Дикий Захід. Суворий Захід. Жорстокий Захід. Часи відважних ковбоїв відходять, худоба от-от вирушить на бійню залізницею. Рассел думає осісти в Монтані, стати фермером, тож їде туди з юним Беннеттом, якого любить, як рідного сина. Та ці плани спиняє смерть. Мрію про тихий побут серед родючих полів затьмарює жадоба помсти, та така сильна, що витісняє всі інші почуття.
Галерея характерів, створена тандемом Жерома Фелікса та Поля Ґастіна, – безліч виразних облич, серед яких не знайдеш жодного безкорисливого героя, окрім хіба добросердого Беннета. Та на Дикому Заході інакшим не місце. Жорсткі риси, жорстокі люди, гартовані низками невдач та готові йти до кінця. Кожен з них йде до своєї мети. Щоб не сталось, до останньої краплі крові.
Піратські історії, як і вестерни, — це моя любов ще з дитинства. Я постійно уявляв себе на місці неоднозначних головних героїв, які водночас були брудними негідниками, а з іншого боку — достатньо хорошими, щоб завжди вистрибнути сухими із води з будь-якої перепалки. А коли ж за сценарієм вони помирали (часто це була самопожертва), то уява підносила таких персонажів на п'єдестал героїзму, досягнути якого в інших жанрах було банально не можливо.
Але з цими жанрами у мальописах я відверто не знайомий у повній мірі. Похвалитися можу тільки прочитанням мальописів «Довгий Джон Сілвер» Ксав'є Дорізона і «Зірковий вестерн» Джастіна Ґрея чи Джиммі Палміотті, де головним героєм був Джона Гекс. Тому вихід українською банд десіне «До останньої краплі крові» («Jusqu’au dernier») Жерома Фелікса та Поля Ґастіна — це ще один крок до того, щоб глибше познайомитися із цими жанрами у мальописах.
Дикий Захід. Ковбої, погоні, перестрілки, кров... Таким ми його уявляємо. Але тут — це не той Дикий Захід у часи свого розквіту, бо Жером Фелікс та Поль Ґастін переносять нас у час, коли відважні ковбої переступили межу існування. Події відбуваються під кінець 18-го століття, коли перегін худоби виходить із ужитку на користь залізниці, що робить цих мужніх вершників рівнини непотрібними. Принаймні в такому вигляді, як зараз. Відтепер стаду не потрібно їхати тисячі кілометрів, щоб дістатися до місця призначення. Залізничні станції ростуть, як гриби, і тепер головне довести стадо до станції, де потяги доставлять худобу на скотобійні. Ковбої мають пристосуватися і влаштувати своє життя у нових умовах. Дехто знову стає простими робітниками у стайнях, зведеними для утримання худоби. Дехто простими селянинами, щоб обробляти землю і добувати корм для тварин. Гордий вершник стає селянином? Шлях точно для них закінчився.
Рассел є одним із цих ковбоїв. І він останній раз переганяє худобу, яку він пас на рівнинах Дикого Заходу. У нього є ідея оселитися в Монтані на невеликому клаптику землі й побудувати там ранчо за допомогою Кірбі, якого він хоче взяти в якості партнера. І ще разом із ним є маленький і наївний хлопчик Беннетт, якого він усиновив. По дорозі до пункту призначення, зупинка в місті Санденс стала фатальною для групи. Адже це містечко може стати місцем будівництва нової станції, яка обслуговуватиме весь Вайомінґ. А там, де вирішуються такі справи, завжди є місце корупції, брехні та несправедливості. Тому все складається для них не так, як вони гадали.
Сценарій Жерома Фелікса дуже акуратний і не має нічого революційного. Але його сюжет працює добре, хоча в кінцевому підсумку він більше мені схожий на вічний трилер, тільки власне у вестерн декораціях. Я маю на увазі, що ми могли б розмістити майже такий самий сюжет у різні періоди минулого чи навіть сьогодні, не змінюючи основного сценарію. У будь-якому випадку, із цим банд десіне натомість можна легко отримати задоволення від занурення в цю західну атмосферу. Автори пропонують нам історію, де вестерн сприяє тому, що ми думаємо про людину загалом, про її жорстокість, про її внутрішні муки чи розбите серце й поламану душу. А далі вже працює художня частина.
Що стосується малюнку Поля Ґастіна, то найкращі слова, які спадають на думку: робота художника без зайвих роздумів закриває огріхи у сюжеті. Не потрапляючи в пастку гіперреалізму, Ґастін проробив справді хорошу роботу. Атмосфера того періоду чудова, і я не втомлювався смакувати, як і міськими декораціями, так і краєвидами рівнин територій, де відбувалися події мальопису.
Найбільшим недоліком є те, що історія розгортається всього на всього на 70-ти сторінках, що вкрай мало для того, щоб у повній мірі розкрити усі аспекти ідеї авторів. Але якщо відкинути цей факт і певні недоліки у сюжеті, то тут є все те, що потрібно вестерну, навіть у деяких випадках більше, ніж я очікував. Тому банд десіне «До останньої краплі крові» однозначно вартує вашої уваги.
The story left me with a mix of emotions—bittersweet and deeply moving. I absolutely adore it, yet I couldn't help but feel a sense of injustice throughout.
It reminded me of the "Red Wedding" from *Game of Thrones*—a scene you despise watching, yet understand all too well. In life, not everything wraps up with a happy ending, and this book captures that truth perfectly.
It's not just one of the best westerns I've ever read; it's one of the best stories, period. The old West was harsh, and this book doesn't shy away from showing that.
Жорстокі часи, коли залізниця "розповзається країною наче чума", змушує ковбоїв, цих суворих бродяг, переходити на осілий спосіб життя й ба гірше — ставати селянами. Адже ніхто не стане платити за те, аби стада гнали через кілька штатів, коли їх можна завантажити у вагони і відвезти куди треба.
💀 Рассел, старий ковбой, після останнього замовлення, прямує до Монтани, де вирішує оселитися на фермі разом із своїм молодшим партнером та прийомним сином, підлітком із ментальними особливостями. Але у містечку Санденс, якому пророкують перетворитися на ключову залізничну станцію, яка б обслуговувала увесь Вайомінг, трапляється страшна трагедія — хлопчика вбито. Хто? За що? Рассел ставить питання руба.
💀 У одній точці сходяться жага лютої помсти за смерть невинної душі та жага не менш лютої наживи з майбутнього будівництва і того перспективного статку, що принесе станція в містечко.
💀 Це були криваві часи і автори не стали їх прикрашати голівудськими побрехеньками хеппіенду. Історія жорстока, кривава й далека від кіношного торжества справедливості.
#️⃣ Що сподобалося? Дуже живий малюнок. Нічні сцени, зображення героїв біля ватри буквально теплі на дотик і буквально чуєш, як потріскують поліна у вогні. Пейзажні розвороти просто неймовірні і миттю викликають в пам'яті сцени з "Горбатої гори"
Сама історія, яка не намагається тебе заспокоїти, наче хороші завжди виграють у поганців. Вона відверта й реалістична — смерть чатує на кожного, і вона частіше нагла, аніж спокійна. Ця чесність підкупає.
#️⃣ Що не сподобалося? Погано розкрита психологія героїв. Тут він раціональний та зважений, а буквально через одну панель вже звар'ювавший істерик — не вірю. Можливо, варто було б додати ще з десяток сторінок, аби драматичність сюжету зіграла ще яскравіше.
Це були дуже гарні півгодини наодинці з коміксом, тож #Дафа_радить
Páni, tak tohle vyeskalovalo rychle! Přestože je celý komiks odvyprávěn v jednom jediném evropském albu, tak mu vůbec nic nechybí. Scénář je naprosto precizní, a to říkám i přesto, že jsem mu v jednu chvíli trošku nevěřil. Začíná rychlým, ale velmi dobrým představením postav, jejich vztahu a motivace. No a jak jsem psal, potom to velmi rychle vyeskaluje. Ale na rozdíl od Sykese tady nemáte šanci odhadnout, jak to skončí. To je na tom komiksu asi úplně nejlepší - scénář Jérôma Félixe je naprosto nepředvídatelný a neustále překvapuje. Ale možná že na tom komiksu není nejlepší ten scénář, ale jeho kresba. Ta je úžasná a je plná promyšlených detailů, které vás vtáhnou do děje. Jsou to takové ty detaily, které by tam vůbec být nemusely, ale když si jich všimnete, tak si řeknete, že Paul Gastine je prostě génius. Za zmínku stojí i jeho barvy, které nejsou šedivé či vybledlé, jak by mohl někdo od drsného komiksu čekat, ale jsou pěkně syté a dívá se na to fakt dobře. Tenhle komiks je parádní jízda až do poslední stránky!
Не так багато у нас мальописних вестернів українською, тому кожне нове видання – це подія для тих, хто любить цей жанр. На моїй пам'яті, окрім «Текса» у нас нічого не виходило аж донедавна, коли Nashaidea видали «До останньої краплі крові». Я не фанат вестернів (я по фантастиці все ж більше), але те, як більшість БД в цьому жанрі намальовані – це такий шик, що важко встояти. І «До останньої краплі крові» – яскравий тому приклад.
Та почнемо з сюжету. Як хто, але я звик, що вестерн – це хороші чуваки з певних причин перестрілюють хуйових чуваків та досягають справедливості. Вже пізніше почали з'являтися більш нестандартні сюжети, де хороші чуваки не такі вже й хороші, а погані – не такі вже й хуйові. І все стало зводитися не до стрілянини дуельної та встановлення справедливості, а до більш широкого спектра тем, які все більше акцентували на персонажах, а не подіях. Ця історія – одна з таких. Підстаркуватий ковбой бере під своє крило синулю його друга, який разом із дружиною помер від якоїсь хвороби. Разом із молодшим напарником вони йдуть в останній похід, щоб переправити стадо худоби в інший кінець штатів. Навколо часи, коли розвиток залізниці успішно накриває пиздою справу ковбоїв і майбутнє для них зовсім непевне. І от в одному з містечок, малого пиздюка знаходять мертвим і ковбой, що хотів завершувати свою справу, береться за зброю, щоб встановити справедливість. Все доволі банально, але достатньо добре написано, щоб зацікавити читача. Єдиний відвертий недолік сюжету – 72 сторінки, це пизда як мало. Через такий об'єм сюжет видається сильно порізаним. Іноді події скачуть від локації до локації аж занадто швидко, а мотивація персонажів змінюється без вагомих на те причин. Хотілося б, щоб історія була вдвічі більшою – цього було б достатньо, щоб добре все розкрити.
Але малюнок перекриває просто всі недоліки. Такої краси я не бачив давно. Художник неймовірно охуєнно передає красу прерій. Найкрутіше, що це все намальовано в різний час доби і ми цю красу тут бачимо, як вдень, так і вночі. Окремо хочеться зауважити наскільки пиздато виходять у Ґастіна сцени біля багаття. Малюнок ніби справді живий. Реально відчувається тепло багаття, коли на це дивишся.
Загалом цей мальопис Вартий свого часу, як мінімум, заради малюнку. Такої крутоти не так багато на ринку зараз. Та й історія не найгірша, хоча хотілося б чогось більшого.
Filmový western je aktuálně poněkud skoupý na tituly (natožpak kvalitní, byť jsou, ne že ne), za to v evropském komiksu má v posledních letech tento žánr žně. Jestliže i u nás známý Hrobař byl sakra zdařilým spaghetti westernem, tak toto je charakterové drama o nedokonalých lidech v těžkých časech. Akorát někteří z nich mají bouchačky proklatě nízko.
Zpočátku by se ještě mohlo zdát, že půjde "pouze" o klasicky vystavěný drsný western z období úpadku honáckého řemesla a nástupu "moderní doby vlakové". Ostatně tvůrce si s žánrovými pravidly vědomě pohrává, ví co žánrový fanoušek očekává a... A nenabízí mu to. Místo toho se to vydá na stezku plnou nekompromisních zvratů, která nečernobílé charaktery staví proti jejich vůli před rozhodnutí, která nemají správných řešení či šťastných konců. Bez nadsázky se jede v rovině "westernového Farga".
Celé se to odehraje na ploše pouhých sedmi desítek stran, kde se tvůrce nebojí nechat činy/akci/emoce mluvit plně skrze obraz (a může se v tomto opřít o nádhernou a echt detailní i perfektně colorovanou kresbu). Jestli k tomu mít vůbec nějakou hnidopišskou výtku, tak na to kolik je zde postav, tenze, témat, protichůdných motivací a zvratů, tak to může působit místy poněkud hrr a uspěchaně. Ovšem sám nevím, kde to případně "naředit". Snad jen v pasáži po ultimátu spořádaným občanům by více prostoru pro "usazení závažnosti situace a vybujení ukazování prstem na sousedy" sedlo. Při čtení mi to však rozhodně nepřišlo, to až s odstupem.
Byť nejsem příznivcem adaptací kvalitních předloh za každou cenu, tak zrovna toto westernové drama bych zdařile zadaptované na velkém plátně viděl tuze (ale jakože fakt tuze) moc rád.
Пропустимо прелюдії про старі добрі часи, любов до жанру та Жана Жиро, який колись про ковбоїв ого-го, а після нього ніхто і ніяк (та й брехня це, бо багато хто, та ще й завзято).
Це вестерн з дуже нестандартним, як для вестерну, сюжетом.
Там, де не передбачалося ніякої біди, стається жахливе, і ось уже спокійна наче людина перетворюється на звіра. Та в цих лісах з приходом цивілізації стали жити ще більші хижаки.
В анотації вже сказано достатньо, а сюжет зовсім не хочеться спойлити. Просто знайте, що тут відійшли від стандартних розповідей про законників та бандитів, але не крадуть харчі у хоррорів про індіанців-людожерів. Тут немає праведного шляху героя. Тут є невелика відсилка до “Сайкса”, ще одного відомого вестерна, але так, натяком. І художник тут виклався так, як це робили майстри жанру.
Український переклад. Було, здається, лише одне слово, яке можна віднести до глибоких діалектизмів. Читається легко та швидко. Мова, звичайно ж, не йде про візуалів, і повірте, їм тут є від чого ловити кайф.
Mne sa európsky komiks ako taký poväčšine fakt hnusí, hlavne kvôli tomu, že kresba je fakt odporná na pohľad. A potom už aj keď sa prenesiem cez kresbu, tak príbeh ma neskutočne nebaví. Mám pocit, že je to prvýkrát, čo ma takýto komiks naozaj bavil, a ešte k tomu to bol western. Tomu žánru sa vyhýbam oblúkom, ale dnes som ho zo zúfalosti vzala do ruky. Smrť na každom rohu, krátke ale postačujúce predstavenie postáv, dobrý koniec a hlavne fakt krásna kresba si zaslúžili odo mňa tie 4/5.
На мою думку, історія на один раз. Коротка оповідь про декількох ковбоїв, що переводили худобу і втрапляли у халепи. Тут підіймається одразу декілька цікавих тем: жага помсти, що засліплює, спроба наживи на майбутньому будівництві та багато іншого.
Мене дратували вчинки персонажів, в багатьох випадках вони були мені не зрозумілі. Але враховуючи той факт, що люди здатні робити такі помилки, питань в мене мінімум. Не знаю, як би я себе повела на їхньому місці.
Якщо ви шукали щось невелике про ковбоїв і дикий захід - вам сюди :)
Gostei bastante da forma como o argumento foi adaptado à arte gráfica... No entanto, não gostei especialmente do desenlace da história... Talvez tenha faltado às personagens um pouco mais de profundidade que ajudasse a justificar as suas acções. No fim, acabei por me sentir um pouco defraudado relativamente aos actos que as vemos tomar, nomeadamente a quezília final entre Russell e Kirby... Não fez muito sentido, pelo menos a meu ver, no enquadramento geral da sua amizade. Enfim, em todo o caso, gostei bastante de ler esta história. Nunca julguei que viria a gostar tanto do estilo western (do qual já fui lendo coisas bastante interessantes, como por exemplo a série Bouncer da dupla Boucq e Jodorowsky, o álbum da dupla Rosinski e Van Hamme cujo título é precisamente Western ou a série Duke da dupla Hermann & Yves H.).
It has very good moments, very nice artwork and a also narrates a very good story, yet it lacks a certain depth that is needed to justify the characters' decisions and actions at places..
Les albums western de qualité sont de retour depuis quelques années et je ne vais pas m’en plaindre ! En plus, quand ce sont des one-shots, comme celui-ci, c’est encore mieux. La couverture est très accrocheuse et le graphisme est assez traditionnel, réalisté et précis, avec de beaux décors et des personnages bien campés (j’avais un peu peur de leur ressemblance mais non, je ne me suis pas mélangé les pinceaux !). Les couleurs variées sont plutôt douces et très agréables à l’oeil. L’ensemble est donc une réussite visuelle, même si je n’aurais pas craché sur un dessin au caractère un peu plus affirmé. L’histoire aborde la fin des cow-boys, des hommes escortant le bétail vers d’autres terres ou vers les abattoirs, des hommes tout le temps sur la route, faisant corps avec la nature qui est leur maison, des hommes qui n’ont pas de famille, qui vivent entre eux et qui affrontent aussi bien des dangers venus de la nature (météo ou animaux sauvages) ou venus des autres hommes (bandits de grand chemin ou autres). Mais dans cet album, il y a aussi le contraste avec ce mode de vie et le mode de vie sédentaire dans une petite ville de l’Ouest américain. Cela permet de voir comment ces modes ont façonné les hommes et on voit aussi ce qu’ils attendent chacun de la vie. Bien sûr, avec la mort du jeune Bennett, il y a une sorte de suspense qui va monter en puissance jusqu’au dénouement final, inattendu mais logique. J’ai bien aimé le récit et là où il allait mais j’aurais aimé une fin encore plus dramatique et surtout ironique alors que là, il y a bien du drame mais une morale qui est sauve … enfin au moins partiellement (j’aurais été nettement plus dure avec tous les personnages !). Cela pourrait faire un très bon film et en tout cas, ça a été une chouette lecture !
Western crepuscular em que os cowboys começam a ser substituidos pelo comboio que traz a civilização mas também a ambição que leva a que pessoas normais acabem por sacrificar os valores que prezavam para satisfazer essa ambição… acabando por se transformar numa história de cobardia, ganância, crueldade e morte. O argumento está bem gizado embora na parte final haja um detalhe menos credível que me leva a não dar a nota máxima. A arte é excelente, tanto erm termos de desenho como cor e ambientes. A edição da Gradiva é muito boa.
4 ou 5 étoiles, je sais pas. Parce que je ne ressors pas de cette histoire heureuse, mais pas malheureuse, c'est bizarre. Sentiment doux-amer ? Je n'ai pas lu le synopsis, c'était une totale découverte, et wow. Je manque de mots. + les dessins sont magnifiques
Asi disentně tu nebudu oplývat chválou. Atmosféra velmi slušná, ale příběhově nepříliš zajímavý schématický western mi zabil příliš na sílu tlačený závěr, který na mě způsobem vyprávění vůbec nepůsobil věrohodně.
Jusqu'au Dernier é um Western genial, passado no final da época dos cowboys. Com o início e desenvolvimento dos caminhos de ferro, Russel decide fazer a sua última viagem e comprar um terreno no final desta, acompanha-o Bennett, o filho adoptivo com algumas dificuldades cognitivas, e Kirby, um jovem cowboy. Numa das cidades onde param, Bennett aparece morto...
Jusqu'au Dernier é um livro sobre o fim de uma era, de um estilo de vida. As personagens caminham rumo a esse momento, temerosos, ansiosos, como viver numa nova realidade, num mundo a que não estão habituados, com novas regras? Os planos vão sendo feitos no mundo violento a que estão habituados, com engenho e arte sobrevivem a uma embuscada. A morte ensombra todo o livro e altera as dinâmicas imediatas entre as personagens. A ganância, a ambição, a letargia perante um crime e o futuro novo que se adivinha, marcam a segunda metade do livro. Interessantemente, na recta final, houve algumas cenas que me fizeram lembrar de O Relatório de Brodeck.
As personagens que seguimos comportam-se quase como personagens de Howard Hawks, têm feitios distintos, a amizade une-os, são amigos até que a morte os separe, ou una, mas perante uma adversidade que os tolda, a morte de Bennett, são capazes de ir aos extremos nas reacções distintas quanto à forma de resolver o assunto relativamente ao assassino. Ou seja, até os melhores amigos andam à batatada.
Em Jusqu'au Dernier, a escrita e os desenhos são superlativos, há duas cenas que me marcam a leitura, mas evito escrever sobre elas para não estragar a leitura.
A narrativa é desenvolta e foge a alguns dos clichés habituais, o desenlace quebrou as minhas expectativas iniciais, aumentando o meu gosto pela obra.
Russell ist Viehtreiber und weiß, dass bedingt durch den Bau der Eisenbahn dieser Job bald keine Zukunft mehr haben wird. Also plant er mit seinen Kumpel Kirby und seinem Ziehsohn Bennett ein Stück Land zu kaufen und zu bewirtschaften. Doch dann wird Bennett tot aufgefunden und Russell fordert Gerechtigkeit. Die Einwohner jedoch möchten den Vorfall lieber unter den Teppich kehren damit ihr kleines Städtchen als sauber dasteht und der neue Umschlagbahnhof für die Eisenbahn wird. Russell sieht sich gezwungen zum Äußersten zu greifen auch wenn er seinen Kumpel Kirby damit gegen sich aufbringt. Dieser möchte sachlich bleiben und die Dinge nicht überstürzen. Denn war es überhaupt Mord? Oder vielleicht gar nur ein tragischer Unfall? Die Lage schaukelt sich hoch und führt zu einem unvorhergesehenen Ende📖
Ein gelungener, eigentlich fast zu kurzer Western Comic/Graphic Novel. Die Bilder bringen die Atmosphäre des Spätwestern sehr gut rüber, die Charaktere wurden detailreich gezeichnet. Fängt die Geschicht noch recht friedlich an, wird sie nach und nach immer dramatischer und mündet in einem unerwartet traurigen Finale. Ich fühlte mich von dem Buch für eine kurze Zeit sehr gut unterhalten und blättere gerne noch einmal die Bilder durch. Für Westernfans und die, die es noch werden wollen sehr zu empfehlen🙂
Fan de Blueberry, j'attendais beaucoup de la thématique :
"L’époque des cow-boys tire à sa fin. Bientôt, ce sont les trains qui mèneront les vaches jusqu'aux abattoirs de Chicago."
Je m'attendais à ce que le problème soit plus présent dans la psychologie du personnage que dans le fond de l'histoire. De même, j'aurais aimé qu'on nous donne un peu plus de matière sur l'histoire des personnages. Les dessins sont magnifiques. Un vrai plaisir à lire.
Russell ist einer der letzten Viehtreiber und weiß, dass durch den Bau der Eisenbahn im ganzen Land sein Job bald keine Zukunft mehr haben wird. Auch wenn's ihm nicht gefällt, so muss er Pläne schmieden, wie er weiter Geld verdienen kann, um seinem Ziehsohn Bennett eine Zukunft bieten zu können. Bei einer letzten Lieferung von Rindern wird Bennett tot aufgefunden und Russell fordert den Ort auf, den Mörder ausfindig zu machen. Doch die Ortsvorsteher wollen diesen Vorfall vertuschen, damit ihr Ort weiterhin einen gewaltfreien Ruf hat für den Gouverneur und die Genehmigung für den neuen Umschlagbahnhof erhält. Doch Russell kann den Mord an Bennett nicht auf sich beruhen lassen, auch wenn er seinen Assistenten Kirby damit gegen sich aufbringt, denn dieser ist weitaus sachlicher und will nichts überstürzen.
Ein sehr gelungener Western Comic, der gerne noch etwas länger hätte sein können. Die Zeichnungen vertiefen exzellent die Atmosphäre des Spätwestern, auch die Hauptfiguren sind super ausgearbeitet. Beginnt die Story noch recht friedlich und beschaulich, wird sie nach und nach immer nervenaufreibender und mündet in einem unerwarteten, aber dennoch befriedigenden Finale, in der Tat für einige wird es zum bitteren Ende. Dieser Western zeigt auf, dass das Leben zu der damaligen Zeit in den jungen USA alles andere als ruhig war und die Existenzangst viele umtrieb. Die tragische Geschichte wusste mich sehr gut zu unterhalten, auch wenn sie einem doch noch einige Zeit schwer im Magen liegt. Ein Muss für jeden Westernfan!
Un beau scénario, qui commence doucement, semble tomber dans le western classique puis finalement nous entraine dans une sorte de tragédie sombre et impitoyable. Le tout porté par un magnifique graphisme, classique mais avec des jeux de lumière et de textures vraiment réussis (notamment la pluie).
Se ainda não leram, não leiam a sinopse na parte de trás do livro. Felizmente não li e depois vi que estraga quase um terço da história. Livro com ilustração de tirar o fôlego. História muito concisa mas cheia de emoção. Nada está a mais. A primeira página é logo muito boa, e o livro consegue a incrível proeza de nunca baixar a qualidade. É o oeste, o mundo dos cowboys, duro.