Události posledních měsíců mohly v mnoha lidech zesílit pocit, že realita předstihuje možnosti fikce. Podobné pocity však nemusí být dezorientující ani nejsou důvodem k rezignaci. Společenské otřesy totiž přinášejí také nové pohledy na to, co se nám dosud jevilo jako samozřejmé. Kniha Neznámá společnost od sociologa Pavla Pospěcha tyto perspektivy otevírá a ukazuje, jak je můžeme využít. Vychází ze sociologických průzkumů, historických studií i filozofie, především se však nebojí klást si zdánlivě banální otázky a hledat na ně odpovědi na nečekaných místech. Proč má tolik lidí vlastní bazén? Proč si pořád opakujeme vtipy o frontách na banány? Proč je pro nás tak důležité být přirození a sami sebou? V Neznámé společnosti se čtenář stane profesionálním cizincem ve vlastní zemi. Najednou se i skutečnosti, které doposud dávaly smysl a působily nesporně, začnou zdát podezřelé — a naopak, zdánlivé historické nahodilosti a anomálie náhle začínají dávat smysl.
Zaujímavá sociologická sonda do českej spoločnosti s dôrazom na koncept a dôsledky privatizmu vo jeho rôznych formách. Je to krátka, no veľmi zaujímavo napísaná kniha s veľa fascinujúcimi odkazmi na známe knihy (hlavne české a americké) v sociológií z posledných tridsiatich rokov.
Na rozdiel od iných kníh (*cough* Kovanda *cough*) ktoré začínajú trochu otravne znejúcimi všeobecnými otázkami typu "prečo máme radi vtipy o radách na banány?" a potom pokračujú s mimoriadne generickými vysvetleniami na základe všeobecných poučiek, tu autor poskytuje komplexnejší analytický náhľad na tieto relatívne každodenné veci.
Niektoré časti zachádzajú do takého "vašečkovského" módu (slovenskí čitatelia budú pravdepodobne poznať), ktorý aj keď je bezpochyby zaujímavý, má trochu problematicky vzťah s kauzalitou. Na druhej strane je to populárna kniha, poskytujúca sociologické koncepty pre širšiu verejnosť - niekedy aj za cenu mierneho zjednodušenia - nie úplne sociologická štúdia.
Všichni už jsme to tak nějak tušili... Pospěch sám v textu zmiňuje aha-efekt. Je to takovej ten moment, kdy ti něco konečně dojde, rozházený kousky skládačky se spojej a co bylo doteď zmatený, to je rázem krystalicky čistý. Misí dobrejch sociologů prej je tenhle aha-efekt vyvolávat, vysvětlovat lidem složitý věci pomocí jednoduchejch postupů. Na mě je Neznámá společnost asi jednoduchá až moc. Během čtení jsem pořád měla pocit, že tohle už jsem slyšela a neni na tom nic objevnýho ani zajímavýho. Žádný velký ááá háááá se nedostavilo. Některý části textu jsou navíc tak vágní, že se mi tomu u textu z pera vědce těžko věří. Asi je to úlitba čtenářský atraktivitě, ale povrchní průpovídky typu „když si budete vyprávět cestovatelské zážitky, ten, kdo se vrátil z Rakouska, vás Čechy svým vyprávěním zahanbí” by si Pospěch měl nechat někam ke kafču s kemošema. Obzvlášť od sociologa bych taky nečekala poznámky typu „se tady řešej nějaký minority a gendery, místo aby se řešili bílí lidi vytlačovaný na okraj společnosti.” Takový argumentační fauly jsem v publikaci tohoto typu nečekala. (Buďme fér, moc jich tam nejni, ale jsou tam a to je ostuda.) Po Slepejch skvrnách velký zklamání. Pokud si chceš seškrábnout škraloup názorů na stav naší společnosti, tenhle povrchní exkurz tě může uspokojit. Žádnou hloubkovou analýzu a nový pohledy ale nečekej.
Hele, upřímně, spíš zklamání, trochu přemýšlím jestli tomu nakonec nedat jenom 2*. Je to 2,5*.
Největší problém týhle knížky je, že každý to téma by reálně zasloužilo samostatnou publikaci. Jenže je na všechno jenom pár stránek. A pak to tak vypadá. Povrchní, neúplný, vlastně nicneříkající. Za co dávám všechny ty plus body je seznam jiný literatury, kterej jsem si z knížky vypsala, a kterým se snad výhledově prokoušu.
Škoda. Autor nepíše špatně a věřím, že kdyby se pořádně pustil do jednoho tématu, mohlo by to být super.
v podstatě sbírka fun facts, který ve výsledku vůbec nejsou fun, sice by si každá kapitola zasloužila rozvést do větší hloubky, ale o to v týhle knížce nejde, tak proč jí to vyčítat
3.5 / První polovina knížky mě opravdu zaujala, autor výborně popisuje jevy v české společnosti. U částí o privatismu, venkovu, skrytém významu slova fronta a (ne)přizpůsobivosti jsem zažila pocit, který popisuje v poslední kapitole o sociologii - "o tomhle jsem vždycky slyšela, ale teprve teď chápu, jak to do sebe zapadá". V dalších kapitolách se ale od českého prostředí spíš vzdálil a témata jako klimatická změna nebo covid-19 uchopil spíš obecně, což nezapadá do knížky, která má být sbírkou "pohledů na současné Česko". Neznámá společnost je krátká a velmi přístupná sociologická publikace psaná srozumitelným jazykem.
Pavel Pospěch píše, že jeho knížka je takový katalog iracionality. A sociologie je tu od toho, aby nám ji pomohla vysvětlit. V 11 kapitolách se o to vtipně a čtivě snaží. Mě nejvíc bavily ty o privatismu, frontě, přizpůsobivosti nebo třeba klimatické změně. Internetové diskuse teď budu určitě číst s větším pochopením.
V poslední kapitole autor popisuje práci sociologů jako snahu zjednodušit a následně pojmenovat komplexní děje ve společnosti. To vše za použití dat a vědeckých metod. Bohužel mi přijde že kniha je s tímto v přímém kontrastu, některé společenské a politické postoje autora jsou z textu až příliš patrné a jednotlivé kapitoly obsahují poměrně dost informací které jsou nedostatečně nebo dokonce zcela neozdrojované.
V některých případech je argumentace až zarážející. Autor například argumentuje že od určité úrovně je zkostnatělá státní instituce stejně neefektivní jako velký korporát. Každý si asi dokáže sám vybavit situace kdy to byla pravda, až na to že se to autor snaží použít jako obecný argument proti privatizaci.
Spíš než cokoliv jiného mi kniha přišla jako manifest autorových postojů a názoru. Čekal jsem více.
Zrozumiteľná kniha o komplikovaných problémoch. Ľahký príklad, ako môže vyzerať sociologický pohľad na Česko. Tézy o verejnom a súkromnom živote - a deliacou čiarou medzi nimi - boli jednoduché aj pre nenáročného čitateľa, čo je potrebné, no občas zahrávajúce si s rizikom prílišnej simplifikácie. V každom prípade ma myšlienky a štýl písania provokovali k vytvoreniu si názoru, nesúhlasu alebo minimálne zamysleniu, čím splnil istý cieľ knihy. Vysvetľovanie potreby inštitúcií, nebezpečí privatizmu, spoločenskej nedôvery a slabého štátu je niečo, čo zaznievať má a prinášanie týchto tém je veľkým benefitom tejto knihy.
Niektoré časti boli literárne aj argumentačne slabšie, čo mi vadilo viac ako časti, s ktorými som nesúhlasil (hoci aj také boli). Preto by som knihe nedokázal dať vyššie hodnotenie. Majoritne kritický postoj k fenoménom Českého národa bol ale únavný, podobne únavný, ako je to pri večných kritikoch Slovenskej spoločnosti s ktorými sa dnešný človek stretáva pri komentároch od bežných ľudí aj novinárov či odborníkov. Často to nie je o tom, že by nemal pravdu, ale o tom, že (1) sa rozhodne písať práve o negatívnych javoch a (2) že to buduje naratív inherentne neschopného národe, predurčeného na nízku kvalitu, nestabilitu a zlé rozhodnutia.
S istou rezervou a priemernými očakávaniami by som nemal problém túto knihu odporučiť.
Kniha mi svým stylem a pojetím připomněla eseje Vladimíra Macury Český sen a Šťastný věk. Na malé ploše jsou pojednány vybrané znaky, v tomto případě dnenší, nikoliv minulé společnosti. Často jsou trefné, ale končí-li Pospěch knihu tím, že úkolem sociologů je zjednodušovat, tak se nemohu zbavit dojmu, že v několika případech byl zjednodušující až příliš. Jako celek je kniha osvěžující, téměř kratocvhilné čtení. Otázkou je, nakolik ji budou číst modelový čtenáři a nakolik poučeným čtenářům bude připadat jako příliš velký "popík". Kapitoly o privatismu, důvěře, frontě a klimatické změně ale určitě stojí za přečtení. Zejména poslední zmíněná má přesvědčivě formulovanou pointu.
Podle mě knížka přesně naplnila svůj účel a ještě velmi přístupnou a čtivou formou. V jiných recenzích zaznívá, že obsah je příliš plochý či nevědecký. Hloubkové rozbory si však knížka za cíl nedává. Hromadu takových nalezneme v akademickém světě. Autor však plní svoji úlohu sociologa přinášet zjednodušený příběh o světě, který je ověřený a pravdivý. Kdo po takovém čtení touží, tak vřele doporučuji.
Velmi zdařile sepsaná kniha o (nejen) české společnosti a aktuálních výzvách, kterým čelí. Kniha nejde do hloubky jednotlivých témat, ale zdařile nastiňuje problematiku dnešní doby v různých aspektech, jako jsou privatizace, globální oteplováni, pandemie C-19, vypořádání se s minulostí atp. Oceňuji snahu přiblížit palčivé problémy neakademickým jazykem širší veřejnosti. Ty které osloví, v ní najdou kvanta další literatury pro další bádání.
Mrzí mě, že dávám českému autorovi 1 hvězdu, ale tohle byla reálně ztráta času. Kromě pár kapitol, kde jsem dozvěděla o jevech, co jsou specifické pro českou společnost (Privatizace) mi tahle kniha nepřinesla ani nové informace, ani novou perspektivu. Jinými slovy: stating the obvious.
Moje dojmy ještě více zhořkly po přečtení finální kapitoly, kde autor obhajuje důležitost sociologie a sociálních věd obecně.
Po dlouhe době kniha, kterou si musim precist jeste jednou. Velice pristupny sociologicky pohled na soucasnou ceskou spolecnost, po jehoz přečtení si reknete "aha, o tomhle jsem vzdycky slysel, ale teprve az ted chápu, jak to do sebe zapada". Dobre napsane, ctive kratke prednasky propojujici fenomeny a vysvetlujici souvislosti.
Knížka slibuje náhled do české společnosti - já jsem někdy ten pohled a vysvětlení argumentů nenašla, ale rozhodně jde o zajímavý počin vysvětlující (ne)typické české fenomény - proč máme tolik venkovních bazénů na zahradách, proč si vybavujeme frontu na banány před rokem 89, i když jsme ještě nebyli na živu apod.
Pospěch zajímavě diagnostikuje českou společnost, a to jako svébytný prvek i coby součást světového společenství. Člověk o těch neduzích tak nějak ví, přečíst si jejich souhrn na několika stranách vlastně tak úplně příjemné není. Příjemným tempem se každopádně čte, možná tou formou chce dokázat platnost závěrečné teze - že sociologie k něčemu je. A je.
Po Slepých skvrnách další podnětná kniha od sociologa o Česku a lidech v něm. Málo čísel, dost až filozofických přesahů a uvažování. Je to bohužel ale čtení neveselé, bez východisek.
Útlá, populárně naučná publikace, o současném stavu české společnosti. Nic převratného v ní nenajdete, ale to neznamená, že by poznatky v ní nebyly zajímavé.
Není to špatný ale je to hodně povrchní. Na málo stránkách je dost témat, ale všude s sklouže po povrchu. Ideální kniha, pokud se o problematiku současnýho Česka teprve začínáte zajímat.
Wannabe sociologie s lidskou tváří, vskutečnosti hospodský tlachání tuctovýho a už mírně podroušenýho levičáka. Prokopovy Slepé skvrny můžou mít plno nectností, ale stejně úplně jiná liga.