Surový tvar

by Lukáš Palán, Jakub Janovský (Illustrator)

Když se něco rozbije, jenom to dostane jiný tvar, říkává s oblibou soused zprava. Ale platí to i tehdy, když nejde o staré hrnky či talíře, ale o celé společenství? Příběh jedné nejmenované vesnice, která by mohla ležet kdekoli, nakolik je typická, od počátku poněkud mate tělem.

Vše je tu tak nějak povědomé, parta nezvedené mládeže, která z nudy střílí vzduchovkou po projíždějících autech nebo se prohání na kolech po návsi, sousedské řevnivosti v obci, kde si všichni vidí nejen do talíře, ale i do postele, hospoda, kde vysedávají štamgasti a vedou řeči o stavu světa, jaké by se daly zaslechnout snad v každém venkovském lokále.

Jenže pod vrstvou jednotlivých epizod, skvěle odpozorovaných ze ” života na vsi“, pozvolna prosakují cizorodé, znepokojivé prvky, které obraz naprosto obyčejné vesnice narušují. A tak zatímco lidé během nekonečného horkého léta čekají na Egona, jediného člověka z vesnice, který to někam dotáhl a z dalekého světa tam venku jim rok za rokem přináší novinky, atmosféra zvolna houstne a hrozí, že budoucnost, která se blíží, bude mít oproti dnešku jiný tvar, a dost možná o hodně surovější.

Genres: Czech Literature

176 pages, Hardcover

First published November 15, 2021

Reviews

[Frantisek Formanek · Rating 4 out of 5]

No jo... Surový to teda bylo místy dost a tvar to má jako taková střední knížka, takže se dost dobře držela při čtení. Do druhý ruky by to pak chtělo orosenýho lahváče nebo lahvinku rumu – škoda, že se tahle krátká próza neprodává v deluxe paklíku s nějakou podobnou alko kápézetkou, to by pak bylo ještě o kus lepší počteníčko. I tak se mi ale moc líbily hlavně absurdně-nechutnej humor a skvěle vypozorovanej vesnickej lifestyle, zvyky a archetypy. Z postav číší osamělost a bolest, který ale pohřbily hluboko v sobě kombinací neutuchající práce a neukojitelný alko žízně. Palán dokáže jejich každodenní smutky popsat bez zbytečnýho patosu (podobně jako třeba král králů H. Selby, s nímž sdílí i absenci uvozovek v přímé řeči), což přidává plusový body k uvěřitelnosti a celkový síle příběhu.
Snad jen to úplný finále u Doktora mi přišlo trochu odfláklý a tak nějak vyšumělo do ztracena. Možná to ale bylo i tím, že jsem během čtení nezřízeně chlastal tvrdej, což běžně nedělám, ale Palán vás prostě donutí. Tak to prostě je. Každopádně, pokud máte rádi třeba Pána much nebo Vosí továrnu and/or pocházíte z vesnice, tak vám tuhle knihu doporučuju všema deseti prstama nejblbějšího Frýmy.

[Zuzana Kolouchova · Rating 4 out of 5]

Tyve číst takovouhle knihu v týhle době, ty si umíš Zuzano vybrat. No hele je to skvěle napsanej kousek, takovej lážoplážo příběh o klukách z vesnice, který vám nejdřív přijdou jako banda klasickejch venkovskejch sígrů, než vám dojde, že je to tak trochu disutopickej svět a že ty chlapce byste rozhodně nechtěli potkat. Za mě super, jen mi z toho je trochu špatně, ne že bych teď začala na oddych číst Jojo Meyersový, ale přeci jen něco milejšího si asi dám.

[filip · Rating 4 out of 5]

"Mandelinky jsme sbírali celé léto. Jak já měl toho krásného brouka rád. Nic mi v životě nevydělalo tolik peněz jako tohle malý stvoření. Občas, když jsem našel pořádně macatej list, kde bylo hodně larev a pár dospělých brouků, sedl jsem si na zem a díval se, jak žijou, jak se jim vede. Nechal jsem si je lézt po prstech a nemohl se ubránit myšlence na to, kolik společného s námi lidmi mají. Vše co chtějí, je akorát být pěkně venku, jíst brambory, motat se kolem těch, co mají rádi, a užívat si života. Jedinej rozdíl mezi námi byl, že oni byli škůdci, kdežto my ne."

[Lassányi Tamás Péter · Rating 1 out of 5]

Annyira bárhol lehetne ez a kelet-európai falu, hogy sehol nincsen. Túl ismerős történetek, de valahogy semmi nem igazi. Minden mondat nyelvi bravúroskodás - hányni tudnék tőle –, súlyosbítva a kényszeres becenevezéssel.