Kolik je na stropě zářivek? Kolik je na jedné polici knih? Kolik je ve školní jídelně stolů? Lada bude raději donekonečna počítat, než aby se zabývala vlastními pocity. V důsledku úzkostné poruchy žije s neustálými obavami a tou největší z nich v tuto chvíli je, aby se o jejích psychických problémech nedozvěděli její noví spolužáci. Skrývat své pocity v přítomnosti „mazané“ Marty je ale téměř nemožné. Jenže co když ukrývání psychických problémů není ten nejlepší způsob, jak se s nimi vypořádat?
Zpracování úzkostné poruchy mě zaujalo a pokud dokážu soudit, bylo na jedničku. Tahle kniha ale není jenom o úzkostech, ale taky o všem ostatním v Ladině životě... třeba i o lásce ke knihám. Mám pár otázek, ráda bych znala víc detailů a klidně bych si přečetla o 50 stránek víc - ale jinak? Líbilo se mi to moc. 4/5*
3,5/5 Podle mě moc povedeně zpracované téma úzkostí a mentálních onemocnění, navzdory probíranému tématu kniha obsahovala i dost "feel good" scén, ze kterých jsem se usmívala. Hlavně mi stránky doslova mizely pod rukama a kniha byla dočtená během jednoho dne :D Sice si myslím, že publikum, pro kterou je kniha psaná, je okolo 15 let, autorka mě dokázala zabavit a ze čtení byl nakonec moc fajn zážitek :) *knihu jsem četla v rámci spolupráce s knihkupectvím Luxor
Úzkostné poruchy a deprese jsou vážná témata. Ze začátku pro mě kvůli tomu bylo těžké se tím nezahltit, takže bych řekla že to není úplně kniha pro každého. Děj byl plynulý a kromě zhoršujících se úzkostí se až do strany 161 nedělo nic moc zajímavého, což je vzhledem k tomu že má kniha 220 stran opravdu škoda. Zbývajících skoro 60 stran jsem si opravdu užila a hodně se toho vyjasnilo. Za mě autorka dobře pojala téma úzkostných poruch u mladistvých a pro každého tam může být něco k přiučení. Hlavní ale podle mě je, že knížka dává naději a (POZOR SPOILER) ukáže že se spoustu lidí může uzdravit a dostat se z toho stejně jako pomaličku Lada❤️🩹. Dávám 3/5
Počítám s tebou. Sáhla jsem po ní hlavně ze zvědavosti, zaujala mě anotace a taky jsem chtěla zjistit, jak se s tématem mentálního zdraví, úzkostí apod. autorka popere, a příjemně mě knížka překvapila!
Styl psaní byl čtivý, knížka nemá moc stránek a má i krátké kapitoly, četla se proto moc dobře. Figurují v ní postavy - Lada, která příběh vypráví a o které celá kniha je, její kamarádi Marta a Matyáš, a dále její rodina - sestra Adéla, její přítel Ondra a mamka s tátou. Bylo skvělé vidět, jak odlišně reagují postavy na zjištění, že Lada má psychické problémy. Taky se mi líbilo, jak autorka vykreslila pocity Lady. Viděla jsem, jak přemýšlí, co se jí zrovna honí hlavou a jak reaguje na normální každodenní situace, které pro ni samotnou ale byly těžké a bála se jich. Zmíněné byly i návštěvy psychologa a její nejhorší dny, kdy ji dělalo problém i vstát z postele.
Řekla bych, že cílová skupina této knížky jsou spíše mladší čtenáři, ale po dočtení bych ji doporučila všem, i starším čtenářům a rodičům, aby viděli, jak se jejich dítě může cítit, a že na mentálním zdraví záleží. Doporučuju! <3
_______________ za knihu děkuju nakladatelství Euromedia! #spolupráce
Knížku jsem objevila jen tak náhodou v knihovně, kde ležela na poličce a strašně se mi líbil její obal. Přečetla jsem si popis a doufala, že bude dobrá. Moje očekávání byla naplněna a já jsem z knížečky nadšená! Nechtěla jsem ji dočíst, protože mě tak strašně bavila a tak moc jsem si přála, aby byla nekonečná, že dneska nadešel ten den, kdy říkám, že je konec :(. Knihu doporučuji všem milovníkům psychologie. Hlavní hrdinka totiž prožívá pár psychických problémů a snaží se je nějak vyřešit společně s lidmi, které kolem sebe má. Kniha nám také říká, že nejsme na všechno sami, i když to tak vypadá a opravdu bych ji doporučila všem, kteří si něčím takovým procházejí 🤍.
Nejsem cílová čtenářka této knihy, ale oceňuji čtivost a zejména téma příběhu. Čím víc se o psychických onemocněních bude mluvit a psát, tím méně stigmatizovaní si snad budou nemocní připadat. Vždyť za prášky na vysoký tlak se nikdo nestydí (i když by k tomu někteří důvod našli ;)). A palec nahoru za kladné vyznění protagonistů! Čím jsem starší, tím víc toužím po pozitivních postavách (nejen v literatuře).
Na s. 52 dostane Lada sms. Možná od Ester. Nebo možná od někoho jiného. To prostě nevíme.
s. 72 ale chaos v [Martině] pokoji jenom umocňuje zmatek v Ladině hlavě. Ale bordel ve vlastním pokoji jí nevadí, bo je to i bordel její sestry. (s. 107) To mi nepřijde moc logické.
s. 163 C6H5COOH
špatné dělení slov - s. 185 čárka - s. 29, 53, 81, 109
hrozne hezky napsane a postavy jsem si hodne rychle oblibila. jako nekdo, kdo ma podobne problemy jako hlavni hrdinka, jsem se do knihy dokazala i vcitit. bohuzel vice nez polovina knihy je velka nuda.
Úzkostná porucha středoškolačky Lady. Další motivy: deprese matky její kamarádky, rozchod sestry Adély, sesterský vztah, chápající rodiče, prostředí školy.
Musím říct, že mě knížka velmi mile překvapila. Přestože se jedná o poměrně útlý počin, autorce se podařilo skvěle vystihnout pocity člověka s úzkostnou poruchou. Hlavní hrdinka Lada je studentkou střední školy, která už nějaký čas neprožívá zrovna nejlehčí období. Nahlížíme do jejích myšlenek a sledujeme, jak se vyrovnává s nástupem do nové školy a snaží se si najít kamarády. Autorčin styl vyprávění byl velmi čtivý a líbil se mi způsob, kterým poukazuje na důležitost duševního zdraví a zároveň připomíná, že bychom se neměli*y stydět si říci o pomoc. Jsem ráda, že se v české literatuře začíná objevovat heavy contemporary, což je žánr, který mi u nás opravdu chybí. Doufám, že budou podobné tituly vycházet častěji a že se dostanou ke čtenářům*čtenářkám, kteří*které je potřebují.
Jak už asi víte, ráda čtu knihy, ve kterých hlavní postava trpí nějakou psychickou poruchou, proto jsem se pustila i do této knihy z pera české autorky. Na knize musím ocenit české prostředí i samotné téma úzkostné poruchy, která je zde skutečně velmi silným tématem. Zároveň byl dobrý i styl psaní a postavy jsem si poměrně oblíbila. Největší problém jsem měla s formou vyprávění, protože jsem měla pocit, že se nedokážu do hlavní postavy dostatečně vcítit a že její pocity nejsou dostatečně vykresleny. Za mě ano, jen myslím, že ich-forma by knize slušela více.
Část s nemocí byla dobře zpracovaná a informující, ale samotný příběh mě docela zklamal. Nemůžu vyjmenovat žádné výjimečné části, protože mě nic pořádně nezaujalo. Neurazí, nenadchne.