Nevděčná cizinka

by Irena Brežná, Zuzana Henešová (Translator)

Je to ostré, neuhýbavé psaní. Irena Brežná se narodila v Bratislavě a dnes patří s Ilmou Rakusou a Melindou Nadj Abonji k velkým jménům švýcarské literatury. Odvážně srovnává život staré a nové vlasti, kde dějiny vystavují účet za každou chybu. Nově nasvěcuje slovo emigrant. Sled jazykově vybroušených scén nabízí kritický portrét Švýcarska, vypráví o emancipované ženě, která se ocitá ve Švýcarsku před rokem 1971, tedy v době, kdy ženy nemají právo ani volit. Uprchlíci hledají skuliny, kudy proniknout do jiného jazyka, jiné kultury, jak vsunout těla do většinové společnosti. Záleží jen a jen na charakteru jednotlivého člověka, a kdo se stane hrdinou, to se ukáže už v mládí. Aktuálnost této mimořádné literární zpovědi je znepokojivá.
Radka Denemarková

Slovensko-švýcarská spisovatelka, válečná reportérka a publicistka Irena Brežná (*1950) emigrovala s rodiči v roce 1968 z Bratislavy do Švýcarska. Dnes představuje se svou vybroušenou němčinou osobitý spisovatelský hlas. Humornou společenskou kritikou přispívá k různorodosti švýcarské i slovenské literatury. Vzděláním slavistka, filozofka a psycholožka, pracovala také jako tlumočnice, angažovala se v Amnesty International a prosazovala různé ženské humanitární projekty v Guineji, Rusku, Čečensku a na Slovensku. Z jejích deseti knih vyšly naposledy v češtině Vlčice ze Sernovodsku, Zápisy z čečenské války (Paseka). Získala deset ocenění za publicistiku a literaturu ve Švýcarsku, Německu a na Slovensku. Její nejúspěšnější román o emigraci Nevděčná cizinka byl oceněn nejvýznamnější švýcarskou literární cenou Schweizer Literaturpreis Tatarku. Německé PEN Centrum jí za lidskoprávní aktivitu udělilo Cenu Hermanna Kestena za rok 2021.

Genres: German Literature, Roman, Fiction

114 pages, Paperback

First published January 1, 2012

About the author

Irena Brežná, born in 1950 in Bratislava. In 1968, she emigrated to Switzerland with her parents. Since graduating from the Faculty of Arts at Basel University (lic. phil. in Slavonic studies, philosophy and psychology) in 1975, she has worked as a teacher of Russian, a translator and interpreter of Slavonic languages and for 10 years as a psychologist at psychology research institutes in Munich and Basel. More recently, she has begun to work increasingly as an independent journalist and author.

She continues to be actively involved in a variety of areas on a voluntary basis. For 12 years during the 1970s and 1980s she campaigned for the release of Soviet political prisoners in her role as a coordinator for the Swiss chapter of Amnesty international. She has helped those who opposed the regimes in Central and Eastern Europe (inter alia the Moscow Centre for Prison Reform) and she assisted in establishing the first Slovak feminist magazine Aspekt in Bratislava. Her other work includes fundraising for Chechen women’s projects, and collecting works of world literature for a library in Mamou, Guinea in West Africa, as well as text books for local schools.

During The First Chechen war (1994-96) and during a short period of independence there (1996-98), she visited the destroyed country several times and since then has reported in more than 80 texts on the atrocities committed in the conflict and about the freedom fight of Chechen female human rights activists.

Reviews

[Ivana · Rating 5 out of 5]

Prosímpekneďakujemprepáčte, ale toto je asi najlepšia kniha v slovenčine, ktorú som tento rok čítala. Ukazuje medzery v "kultúrnej blízkosti", navádza nosiť rozviate vlasy a počúvať ľudí, ktorí nikoho nezaujímajú.

"Doma je tam, kde človek môže frflať."

[Sabrisab · Rating 3 out of 5]

Niente male questo breve romanzo, parla di immigrazione, di identità, di "stranieritudine". Il titolo è quanto mai azzeccato, la stessa autrice deve essersi definita così nei confronti del paese che l'ha accolta. Parla del suo percorso di integrazione e di tante persone con cui è entrata in contatto facendo l'interprete in un centro per rifugiati.

[Alexandra Tobor · Rating 4 out of 5]

Wunderbares Buch über das Befremden einer Fremden. Ein Muss für alle Ostblock-Migranten (Identifikation!) und Menschen, die alles als "deutsch" verunglimpfte nicht schätzen. ;)

"Auch frische Laubpracht galt als Schmutz. Gierige lärmende Staubsauger kurvten herum und verschluckten die raschelnde Vertrautheit. (...) Nichts als abhauen wollte ich aus der gepflegten Leere, wo man mich maßregelte, und zurückkehren zu den Gehsteigen meiner Stadt, auf denen Müll herumlag. Zuhause war dort, wo es bekannte Lebensspuren gab. Ihr Gestank wurde in der Fremde zum Duft der Heimat und der Freiheit."

"Ich verlor das Recht auf Geben. Verschenkte ich etwas, löste ich Verlegenheit aus. Sie wurden nicht froh davon. Mein Geschenk hat sie in Schuld gestürzt. Und in Verbindung. Sie fühlten sich verpflichtet, dasselbe mit Selbem auszugleichen.

[Dana · Rating 4 out of 5]

Kedze som teraz tiez trochu cudzinka - vyhnana pelom do hor, tak mi kniha vyborne sadla. Celkovo nie je len o cudzote, ale hlavne o stracani identity a celistvosti a postupnom nachadzani identity novej. Ze to vobec nie je lahke, je z knihy uplne jasne. Irena Brezna ma skvele vyvinutu schopnost abstrakcie. Na moj vkus to s nou ale trochu prehana - obcas by sa hodilo zostupit z toho oblacika na zem, nazvat svoje postavy menom a dovolit si s nejakou sa zblizit. Ale inak fakt originalne dielo.

[Marcel Uhrin · Rating 4 out of 5]

Zápisky plné hĺbavých myšlienok o cudzom svete. Román bez deja. Román bez postáv. Tento román neromán stavajú postavičky bez mien s krutými osudmi. Občas som sa strácal. Veľakrát našiel. Obdiv k ľuďom, schopným emigrácie.

[Ksenia (vaenn) · Rating 4 out of 5]

Знову дивна й хвороблива історія-лихоманка, хоча в центральний сюжетній лінії нічого аж такого нема (є в паралельних оповідках, але паралелі - то інша справа). Молода словацька дівчина разом з батьками покидає з Чехословаччини-68. Автобіографічно-лірична героїня - біженка, якій не так вже й просто дається мова, а реалії регламентованого до нервових корчів швейцарського життя вона опановує ще гірше. Власне, про це й роман - про те, як відчути себе - ні, не своєю - це майже неможливо, але хоча б комфортно в чужому світі, що його створено із розрахунку на інші правила.

"Здесь на нескольких этажах под стеклянным куполом выставлялись вещи с едва заметными ценниками. В этих вещах было мало проку, но много цвета. Они производились из всех мыслимых материалов и по-царски красовались в лучах подсветки. Их вывели из некой пра-вещи путем селекции. Сколько видов и гибридов получилось благодаря мутации! А у нас, как при сотворении мира, был один хлеб, одна помада, одна мать, одна партия, одни рыбные консервы и крайне редко встречались одни нейлоновые колготки".

Але в цілком успішної історії головної героїні є тло - тексти-фрагменти роботи перекладачки для легальних і не дуже мігрантів. От де пекло, хтонь й прірви нещастя. Читати ці шмати не просто моторошно, деякі з них хотілося б розбачити, забути, ніколи не згадувати й навіть не думати про таке. А зась - проблема біженців зараз актуальна для багатьох. І "Чужинка" - переконливе нагадування про те, що чимала кількість людей міняє країну змушено й болісно, а не з примхи задньої п'ятки.

[Kats · Rating 3 out of 5]

Mit grossem Stil, vielen Wortspielen und interessanten Einblicken in die Westeuropäische Gesellschaft vor 40 Jahren wie auch heute geschrieben. Leider ereignet sich nicht wirklich etwas während dieser zwei Zeitstränge, ausser dass die vielen negativen Beobachtungen mit der Zeit etwas sanfter und einsichtiger werden.

Für meine Kursteilnehmer im Deutschkurs ist dies eine sehr schwierige Lektüre (aufgrund der Sprache, des Stils und der fehlenden Handlung), und ich weiss nicht, ob sie es bis zum Ende durchhalten werden.
Muttersprachlichen Lesern würde ich das Buch durchaus empfehlen, besonders wenn sie selbst einen Migrationshintergrund haben.

[Ria Gehrerová · Rating 4 out of 5]

Migračná kríza z trocha iného obdobia a trocha inými očami. Tými slovenskými.

Príchodom do novej krajiny sa jej musia cudzinci sčasti prispôsobiť. V novom prostredí sa im ale životy často rúcajú rýchlejšie, než doma. Prečo vlastne od cudzincov očakávame, aby boli rovnakí ako my?

"Domov je tam, kde človek môže frflať, a ja som doma nebola."

[Anni · Rating 4 out of 5]

4,5

[Denisa Ballová · Rating 4 out of 5]

V cudzine sa človek cíti úplne inak, keď ju navštívi na pár dní a keď v nej žije. V cudzine sa môže človek cítiť tak sám a nemusí za to len neznalosť jazyka, vzdialenosť od rodného domova, priateľov, známych svetov. Na cudzinu si človek musí zvyknúť a musí sa s týmto zvykom naučiť žiť.

Presne taká je cesta autorky knihy Nevďačná cudzin(k)a, ktorá sa v ocitla v krajine, v ktorej sa nedejú zázraky a slnko má pevnú dráhu. Kde ľudia neodkladajú obleky ani keď opustia svoju prácu a naháňajú sa s deťmi v parku. Musí sa naučiť fungovať tam, kde boli hodiny praobrazom, podľa ktorého bol stvorený človek.

"Keby sme tak vyšli z podzemia a pozvali starousadlíkov na celonárodnú oslavu a prezradili im svoje poznania, pocity, hlúposti, oprávnené požiadavky a túžby. Ale kto by nás v tej nevďačnej cudzine chcel počúvať? Boli sme nejednotný národ, neorganizovaný, nerevolučný, oslabený pocitmi menejcennosti, neistý v novom jazyku, prikrčený pod cudzími pravidlami, trápený nostalgiou po domove, ochotný sa prispôsobovať až po stratu vlastnej dôstojnosti, jednotný a vzdorný len v tajnom frflaní."

Irena Brežná však všetky svoje slabosti postupne premení do práce, do tlmočenia a pomoci ľuďom, ktorí sa cítia stratení podobne ako ona, keď prišla do novej krajiny. Tých cudzincov vidí z diaľky, vie čo sú zač už z prvých viet, držiac sa pevne naučených zásad podobne ako gramatických pravidiel.

"Dávaj si na seba pozor, nechaj brehy brehmi, neponúkaj sa ako most, ktorý je stále k službám, inak po tebe podupú a zrútiš sa. Buď jazykovou kompou. Prevez pasažierov na druhý breh, odraz sa a vymaž si ich tváre z pamäti."

A vďaka tomu všetkému zisťuje, že emigrácia nemusí znamenať len výmenu starého spoločenstva za nové. "Emigrácia je rozpínavá, elastická, priepustná. Taký má byť aj jej jazyk." Získava tak novú identitu, pocit bezpečia. Pretože "cudzota je ako zázračná kaša, čo šplechoce po krajine, po celých svetadieloch. Ale keď sa dobre prizrieme, je každá cudzota iná. Budeme pre ňu musieť nájsť iné pojmy a obrazy. Urobia to nasledujúce a ďalšie generácie."

[Tereza · Rating 4 out of 5]

Das Buch “Die undankbare Fremde” von Irena Brežná ist ein tiefgründiges Werk, das beschreibt, wie aus einer undankbaren Fremden eine glückliche, kulturell vielfältige Person wird. Da auch ich als junges Mädchen in die Schweiz gekommen bin, konnte ich vieles Nachvollziehen und Verstehen. Dennoch habe ich vieles anders wahrgenommen als die Autorin in ihrem Buch darstellt. Sicherlich hat sich die Zeit verändert, und trotzdem ist es erstaunlich, wie tief manche Aspekte in einer Kultur verankert sind. Obwohl der Einfluss der multikulturellen Gesellschaft sehr stark ist, bleiben die Einheimischen in vielen Eigenschaften und Verhaltensweisen gleich.

Ich danke der Autorin für dieses Buch, da es viele bewegende Gedanken enthält, die mich in meine Vergangenheit zurückversetzt und vieles klarer gemacht haben. Die autobiografische Geschichte ist durchsetzt mit Begebenheiten aus der Dolmetscherpraxis der Autorin. Auch diese kurzen Geschichten bieten viele Denkanstösse.

Es ist auf jeden Fall sehr wert zu lesen, aber langsam, damit sich die darin enthaltenen Gedanken entfalten können.

„Ich schärfe den Blick für die Weite, drehe das Leiden am Fremdsein um und fordere mein Recht auf Fremdheit, stilisiere die Fremdheit zur Seinform, denke mich stets neu, werde heimisch darin.“

„Schicht um Schicht lagern sich in meiner Persönlichkeit die kulturellen Erfahrungen ab. Sie lagern dort nicht nur, sie halten Zwiesprache untereinander, und ich wage zu behaupten: Sie bilden inzwischen ein luftiges und daher widerstandsfähiges Fundament. Und oben ist ein leerer Platz, den halte ich staubfrei. Die Blutsbande habe ich hinter mir gelassen, aber nicht den Begriff der Verwandtschaft. Er weitet sich ständig, mit jeder Transformation.“

[LydiaGres · Rating 3 out of 5]

Vynikajúca téma, a v istej miere aj moje osobné zažívanie pocitu cudzoty v cudzej zemi kde žijem, ma priviedli k tomuto románu. Často som si pri čítaní hovorila, ako neuveriteľne presne autorka zachytila aj moje pocity a celkovú vnútornú premenu človeka od príchodu do cudzej zeme až po život v nej o mnoho rokov neskôr. Absencia popisov vecí a prenechanie textu neustále plynúcej vnútornej rozmluve pomohla dynamike čítania textu. Niekedy som si ale z toho istého dôvodu hovorila, že sa tam nachádza "príliš veľa slov", že je to urozprávané. Jednoznačne je to však kniha, ktorú je potreba si prečítať po čase ešte raz. Stále odkrývať ďalšie a ďalšie súvislosti.
---
Nevďačná cudzinka je románom tématizujúcim migráciu zo Slovenska do Švajčiarska v roku 68´ a jej vnútorné prežívanie autorkou v dvoch líniách. Prvá je popisom autorkinej skúsenosti tesne po príchode do Švajčiarska s jej rodinou až po takmer súčasnosť. Popisom zmeny myšlienkových pochodov a postupného (ne)začleňovania sa do života v cudzote. Druhá línia je prepisom myšlienok alebo ideí, ktoré autorka zažívala v súčanosti pri vykonávaní jej profesie: tlmočenia medzi psychiatrami a migrantmi čakajúcimi na udelenie azylu. Ďalšia z kníh, ktorú by som rada zaradila do zoznamu povinnej literatúry, nie len pre talent ľahkosti, s akou autorka prezentuje a osvetľuje migrantskú skúsenosť čitateľom.

[Barbora B. · Rating 4 out of 5]

”Kéž bychom se vynořili z podzemí a pozvali bychom starousedlíky na oslavu státního svátku a tam bychom jim odhalili svoje poznatky, pocity, nesmysly, oprávněné požadavky i touhy. Ale kdo by nás v té nevděčné cizině chtěl poslouchat? Byli jsme nejednotný národ, neorganizovaný, nerevoluční, oslabený pocity méněcennosti, nejistý v novém jazyce, zkroušený novými pravidly, zmučený steskem po domově, ochotný se přizpůsobit až ke ztrátě vlastní důstojnosti, jednotný a vzdorovitý jenom v tom pokoutném brblání.„

[Yana · Rating 1 out of 5]

DID NOT FINISH / KNIHU SOM NEDOKONCILA

Kniha ma veľmi zaujala, a teda som ju začala čítať, jednak kvôli súčasnej spoločenskej situácii a jednak kvôli mojej fascinácii rokom 1969.

Avšak moje očakávania žiaľ nenaplnila. Musela som sa nútiť obracať každú jednu stranu, Nejak som sa nevedela dostať do deja a ani hlavná hrdinka si ma "nezískala". Asi v polovici som si povedala, že radšej svoj čas venujem niečomu, čo ma zaujme viac.

[Nakarem · Rating 4 out of 5]

Gibt ein paar Formulierungen, die ich nicht so unterstützen kann und lieber nirgends mehr so lesen würde, da sie diskriminierend sind (oder zumindest so klingen?), aber das Buch ist dennoch wirklich empfehlenswert.
Es schafft es kritisch und ehrlich zu sein und Offenheit zu bewahren.
....jede Formulierung, die mir einfäkllt, um das Buch zu beschreiben, klingt gerade viel zu stumpf, aber ich finde es wirklich lesenswert!

[Ana · Rating 3 out of 5]

La construcción del relato en dos partes, una que relata la propia experiencia como recién inmigrante y la otra como persona intermediaria entre la gente autóctona y los nuevos inmigrantes, me ha parecido muy enriquecedora. Sin embargo, me ha faltado un poco de contexto para poder conectar bien con lo que contaba la autora. Quizás, la nota final del traductor donde explica esto habría estado bien que estuviese al principio.

[Sandra Berger · Rating 3 out of 5]

Hatte zwar interessante Perspektiven über Migration und Heimat finden und dass man Menschen auch nicht zu ihrem Glück zwingen kann aber ich fand es trotzdem recht langatmig und die „Stimmung“ des Buches ist eher negativ, fast schon aggressiv.

[V · Rating 5 out of 5]

Woran glaubst du, Mädchen? - An eine bessere Welt.

Nádherná kniha, mrzí mě, že jsem si ji nechala až na pozdní stádium studia. Nejspíš bych jinak psala diplomku o ní. Mám spoustu lepíků a podtržených vět a moc doufám, že se brzy dostanu k další autorčině próze.

[Monika]

Knížka plná metafor. Upřímná výpověď Slovenky o emigraci do Švýcarska po roce 1968, vydaná (vcelku odvážně) v němčině. Zaujala mě autorčina citlivost, hloubka a její poetické vnímání světa kolem sebe.

[Lucia Zajacová · Rating 5 out of 5]

Výborná kniha, dosť intímna, teda už dávno som nečítala takú intímnu výpoveď.

[Martin Harach · Rating 1 out of 5]

Keď Ťa kniha nechytí, tak sa do nej nenúť.. téma identity Slováka v nemecky hovoriacej cudzine mi je blízka. Žijem tak už 9rokov.. ale cez tie negatívne “frflania” som sa neprepracoval.

[Luba]

Idk idk idk idk

[Laura Pavlovičová · Rating 3 out of 5]

ľúbim citát Irenu Brežnú, možno by si aj ty ľúbil čítať ju.

[Esther · Rating 4 out of 5]

Mit punktgenauen Worten beschreibt Irena Brežná scharfzüngig die Schwierigkeiten einer Emigrantin in der neuen Heimat, die immer doch die Fremde bleibt und in der sie immer doch die Fremde bleiben wird.

Die Erinnerungen der Ich-Erzählerin aus ihrer Jugend, in der sie mit ihrer Familie aus der Diktatur in die strahlende Freiheit emigriert ist, werden mit Abschnitten abgewechselt, in denen sie von ihren Erfahrungen als Dolmetscherin für Asylbewerber, Kleinkriminelle, Kranke und sonstige offizielle Fälle berichtet.
Ihre früheren eigenen Schwierigkeiten, mit den neuen Gegebenheiten zurechtzukommen, werden in diesen Dolmetscheraufträgen widergespiegelt, wobei der Leser aber merkt, dass die Ich-Erzählerin diese im Laufe der Zeit überwunden hat.
Am Ende erfährt der Leser mit einer fast versöhnlich klingenden Note, wie sich die Ich-Erzählerin (die sicherlich viele oder sogar ausschließlich autobiografische Züge hat), aus ihrer widersprüchlichen Gefühlswelt eine ganze eigene Lebensform geschaffen hat.

Obwohl bei meiner „Emigration“ der Kulturschock sicher nicht mit ihrem zu vergleichen ist, musste ich bei vielen ihrer Gedanken und Anprangerungen zustimmend mit dem Kopf nicken. Sowohl für Schweizer als auch Eingewanderte ein überaus lesenswerter „Erfahrungsbericht“.

Ein scharfes und kritisches, dabei überaus treffend analysierendes Buch.
Ich frage mich abschließend nur, ob mit dem Titel die Emigrantin oder das fremde Land gemeint ist…

[Annett · Rating 1 out of 5]

Die Buchidee generell fand ich - gerade vor dem Hintergrund heutiger Ereignisse - sehr spannend und freute mich auf Einsichten "von aussen" auf die Schweiz. Zwar wird dies (nehme ich an) auch geboten, doch hat mir die verschwurbelte Sprache der Autorin dermassen abgelöscht, dass meine Wahrnehmung der Inhalte wahrlich ein wenig getrübt wurde. "Das gekenterte Kind trieb auf dem Fettfloss." What?! Leider absolut nicht mein Ding, auch wenn ich die im Buch verwobene Autobiografie der Autorin, die in den 1960er Jahren aus der damaligen Tschechoslowakei emigrierte, sehr interessant gefunden hätte. Die in den Text eingeflochtenen Begegnungen ihre Dolmetschertätigkeit für Flüchtlinge und Asylsuchende bleiben fleisch- und zahnlos und bewirken bei mir nicht ein einziges Mal, das ein Bild der in diesen Dialogen beschriebenen Menschen vor meinem geistigen Auge auftaucht. Alles wirkt beliebig, es könnte auch nur eine einzige Familie sein, deren Erlebnisse sich durch die Jahre hindurchziehen. Dazwischen erzählt sie ihre Geschichte oder die ihres Alter Egos, beschreibt die (schrecklichen, langweiligen, fehlgelaufenen...) Begegnungen mit den Einwohnerinnen (noch ohne Stimmrecht) und Einwohnern der Schweiz. Leider so gar nicht meins, was ausschliesslich am Schreibtstil liegt. Vielleicht frage ich nochmal die Kollegin, warum sie von dem Buch so begeistert war... .

[mahtiel · Rating 5 out of 5]

V mojej osobnosti sa ukladajú rôzne kultúrne skúsenosti vrstva za vrstvou. Nielenže sa tam usádzajú, ale navzájom vedú intímne dialógy, odvážim sa tvrdiť, že medzičasom vytvorili vzdušný, a preto odolný základ. Navrchu je prázdne miesto, ktoré oprašujem.

Zo súčasnej slovenskej (i keď nie po slovensky napísanej) literatúry mi má Irena Brežná asi najbližšie ku srdcu. Obdivujem citlivú umeleckú eleganciu jej vyjadrovania, ktorá nikdy neuberá jej textom na pútavosti. Sú to krehké, ale silné príbehy. Uchvátilo ma ako mozaika rôznych miniatúr z rozprávania tlmočníčky zapadá do jej vlastného príbehu o príjímaní seba samej napriek nepreniknuteľnosti cudzej kultúry, ktorá ju obklopuje. V samotnej forme rozprávania sa teda veľmi logicky zrkadlí tematika knihy. Brežnej písanie mi pripadá ako meditácia nad rozmermi jazyka, nad niečím nepreložiteľným, čo je už nad slovami. Paradoxne, daná neuchopiteľnosť je v tomto románe nádherne zabalená do precíznych viet.

Nechala som za sebou krvné putá, no nie pojem príbuznosti. Každou transformáciou sa neustále rozširuje. Šaty sa menia, pocit vzájomnosti si chcem zachovať. Identita sa nerodí zo zaľúbenia sa do novej kultúry, ale z transformatívneho konania. A nie každá vlčia svorka je mojou.

[Marina Sofia · Rating 4 out of 5]

Hard-hitting, wryly amusing observations about life as an immigrant in the paradise that is Switzerland. Self-deprecating as well as critical. This is not just the story of one girl (possibly mainly autobiographical) but is also interspersed with other stories of immigrants, for whom the older self of the narrator interprets (with doctors, psychiatrist, lawyers and other officialdoms). So the role of the more established immigrant as bridge-builder and translator between cultures is also addressed. Some of the stories are poignant, some absurd, almost all are funny-sad.

[Michaela · Rating 3 out of 5]

„V čo veríš ty, dievča?“
„V lepší svet.”

V tejto krajine bežne pestovali výčitky... Ale autorka si dokázala nechať rozpustené vlasy a nedala sa zviazať. No dokedy sa bude cítiť ako cudzinec? Kde je doma, keď z domova emigrovali?

Prelínajúce sa spomienky s jej prácou tlmočníčky ponúkajú nahliadnutie do života cudzincov, ktoré treba znovu zošiť, akoby to bola pestrofarebná prikrývka.

[Tamara Leontievova · Rating 3 out of 5]

zaujimave postrehy ale styl mi nesedi. chcela som pouzit na bookkingu, ale pre decka je to asi prilis nekonzistentne a plne metafor a obrazov, ktore nemusia pochopit...