Životice: obraz (po)zapomenuté tragédie

by Karin Lednická

Životice: malá vesnice uprostřed Těšínského Slezska. Po Mnichovu zabrána Polskem, po 1. září 1939 se jako dobyté území stává součástí Říše.

Během války zde tudíž panovaly zcela jiné poměry než v protektorátu. Probíhala tu největší germanizační akce v Evropě. Kdo se nepodvolil, byl vysídlen nebo skončil v lágru. Účast na veřejných popravách byla povinná. Stanný soud zasedal téměř nepřetržitě – často přímo v bloku smrti nedalekého koncentračního tábora Auschwitz (Osvětim).
Starosta Životic zaujal jednoznačný postoj: pěstoval vřelé vztahy s nacistickými pohlaváry a s obyvateli obce začal mluvit německy.
V atmosféře všudypřítomného strachu se Životičtí snažili vydržet do konce války.
Nepodařilo se jim to.
V noci ze 4. na 5. srpna 1944 zastřelili partyzáni v místním hostinci tři příslušníky gestapa.
Následovalo tragické ráno 6. srpna, během kterého gestapo zavraždilo šestatřicet mužů ze Životic a okolí. Někteří z nich zemřeli před očima svých blízkých. Jiní opodál, protože je gestapáci nutili běžet. „Zastřelen na útěku“, stálo pak v hlášení.
Podle velitele zásahu Guida Magwitze to měla být „krvavá msta za zavražděné kamarády“. Pojal ji vskutku důkladně, protože odvetné akce pokračovaly až do února 1945. Během nich zemřeli další lidé, desítky jich byly odvlečeny do koncentračních táborů. Vrátili se čtyři. Vzhledem k počtu obyvatel patří Životice k nejpostiženějším obcím na území České republiky.
A přece jejich tragédie upadla v zapomnění.
Karin Lednická ten příběh znovu přivádí k životu. Kombinuje přepis vyprávění pamětníků a dokumentární část, při níž čerpá z pečlivých rešerší. Text doprovází bohatá obrazová příloha, která podtrhuje autentičnost zaznamenaného.

Genres: History, Czech Literature, Nonfiction, Audiobook, War, Historical

248 pages, Hardcover

Published March 24, 2022

Reviews

[Adri Dosi · Rating 5 out of 5]

K Životicím asi nemohu být objektivní, a to z mnoha důvodů. Už jen proto, že jsem z Podlesí a Životice vlastně navazují. Kniha je napsána zajímavou formou, která se mně osobně velmi dobře četla. Ono... je to něco jiného, když to čte člověk, který není odtud.. dle mého .. Já znám ony lokality... i když i to je možná pro někoho matoucí, protože v reálu to není zase tak jednoduché.... Tři hospody od Mokroszů... pak lokalit, kde se říká u Pawlase je taky několik. Jednou je mimo jiné další hospoda, která stála v Horní Suché, kousek od Kožušníkových atd.
Pak je to pro mě těžké i proto, že ta jména mi nejsou cizí a dokonce potomky těch lidí znám. Ta jména ve městě stále figurují. A jde o jejich rodinné členy. S někým jsem dokonce chodila i do školy. Jenže možná i právě proto, to má větší hloubku.
Taky se mi vyjevují určité věci, které se od nepaměti říkali a existovala jistá nevraživost vůči lidem, aniž by se vlastně vědělo proč.. no pro něco, co se stalo jejich předkům.
Také si moc dobře pamatuji, jak nás nahnali do čerstvě otevřeného památníku a pak nás tam chodili děsit minimálně jednou do roka každý rok.. to, že nám bylo šest a prd jsme tomu rozumněli, to byl detail. Já z toho měla tedy trauma a od té doby mi trvalo hooodně dlouho, než jsem o druhé světové chtěla vědět něco více. I tak si ale pamatuji na onu dobu té propagandy, kterou tam do nás hustili a také si dodnes pamatuji, že v Životicích zůstalla ten postesk nespravedlnosti, že se na ně zapomnělo, zatímco o Lidicích a Ležácích se mluvilo nahlas a psalo se v učebnicích.
Lednické se to povedlo. Konečně o Životicích bude povědomí. Stalo se to skoro ve chvíli, když se na věc skoro zapomnělo. Všeobecně, historie Životic je velmi hluboká a nesouvisí pouze s Larischem a havířinou... jezdíval tudy na Piastovský hrad i Karel IV.
Co mi na knize vadilo? No mohla tam být mapa Životic a oné oblasti jdoucí přes Bludovický kopec do Dolních Bludovic a i Horní Suché. Taková mapka jaká je v Šikmém kostelu, ta by se hodila i tady. Mohly tam být domky, hospody, kostel a ona místa zaznačena. Druhou věcí.. i ldyž se to snažila ukočírovat a brzdila se, aby neodběhla od tématu.. občas stejně utíkala a to mohlo lidi mást. Nicméně píše skvěle. Bylo to čtivé, hluboké a i když v reálu nešlo o román, tak mě to bavilo. Za sebe jen doporučuji.

[jaroiva · Rating 3 out of 5]

Pokud jde o obsah knihy, dala bych plný počet bez váháhí. Vůbec mi nedělalo dobře číst o takových věcech, stahuje se mi žaludek.
Ale moc mi nevyhovuje forma - pro mě trochu chaotické střídání vyprávění a dokumentů a vysvětlivek.
Když srovnám se Šikmým kostelem, vychází mi kostel jasně lepší.
Nicméně musím jednoznačně ocenit a poděkovat za tuto "zprávu", která by neměla být zapomenuta.
Proto musím doporučit i tuto knihu.

[Zuzulivres · Rating 3 out of 5]

3.5
Nepochybne dolezita kniha o udalostiach, ktore treba neustale pripominat a nekreslit ich cierno-bielo, no nesadla mi prilis forma akou je napisana (beletria vs reportaz), napriek tomu odporucam kazdemu, koho zaujima tema zabudnutych tragedii.

[Katka Neumannová · Rating 4 out of 5]

až z toho běhá mráz po zádech.
kniha je to vcelku krátká, ale nedá se přečíst jedním dechem. na to je příliš plná skutečně tragických osudů obyvatel Životic a okolních vesnic. jsem vděčná, že dnes čím dál víc autorů věnuje pozornost, energii a čas (po)zapomenutým částem české historie, které ale ovlivnily spoustu jedinců. a to dodnes.

[Zuzka-knižníček · Rating 5 out of 5]

U této knihy je především nutné si před jejím čtením uvědomit, že se nejedná o beletrii, ale o literaturu faktu. Autorka to ale svým čtenářům usnadní alespoň tak, že každá kapitola beletristicky začíná a pak přijdou fakta. S těmito fakty musela být neskutečná práce (a jde to v knize i zcela zřejmé), já si paní Karin Lednickou představuji jak sedí uprostřed velkého pokoje a kolem ní jsou všude papíry - rešerše - mapky, dokumenty, archivy, fotky, atp. a ona vybírá co vše do knihy dá a co bohužel bude muset vynechat. Velmi si cením toho, že autorka s takovou pílí přináší čtenářům ucelené informace o jedné (vlastně nedávné) tragédii ve vesnici Životice v Moravskoslezském kraji. Přála bych takového pracovitého a zaníceného autora každé podobné vesnici, městu, události. Za mě mohu určitě vřele doporučit a snad i poprosit, dejte knížce šanci (ale nezapomeňte si předem ujasnit jaký žánr čtete), děkuji.

[Vít · Rating 4 out of 5]

Nevzpomínám si, že by do nás životickou tragédii na základní škole nějak hustili, pravděpodobně proto, že jsem z jiného konce republiky. Tak nebo tak, výsledkem je, že jsem se něco bližšího dozvěděl až z téhle knihy paní Lednické. A myslím, že mi to z hlavy hned tak nezmizí.
Není to tak "románové" jako Šikmý kostel, mně ale ta dokumentární forma docela seděla. Doporučuji.

[Knihomolský deník · Rating 4 out of 5]

Autorka bezpochyby umí psát. Ale Šikmý kostel mi byl tak nějak zpracováním blíž. Životice byly zajímavé, ale pro mě chvilkami dost náročné na čtení a chybělo mi tam takové to pohlazení, které měl Šikmý kostel.

[Marcela Kleinbitch · Rating 3 out of 5]

Úplně mi nesedla forma (kombinace beletrie a dokumentu), nicméně obsah to vynahradil.

[Marie Šleisová · Rating 4 out of 5]

Už od začátku jsem tušila, že mi nebude při čtení knihy nejlíp. Měla jsem pravdu. Knihu mě donutila přečíst hlavně neznalost věci, protože o Životicích jsem nikdy neslyšela. Styl psaní je rozhodně jiný než v Šikmém kostelu, ale na to si po pár stránkách člověk zvykne. Na co si ale nezvykne, jsou ty zvěrstva, která se děly. A v podstatě se teď taky dějí, jen ne u nás. O to víc bysme si měli vážit toho, co máme. Karin Lednická, díky ♥️

[Jakub Karda · Rating 5 out of 5]

Naprosto skvělá kniha. Od stylu až po obsah. Takovéhle nahlédnutí do historie je výborné. Velmi stravitelné, srozumitelné a čtivé.

[Monika Bielová · Rating 5 out of 5]

Za mě dostala Životická tragédie přesně tu formu, kterou potřebovala. Přepis vyprávění pamětníků, dokumentární část a obrazová příloha pro dokreslení. Vše ve vyvážené kombinaci, která tvoří čtivý celek.
Pokud by Lednická napsala o Životicích román, nutně by musela přidat více fikce a domněnek. A mě přijde, že tento příběh je dostatečně silný a mluví sám za sebe i bez příkras.

[Lenka Habrnálová · Rating 4 out of 5]

Jelikož jsem z tohoto rázovitého kraje, tak knihy Karin Lednické mne vždy chytnou trochu i za mé moravskoslezské srdce…
Životice nejsou výjimkou. Ten netradiční formát - kousek jakoby román, kousek fakta, kousek obrazová příloha mi moc vyhovoval. Dokázala jsem knihu přečíst svižně a přitom moc nezabřednout do emocí, protože nějaká románovější forma zejména tragédie rodiny Warcopových by na mě nyní byla prostě příliš.
Je pro mne dost neskutečné, že Karin stále nachází pamětníky tak zásadních událostí, kteří ještě s nikým nemluvili. A díky za to, že jsou zase slyšet.

[Štěpán Vácha · Rating 5 out of 5]

Drsný, ale skvělý. Hrozně se mi líbilo, jak je to psané, hlavně kombinace krátkého příběhu a pak doplňující vysvětlení v každé kapitolce. Takovou knížku by si zasloužila každá podobná tragédie (nejen) z pohraničí.

[Tereza H. · Rating 3 out of 5]

Obsah smutnych 5* (smutnych kvuli tragickym udalostem), forma **. Kvuli usporadani knihy se mi necetlo dobre.

[Dominika · Rating 4 out of 5]

Šikmý kostel se mi líbil víc, tohle byla už trochu víc literatura faktu, než beletrie. Příliš mnoho postav, ale za to autorka úplně nemůže:) Každopádně bylo zajímavé se o události dozvědět, doteď jsem o ní neslyšela.

[Anna · Rating 3 out of 5]

Téma je to moc důležité a událost taky. Je ostuda, že se o ní neučí. Jenže kniha je rozsahem spíše tak na brožuru, což je škoda.

[Evr · Rating 4 out of 5]

Čekala jsem od toho hodně, protože okolo této knihy byl velký bum. Stejně tak jako u knih Šikmý kostel (další knihy od autorky). Moc jsem nevěděla, co od toho očekávat. Myslela jsem, že to bude něco na způsob Ruty Sepetys, prostě román v období nějaké události.

Dlouho jsem se nemohla začíst, nechápala jsem ten styl psaní. Mnoho postav, nevěděla jsem, kdo je kdo. Začalo se mi to líbit až v momentě hlavních událostí, až mi z toho mrazilo.

[Eva Francova · Rating 4 out of 5]

Zapomenutý příběh z období druhé světové války, kdy se v už tak nelehké době, pomstili nacisté kvůli tomu, že partyzáni zabili v místní hospodě tři příslušníky gestapa. Odvetou bylo, že zemřelo 36 lidí ze Životic a to zcela bezdůvodně, krutě a před zraky svých blízkých.


Autorka nám přibližuje tragédii téměř hodinu po hodině. Seznámí nás s jednotlivými rodinami, které v Životicích žily. Celý příběh je zachycen dokumentární formou. Část kapitol pojala autorka románově, díky tomu jsou pro nás postavy bližší a lépe se do nich dokážeme vcítit. Další část jsou fakta s informacemi, jak se co odehrálo. Vše je doplněno fotografiemi rodin, písemnostmi a dalšími materiály.

Celý příběh je neskutečně smutný, drsný a hlavně nepochopitelný, že něčeho takové byli (a bohužel jsou) lidé schopni.

Velice oceňuji, jakou práci si s knihou autorka dala. Než posbírala veškeré dostupné informace, aby z toho mohla vyskládat tento příběh a veškerá fakta, tak jí to muselo zabrat spoustu času. Ale věřím, že to za to stálo a Životice tak zůstanou připomínkou hrůzných činů, kterých se má lidstvo vyvarovat.

Jediné, s čím jsem měla problém, byla jména. Chápu, že nám autorka chtěla přiblížit co nejvíce lidí, abychom to pochopili komplexně, ale měla jsem problém se v nich orientovat. Často jsem se ztrácela v tom, o kom je zrovna řeč.

Ale jinak výborná kniha a pokud se zajímáte o historii, o to, čím si musel český a polský národ v období druhé světové války projít, tak by Vás tento příběh rozhodně neměl minout.

[Tomas Galia · Rating 4 out of 5]

Podobně jako u Šikmého kostela si říkám, jak byl život ještě o několik málo generací zpět obtížný až krutý a to nejen na Těšínském Slezsku. Pro nás, žijící v relativně bezpečném a předvídatelném svetě nepředstavitelné. Myslím si, že přesně toto by mělo patřit k doporučené literatuře středních škol. Krom jiného si alespoň jako společnost uvědomíme, jaké máme vlastně na "současnost" štěstí.

[terezzzza · Rating 5 out of 5]

Oproti ostatním čtenářům mi forma maximálně vyhovovala, možná proto, že jsem ke knize nepřistupovala jako k beletrii doplněné o fakta, ale naopak. Pro mě je to literatura faktu, vkusně doplněná o beletristické části, které daly některým postavám a především oné události hloubku.

[Marek · Rating 5 out of 5]

Očekával jsem, že v tomto roce vyjde kniha ŠIKMÝ KOSTEL, třetí díl, ale místo toho vyšla kniha ŽIVOTICE: OBRAZ (PO)ZAPOMENUTÉ TRAGÉDIE, což bylo pro mě překvapení. Je dobře, že se Karin Lednická rozhodla napsat tuto knihu a popsat události, které se v minulosti odehrály v Životicích a jeho okolí. Myslím si, že hodně čtenářů z různých koutů ČR o této tragédii nikdy neslyšelo a díky této knize se o ní mohou dozvědět.

Autorka kombinuje přepis vyprávění pamětníků a dokumentární část. Kniha je čtivá a propracovaná. O život přišlo hodně nevinných lidí, což je otřesné! Proč došlo k této tragédii? Kdo za tuto tragédii nese vinu? Co této tragédii předcházelo? To se už dočtete v této knize a mnohem více informací.

V knize se nachází také fotografie, různé dokumenty, poznámky pod čarou, články z novin. Kniha obsahuje PROLOG a DOSLOV.

Kniha je pěkně graficky zpracována, je precizně zkontrolovaný pravopis. Líbí se mi ořízka knihy, která je červené barvy.

Znám Památník životické tragédie. Několikrát jsem kolem něj projížděl autem, anebo na kole, ale ještě jsem v něm nebyl. Časem bych se chtěl do něj podívat. V minulosti tento památník navštívil táta. Můj děda mi vypravoval příběhy z 2. světové války a taktéž znal dobře tuto oblast, poněvadž bydlel ve Stonavě, což je blízko Životic.

Je docela smutné, že v mých hodinách dějepisu na ZŠ a SŠ nepadla ani jednou zmínka o životické tragédii, a přitom Životice jsou nedaleko od mého obydlí. Památník jsme nenavštívili se školou.

Autorka si vybrala zajímavý námět ke zpracování, opětovně strávila dlouhý čas poslechem příběhů lidí, kteří měli co říci k tomuto obrovskému neštěstí, které se odehrálo v Životicích, navštívila různé instituce a sbírala materiály a na základě toho napsala tuto knihu.

Citát z knihy:

Za všechny ty hrůzy nemůže válka, ale lidi, kteří ji vyvolali.

[katasokolov · Rating 4 out of 5]

Kniha připomínající tragédii jedné české vesnice za druhé světové války. Všichni jsme již slyšeli o Lidicích a Ležácích. Učí se o tom ve škole, probíhají každoroční osvěty, píšou se knihy a točí filmy….. o Životicích jsem ale prvně slyšela až nyní s ohledem na propíranou knihu Karin Lednické. Je smutné, že některým historickým událostem se dostává velkého mediálního prostoru a některým naopak skoro žádného.
Kniha je sepsána velmi zajímavým a čtivým stylem. Krátké příběhové pasáže, které jsou zrekonstruovány dle vyprávění přeživších, střídají části dokumentárního charakteru, kde nám autorka vysvětluje hrozivé události blíže. Kniha je taktéž doplněna o bohaté obrazové přílohy, které nám skýtají pohled jak na tváře, tak na tehdejší dokumenty dotýkající se osudových událostí vedoucích ke katastrofě.
Knihu bych doporučila zejména do škol, kde by se mohla stát jakýmsi odrazovým můstkem pro žáky v pochopení života za protektorátu.
Historie této malé vísky je velice zajímavá - nejprve se stává polským územím a následně je v rámci Těšínska připojena k Říši. Novinkou pro mě byla taktéž možnost, pro obyvatele této oblasti, přihlásit se k německé národnosti. Postava starosty Životic byla zase připomínkou, že někteří lidé se umí přizpůsobit každé době a režimu a vytěžit z toho co nejvíce. Osobní rovina, která se promítla i do perzekucí místního obyvatelstva, byla za mě v rámci čtení naprosto nejhorší -) zahrávat si s životy lidí, kvůli vlastnímu obohacení či odvetným činům vůči jednotlivcům, je vážně silná káva. Neméně hrůzným se následně stalo i chování lidí po válce, kdy k sobě navzájem mnohdy pěstovali ještě větší zlovůli než k okupačním složkám.

[Jana P. · Rating 4 out of 5]

Tohle byla síla! Přiznám se, že o tragédii v Životicích jsem před touto knihou vůbec nevěděla. A tak možná o to víc mne tento příběh připadal tak silný, protože jsem přesně nevěděla, co čekat.
Autorka tu stojí na pomezí více žánrů - na jedné straně tu je zbeletrizovaný příběh postav, kterých se životické události dotkly. To se tu pak střídá s dokumentárně-reportážními kapitolami, které na události nahlížejí trochu více s odstupem. Dohromady to ale dává jeden velký obraz malé obce, která si ale prošla těžkými zkouškami.
Toto je pro mne případ, kdy bych si přála mít tu možnost hodnotit i půlhvězdami. Dávám knize 4,5 hvězdy - trochu bylo pro mne rušivé množství postav, které se mi pletly mezi sebou. Možná mi nepomohlo to, že jsem knihu poslouchala. Ale ono to nebylo ani v té tištěné knize, když jsem ji držela v ruce. Jinak ale musím říct, že kniha byla pro mne silným zážitkem o lidech, jejichž osud by neměl být zapomenut. A je dobře, že se autorka této kapitole našich dějin rozhodla věnovat.
Za sebe určitě moc doporučuji.

[Hana Moualla · Rating 4 out of 5]

Dávám 4 hvězdičky. Šikmý kostel se četl lépe, po dočtení knihy Životice cítím hluboký mnoho emocí, smutek a když se dívám do tváří lidí spjatých s onou tragédií, je to jako bych porušovala jejich soukromí. Oceňuji, kolik toho musela autorka nastudovat, projít, kroniky, kolik rozhovorů musela udělat. Čtenář by možná neměl čekat beletrii, ale jít do toho s tím, že bude zahrnut jmény, daty a souvislostmi, na které možná není připraven. Autorka potvrzuje, že je to hra osudu, že někdy někdo je na určitém místě (jako ten chlapec, co šel na borůvky nebo jiný, co šel seřídit mlat). Stejně tak rozkrývá podstatu zla mezi lidmi - chamtivost, pýcha, krutost, pomstychtivost. I prosté štěstí, které žila Marie Warcopová, může druhé iritovat a sáhnou až na dno své bytosti. Osobně jsem proti výstavbě komunikace v místě památníku. Jistě by šlo lépe zachovat pietní ráz a dopřát tak obětem masakru klid alespoň po nedobrovolné smrti. Více se dozvíte zde: https://www.zivoticesobe.cz/rychlostn...

[Darek · Rating 3 out of 5]

O Životicích jsem slýchával od malička. Vyprávěli mi o nich prarodiče, kteří měli stejně příjmení jako mnoho obyvatel Zivotic. Už tehdy jsem si s hrůzou uvědomoval, že většina obětí toho masakru se jmenuje stejně jako mí spolužáci že školních lavic.
Pak jsem tisickrát projížděl Životicemi na kole cestou na přehradu, na základní škole jsem tam chodil na exkurze a pokládat věnce během připomínek, během studia jsem tam byl na praxi w muzeu. Za knížku Lednické jsem nesmírně vděčný - díky ní se o této události dozví mnoho nových lidí, místní si zase doplní pár střípků skládačky. Mně osobně to úžasně doplnilo smutná vyprávění mé babičky Pawlasové.
Po literární stránce je to ale zklamání. O tragických událostech by se asi mělo psát bez příkras a stylistických pentliček, kniha o Životicích je ale dva kroky od muzejní brožury. A to je hrozná škoda.
Pět za obsah, dvě za styl. Trochu promarněná, a bohužel asi i poslední příležitost.

[Tereza Malá · Rating 5 out of 5]

Karin Lednická je obrovské jméno v rámci české scény a já jsem ráda, že jsem se k její tvorbě konečně dostala. V rámci Velkého knižního čtvrtku vyšly Životice, pro které jsem hned utíkala. Kniha má neobyčejné zpracování, které mě zaujalo na první pohled. Nádherná červená ořízka a pevná vazba jsou krásné plus. Stejně, jako fotografická příloha, která pomáhá dokreslovat příběh. Velmi se mi líbily beletrizované části, které vždy pomáhaly čtenáři přizpůsobit tehdejší dění a byly velmi rychle čtivé, i když bolestné. Nakonec jsem hodnotila 4,5 hvězdičky proto, že chvilku mi dělalo problém si zvyknout na tu informativní historickou část, jakým stylem byla do knihy řazená. Každopádně tohle je jedno z děl, které by si mohl přečíst naprosto každý. Narovinu přiznávám, že tato tragédie mě předtím zcela minula :(.

[Darja · Rating 5 out of 5]

Lidi, já to málem nedala! Já, která miluju krváky a knížky s osvětimskou tématikou! Ale jako fakt, události ze 6. srpna 1944 jsem si musela dávkovat, jinak bych to snad nevydýchala!

Na začátku knihy jsem si říkala, že by se mi hodilo románové zpracování, kdy bych si mohla jednotlivé aktéry spojit s nějakým bližším popisem, příběhem, dost jsem se ztrácela a kolikrát jsem musela listovat zpět, kde jsem některé jméno četla poprvé, v jaké souvislosti. Ale jak jsem se propracovala k tomu hlavnímu, totiž k srpnu, byla jsem opravdu ráda, že to není román. Nedal by tomu tu hloubku. Takhle to bylo tak drsné, tak brutální, tak realistické, že žádný román by to nevystihl.

A malá poznámka na konec. Magwitz nemagwitz, pro mě největším parchantem je a bude Sattler.

[Michaela Trli · Rating 4 out of 5]

Zde jde opravdu hodně o historickou práci a dokumentaristiku kombinovanou s vyprávěním přeživších. Je to právě styl, za který dávám o hvězdičku méně. Karin Lednická odvedla skvělou práci, souhlasím, že zvýšit povědomí je potřeba a je vlastně fajn nápad jít cestou poměrně přístupnou běžnému čtenáři, ale nevykládat smyšlený příběh. O Životicích jsem nevěděla vůbec nic, ale minimálně to působí, že autorka provedla opravdu důkladné rešerše a práce na knize byla opravdu kvalitní. Zároveň je ale kniha dobře čtivá, vypravování konkrétních lidí dobře odlehčuje čistě dokumentaristickou rovinu, daří se budovat napětí - ačkoli člověk ví, jak to dopadne 😔
Osobně mi ale tenhle styl až tak moc nesedl, Šikmý kostel pro mě byl "lepší". Plus za mě zbytečně podrobná anotace na knize.

[Daniela Seb · Rating 5 out of 5]

Narodila jsem se koncem padesátých let jen pár kilometrů od Životic, v nedalekých Žermanicích. A až dodnes jsem o tom, co se tehdy skutečně stalo, vlastně nevěděla vůbec nic. Jen to, že se tragédie odehrála právě v tomto regionu, evidentně způsobilo, že se o ní doslova nechtělo nic vědět...

Paní Lednické znovu po zásluze nejen tleskám, ale hluboce se před ní skláním. Poprvé to bylo za Šikmý kostel, díky kterému náhle český národ zjistil, že existovalo a existuje Těšínsko. Nyní za to, že snad český národ zjistí, že nevýslovně a opakovaně trpěli i lidé, žijící na okraji naší země, nejvíce vzdálení od jejího centra, s nimiž doboví politici vždycky hráli své strategické hry...

Paní Lednická, děkuji a těším se na další vaše knihy.

[Jiri Eischmann · Rating 4 out of 5]

Abych se přiznal, čekal jsem něco na způsob Šikmého kostela: smyšlený příběh zasazený do skutečných událostí a reálií. Nicméně Životice jsou jiné. Je to taková kombinace vyprávění a dokumentu. Faktografické pasáže se střídají s fiktivními vyprávěními, které mají přiblížit událost očima účastníků. Jsou ale příliš krátké na to, aby se dostatečně rozvinuly. Obsah je jistě zajímavý, forma mi úplně nesedla. Hodnotím 3,5*. Tady se přikláním k 4* za množství energie a času, které autorka musela očividně do sbírání informací dát.