Největší popovou hvězdou v Československu byl Karel Gott — a v jistém smyslu jí v Česku zůstává dodnes. Jeho příběh však není tradičním vyprávěním o hudebním velikánovi. Gottův osud totiž nelze oddělit od dějin zdejší společnosti a politiky. V šedesátých letech se mladý zpěvák stal jednou z tváří kulturního uvolnění, zatímco v těch sedmdesátých souzněl s obdobím cenzury a ztráty historické paměti. Pozdější éra trhu a demokracie pak zacházela s jeho legendou, aniž se ptala na stíny u jejích kořenů. Gottova sláva a jeho hvězdná image jsou přitom vše, jen ne samozřejmé: po celou dobu svého života zůstal Gott vypravěčem a zároveň strážcem vlastního příběhu. A tím pádem i příběhu o Československu, hudebním průmyslu, vyjednávání ve zdejší kultuře, mocenských bojích a síle médií.
Nezávislý portrét Karla Gotta od hudebního publicisty Pavla Klusáka tento příběh vypráví s důrazem na ověřená, nová a málo známá fakta. Kniha Gott proniká za léta šířené mýty a zaplňuje bílá místa v událostech kolem Las Vegas, „cvičné emigrace“ a Anticharty. Také líčí vývoj tuzemského showbyznysu i společnosti. Osudy Karla Gotta jsou totiž tak trochu historií nás všech.
Ve skutečnosti 3.5, ale protože nevím, zda je to mojimi měřítky, nebo je to trochu objektivnější - přidávám.
Gotta vzhledem ke svému věku znám. Znám ho jako otravného cukerínového seladona pro lidi bez trochy hudebního vkusu, producenta toho nejpokleslejšího z pokleslého, typického malého alenáše. Tuhle knihu jsem si chtěl přečíst proto, že slibovala něco jiného, než ty oslavné chvalozpěvy produkované manželkou - a hlavně v souvislostech s celou hudební a kulturní scénou za socialismu a hlavně za normalizace. A taky proto dávám relativně nízké hodnocení - pořád je to víc Gott než Československý příběh, přišlo mi, že to šlo zbytečně po povrchu. Třeba ono rozparcelování "trhu" v normalizaci mezi různé hudebnické klany, to jsem tam nenašel prakticky vůbec. Karel Svoboda, který mu napsal řadu hitů, je tam zmíněn jen v jedné kapitolce. Smrt důležitého člověka, jakým byl (podle kapitol předtím) Jiří Šteidl, tam prakticky byla zmíněna jen mezi řečí, ale bez dokladu o tom, jak se s tím Gott popasoval a zda to vlastně mělo na něj nějaký vliv. Zda vůbec existovalo mytizované propojení se "zakázanými" kolegy, kontakty na disent, nebo jen i na obyčejné veksláky (Provod byl zmíněn snad jen porevolučně)? Ano, chápu, oficiální zdroje chybí, ale přeci Klusák se tam dost spoléhal i na "očité" a "ušité" svědky.
Z kategorie sci-fi v Česku - v tomto století bych očekával od autora, že vytvoří na nějaké platformě, např. YouTube/Spotify playlist (klidně oficiálně, ve spolupráci se Supraphonem), aby si člověk mohl postupně pouštět zmiňované. Ano, dá se to dohledat, ale...
PS: Ten, kdo produkoval ebook, by měl být ponořen do řeky podle vlastního výběru - zvolit pro základní barvu písma vzor "šedivá vyblitost", to může jen člověk, který čtenáře nenávidí. Dtto vypuštění obrazové přílohy - opět bez linkování někde na web vydavatele, je trestuhodné.
Hledáte-li publikaci o populární hudbě v Československu v době totality, tak tohle by měla být vaše první volba. A je jedno jaky vztah mate ke Gottakovi. Velmi nebulvární, velmi vědecké. Skvělé
Velmi podařené uvádění románových příběhů na pravou míru. Je to pěkné sražení z piedestalu, autor si dal práci s dohledáváním informací a vyhnul se bulvárnosti.
nebulvarne a kriticky o karlovi gottovi. pre mna zaujimave cteni, pre mojho tatka, ktory pozna uplne vsetky uvedene mena este omnoho viac. knizka utvrdila moj (prevazne negativny) nazor na bozskeho kaju a poskytla mi kopu doleziteho doboveho kontextu. zaroven mu bohuzial zarucila miesto v mojom spotify wrapped na konci roka, lebo kazdu spomenutu pesnicku som si pustila pre lepsi zazitok..
Tým že sa autor vyhýba bulvárnym detailom zo života speváka a detailne pracuje so zdrojmi, tak dodáva knihe neprestrielný rozmer a solídnu nezaujatú bodku za Gottovým životom. Jeho obrovská popularita mala samozrejme politický presah a tým je táto kniha viac spoločensko politická ako by človek od hudobnej publikácie mohol očákavať. Hocijaké kontroverzné detaily, alebo mýty ktorými sa Gott rád zakryval(angažmá v Las Vegas, jeho pokus o emigráciu), sú tu podané precízne a pravdivo. Vedomostný rozsah a záber tejto knihy je úctivý a môže kľudne slúžiť ako materiál na budúce historické referencie. Tzv. ďakujem.
Všichni okolo se začínají tvářit, že se nikdy nic nestalo. Zároveň tím veškeré dění začíná být uzavíráno do mlčení a vytěsnění jako by se nic neodehrálo. Vítejte v Československu sedmdesátých let.
Šel jsem do toho s tím, že na příběhu Gotta autor provede skrze pozdní padesátky a všechny desetiletky do revoluce, ovšem "jakože skrze Goťákovi osudy alegorie na (nejen) showbusinessové Československo v průběhu komunistických věků". Tento aspekt tu nepopiratelně je, ne že ne, ale natolik na druhé koleji, že navzdory tomu "jak se to tváří a prodává", to chtě nechtě je především střízlivější pohled na Gotta. A tečka.
Čekal jsem něco více... Či lépe řečeno jiného. Což je nesporně chyba i z mé strany. Dostal jsem pásmo samostatně stojících reportáží, které jak kdyby vypadly z Respektu či Reportéra. Dobré, dobře napsané, některé výrazně lepší, vypovídající a lépe zrešeršované (rozdíly mezi kapitolami jsou v tomto ohledu značné a je to nevyrovnaný přístup; a ne není to jen o tom, že mnohdy už prostě není kde brát a ověřovat, protože se tu naopak mnohdy něco prohlásí bez uvedení "to je z doslechu, to je na papíře, to je prokázané"), drží se logických celků, kdy se zbytečně opakují informace z předchozích, ale všechny si drží nadstandard.
Ne, že by to nebylo zajímavé, ale nejde to ve stylu reportážních Gottlandu či Ganbare!, které zvládají vypovídat v mnoha rovinách. A přitom se tak počin Klusáka tváří; resp. přetvařuje. Je to tedy "pouze" o Gottovi a jeho sesazení z piedestalu "božského obláčku", ale s citem a bez zbytečné bulvarizace. Což jeden tak nějak bere jako samozřejmost čili prostě jako... Jako dobrý, no.
PS: Co však dobré, dostačující či akceptovatelné ani náznakem není, je prasácky odbitá elektronická verze knihy. Překlepy ještě dejme tomu, chybějící fota, se zaťatými zuby se ještě také snese, ale ta absolutně vyblitá šeď místo barvy písma, to je na okamžité zrušení pracovního poměru všech přes které to prošlo. O vrácení peněz zákazníkům ani nemluvě.
Jak tu jiný uživatel píše, určitě by se našlo ještě dost kapitol z Gottova života, které by si zasloužily detailnější pohled a stejně tak i československý hudební průmysl, i když psát o něm asi úplně nebylo hlavním účelem knihy. Mě osobně přišly nejzajímavějsí právě první kapitoly z konce padesátých let, ve kterých autor přibližuje, jak tehdy fungovala hudbní scéna a popík se teprve formoval a jestě se tak úplně nesoustředil na Gotta.
Jinak protože jsem nic z toho reálně nezažila a Gott se svojí vizáží sňatkovýho podvodníka pro mě byl prostě jenom jeden dílek z českýho pop-koloritu, tak mnou kniha asi nemohla ani nijak víc rezonovat. Rozhodně mi ale přijde fajn, že si někdo dal tu práci a podíval se na Gottovo působení a tvorbu střízlivým a snad nezaujatým pohledem a trochu nám Káju odbožštil.
A určitě je dobrý číst knížku s telefonem po ruce, protože poslech zmiňovaných písní obohatí čtení a Káju o další rozměry!
Jo, a hodně fajn mi ještě přišlo grafický zpracování.
This entire review has been hidden because of spoilers.
Četl jsem elektronickou verzi a dost zamrzelo, že v ní byly vynechány veškeré grafické přílohy. Knihu si určitě lépe vychutnají hudební nadšenci mající přehled v dění na hudební scéně 60.-80. let, mě mnoho jmen bylo jen velmi málo známých. Klusákova kniha jistě ne náhodou vychází v době, kdy se na pultech objevila dlouho očekávaná oficiální biografie a v kinech oficiální portrét. Oficiální biografii jsem nečetl, ale filmový portrét viděl, takže jsem měl zajímavé srovnání, jak různé události ze svého života a umělecké kariéry prezentoval Gott a jak odlišně vyznívají podle Klusáka (byŤ i jeho pohled bude asi do jisté míry subjektivní).
Moc hezky zpracovaný soupis československé kariéry Karla Gotta s širokým kontextem, kritickým pohledem, dobovými fotografiemi a lehce stravitelným stylem.
Gottova kariéra trvala neuvěřitelných 61 let a takřka po celou dobu si úzkostlivě hlídal svůj obraz neotřesitelné jedničky tuzemské scény a hostující hvězdy na německých i jiných světových pódiích. Loni vyšla jak Gottova vlastní verze svého života v podobě tříkilového pajánu na křídovém papíře, tak pokus Pavla Klusáka o objektivnější pohled na našeho sběratele Slavíků. Demytizace „mistra“ se povedla, Klusák píše suverénně a s nadhledem, nevyhýbá se kontroverzním tématům, ale nehledá senzace. Rozhodně to není žádný hanopis, naopak o Gottově tvorbě zejména v 60. letech píše s respektem a oceňuje, že dovedl „udělat z každé trochu dobré písničky šlágr“. Pokouší se však odmaskovat „mistrovy“ vyprávěnky o své kariéře a ptá se, jak to bylo doopravdy. Půlroční vystupování v Las Vegas v roce 1967 sám Gott prezentoval jako dobytí Ameriky, ve skutečnosti však zpíval k večeři hostům kasina v show, která patřila k největším propadákům v historii hotelu. Ani jeho německá kariéra neměla s uměním nic společného, vystupoval totiž v lidových estrádách ve stylu Evy a Vaška. Nelze se divit, že zkušený hudební publicista na další Gottovu kariéru pohlíží s určitým úšklebkem, protože přinejmenším od návratu z „emigrace“ v roce 1971 (po němž stvrdil věrnost režimu nazpíváním Vltavy s podlézavě vlasteneckým textem) zabředl do bahna normalizačního popu a rezignoval na jakoukoliv invenci a kvalitu. Zjevně nebyl zlý člověk a nikomu neškodil, ale pro slávu byl ochoten udělat leccos. Bylo až smutné číst o tom, jak se proměnil v bakelitového panáka režimu, vystupujícího na playback na oficiálních akcích a řečnícího na shromáždění Anticharty o tom, jak je třeba „hodně zpívat a málo mluvit“. Nedivím se Kunderovi, že kdysi napsal, že prezident zapomnění Husák a idiot hudby Gott nemohli jeden bez druhého být. Gott měl štěstí, že měl talent a mohl svůj narcisismus a exhibicionismus prodat v šoubyznysu. Odvážný ale opravdu nebyl a v tomto ohledu je podtitul knihy „československý příběh“ výstižný, Gott totiž zosobňuje ohnutá záda národa v husákovské éře… Doporučuji i souběžně vydaný podcast Gotťák, kde vyprávění doplňují ukázky dobové hudby. Gott za život nazpíval přes dva tisíce písní a díky této knize jsem si připomněl skvělé věci, objevil úlety jako kovbojský Zdvořilý Woody nebo Rot und Schwarz, což je coververze stouního Paint it Black v čardášovém rytmu. A úplně nejhorší věc? Mám styl Čendy z hlubiny osmdesátkové bažiny, až nepochopitelně příšerně přebásněná verze I’m Still Standing od Eltona Johna. (10/10)
Autor se rozhodl nejít bulvární cestou, což oceňuju. Taky se rozhodl srovnávat zdroje, což je fajn, i když některé informace ho nechaly chladným. Jako laik bych ocenila vysvětlení, popř. aspoň něco ve stylu „srovnej s...“
s. 36 Do soutěže Hledáme nové talenty přišel náš hrdina pod jménem, které ho proslavilo. s. 31 V knize Vzpomínky a vrásky Standy Procházky sám Jaroslav Malina Gottovu verzi potvrzuje verzi C: (...) Poznamenal jsem si jeho jméno (...) a jmenoval se Karel Matějíček. Sdělili mi, že je to jen pseudonym. Ve skutečnosti se jmenuje Karel Gott a bydlí v Praze 8, Okrouhlické ulici číslo 18. Na s. 53 je „dobový adresát československých zpěváků“ – Gott Karel, estr., Praha 8-Kobylisy, Okrouhlická 20
s. 54 Gustav Brom (1921-1995) a Jaromír Hnilička Bez data. Proč? Data jsou uvedena v Souborném katalogu i ve wiki, když už teda.
s. 336 obálka alba – Gott a podruhé album pro SSSR (1982) s. 345 První elpíčko mu vyšlo v Sovětském svazu. Titul nesl název prostě Karel Gott: je to jediné LP, pro něž Gott nazpíval písně v ruštině. Co je teda na tom druhém albu? Naivně jsem čekala, že tam bude diskografie. Zvlášť když je autor hudební publicista.
s. 334 první Gottovo album v SSSR. Náklad údajně dosáhl čtyř milionů nosičů. s. 346 Podle informací, které šíří Karel Gott v oficiálním životopisu na svých webových stránkách, se titulu prodalo neuvěřitelných čtyři a půl milionů nosičů. Jak bychom si tady přáli mít spolehlivý zdroj! Nechci být šťoura, ale půl milionu sem, půl milionu tam? A žádná poznámka, Kamile?
Obrazová příloha mi přišla trošku odfláknutá a nelogická. Na s. 100 je reprint otázek z Mladého světa – otázky 1-19. Na s. 101 je reprint odpovědí Karla Gotta. Ovšem jen u otázek 1-5.
s. 106, 107 Reprint rozhovoru v malém rozlišení a na s. 107 chybí začátky slov.
Reprint obálek – zpěvákům chybí kus hlavy a/nebo chybí kus textu – např. s. 194, 202, 203, 222, 244, 295...
Občas chybí popis obrázku, i když vzadu je pečlivě vedený seznam vyobrazení. I když minimálně v jednom případě poněkud zavádějící: s. 414 s. 267: Reprint časopisu Mladý svět, roč. 12, č. 12, 1970 s. 267 popis u obrázku: Mladý svět, 1971
Z nějakého důvodu jsou očíslované jenom liché stránky.
“Vy bambulové!” oslovil ich bodro pripitý súdruh, ktorého sa obávali všetci umelci v republike. Vystresovaný Karel Gott a jeho najbližší spolupracovník Štaidl sa práve vrátili z “cvičnej emigrácie”, z ktorej sa Gott snažil s komunistami vyjednávať o tom, ako budú k nemu pristupovať. Nakoniec sa všetko dobre skončilo, režim mu túto drobnú drzosť odpustil a božský Kája sa mohol naplno venovať spievaniu doma aj za železnou oponou. Nebolo to však zadarmo, občas musel ukázať svoju lojalitu, niečo povedať, niekde vystúpiť či niečo podpísať. Napríklad antichartu.
Klusák v knihe o Gottovi rieši kľúčovú otázku, kde sú hranice pragmatizmu v ťažkých dobách. Gott nechce vedome škodiť, chce spievať, zarábať peniaze a byť obdivovaný v Československu, Poľsku ale aj Nemecku. Jeho osobnosť je na úspech patologicky naviazaná. Akú morálnu cenu smieme zaplatiť, ak si chcete udržať svoj život pokope?
Klusák rozpráva Gottov príbeh a na jeho pozadí aj príbeh československej hudby od 60. rokov do konca storočia. S prípravou si musel dať nesmiernu prácu. Dozvieme sa, kto vymyslel Zlatého slávika (Ladislav Smoljak), ako sa tu udomácnil pojem big beat (išlo o odrb kvôli cenzúre, ktorá zakazovala rock'n'roll) aj to, že prvou Superstar bola súťaž Hledáme nové talenty v 50. rokoch. Klusák najmä v hudbe ide do priveľkých detailov, ktoré som ako laik nebol schopný plne oceniť, ale je to predsa len hudobná publicistika, nie klasický životopis.
Bol Gott úžasným tenorom, najväčším z milovníkov, neškodným ópiom ľudu, alebo zombiem, kolaborantom, či idiotom hudby (tak mu to šplechol do tváre Kundera)? Klusák na to neodpovedá. Gottovi príliš nevyčíta jeho početné povahové chyby a fabulovanie vlastného životného príbehu. Konštatuje však, že sa nemal tak obávať nedokonalosti smrteľníkov. “Jeho pravdivější osud je přitom velký, silný a inspirativní. Je tím nejcennejším, co po sobě Karel budoucnosti zanechal,” dodáva.
1. Karel Gott pre mňa zosobňuje faloš, ulísnosť, pokrytectvo, nevkus. 2. Kniha mi v podstate ukázala, že Karel vedel spievať, mal talent,v 60. rokoch by to šlo, no a potom…nastala extrémna normalizačná šeď, väčšinový vkus publika formovali bezpohlavné, beznázorové, gýčové songy, ktorých bol predstaviteľom. Viac menej tento vkus zotrval (zdravím Michala Davida…). 3. Dielo končí v 90. rokoch, autor len stručne zhŕňa, čo bolo potom. Tu je celkom smutné, že ako spoločnosť sme nezobudení, a že prahneme po nejakom spomienkovom optimizme z čias smradlavého komunizmu. 4. Po knihe doporučujem tento rozhovor:
https://denikn.cz/780123/gott-zpival-... (určite nie pred čítaním, ako som to spravila ja, pretože si počas čítania vravím, že to som už niekde čítala, to je verejne známe. Čo nie je k autorovi fér, lebo kniha je značne ozdrojovaná, neprináša umelé bulvárne senzácie o podáva súvislosti o nie celkom legendárnych udalostiach.
A hneď potom si treva prečítať knihu od Mareka Švehlu, Magor a jeho doba, aby sme nezabudli, že tu boli aj ľudia s názormi :)
Nedá se říct, že by šlo o nějaký objektivní životopis. Ono vlastně nejde vůbec o životopis. Kniha hodně odráží nastavení a názory autora. Gotta očividně rád neměl. Spíš jde o takový kariéropis, psaný zpěvákovým odpůrcem. Přesto jde o zajímavý pohled na hvězdu nejen československého formátu. Osobně jsem nikdy až tak neprožívala Gottovy písničky, ale ať pan Klusák chce nebo ne, Gott je prostě nedílnou součástí hudební scény po víc než půl století.
Ale on tu ten oslavný pohled asi ani moc nechybí, ten známe a umíme si domyslet. Pravda, kterou se P. K. ohání, bude ale někde uprostřed, jak to tak bývá.
Když už ale nechtěl nechat na Gottovi nit suchou, mohl autor zabrousit i víc do soukromí, ale to se mu pravděpodobně nepodařilo nebo nechtělo vyšťourat. On ale na začátku varuje, že nic takového nemáme čekat. Cílem byla asi spíš politická dehonestace. Takže jsem si to teda poslechla, politicky to "správně" pochopila, a teď by mě ještě zajímal nějaký ten životopis.
Ač jsem negoťák, tak jsem si knížku musel koupit. Vydává Host, což je pro mě zárukou kvality. Není popisována pouze Gottova kariéra, ale vznik pop music v Československu, hudební průmysl a showbyznys vůbec. Plno zajímavých jmen a příběhů a to všechno maximálně objektivně ověřováno u více zdrojů. Moc pěkná grafická úprava, dobový fotky, úryvky z tisku, plakátů a podobně. Prostě super bichla :)
Nehodnotím kladně hlavně proto, že to nebyla kniha pro mě. Napsaná je zajímavě, ale bez znalosti kontextu, osob a zmíněné hudební tvorby, je kniha extrémně nudná.