Sarrei se vydávají na lov a jdou po elitních jorreiských rytířích. Sittedral vyhlašuje misi s naprosto bizarním cílem. Nikdo příčetný by ji dobrovolně nepřijal. Ale od čeho tu jsou divoženky se svou šílenou královnou v čele, že? Isarell s Bastienem jsou opět ponořeni do Ymiřiných spletitých intrik - vyváznou z nich i podruhé, nebo se tentokrát utopí?
Jako první bych asi měla poděkovat autorce za zaslání druhého dílu Zlaté Grai v rámci spoluprace. Opravdu si toho vážím. Dále bych chtěla poděkovat holkám za společné čtení, které jsem si moc užila, a díky kterému jsem se vůbec dokopala knihu přečíst(ne že by byla nějak špatná, ale měla jsem čtecí krizi🙈) Teď už ale k samotné knize. První díl jsem četla již před nějakou dobou(pokud chcete, recenzi si můžete vyhledat u mě na profilu), a tudíž jsem měla ze začátku trochu problém s počtem jmen a míst, které byly v knize zmíněny. Když jsem se ale zorientovala, začala pořádná jízda nabitá akcí a dechberoucímí zvraty! Ani chvíli jsem se u knihy nenudila a chtěla jsem číst pořád dál a dál, abych zjistila, co se s mými oblíbenými postavami stane. Isarell byla, tak jako v 1.díle, úžasná! K hlavní postavě často nenaleznu úplně sympatie, ale u ní se to podařilo skoro hned. Je skvělé, že ačkoliv je extrémně chytrá a silná, má také své chyby, které nejsou opomíjeny. Ovšem mojí nejoblíbenější postavou byl Bastien! Líbilo se mi, že ačkoliv prošel výcvikem jorrei, stále měl srdce na pravém místě a nebyl krutý, přestože by se to v tomto nehostinném prostředí nabízelo. Měla jsem ráda i všechny Eyry, i když občas jsem na ně byla pěkně naštvaná. Ale i třeba Kreón, Trailas a Myrtilla byli skvělí! Koho jsem ovšem nemohla vystát byla Ymira. V prvním díle jsem ji ještě jakž takž překousla, ale tady jsem ji vyloženě nenáviděla. Občas mi bylo i trochu nepříjemně, když jsem četla o všech těch krutostech, kterých byly postavy v knize schopny. Ale je pravda, že mě autorka předem varovala😅. Musím přiznat, že ke konci mi i pár slziček ukáplo a vůbec jsem to, co se stalo, nečekala. Na knize bych vytkla jen asi 2 malé drobnosti. Opět šíleně dlouhé kapitoly a poté málo popisu. Byla bych radši, kdyby místa v knize byla popsaná trochu víc do podrobna. Hodnocení: 4,5-5☆/5☆. Tento díl mě bavil o něco více než první, proto má i vyšší hodnocení.
4,5⭐️ Od pokračování Zlaté Grai jsem měla opravdu velká očekávání. A musím říct, že Dotek Viatáru je nejen naplnil, ale v mnohém dokonce překonal.
Díky tomu, že svět už známe, se kniha čte mnohem plynuleji. Při čtení prvního dílu jsem občas tápala, ztrácela se ve jménech a vztazích, ale tady jsem takový problém už vůbec neměla. Zásadní zlepšení vidím i v tom, jak jsou rozdělené pohledy jednotlivých postav. Vše působí promyšleněji a vyváženěji – žádná linie nepůsobí nadbytečně nebo nezajímavě. U prvního dílu mi například kapitoly zaměřené na druidy přišly zdlouhavé a ne vždy přínosné pro děj. Tady jsem ale neměla pocit, že by mě něco vyloženě rušilo, naopak do sebe všechno hezky zapadalo. Co oceňuji je také způsob, jakým autorka připomíná klíčové události z předchozí knihy. Měla jsem obavy, že si z předchozího dílu už moc nepamatuji, ale opakování důležitých událostí je tu podané přirozeně a nenásilně. Čtenář se tak rychle zorientuje a neztrácí se v ději.
Dotek Viatáru sice pořád má nějaké drobné nedostatky, ale vyvažuje je nejen propracovaným světem a promyšleným příběhem, ale i stylem psaní. Tahle série má podle mě velký potenciál a jsem zvědavá, kam nás autorka zavede dál.
Wau! Tato série je jednoduše neskutečná jízda, kdy nemáte nejmenší tušení co vás čeká.
Dotek viatáru vás doslova připraví o schopnost mluvit a ještě dlouho po dočtení budete zpracovávat a analyzovat všechny události, které se staly. Druhý díl předčil veškerá moje očekávání a všechny mé teorie autorka vzala a roztrhala na malé kousky, které se nebála ještě spálit na popel.
Příběh vás od první stránky vtáhne do magického temného světa, který vás i přes svou krutost a syrovost zcela pohltí. Irasell a Bastien - nevlastní sourozenci, kteří se díky událostem z předchozího dílu konečně ocitají na stejné straně. V tomto krutém světě plný intrik se mohou spolehnout pouze jeden na druhého. Všichni ostatní jinak mají svá temná tajemství a vlastní plány, kdy neváhají ani vteřinu a obětují kohokoliv, jen aby se přiblížili k dosažení svých cílů.
Intriky, drsné tréninky, nelítostné boje a magické postavy. To všechno vás čeká v této jedinečné fantasy. Budete číst se zatajeným dechem a tento drsný a temný svět vás pohltí a vy nebudete schopni knížku odložit.
📌 "Kultivovaly ji jako okrasný keř. Něžný a půvabný, avšak plný tenkých ostrých trnů. Vystřelovacích v jejím případě."
Dotek Viatáru je druhý díl série a musím říct, že po dočtení první knihy jsem se nemohla dočkat. No a že toho bylo! Příběh, který vás chytne a nepustí, a opět dostáváme naprostou horskou dráhu emocí. Opět se ocitáme ve světě plném intrik, kde tahy některých postav bolí víc než samotný meč, krutostí a syrových emocí, kdy se všechno může změnit během sekundy.
Začátek je možná pomalejší a politicky laděný, a i přesto velmi zajímavý, ale napětí roste s každou kapitolou, až si nakonec uvědomíte, že už ani nedýcháte.
Královna divoženek? Totální šílenec… nebo možná génius. Často obojí zároveň. Je to typ postavy, která vás přivádí k šílenství, ale stejně ji nakonec budete milovat. Několikrát ji proklejete, ale stejně jí naprosto propadnete. No a co se týče Isarell a Bastiena, jsou opět středem všeho, každý má své úkoly a oba se k tomu musí nějak postavit.I když spolu občas stoprocentně nesouhlasí, přesto mají úžasný a výjimečný vztah, který je ještě lepší, propracovanější a srozumitelnější než v prvním díle. Isarell prochází výrazným vývojem a její příběh je plný nečekaných momentů. Bastien, jakožto vzor cti a věrnosti, krásně kontrastuje s prostředím plným lží a podrazů.
Sarrei i Divoši dostávají v příběhu více prostoru a přinášejí do děje pořádnou dávku napětí. Postupně se vše propojuje a naprosto víte, že to směřuje k něčemu velkému. Atmosféra je opět temná, ale oproti prvnímu dílu je krutost dávkována uvážlivěji – o to víc mrazí, když přijde. Svět je stále detailně propracovaný a působí neuvěřitelně živě, ať už jde o jednotlivé rasy, rituály nebo prostředí.
Autorka si zaslouží obrovský obdiv za to, jak udržela jednotlivá pojítka, náznaky a skryté motivy pod kontrolou. Dokázala vás překvapit, ale přitom neodhalila všechny karty. A ten konec? Panebože! Co to, sakra, bylo? Řeknu vám, že autorka prostě miluje, když čtenář trpí. Vážně byla to strhující jízda, kdy budete doslova hltat stránku za stránkou, lapat po dechu a nechápat, kam se příběh dostane. Konec je emocionální smršť – autorka během pár kapitol dokáže vyvolat vztek, smutek, naději i nadšení pro další pokračování.
Dotek Viatáru je rozhodně temnější, divočejší a dospělejší než první díl, a pokud hledáte fantasy, které není uhlazené, ale nepředvídatelné a plné emocí, neměli byste si ho nechat ujít.
Už teď je mi jasné, že budu velmi nedočkavě vyhlížet třetí díl a doopravdy se těším, co nám přinese.
Dotek viatáru jsem četla po delší pauze, a tak jsem se trochu obávala, zda se nebudu v tomto skvěle promyšleném a intriky propleteném světě ztrácet. Naštěstí se tak nestalo a během prvních pár desítek stran jsem se opět dostala do obrazu. Stejně jako u prvního dílu je rozjezd trochu pomalejší, ale když vydržíte, bohatě se vám odmění. Já osobně jsem velkou fanynkou Kristýniných detailních popisů, které si vysloveně užívám, takže jsem se opravdu nenudila ani v první polovině knihy, ovšem druhá polovina pro mě byla jako jízda na horské dráze. Nemohla jsem se od čtení odtrhnout, a ačkoliv se jedná o poměrně rozsáhlý kousek, většinu knihy jsem ve výsledku přečetla během pár večerů.
Největší radost mi udělalo to, že se zde konečně dostalo více prostoru sarrei a také lidem. Jejich dějové linky jsem si opravdu užívala. Nesmírně jsem si oblíbila především postavu Andreila Smrtihlava, grai ve službách sarrei, a Kreóna, padlého jorreiského rytíře žijícího ve Stínu mezi lidmi. Andreil je podle mě nejlepší postava celé série, neustále jsem o něm při čtení druhého i třetího dílu básnila. Každopádně musím říct, že jsem si v tomto díle více oblíbila i Bastiena, jehož osud zde nabral nečekaný směr a prošel proměnou, po které se mi zamlouval ještě víc. Samotná Isarell je skvělou postavou, které prostě musíte držet palce, ať chcete, nebo ne. Velice se těším, co dalšího s ní má autorka v plánu.
Dotek viatáru konci opravdu velkým zvratem, po němž budete chtít okamžitě sáhnout po dalším díle. Kristýna umí neuvěřitelně obratně stupňovat napětí a s každou další stránkou čtenářům dokazuje, jak skvělou autorkou je. Jejím knihám za mě nejde absolutně nic vytknout. Pokud tedy máte rádi rozsáhlé a do nejmenších detailů propracované fantasy série plné intrik, pletichaření a složitých osudů jednotlivých postav, kterých je tu opravdu požehnaně, pak vůbec neváhejte a do téhle série se pusťte. Pro mě osobně se totiž jedná o jeden z nejlepších fantasy příběhů vůbec.
Druhý díl je daleko akčnější, než ten první. Pořád se něco děje a prakticky neexistují hluchá místa. Stejně jako ve Zlaté grai se mi i tady velmi líbil autorčin styl, který není ani příliš strohý ani přebujele květnatý, ale prostě tak akorát. Výrazně ubylo detailních popisů jednotlivých soubojů, což je jedině dobře, teď už jsou na únosné úrovni. Přesto je vidět, že autorka je duely nějakým způsobem fascinována, protože drtivá většina akčních scén se odehrává v nějaké aréně. Oceňuji i postavy, které mají svůj daný charakter, ze kterého příliš nevypadávají. Velkou neznámou je zatím linka stínových lidí a tuším, že právě ona bude silně určovat celkový dojem ze série. Najdou se samozřejmě i věci, ze kterých jsem úplně nadšený nebyl. Zejména příliš soft systém magie, kdy jsem měl párkrát pocit, že se dějí zlomové věci, které čtenář nemohl čekat jen zásluhou tohoto neprůhledného systému, který umí plodit bezmezné množství "bohů ze stroje". Byly také pasáže, kdy mi chování postav nedávalo příliš logický smysl. A hlavně stále přetrvává dojem, který jsem měl už u prvního dílu a to je jedno velké proč. Tj. naprosto neprůhledná a často příliš povrchně vysvětlená motivace prakticky všech protagonistů. Snad se v dalších dílech více ponoříme do světa sarrei. Z tónu prvních dvou dílů je jasné, že to mají být ti "zlí", nicméně osobně mi nepřipadají o nic horší, než andělští jorrei, se kterými bych měl asi sympatizovat. Pokud se ukáže, že to byl záměr, tak to bude boží. Dávám opět 4/5 velmi zdařilé knize, která v rybníku české fantasy jednoznačně vyniká. Jsem zvědavý, jestli se povede naplnit potenciál série a další díl už bude za pět, nebo to zůstane těsně pod vrcholem jan jako skvěle čtivá akční fantasy s několika mouchami.
Druhý díl téhle epické ságy mě nadchl ještě víc než první
Teprve teď se ukazuje, že to, co dřív vypadalo jako šílenství nebo slepá poslušnost, má hlubší smysl. Postavy nejsou černobílé, jejich rozhodnutí jsou nečekaná, ale díky lepší znalosti světa už jde tušit, co může jejich čin spustit. A Isarel – ta mi přirostla k srdci ještě víc. Jenom s tím Bastienem se nějak nemůžu sladit, přijde mi na tenhle svět až nereálný. Třetí díl prosím doručit okamžitě! Protože za ten konec bych autorku nejradši někam zavřela.
Druhý díl mám za sebou, tentokrát se pro mě začátek docela táhl. Hlavně tréninkové pasáže, které mi vlastně trochu vadily už v prvním díle, a tady mi přišly na úvodu ještě víc rozvléklé. Naštěstí jakmile se příběh rozjel, bylo to zase ono. Zbytek knihy mě vůbec nezklamal, četla jsem to se stejným nadšením jako první díl a už teď se těším na pokračování. I přes pár drobných chybek je to pro mě jedna z nejlepších fantasy sérií, co jsem zatím četla. Neskutečně mě baví hlavně dějové zvraty a to, jak jsou postavy skvěle vykreslené.
Druhý díl přinesl víc politiky, napětí i momentů, kdy šlo skutečně o hodně – a to nejen na bitevním poli. Oceňuju, že se postavy dál vyvíjejí a dělají chyby, které mají následky. Svět Aithry zůstává surový a nehostinný, ale právě to dává příběhu sílu. Některé části byly trochu pomalejší, ale celkově mě kniha vtáhla a závěr nasadil laťku vysoko. Na třetí díl jsem hodně zvědavá – hlavně kam se to celé dál posune.
Stejně skvělá jako první díl! U sérií se nejvíc bojím právě druhého dílu, že autor ztratí jiskru — ale tady se to naštěstí nestalo. Přečteno za pár dní a hned se pouštím do trojky! Knihy jsem objevila díky štafetě (děkuju, Lucia!) a jestli ani další díly nezklamou, určitě si je pořídím. Jsou nádherně zpracované.
Kristině Waagnerové byl shůry dán obrovský vypravěčský talent, který využívá na 110 procent. Nepřestává překvapovat svou představivostí, s níž vytváří nejrůznější zápletky - nutno podotknout, že své hrdiny v žádném případě nešetří, její "krutost" nezná mezí. Na druhou stranu, její postavy nejsou žádné slabé třasořitky, co by se při první známce nebezpečí choulily někde v křoví, naopak, jsou to silné charaktery, a to jak na těle, tak i na duši. Nejsou ale dokonalé, mají své mouchy, v případě Isarell je to mimo jiné tvrdohlavost a impulzivnost. Nic není černé ani bílé, vše má nejrůznější odstíny barev, a ani ten, kdo stojí na druhé straně barikády, nemusí být nutně padouch. Celá řada postav se pohybuje na neostré hranici. A že je v knize těch postav opravdu hodně, sympatie čtenáře se mění každou chvíli.
Celá série Zlatá Grai je pro mě jedním obrovským překvapením letošního roku. Pokud máte rádi drsné fantasy, intriky, napětí a akci, jděte do ní, nebudete litovat.
Příběh pokračuje a zatím mě těší, že se to nerozplizlo do ztracena, jak to u druhých dílů často bývá. Čte se to pomaleji, protože se člověk musí soustředit, aby vše pobral, ale nikdo netvrdil, že to má být oddechovka. Série mě zatím baví.
Druhý díl je ještě silnější než první – temnější, vrstevnatější a naprosto nepředvídatelný. Přesně ten typ epického příběhu, kde nevíte, komu věřit, a přesto musíte číst dál.
Tak tohle je prostě radost! Druhý díl a já mám pocit, že se vracím domů – jen s ještě větším dobrodružstvím před sebou. Užívala jsem si každou stránku.
Moc často se nestává, že bych psala recenzi ihned po dočtení, ale tady jsem prostě tak plná dojmů, že jsem je musela ihned někde vyventilovat. Protože tohle byla opravdu jízda a u posledních cca 50 stran jsem asi zapomínala i dýchat jak jsem napjatě čekala co se stane dál a jak se vlastně všechno vyvine. Ale vezmeme to hezky od začátku. K příběhu se vracíme v podstatě tam kde jsme ho v předchozím dílu opustili. Začátek je na rozjezd trošku pomalejší a spíše se zde řeší intriky a politika, ale nenechte se mílit i ta je v tomhle světě dost drsná a krutá. Opravdu klobouk dolů nad tím, že autorka zvládla z Ymiry udělat takového mistra lstí a že se sama nezapletla do sítě jejích intrik. Přestože královna divoženek může působit jako naprostý šílenec má všechny svoje tahy promyšlené do naprostého detailu a svým způsobem je spíš šíleně geniální. Člověk neví jestli má její postavu milovat proto jak je energická a nepředvídatelná a nebo nenávidět, za to jaké rozhodnutí činí. Ostatní postavy jsou taky skvěle zpracované a jednotlivé charaktery jsem si užívala. Samozřejmně postava Isarell je skvělá a hrozně se mi líbí celkový vývoj té postavy, který mě i ostatní postavy v knize dost překvapuje. Nesmím opomenout ani Bastiena, kterého bych označila za toho pravého rytíře. Přesně někoho takového si představím, když někdo vyprávý o rytířích u kulatého stolu a tak podobně. Jeho povaha je protipólem všem těm intrikářům, kteří jeho a Isarell obklopují. Promyšlenost celého toho světa ve kterém se příběh odehrává a jednotlivých ras, které se zde nachází je naprosto neuvěřitelný a opravdu do detailů propracovaný což si neuvěřitelně užívám. Přestože je ten svět opravdu krutý a drsný zároveň je na něm něco úžasného co vás naprosto uchvátí. No a zakončení příběhu bylo naprosto fenomenální. Opravdu jsem jen bez dechu čekala jakým směrem se děj otočí a co bude následovat. Strašně moc bych chtěla poděkovat autorce za možnost si tuto knihu přečíst, protože tohle bylo ještě lepší než první díl. Takže pokud už máte dost uhlazených vílých fantasy a máte náladu na něco trochu drsnějšího, nepředvídatelného a živějšího rozhodně doporučuju si knihu přečíst.