Tak nám kapitán Moravec přežil další vesmírnou vyvražďovačku, i když teď šlo o něco víc než zachránit svět, tentokrát si musel zachránit i pinďíka. Ale to by nebyl Moravec aby si u toho i pořádně nezašoustal.
Jako obvykle je Legie rychlá odpočinková četba, nad kterou není radno moc přemýšlet. Protože jakmile nad tím člověk moc dumá, tak mu začnou ty příběhové kličky dělat uzly z mozkových závitů. Ale jako vždy tam jsou kousky perel, kdy si člověk říká, že Kotleta (Kyša) i umí psát. Giusepepe konečně dostal nějakou osobnost, planeta vesmírných hmyzů je zajímavá, a dokonce tu máme i pařící rituály více vesmírných druhů. Jenže potom tam natříská hromadu “zvratů”, nekonečné množství akčních scén a velmi nelogické chování skoro všech a máme tady zase tu slátaninu co jsme asi tak nějak čekali a chtěli.
Jako příklad je hmyzacký, punkarský odboj - skvělej nápad a provedení. Ale proboha proč k tomu hmyzákovi cítí Moravec víc emoci než ke komukoliv jinému? Jasně sympatie tam jsou, ale vážně k němu dokáže za cca tři dny vybudovat citovou vazbu - na život a na smrt?
Ale zase na druhou stranu, alespoň tady máme hotový konec. Kyša s něma trochu bojuje, ale tady je to tak nějak dokončené. Jsem zvědavej na další díly, takže za mě dobrý a Legie furt jede.