších výzev a chci jen plout s proudem. Když si chci jako introvertka dopřát me-time, protože mě sociální interakce vyčerpávají. Když nemusím mít pořád sluníčkovou náladu. Když mám někdy pocit, že bych měla všechny snahy vzdát a prostě jen odpočívat. Díky. Bylo to jako objetí, které jsem potřebovala.
Strašně dobře se to četlo, fakt. Více méně jsem to přečetla za jednu cestu do Krkonoš. Vzhledem k tomu, že jsem Deníček psychiatričky na Facebooku nesledovala (bůh ví proč), tak pro mě byly všechny texty nové. I když se tam někdy řeší vlastně docela těžká témata, tak je to (převážně) takový lehký čtení. A pro mě, jakožto studenta psychologie, hodně relatable. V těch textech je vidět vývoj a příběh autorky, kterej člověku dá naději, že se ta klinika dá dělat (yes, psychiatrie a klinická psychologie jsou dost rozdílný věci ale taky mají spoustu překryvů). Overall doporučuju. Jo a je to vtipný!
Jsou to deníkové zápisky a tak se to podle mě nedá úplně objektivně zhodnotit, nicméně spoustu z těchto zápisků jsem si označila a ráda se k nim někdy vrátím. Navíc jsou v knize moc hezké ilustrace.
Já ani pořádně nevím, kam bych zařadil tento typ knížky, asi tam, kam patří zápisky do deníku. Jak jsem pochopil, existuje více důvodů, proč ta kniha vznikla: pro autorku je to zřejmě cesta nebýt sama a to druhé, profesní, - destigmatizace oboru. Většinu vtípků jsem také slyšel nehledě na to, že je mi jasné, že vystudovat medicínu není žádná prdel. A asi je fajn, když někdo podniká kroky k tomu, aby boural mýty ohledně psychiatrů :)
Já bych si o úskalích této práce přečetl klidně i víc. Nu co, popularizaci zaslouží všechny vědní obory :)
Tohle melo proste zustat na blogu. Samozrejme nesrovnavam knihu s knihami s pribehem, co je smysleny. Samozrejme studium mediciny a nasledna lekarska praxe dodala autorce dostatek podnetu k par prispevkum, ale neni Carrie Bradshaw aby z toho vydala knihu (ikdyz k tomu priplacla asi pet novejch vynatku co na blogu nebyly). Nekdy trefny veci, ktery ale nepredci fakt, ze byl obsah uz jednou vytvorenej na socialni siti a opravdu tam mel zustat. Nevidim v knize pridanou hodnotu, literarni svet by se bez toho obesel.
Nevím už ani, co jsem od knihy čekala. Za mě je fajn ji číst po malinkých částech, třeba ráno nebo večer pro pobavení. Místy super myšlenky a zápisky, jiné bych vynechala úplně. Myslím si, že je fajn si tu knihu projít, pokud třeba nekdo zvažuje práci v oboru - jde skrze ni nahlédnout, ale zase ne až tak moc, jak jsem si představovala. Na svůj žánr průměrná, ale věřím, že pro někoho by mohla být podnětná. Škoda, že ty podnětné myšlenky nebyly víc rozvinuté :((
I když kniha z jiného prostředí, než se pohybuji já, hrozně moc věcí na mne aktuálně sedělo. Autorka mi byla blízká svými názory a zároveň jsem se dozvěděla něco víc o oboru psychiatrie.
Čo ale jednoznačne oceňujem sú autorkine povzbudivé slová a zdielanie nepríjemných osobných momentov, s ktorými sa dokáže veľa ľudí stotožniť. A taktiež snahu o zdestigmatovanie práce psychiatrov a psychológov, ktorú naša spoločnosť rozhodne potrebuje.
Mrzí ma však, že nebriblížila viac prácu psychiatra ale zase chápem, že ide o útržky osobného denníka a svoju pracovnú náplň si človek asi dopodrobna nezaznamenáva.
Zápisky/myšlienky boli často repetívne. Veľakrát mi prišlo, že čítam stále o tom istom a na konci knihy som sa už veľmi nudila. Z názvu knihy som očakávala viac. Úprimne nabudúce by som si prečítala len jej online blog a nekupovala si knihu.