Carmen, skutečný život Hany Hegerové

by Tomáš Padevět

První a jediný komplexní dokumentární román o největší česko-slovenské šansoniérce. Vznikl s jejím souhlasem, s podmínkou, že může být zveřejněn až po její smrti. Po celou kariéru se takovému odhalení vyhýbala. Důsledně si bránila své soukromí. Umožnila do něj vstoupit až autorovi, který patřil k jejím nejbližším přátelům. Od roku 2011, kdy ukončila kariéru, až do jejích posledních březnových chvil 2021 se stal jejím zpovědníkem. Zaznamenal desítky hodin rozhovorů, měl přístup do jejího soukromí, k archivním materiálům i osobní korespondenci, k rodině Hany Hegerové a také jako jeden z prvních mohl nahlédnout i do jejích soudních spisů. Projel a zmapoval všechna místa spojená s jejím životem, mluvil téměř se stovkou lidí, kteří s ní spolupracovali nebo byli v bližším kontaktu v některém období jejího životního příběhu. Shromáždil velké množství fotografií a dokumentů, které jsou v knize publikovány poprvé. Nebylo téma, o kterém by spolu nechtěli mluvit. Až zde poprvé otevřeně vypráví o svém dětství za slovenského fašistického státu, které ji poznamenalo na celý život, stejně jako o svém pobytu v utečeneckém táboře, změnách identity, komunistickém kriminálu a jiných, dosud neznámých událostech svého života. Také o soukromí, spojeném s neuvěřitelnými vzestupy a pády, odrážejícími dění posledních devadesáti let… Právě autorovi této knihy patřil i jeden z jejích posledních telefonátů, když se rozhodla zemřít. Byl to také on, který poté jako jediný pronesl smuteční řeč při posledním rozloučení s Hanou Hegerovou v nejužším rodinném kruhu. Rozsahem a pravdivostí, díky osobní důvěře Hany Hegerové k autorovi, vzniklo svědectví, jaké už žádný jiný autor nemá možnost přinést.

503 pages, Hardcover

Published October 15, 2021

Reviews

[jaroiva · Rating 4 out of 5]

Kniha je hodně dlouhá, některé pasáže mi připadaly až moc zdlouhavé, ale to byly hlavně ty z politických období, která osobně nepamatuju já ani mí rodiče. Postupně (od 60. let dál) mě to začalo bavit víc a víc. Mám ráda biografie, obzvlášť ty z našeho prostředí, kdy je strašně poznat, jak na člověka působí politická situace v zemi a je zajímavé s odstupem sledovat, jak se s tím která osobnost vyrovnala. Hanu Hegerovou beru, ale nikdy jsem se o ni nijak víc nezajímala, než že jsem občas poslechla nějakou písničku. Proto pro mě její osudy byly nové i v tom, co možná ostatní znají. Líbí se mi, že kniha předkládá komplexní pohled na tuto zajímavou ženu. Poslouchala jsem audioverzi, ale tu spíš nedoporučuji. Načtené je to pěkně, ale obsahuje pro mě rozčilující předěly se zpěvy a recitacemi, které provádí I. Bittová. Pro mě mimo celý styl audioknihy.

[Jana P. · Rating 5 out of 5]

Hanu Hegerovou jsem od mládí vnímala jako kultivovanou dámu, které se v muzice věnuje specifickému žánru. A i když to stále platí dosud, po poslechu audioknihy jsem si uvědomila, že ona byla vlastně víc než jen to. A já jsem moc ráda, že jsem se s jejím životním osudem mohla takto seznámit.
Tomáš Padevět nám tu Hanu Hegerovou představuje velice komplexním způsobem - od jejího dětství až do jejích posledních dnů. A dělá to nejen zevrubně, ale také velmi citlivě bez jakéhokoliv náznaku bulvarizace, čehož si u biografií vždy velmi cením. Text je psaný střízlivě, kultivovaně, lidsky. Na řadě míst je doplněný o citace, v nichž na určité události vzpomíná přímo paní Hegerová nebo některý z jejích blízkých či kolegů.
Hanu Hegerovou tu poznáváme nejen jako zpěvačku, ale hlavně jako člověka - s dobrými vlastnostmi, ale i jejími neřestmi. V kontextu doby a událostí, které zažila a které ji ovlivňovaly. V kontextu lidí, s nimiž se ve svém životě potkala a kteří ji ovlivnili - ať už v dobrém či v tom špatném.
O paní Hegerové se na základě této publikace dá říct hodně věcí. Byla to skutečně kultivovaná dáma. Šansoniérka, které své písně nezpívala, ale přímo prožívala. Byla to žena pracovitá, pečlivá, profesionální - která si hodně pečlivě vybírala, co bude nebo nebude zpívat - a oprávněně, aby si za svojí tvorbou mohla pevně stát. Živelná ženská, která měla ráda život a uměla si užívat jeho radosti - dobré jídlo, krásnou hudbu, dobré lidi kolem sebe, mužskou pozornost.
Život se s ní v některých ohledech nemazlil, ale i tak jsem měla dojem, že se paní Hegerová snažila žít naplno, jak jen jí to situace a později zdraví jen umožňovaly.
Na závěr bych řekla jen jedno - moc mne mrzí, že jsem se k její tvorbě dostala až později - na její hudbu jsem přišla až v době, kdy už ona nevystupovala veřejně. Zpětně mne to mrzí hlavně v tom smyslu, že jestli je někdo, na jehož koncert bych moc moc chtěla jít, byla by to právě Hana Hegerová. A ono to už bohužel nelze.