Napínavé vyprávění o lidech v horách a horách mezi nimi, které už nejde obejít, ale dá se z nich spadnout a dá se v nich ztratit. Stejně jako v té šílené spoustě tajemství, co si v sobě pečlivě střeží dospělí i děti. Budete se modlit, aby vám aspoň někdo z nich něco prozradil a aby si řekl o pomoc hlasitěji než úplným tichem. Všichni občas potřebujeme někoho, kdo nás zachrání.
Do Radky Třeštíkové se pustím většinou tehdy, když potřebuju něco hodně nenáročného, na odpočinek. Žádná z jejích knih mě zatím vyloženě nenadchla, ale ani nenaštvala. Ani Tajemství nevybočuje z řady. Čte se to dobře, rychle, jen ke konci jsem si zase uvědomila, jaká je to v podstatě blbost. Všichni - opravdu všichni - ze zdejších postav mají nějaké psychické problémy nebo traumata a neurózy, hlavně u čtyř puberťáků mi to přišlo opravdu už přehnané. "Tajemství" je tolik, že nějaká zůstanou jen naťuknutá a některá absolutně nevysvětlená. Postavy jsou nesourodá parta lidí, o které nevěřím, že by spolu tolik let na dovolenou jezdili, když se v podstatě všichni nesnáší. A navíc mi není jasné, kde se to má odehrávat, když zmiňovaní horolezci lezou až do výšky tři a půl tisíce metrů a nejvyšší bod ČR Sněžka má 1603 metrů...chtělo by to více proškrtat a promyslet.
Ve kterých horách ti tři lezli nevim, Krkonoše to asi nebyly. Ale mně to neva, ani těch tisíc postav, bavily mě všechny i všechna tajemství. Až na Adama z Motola, to byl smutný příběh.
Hned od druhé stránky jsem byla lapená a chtěla vědět, jak to skončí… přečteno jedním dechem…Ale teď si zase ráda přečtu něco, co hned druhý den po přečtení nepustím z hlavy…
Toto je první kniha, kterou jsem od autorky četla. Docela jsem se bála, jaké to bude, kvůli (pro mě) nízkému hodnocení - na databázi 71%. Ale nakonec jsem se začetla, docela mě to i bavilo, i když jsem se ztrácela v tom, kdo je jak příbuzný. Na začátku knihy byly různé narážky na různá tajemství. S nějakým problémem nebo tajemství se potýkala snad každá postava. Ke konci knihy jsem očekávala nějaké rozuzlení. Nějaký výsledek. Popis toho, jak vůbec daný problém nastal, nebo jak to daná postava bude řešit, jak se k tomu postaví. Ale po dočtení knihy mi zůstávají jen nezodpovězené otázky. Např.: - Co se stalo s Dušanem? - Jak to dopadne s Ninou, bude to někdo řešit? Nebo sakra rodiče nepoznají, že jejich dcera je nemocná? - Co Jola? Jak to vůbec bylo s jejím zraněním (něco s nohou, kvůli čemu "nemohla běhat")? A co ta šikana? - Co Viky? Zachránil ji někdo? - Dita a Dalibor. - Johan - bude jeho máma řešit jeho problémy - s jídlem a závislostí na počítačích, které mají dopad na jeho vnímání světa, který je pro něho jen hra? A je vůbec Lukáš jeho otec? atd...
This entire review has been hidden because of spoilers.
Knihu jsem přečetla jedním dechem. Všechny postavy mě hrozně bavily, zároveň mě hrozně štvaly. Kompozice knihy byla skvělá a konec vlastně taky odpovídal celkovému ladění. Na oranžovou barvu už se nikdy nebudu dívat stejně.
Tajemství mě bavilo, protože Třeštíková umí psát. Umí psát tak, abyste knihu nechtěli odložit, abyste bažili po tom, aby nikdy neskončila.
Akorát postav je hodně. Každá má svoje problémy a tajemství.... a prostě je toho hodně. Hodně pro postavy, hodně pro čtenáře. Některé části mi přišly úplně zbytečné... a navíc, chtěla jsem zjistit, co se přesně stalo tomu trojlístku při výstupu na Kleopatru. To tam trošku pani Radka zapomněla uzavřít.
Ono to vlastně celé je takové neuzavřené. To, že se příběh v polovině usekne a vrátí se o rok zpět, mi vlastně nedalo ty odpovědi, po kterých jsem začala v první půlce knihy toužit.
Na zahnání čtecí krize je to ale ideální, jednohubka, na kterou časem zapomenu. (Jen na to Veselí snad nikdy nezapomenu, tu hrůzu autorce nikdy neprominu. 😅)
Četlo se to dobře, bylo to napínavé, ale pro množství postav i stránek mi nakonec bylo jedno, že chvílemi nevím je kdo a co bylo v první polovině knihy.
Putave citanie. Trochu som sa stracala v postavach, ale po 100 stranach sa to zlepsilo:) Pacilo sa mi, ze jednotlive tajomstva autorka len naznacila a nesla do doslovneho opisu. Vyber postav na zaklade roznych archetypov ma bavil, ale stacilo by mi trochu menej diverzity. Cielene vyhybanie sa "vsednosti" potom posobi trochu silene. Zaujimavy experiment s otocenym casom.
Mám ráda knihy, kde se prolínají osudy postav a času. Miluju ty Aha momenty, kdy si říkám: jo tak proto nebo jasně. Číst tuto knihu byl zážitek, každá věta, každé slovo mělo svůj význam a po dočtení celé knihy, člověk měl vlastně pocit, že to byly tři knihy v jedné.
Knihu ale doporučuji číst v místech a v době, kdy se člověk soustředí jen na čtení, ale i tak čtenář často listuje zpět, aby se v tom množství a vztazích mezi postavami jednoduše vyznal. Ve druhé části už to listování je minimální, protože kniha má rychlý spád a udržuje čtenáře v napětí až do samého konce :)
A otázka na závěr pro samotnou autorku: kdo je sakra Isabela 😂😃
"Napínavé vyprávění o lidech v horách a horách mezi nimi, které už nejde obejít, ale dá se z nich spadnout a dá se v nich ztratit. Stejně jako v té šílené spoustě tajemství, co si v sobě pečlivě střeží dospělí i děti. Budete se modlit, aby vám aspoň někdo z nich něco prozradil a aby si řekl o pomoc hlasitěji než úplným tichem. Všichni občas potřebujeme někoho, kdo nás zachrání."
Tak predchádzajúce riadky knihu úplne vystihujú. Moja prvá kniha dokončená v tomto roku, občas som sa stratila v tom kde, kto a s kým... o "prečo" sa miestami ani snívať nedalo, občas som s priala, aby sa to už rozuzlilo/objasnilo aspoň trošku. Ale napriek tomu sa mi kniha čítala skvele, upútala ma, držala som niektorým postavám palce, iné mi liezli na nervy a aj to, že im ich správanie okolie tolerovalo. Trošku mi vadilo, že niektoré situácie/správanie postáv sa mi zdali neuveriteľné - nie v zmysle toho, že by sa stať nemohli, mohli... ale neverím, že by také správanie nevyvolalo žiadnu reakciu okolia. Aj tak však skvelý čitateľský začiatok roka 2022 :)
Všichni mají tajemství, která je od sebe dělí jako hory, kam jezdí každé léto...
Jsem neskutečně vděčná, že jsem za ni nedala ani korunu, protože jsem ji spolu s Bábovkami vyhrála v soutěži. Ačkoliv je to má třetí kniha od autorky a čekala jsem, jakým stylem to bude psané a že mi postavy pravděpodobně nebudou sympatické, tak tato kniha předčila má očekavání...negativní. Všicni to byli akorát narušení sobci, ke kterým mi zkrátka nešlo si vytvořit kladný vztah - jediný, kdo mi nevadil byla Nina a Viky a Joly mi bylo spíš líto. A opět se tu vyskytuje postava, kterou všichni (nebo skoro všichni) milují, ale pro mě je to nejhorší postava(podobně jako v Osm), takže nechápu. A další věc nechápu - jak by se tahle parta mohla scházet každé léto na stejným místě a dobrovolně mrhat svým časem, když se tam stejně všicni nesnáší...jako pardon, ale když jsem přešla na část "co se stalo před rokem", tak jsem tak trochu čekala, že tam to jestě bylo v pohodě a ono bylo snad ještě horší.
Slibný začátek, podprůměrný konec. Tajemství se mi na začátku líbilo mnohem víc než poslední autorčina kniha Foukneš do pěny, ač postavy byly poměrně nesympatické i tentokrát, v tom je Radka Třeštíková unikátní. Nevadily mi propletené vztahy a velká spousta postav, bavilo mě rozdělení knihy na potom a předtím, byla jsem velmi vtažena do všech těch tajemství, jak dospělých, tak dospívajících. V poslední čtvrtině knihy mi ale připadalo, že se stále nic moc neděje a k rozřešení těch neustále opakovaných tajemství nejsme ani o krok blíže. O co větší bylo moje zděšení, když zbývalo pár stránek do konce a já jsem stále netušila, co se vlastně stalo a především jak. Otevřené konce mi obecně nevadí, ale v tomto případě byl převelice uspěchaný a z knihy jsem byla i z toho důvodu nakonec dost zklamaná.
Já se teda přiznám, že mě to neskutečně bavilo! Jak nemám ráda Třeštíkovou a jak mi přišly její první knížky nudný, tak se to opravdu pořád zlepšuje a zlepšuje. Tahle byla opravdu čtivá, otáčela jsem stránky jako divá. Lidi mě ani moc neštvali a dokonce jsem se v těch postavách postupně i docela vyznala, za což si gratuluju.
Funfact: knihu jsem četla jako papírovou, a zároveň čtu na Kindle autorčinu jinou knihu (Kde jsi, když nejsi) a je krásně vidět, jak je každá jiná, i když ten Třeštíkové styl dlouhých vět je samozřejmě znát.
Fact: Je dobré se nikde na Radku Třeštíkovou nedívat. Nekoukat na její socky, nedívat se na rozhovory s ní. Bohužel neni moc sympatická. Ale jak od toho má člověk odstup, tak ty knihy jako takové jsou podle mě prostě fajn.
Radka Třeštíková vykreslila v jednom románu celou škálu vztahových / osobních krizí, které se během čtení jedna po jedné postupně rozplétaly a splétaly zároveň. Čtenář, který nejprve zjistí, jak celý román končí, musí až v druhé polovině knihy luštit tajemství jednotlivých protagonistů a protagonistek. I z toho důvodu jsem se od knížky nechtěla odtrhnout.
Jedinou výtku mám k té (pro mě) přehnané diverzitě všemožných poruch. To mě lehce rozčilovalo. Jako ilustrační příklady skvělý, ale ocenila bych i nudnou postavu, obyčejnou.
4 pary, osm individui a ctyri deti, dva horolezci a fura tajemstvi, v tom se neni lehke orientovat.
Hodne tajemstvi si hrdinove odnesou s sebou, asi jako v zivote, to se taky nikdy nedovime, jak to teda doopravdy bylo, ale jako ctenare to trochu zamrzi, nechava to v ustech takovou pachut neuspokojeni .. s velkym poctem postav si postupne vzpomenete a jo, a jak to bylo s timhle vlastne ?? Prvni dil jsem proto prelouskala po docteni jeste jednou, hledala jsem tam odpovedi na otazky, par jich tam cekalo, ale presto jich zustalo hodne nezodpovezeno.
Některá tajemství bohužel odhalena nebyla, byť jsem na to čekala celou knihu. Některá menší tajemství se dala odhalit už z příběhu. Nepochopila jsem linku s horskými záchranáři, pořád jsem čekala kdy se to nějak protne a nic. Jinak se to četlo dobře, ta všednodenní rodinná dramata mi připomínala spíš Soukupovou než Třeštíkovou :D Přivítala bych i další díl, kde by se osudy postav dořešily.
This entire review has been hidden because of spoilers.
Trošku mě tam štvala nemocná Jola. Nemocná dcera byla i v posledním románu. Mám dvě, tak jsem na to nějaká teď asi háklivá. ALE celkově je to neskutečný, propletený, čtivý a uveřitelný. Všechny postavy a dialogy a úvahy. Je super knížka!
Začátek skvělý, Třeštíková měla našlápnuto. Ale asi si dám na chvíli od této autorky pauzu, mohla některé dějové linky více připravovat, ukončit a i kniha nemusela mít opět otevřený konec. Nakonec jsem tak nadšená nebyla.
Na mě příšlíš mnoho postav. Dlouho mi trvalo, než jsem se sžila s jednotlivými postavami. Knížka byla hodně překombinovaná. Druhá část pak byla o něco lepší, než ta první...
Too long, too twisted, too many characters. It was unnecessarily complicated. I enjoyed how author described character's minds and I didn't like them all. What to say more..
Čtyři rodiny. Krásná herečka s tlustým synem, jejíž manžel se ztratil. Otec s dcerou, kteří na chatu ani nedojedou, protože dcera se ztratí. Další dvě rodiny, které jedou jako každý rok na chatu. Jejich příběh se střídá s příběhem záchranářů, kteří hledají a my až (téměř) do konce nevíme koho. Někdo to vidí jako otevřený konec, někdo to vidí jako super konec, já konec objevila už asi 20 stránek před koncem a pak mě zklamalo, že už se nic dalšího nestalo.