Sbírka povídek současných romských autorů reflektuje 20. století v romských rodinách na pozadí velkých historických dramat. Dramatické, dojemné i humorné osudy romských rodin a malých etnických enkláv na pozadí velkých dějin od Rakouska-Uherska přes nacistickou okupaci, poválečnou migraci ze Slovenska do Čech, normalizaci a polistopadové změny. To je ve zkratce sbírka povídek romských autorů, v níž dvacítka autorů doslova otevírá dveře svých domácností a promlouvá k tomu univerzálně lidskému v každém z nás. Kouzlo vyprávění podtrhávají ilustrace Terezy Šiklové.
“Lebo Cigáni všetko rozbijú!” povedala mi pani, ktorej som sa pýtala, prečo je zamknuté detské ihrisko. “A bieli nerozbijú?” spýtala som sa so zdvihnutým obočím. “Aj bieli,” odpovedala a odkráčala preč držiac dieťa za ruku. Pri nedeľnom obede som sa napočúvala, “ako Cigáni žijú z dávok, a ako im to vyhovuje, veď pracovať nechcú”. Vtedy som nevedela to, čo dnes, tak som len dodala - “nehovorte im Cigáni, sú to Rómovia”. A všetci ma vysmiali. Spomínam si na cesty autobusom zo školy, keď rómske deti sedeli mimo všetkých ostatných. Nikto sa s nimi nekamarátil, nikto sa s nimi nerozprával. Nikto sa nezamyslel, ako sa cítili. Ani ja.
“Učitelky tohle dobře vědely. Když už jsem chodil do školy nějakou dobu, stalo se pravidlem, že když nějaký kluk něco provedl, posadily ho za trest ke mně do poslední lavice, kde jsem sedával sám. Vědely, že tohle je pro děti větší trest, než kdyby jim daly poznámku,” zaznie v poviedke zo zbierky Všude samá krása. Ide o výnimočné texty, ktoré nám umožňujú pochopiť perspektívu druhej strany, tej, ktorá nás nikdy poriadne nezaujímala.
“‘Škoda, že jsi Cikánka, jinak bych s tebou chodil.’ To se mě dotklo možná nejvíc, protože jsem si začala myslet, že pro něj nejsem dost dobrá. Tenkrát jsem jeho odmítnutí obrečela, nejvíc mě ale bolelo to ponížení. Přestala jsem na dlouhu dobu věřit, že bych mohla jako žena někoho zajímat,” priznáva autorka poviedky druhej zbierky Samet blues, ktorú takisto vydalo @nakladatelstvikher
Autorky a autori opisujú náročné detstvo, keď sa s rodičmi pre tažké podmienky presťahovali zo Sk do Česka. “Kdoví, jestli bych vystudovala, kdybychom zůstali na Slovensku.” Texty spája okrem trápenia spôsobeného ťažkým údelom romskej menšiny hlavne téma rodiny, ktorá je pre nich pilierom. A potom snaha vyhrabať sa z náročných podmienok.
Obe zbierky ponúkajú optiku Rómov a Rómiek na udalosti minulého storočia, vrátane pádu komunizmu. Opisujú atmosféru v rómskej menšine, sociálne vylúčenie, nárast rasizmu, ale aj nádej na dôstojnejší život.
“Najednou člověku připadalo, že romský život nemá pro ostatní lidi žádnou cenu.” Chcem veriť, že dnes je to už inak. Skutočné príbehy z týchto dvoch kníh k tomu môžu napomôcť.
Všude samá krása je sbírka příběhů, které jsou podány tak, jako by vám je vyprávěl kamarád nebo kamarádka někde u kávy. Jsou přímočaré, na nic si nehrají a popisují ryzí lidskou zkušenost, do které se lze snadno vcítit. Některé příběhy jsou humorné, některé smutné, některé dojemné, anebo všechno dohromady. Zvláště důležité mi přijde zprostředkování zkušenosti Romů s obdobím druhé světové války, které tato kniha nabízí. Příběhy z tohoto období jsou opravdu silné a šokující. Jelikož se o tomto tématu ve školních hodinách dějepisu moc nedozvíte, je tato kniha skvělým nástrojem sebevzdělávání. Kniha mi navíc pomohla trochu lépe pochopit realitu romských rodin, dozvědět se něco o jejich kulturním dědictví a historii. To je pro mě jako pro gádžovku, která nemá k takovým informacím přístup skrze běžná média, velice cenné a jsem ráda, že takové knihy vznikají. Doporučuji k přečtení všem lidem s otevřenou myslí a těším se na další díl.
Povídková kniha nabízí pohled na události 20. století očima Romů. Skvěle napsané, srdečné povídky nám tak přibližují život Romů a jejich strasti i radosti. Musím říct, že se jedná asi o nejlepší povídkovou knihu, kterou jsem do teď četla! Nad příběhy budu přemýšlet ještě dlouho.
„Je to o myšlení a způsobu života. Mým celoživotní úkolem se tak stalo hledat mezi těmito světy nějakou rovnováhu.“
„Dnes jsem starší a dobře vím, že když chce člověk něco dokázat, nesmí sklopit hlavu, ale musí ji naopak zvednout a překonat všechny překážky. Nakonec je to jen on sám, kdo si na tomto světě vybojuje lepší život.“
Príbehy rómskych rodín v 20. storočí (od vojny, cez 60. až po 90. roky). Dlho sme si zažívali rovnaké veci, až kým sa v 90. rokoch nerozmohol vo väčšom rasizmus a segregácia. Ktorá trvá prakticky do dnes. O tom však bude asi pokračovanie. Poviedky sa čítajú veľmi rýchlo.
Sbírka plná hlasů a zkušeností, které v českém veřejném prostoru zoufale chybí - od války přes normalizaci až po devadesátky. Rozhodně stojí za přečtení!