What do you think?
Rate this book
Mé přítelkyně z Rávensbrücku
Ve světě, kde je smrt jedinou nadějí, vás může zachránit pouze přátelství.
V koncentračním táboře obehnaném ostnatými dráty vznikají mezi ženami pevná pouta. Pevnější než táborové zdi. Silnější než brutální údery. Maria, Sabina, Bente a Helga – každá z nich se do tábora Ravensbrűck dostala z jiného důvodu. Každá byla jiná.
Mladá spisovatelka najde přede dveřmi svého bytu rukopis, který jí změní život. Rozhodne se za každou cenu zjistit, kdo byly ony přítelkyně z Ravensbrűcku.
Kniha obsahuje básně Grażyny Chrostowské – polské básnířky, která byla 18. dubna 1942 v Ravensbrűcku zastřelena spolu s dalšími dvanácti ženami.
Román inspirovaný skutečnými svědectvími bývalých vězeňkyň.
V koncentračním táboře obehnaném ostnatými dráty vznikají mezi ženami pevná pouta. Pevnější než táborové zdi. Silnější než brutální údery. Maria, Sabina, Bente a Helga – každá z nich se do tábora Ravensbrűck dostala z jiného důvodu. Každá byla jiná.
Mladá spisovatelka najde přede dveřmi svého bytu rukopis, který jí změní život. Rozhodne se za každou cenu zjistit, kdo byly ony přítelkyně z Ravensbrűcku.
Kniha obsahuje básně Grażyny Chrostowské – polské básnířky, která byla 18. dubna 1942 v Ravensbrűcku zastřelena spolu s dalšími dvanácti ženami.
Román inspirovaný skutečnými svědectvími bývalých vězeňkyň.
425 pages, Hardcover
First published April 24, 2019
11 people are currently reading
212 people want to read
Ratings & Reviews
Friends & Following
Create a free account to discover what your friends think of this book!
Community Reviews
Displaying 1 - 8 of 8 reviews
May 14, 2019
Książka wybitna, która powinna znaleźć się w każdej biblioteczce w Polsce i zagranicą. Napisana z niebywałym wyczuciem i kulturą słowa powieść, którą śmiało można zaliczyć do literatury obozowej, chociaż nie jest sensu stricto dokumentem historycznym. Knedler nieustająco piastuje stanowisko, które ja nazywam "czarodziejką słowa" i dzielnie zajmuje pozycję mojej ukochanej polskiej pisarki.
Absolutnie polecam i uważam, że ta książka jest warta każdej wydanej na nią złotówki.
"Moje przyjaciółki z Ravensbrück" to książka-cytat, bo w tak liczne ważne sformułowania obfituje, zarówno te humanistyczne, traktujące o ludzkiej naturze, jak i te wydawałoby się zwyczajne, odnoszące się do najprostszych życiowych czynności i międzyludzkich relacji, które zdołały przetrwać w warunkach terroru i wszechobecnej śmierci. To jednocześnie książka-manifest, mówiąca o tym, jak niszczycielskie pierwiastki nosi w sobie człowiek, a z drugiej strony, jak empatyczny i bezinteresowny może być.
Tu nie ma się co rozpisywać, tu trzeba "Moje przyjaciółki" czytać i ustawić je na swojej półce jako dzieło szalenie ważne i wartościowe. Bo warto pamiętać o tym, że to właśnie w niemieckim Ravensbrück osadzonych było w czasie II Wojny Światowej najwięcej Polek i to właśnie one wykazywały się niezwykłym hartem ducha, organizując nie tylko wsparcie dla najsłabszych i najbardziej poniewieranych w obozie kobiet, ale i edukując współwięźniarki w zakresie każdego możliwego przedmiotu szkolnego i kultury.
Nigdy nie będzie zbyt mało świadectw o nieludzkich czasach, w których słowo "człowieczeństwo" odzierano z godności, prywatności i nadziei. Nie wolno nam nigdy zatrzeć w pamięci zbiorowej i indywidualnej o świadectwach płynących wprost z obozowych baraków, lazaretów, bunkrów czy krematoriów. Naszym obowiązkiem jest pamiętać.
Absolutnie polecam i uważam, że ta książka jest warta każdej wydanej na nią złotówki.
"Moje przyjaciółki z Ravensbrück" to książka-cytat, bo w tak liczne ważne sformułowania obfituje, zarówno te humanistyczne, traktujące o ludzkiej naturze, jak i te wydawałoby się zwyczajne, odnoszące się do najprostszych życiowych czynności i międzyludzkich relacji, które zdołały przetrwać w warunkach terroru i wszechobecnej śmierci. To jednocześnie książka-manifest, mówiąca o tym, jak niszczycielskie pierwiastki nosi w sobie człowiek, a z drugiej strony, jak empatyczny i bezinteresowny może być.
Tu nie ma się co rozpisywać, tu trzeba "Moje przyjaciółki" czytać i ustawić je na swojej półce jako dzieło szalenie ważne i wartościowe. Bo warto pamiętać o tym, że to właśnie w niemieckim Ravensbrück osadzonych było w czasie II Wojny Światowej najwięcej Polek i to właśnie one wykazywały się niezwykłym hartem ducha, organizując nie tylko wsparcie dla najsłabszych i najbardziej poniewieranych w obozie kobiet, ale i edukując współwięźniarki w zakresie każdego możliwego przedmiotu szkolnego i kultury.
Nigdy nie będzie zbyt mało świadectw o nieludzkich czasach, w których słowo "człowieczeństwo" odzierano z godności, prywatności i nadziei. Nie wolno nam nigdy zatrzeć w pamięci zbiorowej i indywidualnej o świadectwach płynących wprost z obozowych baraków, lazaretów, bunkrów czy krematoriów. Naszym obowiązkiem jest pamiętać.
February 9, 2023
No, upřímně, nevím úplně, co k ní napsat. Očekávání, která jsem měla, byla až moc velká. Po celou dobu mi vnímání příběhu kazilo střídání postav, v některých momentech jsem se až ztrácela, kdo je kdo. Navíc jak se v knize střídají kapitoly z minulosti a přítomnosti, tak to tomu také moc nepomohlo - musím říct, že kapitoly z přítomnosti mě bavily, ale jakmile po ní následovala minulost, tak jsem se opět ztrácela, o kom je řeč...
Námět je super, ale jinak mě knížka celkem zklamala, což mě mrzí 😕
Námět je super, ale jinak mě knížka celkem zklamala, což mě mrzí 😕
January 9, 2022
Ehm... jsou to paradoxy, mám i Porodní sestru z Osvětimi a jako první čtu tuto později vydanou knihu.
Tahle kniha není pro každého. Je totiž napsána velmi zvláštním stylem, který nemusí sednout každému. Jsou zde jakoby dvě linky. Jedna je v době války a posouvá se v čase. Jedna je z doby, kdy autorka psala knihu a posouvá se tedy mnohem pomaleji. Soudobá linka je samozřejmě méně zajímavá a je spíše doplňující.
Mno....
Tuhle knihu, pokud ji dáte, díky tomu stylu, budete chtít přečíst ještě opakovaně, protože tam je tolik informací, které si nejsem schopna úplně všechny zapamatovat. Myslím si, že i kdybyste ji četli pětkrát, pořád něco objevíte.
Takže za přečtení rozhodně stojí.
Stojí i za to, abyste ji měli na poličkách.
Pokud toho máte načteno hodně, může se vám zpočátku zdát, že je nemožné, aby vám přinesla něco nového, ale přináší.
Zajímavé jsou i ty šedé pasáže od známé básnířky.
Líbí se mi i grafické zpracování.
Co mi chybí? asi emotivnost? Tedy emocí kniha spouští dost, ale jak to popsat, tak nějak v textu.. je to takové celé šedé, kamenné, strohé, oproštěné... popisují se tu drsné věci a dokonce i láska, ale je to divné no.
Jinak, ale velmi dobré
Tahle kniha není pro každého. Je totiž napsána velmi zvláštním stylem, který nemusí sednout každému. Jsou zde jakoby dvě linky. Jedna je v době války a posouvá se v čase. Jedna je z doby, kdy autorka psala knihu a posouvá se tedy mnohem pomaleji. Soudobá linka je samozřejmě méně zajímavá a je spíše doplňující.
Mno....
Tuhle knihu, pokud ji dáte, díky tomu stylu, budete chtít přečíst ještě opakovaně, protože tam je tolik informací, které si nejsem schopna úplně všechny zapamatovat. Myslím si, že i kdybyste ji četli pětkrát, pořád něco objevíte.
Takže za přečtení rozhodně stojí.
Stojí i za to, abyste ji měli na poličkách.
Pokud toho máte načteno hodně, může se vám zpočátku zdát, že je nemožné, aby vám přinesla něco nového, ale přináší.
Zajímavé jsou i ty šedé pasáže od známé básnířky.
Líbí se mi i grafické zpracování.
Co mi chybí? asi emotivnost? Tedy emocí kniha spouští dost, ale jak to popsat, tak nějak v textu.. je to takové celé šedé, kamenné, strohé, oproštěné... popisují se tu drsné věci a dokonce i láska, ale je to divné no.
Jinak, ale velmi dobré
March 23, 2020
Ksiazka ktora sie nigdy nie zapomni...
May 28, 2023
Moc mě tato kniha nezaujala a nedočetla jsem ji. Vadilo mi tam střídání postav, ale příběh z Osvětimi byl zajímavý
August 4, 2019
Majstersztyk!
February 25, 2024
Hodnocení: 3/5 ⭐️
Druhá světová a celkově tématika koncentračních táborů není moje kafe, ale přece jen by člověk měl mít alespoň něco přečteno.
Přítelkyně jsou něco jako deník a přitom to deník není. Přeskakujeme tu mezi vícero pohledy. Kromě toho, že nám přítelkyně vypráví, jaké hrůzy se jim v táboře dějí, tak se i dozvídáme střípky z jejich předešlého života.
Kromě děje z pracovního tábora nám kniha nabízí i pohled spisovatelky, která se k deníku dostane (nebo spíš on k ní) a ona se rozhodne deník zpracovat do knihy.
Kniha jí pohltí natolik, že následující roky se věnuje tomu aby přišla na to, kdo přítelkyně byli a proč se deník dostal zrovna do jejích rukou.
Zpřetrhá pouta se svým životem a naprosto se ponoří do výzkumu.
Knížka se mi občas četla opravdu těžce.
Deník zachycuje myšlenky, pocity a příběhy občas dost chaoticky, což samozřejmě odpovídá tomu, že někdo deník napsal zpětně po několika letech mimo tábor a sestavil ho z paměti nebo z ústřižků. Ale bohužel mi občas dělalo problém se začíst a žádná z postav mi vlastně vůbec k srdci nepřirostla. Takže jsem knížku četla dost nezúčastněně a to mi přijde jako velká škoda.
Mám ráda, jak se prolíná děj z dnešní doby a děj z tábora, to dává příběhu alespoň nějaké provzdušnení, ale jinak mi knížka moc nesedla.
Druhá světová a celkově tématika koncentračních táborů není moje kafe, ale přece jen by člověk měl mít alespoň něco přečteno.
Přítelkyně jsou něco jako deník a přitom to deník není. Přeskakujeme tu mezi vícero pohledy. Kromě toho, že nám přítelkyně vypráví, jaké hrůzy se jim v táboře dějí, tak se i dozvídáme střípky z jejich předešlého života.
Kromě děje z pracovního tábora nám kniha nabízí i pohled spisovatelky, která se k deníku dostane (nebo spíš on k ní) a ona se rozhodne deník zpracovat do knihy.
Kniha jí pohltí natolik, že následující roky se věnuje tomu aby přišla na to, kdo přítelkyně byli a proč se deník dostal zrovna do jejích rukou.
Zpřetrhá pouta se svým životem a naprosto se ponoří do výzkumu.
Knížka se mi občas četla opravdu těžce.
Deník zachycuje myšlenky, pocity a příběhy občas dost chaoticky, což samozřejmě odpovídá tomu, že někdo deník napsal zpětně po několika letech mimo tábor a sestavil ho z paměti nebo z ústřižků. Ale bohužel mi občas dělalo problém se začíst a žádná z postav mi vlastně vůbec k srdci nepřirostla. Takže jsem knížku četla dost nezúčastněně a to mi přijde jako velká škoda.
Mám ráda, jak se prolíná děj z dnešní doby a děj z tábora, to dává příběhu alespoň nějaké provzdušnení, ale jinak mi knížka moc nesedla.
Displaying 1 - 8 of 8 reviews