What do you think?
Rate this book
Stunden aus Blei
Peking ist der Sehnsuchtsort für eine Gruppe von Europäern, die nach China kommen, um sich zu finden und ihr Leben in neue Bahnen zu lenken. Doch den Möglichkeiten zur eigenen Entfaltung sind in dem kommunistischen Land starre Grenzen gesetzt. Die Begegnung mit chinesischen Dissidenten stellen ihre Wertvorstellungen auf die Probe, und sie alle geraten an einen dramatischen Wendepunkt in ihren Leben. Den Mittelpunkt dieser Gruppe bildet eine tschechische Schriftstellerin, die sich voller Überzeugung für demokratische Werte einsetzt und zum moralischen Leitstern für eine chinesische Studentin wird. Die gemeinsame Lektüre philosophischer Texte animiert die junge Frau schließlich zum politischen Widerstand – mit fatalen Folgen.
876 pages, Hardcover
First published May 1, 2018
57 people are currently reading
767 people want to read
About the author
Radka Denemarková
34 books82 followersRadka Denemarková vystudovala germanistiku a bohemistiku na FF UK, 1997 získala doktorát. Pracovala v Ústavu pro českou literaturu AV ČR, též jako dramaturgyně v Divadle Na zábradlí. Od roku 2004 na volné noze. Publikovala monografii Evalda Schorma Sám sobě nepřítelem (1998), redigovala sborník Zlatá šedesátá (2000), je autorkou studie Ohlédnutí za Milenou Honzíkovou (in: Dopis zmizelému, 2003). V roce 2005 vyšla její prozaická prvotina A já pořád kdo to tluče, o rok později román Peníze od Hitlera (Magnesia Litera za nejlepší prózu roku). Polské vydání bylo nominováno na cenu Angelus (2009), za německé obdržela Usedomskou literární cenu (2011, laudatio Hellmuth Karasek) a Cenu Georga Dehia (2012, laudatio Andreas Kossert). Románová monografie Smrt, nebudeš se báti aneb Příběh Petra Lébla (2008) byla oceněna Magnesií Literou za nejlepší publicistickou knihu roku. V roce 2010 uvedlo Divadlo Na zábradlí její divadelní hru Spací vady (knižně 2012). Za překlad knihy Rozhoupaný dech (2010) od Herty Müllerové, nositelky Nobelovy ceny, získala Magnesii Literu za překlad roku. Dvojromán Kobold (2011) byl nominován na Cenu Josefa Škvoreckého. Její texty byly přeloženy do 17 jazyků. Žije v Praze s dcerou Ester a synem Janem.
Ratings & Reviews
Friends & Following
Create a free account to discover what your friends think of this book!
Community Reviews
Displaying 1 - 30 of 40 reviews
May 6, 2019
O-můj-bože. Tohle ve mně bude doznívat ještě dlouho. Rozhodně jedna z nejlepších knih, co jsem kdy četla.
Recenze na blogu: http://be-at-peace-not-in-pieces.blog...
Recenze na blogu: http://be-at-peace-not-in-pieces.blog...
February 20, 2020
To je ale otravná kniha! „Slova, slova, slova!“ chce se křičet nejdřív u prologu, potom i dalších několik set stran. Denemarková ve své knize k jednomu stolu přivádí Havla, Kunderu, Němcovou, Marxe, Kanta, Nietzscheho, Schopenhauera, Hitlera, Arendtovou a samozřejmě Shakespeara, bez lebky v ruce se obejde málokteré dramatické dílo západní kultury. Konfucia, Li Pa, Buddhu. Svolává zástupce kulturních elit aby z nich eklekticky vykonstruovala černobílý svět duality dobra a zla, ve kterém jedině politicky angažovaní spisovatelé stojí na správné straně.
„Napsat knihu znamená rozluštit kód samoty slov. Podrobit slova zkoušce pod detektorem lži. Lžou úporně, lžou ráda. Pravda je nahé tělo zalité do betonu na obřím náměstí uprostřed třeskuté zimy. Psaní je těžiště života.“ (368)
Hodiny z olova jsou kromě jiného oslavou kultu intelektuálnů a spisovatelů, z konstrukce vět čiší nekritická láska k vlastnímu textu. Obrazná vyjádření se kupí jedno na druhé, jenže jen málokdy přesáhnou hranici zjevného, jen zřídka posunou, posílí nebo prohloubí význam původních slov. Problematika označujícího a označovaného je v románu živá i s ohledem na čínštinu a písmo, snaha převést tenhle strukturalistický rébus do češtiny ale selhává na povrchnosti. Číst Hodiny z olova je jako kopat hrob ve zmrzlé zemi - strašlivě se nadřete, je z toho spousta bordelu okolo, stejně už víte, jak to dopadlo a je vám z toho smutno, a navzdory veškerému úsilí nakonec jen škrábete rýčem po povrchu a nic z toho.
Autorka kritizuje řadu neduhů české, čínské, evropské, západní, ale i obecně lidské společnosti. Kromě úvahových pasáží jí k tomu slouží také schematicky vystavěné postavy - ty v Hodinách nevystupují pod běžnými jmény, ale odkazuje se k nim ve smyslu moderních archetypů - Programátor, Americká studentka, Diplomat. Práce, kterou člověk vykonává, ho definuje jako osobnost a předurčuje jeho osud - Programátor tak nakonec sleduje předdefinované vzorce chování a myšlení, které do něj vepsal už jeho otec, Diplomat je posledním, kdo se naoko snaží hledat funkční kompromisy tam, kde nejsou, a kdo dokáže obratně střídat masky podle aktuální situace. Jinou skupinu tvoří postavy, které nenesou označení povolání, ale je za nimi vidět neprofesionální rozměr lidské existence - Přítel a Čínská dívka jsou na rozdíl od Malíře nebo Zlatokopa ušetření absolutní schematičnosti a je jim dána výsada jednat morálně nebo dokonce překvapivě.
Samostatnou kategorií je pak Spisovatelka, uvědomělá bojovnice za pravdu, dobro, svobodu, spravedlnost, zároveň vrba a psychoterapeut, postava, která vidí vše jasně a je vždy připravena poskytnout ryzí a nezkalený náhled na jakokoli situaci jakožto nositelka mravnosti a ztělesnění umlčovaného svědomí. Ze světa, který ji obklopuje, si programově vybírá jen to špatné a nízké (chlápci v hospodách, i bába za přepážkou na nádraží musí být nutně nerudná a hloupá, všichni Češi milují knedlíky a sní o svíčkové, jedno klišé za druhým), aby na pozadí okolní malosti vynikla velikost její duše. Ostatní arogantně označuje za věšáky na šaty zbytečně pojídající potravu (551). Zapomíná však na to, že velikým se člověk nestane tak, že zašlápne ostatní a vyleze výš po jejich zádech.
Jediné dvě postavy, které mají „občanská“ jména, jsou David a Olivie, symbolické aktualizace Adama a Evy. David jako nositel židovské hvězdy, osvoboditel, tvar dokonalého těla osvobozený z kusu šutru, aby mohl po další staletí fascinovat lidstvo, malý člověk, který se nebál velkých výzev. Jeho družkou je Olivie, ratolest symbolizující mír, který ovšem v prostředí výfukových plynů kapitalistického komunismu uvadá a chřadne. Navzdory tomu, jaký význam Spisovatelka přikládá zápasu a jak důležité je podle ní nevzdat se tváří v tvář démonům zkažené společnosti, jedinou nadějí na přežití je pro biblickou dvojici útěk a život v exilu. V hluboce zlém prostředí nemůže dospět výsostně dobrá osobnost. Dělení světa na dobro a zlo je tak ostré, až je z toho člověku trapně.
Hodiny z olova dočítám ve chvíli, kdy veřejnoprávní televize informuje: Stanislav Křeček se v poledne oficiálně stal ombudsmanem – v Poslanecké sněmovně složil slib do rukou místopředsedy Tomia Okamury.
Čínskou Dívkou Spisovatelka nejdříve pohrdala (dle svých slov ji „podcenila“; alibismus ve slovech), ale spletla se. Obyčejnými lidmi, zejména těmi v Čechách, pohrdá také a snad se opět plete. Když šel Křeček poprvé ombudsmanovat do své nové práce, protestující se posadili na schody a bránili mu ve vstupu do budovy. Protest trval déle než deset vteřin.
„Napsat knihu znamená rozluštit kód samoty slov. Podrobit slova zkoušce pod detektorem lži. Lžou úporně, lžou ráda. Pravda je nahé tělo zalité do betonu na obřím náměstí uprostřed třeskuté zimy. Psaní je těžiště života.“ (368)
Hodiny z olova jsou kromě jiného oslavou kultu intelektuálnů a spisovatelů, z konstrukce vět čiší nekritická láska k vlastnímu textu. Obrazná vyjádření se kupí jedno na druhé, jenže jen málokdy přesáhnou hranici zjevného, jen zřídka posunou, posílí nebo prohloubí význam původních slov. Problematika označujícího a označovaného je v románu živá i s ohledem na čínštinu a písmo, snaha převést tenhle strukturalistický rébus do češtiny ale selhává na povrchnosti. Číst Hodiny z olova je jako kopat hrob ve zmrzlé zemi - strašlivě se nadřete, je z toho spousta bordelu okolo, stejně už víte, jak to dopadlo a je vám z toho smutno, a navzdory veškerému úsilí nakonec jen škrábete rýčem po povrchu a nic z toho.
Autorka kritizuje řadu neduhů české, čínské, evropské, západní, ale i obecně lidské společnosti. Kromě úvahových pasáží jí k tomu slouží také schematicky vystavěné postavy - ty v Hodinách nevystupují pod běžnými jmény, ale odkazuje se k nim ve smyslu moderních archetypů - Programátor, Americká studentka, Diplomat. Práce, kterou člověk vykonává, ho definuje jako osobnost a předurčuje jeho osud - Programátor tak nakonec sleduje předdefinované vzorce chování a myšlení, které do něj vepsal už jeho otec, Diplomat je posledním, kdo se naoko snaží hledat funkční kompromisy tam, kde nejsou, a kdo dokáže obratně střídat masky podle aktuální situace. Jinou skupinu tvoří postavy, které nenesou označení povolání, ale je za nimi vidět neprofesionální rozměr lidské existence - Přítel a Čínská dívka jsou na rozdíl od Malíře nebo Zlatokopa ušetření absolutní schematičnosti a je jim dána výsada jednat morálně nebo dokonce překvapivě.
Samostatnou kategorií je pak Spisovatelka, uvědomělá bojovnice za pravdu, dobro, svobodu, spravedlnost, zároveň vrba a psychoterapeut, postava, která vidí vše jasně a je vždy připravena poskytnout ryzí a nezkalený náhled na jakokoli situaci jakožto nositelka mravnosti a ztělesnění umlčovaného svědomí. Ze světa, který ji obklopuje, si programově vybírá jen to špatné a nízké (chlápci v hospodách, i bába za přepážkou na nádraží musí být nutně nerudná a hloupá, všichni Češi milují knedlíky a sní o svíčkové, jedno klišé za druhým), aby na pozadí okolní malosti vynikla velikost její duše. Ostatní arogantně označuje za věšáky na šaty zbytečně pojídající potravu (551). Zapomíná však na to, že velikým se člověk nestane tak, že zašlápne ostatní a vyleze výš po jejich zádech.
Jediné dvě postavy, které mají „občanská“ jména, jsou David a Olivie, symbolické aktualizace Adama a Evy. David jako nositel židovské hvězdy, osvoboditel, tvar dokonalého těla osvobozený z kusu šutru, aby mohl po další staletí fascinovat lidstvo, malý člověk, který se nebál velkých výzev. Jeho družkou je Olivie, ratolest symbolizující mír, který ovšem v prostředí výfukových plynů kapitalistického komunismu uvadá a chřadne. Navzdory tomu, jaký význam Spisovatelka přikládá zápasu a jak důležité je podle ní nevzdat se tváří v tvář démonům zkažené společnosti, jedinou nadějí na přežití je pro biblickou dvojici útěk a život v exilu. V hluboce zlém prostředí nemůže dospět výsostně dobrá osobnost. Dělení světa na dobro a zlo je tak ostré, až je z toho člověku trapně.
Hodiny z olova dočítám ve chvíli, kdy veřejnoprávní televize informuje: Stanislav Křeček se v poledne oficiálně stal ombudsmanem – v Poslanecké sněmovně složil slib do rukou místopředsedy Tomia Okamury.
Čínskou Dívkou Spisovatelka nejdříve pohrdala (dle svých slov ji „podcenila“; alibismus ve slovech), ale spletla se. Obyčejnými lidmi, zejména těmi v Čechách, pohrdá také a snad se opět plete. Když šel Křeček poprvé ombudsmanovat do své nové práce, protestující se posadili na schody a bránili mu ve vstupu do budovy. Protest trval déle než deset vteřin.
April 19, 2022
Vom Zustand der Welt: eine Desillusionierung
Kurzmeinung: Herausfordernde Lektüre!
Im dem umfangreichen Werk der Autorin wird zuerst die östliche Diktatur China kritisiert und hinterfragt, jedoch nicht, ohne auch einen Blick auf die zahllreichen Errungenschaften und Schönheiten dieses Landes zu werfen, dann aber wird auch die moderne westliche Welt kritisiert, wenngleich zentriert und heruntergebrochen auf die Tschechei:
„Während des offiziellen Besuchs des chinesischen Staatspräsidenten Xi Jinping wird auf der Prager Burg über Fußball und die neuesten Škodamodelle gesprochen. Unerwähnt bleibt aber, dass China ein Auge auf ein großes Projekt mit dem Hersteller der Automarke Škodas geworfen hat, dass es die Schlüsselbereiche der Industrie, die Hütten- und Maschinenbauindustrie, besetzen möchte, dass sich die chinesische Investitionsgruppe gerne Maschinenbauriesen und slowakischen Eisenhüttenwerke einverleiben möchte und dass China immer weitere tschechische Immobilien und Medien aufkauft und seine Anteile in Banken erhöhen möchte.“
Dieser Bandwurmsatz ist einer der wenigen, die man im Werk findet, denn zumeist beschränkt sich die Autorin auf die Aneinanderreihung harter, kurzer aphorismusähnlicher Hauptsätze, die man sofort als Sinnspruch notieren möchte: „Der Feind von Tschechien ist geistlose Gleichgültigkeit“. Erinnert an "Zuerst das Fressen, dann die Moral".
Die Zentralperson „die Schriftstellerin“ ist nicht die Autorin, könnte aber durchaus einige Züge von ihr tragen, denn „die Schriftstellerin“ führt durch das Werk: „In China hatte sie Europa im Kopf. In Europa hat sie China im Kopf.“
Das Werk von Radka Denemarkova ist ziemlich speziell und schwer einzuordnen. Es ist eine Klage, eine Trauerrede, es ist Anklage; es ist Philosophie, insbesondere Vaclav Havel und Konfuzius spielen eine herausgestellte Rolle; es ist ein Theaterstück, oft historischer Abriß und nur in Fragmenten auch ein Roman, dessen Handlung allerdings spärlich ausfällt. Sie steht nicht im Vordergund. Im Vordergrund steht das Denken über die Welt und das Zerschlagen von Illusionen über ihren Zustand. Wiederkehrende Motive durchziehen das Werk, wie zum Beispiel die schwarzen Krähen, das „Buch von Maß und Mitte“, die Gesänge aus dem alten China und natürlich die unzähligen bleiernen Stunden der Menschheit! Surrealistische Figuren wie zum Beispiel ein tausendjähriger, unsterblicher Kater, der sprechen und denken kann und seinerseits die Menschen beurteilt, begleiten und kommentieren die Handlung. Vielleicht ist die Botschaft des Werkes, dass die Tiere die besseren Menschen sind. Wenn das nicht die Botschaft ist, dann ist es die, dass wir uns Illusionen darüber machen, jemals in einer guten, freien Welt leben zu können; und dass wir die Strukturen, die uns gefangenhalten, meistens nicht einmal durchschauen. Der Roman spielt in der oberen Gesellschaftsschicht, dort, wo die Menschen die Bodenhaftung verloren haben.
FAZIT: Ein ausuferndes Opus, durchaus geistreich, das tiefe und scharfsichtige Einblicke in mancherlei gesellschaftliche und politische Zusammenhänge gewährt. Es triftet öfters ins Unverständliche, Surreale ab und ist durch seine Länge und seine monotone Schreibweise mit den kurzen Hauptsätzen leider anstrengend. Vielleicht ist dieses Buch eine Art Lebenswerk. Ich möchte nicht behaupten, dass ich dieses Werk - man kann es nicht anders bezeichnen denn als Werk, alles andere wäre unangemessen - in seiner Vielschichtigkeit und Tiefe ganz und gar verstanden habe.
Kategorie: Fragementarischer Roman. Belletristik.
Verlag: Hoffmann & Campe, 2022
Kurzmeinung: Herausfordernde Lektüre!
Im dem umfangreichen Werk der Autorin wird zuerst die östliche Diktatur China kritisiert und hinterfragt, jedoch nicht, ohne auch einen Blick auf die zahllreichen Errungenschaften und Schönheiten dieses Landes zu werfen, dann aber wird auch die moderne westliche Welt kritisiert, wenngleich zentriert und heruntergebrochen auf die Tschechei:
„Während des offiziellen Besuchs des chinesischen Staatspräsidenten Xi Jinping wird auf der Prager Burg über Fußball und die neuesten Škodamodelle gesprochen. Unerwähnt bleibt aber, dass China ein Auge auf ein großes Projekt mit dem Hersteller der Automarke Škodas geworfen hat, dass es die Schlüsselbereiche der Industrie, die Hütten- und Maschinenbauindustrie, besetzen möchte, dass sich die chinesische Investitionsgruppe gerne Maschinenbauriesen und slowakischen Eisenhüttenwerke einverleiben möchte und dass China immer weitere tschechische Immobilien und Medien aufkauft und seine Anteile in Banken erhöhen möchte.“
Dieser Bandwurmsatz ist einer der wenigen, die man im Werk findet, denn zumeist beschränkt sich die Autorin auf die Aneinanderreihung harter, kurzer aphorismusähnlicher Hauptsätze, die man sofort als Sinnspruch notieren möchte: „Der Feind von Tschechien ist geistlose Gleichgültigkeit“. Erinnert an "Zuerst das Fressen, dann die Moral".
Die Zentralperson „die Schriftstellerin“ ist nicht die Autorin, könnte aber durchaus einige Züge von ihr tragen, denn „die Schriftstellerin“ führt durch das Werk: „In China hatte sie Europa im Kopf. In Europa hat sie China im Kopf.“
Das Werk von Radka Denemarkova ist ziemlich speziell und schwer einzuordnen. Es ist eine Klage, eine Trauerrede, es ist Anklage; es ist Philosophie, insbesondere Vaclav Havel und Konfuzius spielen eine herausgestellte Rolle; es ist ein Theaterstück, oft historischer Abriß und nur in Fragmenten auch ein Roman, dessen Handlung allerdings spärlich ausfällt. Sie steht nicht im Vordergund. Im Vordergrund steht das Denken über die Welt und das Zerschlagen von Illusionen über ihren Zustand. Wiederkehrende Motive durchziehen das Werk, wie zum Beispiel die schwarzen Krähen, das „Buch von Maß und Mitte“, die Gesänge aus dem alten China und natürlich die unzähligen bleiernen Stunden der Menschheit! Surrealistische Figuren wie zum Beispiel ein tausendjähriger, unsterblicher Kater, der sprechen und denken kann und seinerseits die Menschen beurteilt, begleiten und kommentieren die Handlung. Vielleicht ist die Botschaft des Werkes, dass die Tiere die besseren Menschen sind. Wenn das nicht die Botschaft ist, dann ist es die, dass wir uns Illusionen darüber machen, jemals in einer guten, freien Welt leben zu können; und dass wir die Strukturen, die uns gefangenhalten, meistens nicht einmal durchschauen. Der Roman spielt in der oberen Gesellschaftsschicht, dort, wo die Menschen die Bodenhaftung verloren haben.
FAZIT: Ein ausuferndes Opus, durchaus geistreich, das tiefe und scharfsichtige Einblicke in mancherlei gesellschaftliche und politische Zusammenhänge gewährt. Es triftet öfters ins Unverständliche, Surreale ab und ist durch seine Länge und seine monotone Schreibweise mit den kurzen Hauptsätzen leider anstrengend. Vielleicht ist dieses Buch eine Art Lebenswerk. Ich möchte nicht behaupten, dass ich dieses Werk - man kann es nicht anders bezeichnen denn als Werk, alles andere wäre unangemessen - in seiner Vielschichtigkeit und Tiefe ganz und gar verstanden habe.
Kategorie: Fragementarischer Roman. Belletristik.
Verlag: Hoffmann & Campe, 2022
November 26, 2019
První, co si u této knihy všimnete je jednak to, že jde o pořádnou bichli a druhak je to vymazlené zpracování od Lucie Zajíčkové (nyní Kaňové). Jak na obálce, tak i přímo v knize najdeme čínskou kaligrafii protože většina děje knihy se odehrává v Číně. Možná i skvělé grafické zpracování mělo vliv na to, že kniha byla oceněna literární cenou Magnesia Litera.
— Hodiny z olova nejsou románem pro každého čtenáře. Jednak autorka je velice kritická nejen k současnému čínskému režimu ale také je dosti kritická k zemanovsko – babišovské neonormalizaci, obyčejnému čecháčkovství a nástupu různých druhů populistů a rasistů. každému asi také nebude vyhovovat, že román nemá klasický lineární příběh ale je spíše takovou postmoderní skládačkou myšlenek, citátů, příhod a i toho příběhu, který je ale dosti potlačen do pozadí. Styl psaní dost připomíná dobré knihy undergroudových spisovatelů a to jak českých, tak zahraničních. Konkrétně i tím, že většina postav má archetypální jména jako čínská dívka, programátor, spisovatelka nebo diplomat.
— Nicméně pokud vám způsob psaní či uvažování autorky nevadí, pak si můžete román opravdu užít. A to nejen krásný jazyk a poetické obrazy, tak spousty zajímavých myšlenek a postřehů z historie i současnosti Číny i Čech. Motiv straky černé se line celým příběhem jako červená hedvábná niť a autorka hodně řeší nejen motiv viny a trestu ale i motiv konformistu a kolaborace. Román má prostě mnoho vrstev vyprávění a je velmi pestrý.
— Takže vám na závěr neřeknu, zda knihu koupit nebo nekoupit protože to záleží nejen na tom, jaký jste čtenář ale částečně i na vašich politických názorech.
— Hodiny z olova nejsou románem pro každého čtenáře. Jednak autorka je velice kritická nejen k současnému čínskému režimu ale také je dosti kritická k zemanovsko – babišovské neonormalizaci, obyčejnému čecháčkovství a nástupu různých druhů populistů a rasistů. každému asi také nebude vyhovovat, že román nemá klasický lineární příběh ale je spíše takovou postmoderní skládačkou myšlenek, citátů, příhod a i toho příběhu, který je ale dosti potlačen do pozadí. Styl psaní dost připomíná dobré knihy undergroudových spisovatelů a to jak českých, tak zahraničních. Konkrétně i tím, že většina postav má archetypální jména jako čínská dívka, programátor, spisovatelka nebo diplomat.
— Nicméně pokud vám způsob psaní či uvažování autorky nevadí, pak si můžete román opravdu užít. A to nejen krásný jazyk a poetické obrazy, tak spousty zajímavých myšlenek a postřehů z historie i současnosti Číny i Čech. Motiv straky černé se line celým příběhem jako červená hedvábná niť a autorka hodně řeší nejen motiv viny a trestu ale i motiv konformistu a kolaborace. Román má prostě mnoho vrstev vyprávění a je velmi pestrý.
— Takže vám na závěr neřeknu, zda knihu koupit nebo nekoupit protože to záleží nejen na tom, jaký jste čtenář ale částečně i na vašich politických názorech.
June 13, 2019
Kdyby učebnice dějepisu psala Radka Denemarková, bude to jednoznačně můj nejmilejší předmět. Dostat do pár set stránek historii Číny a ještě jako bonus přihodit Václav Havla, Klause i toho směšného Zemana, ale taky třeba Arvo Pärta. I na mého výtvarně-literárního Jiřího Koláře dojde. Tahle kniha, to je smršť! Díky Radko Denemarková.
"...Čína je hot pot; hrst chilli zostří chuť. V Číně se políbilo to nejhorší z komunismu a to nejhorší z kapitalismu, země hospodářsky vzkvétá. Armáda loajálních tanečníků. Epidemie se šíří světem a láme charaktery a ohýbá páteře. Hodiny ukazují ten čas a ve Městě Pekingu se v jediném bodě a zhuštěném času zkříží vteřina této a Spisovatelčiny země. Mentalita se nezměnila. A není to protimluv. Je to dvojí, proti sobě jdoucí gesto radostného a pragmatického přitakávání..."
"...Čína je hot pot; hrst chilli zostří chuť. V Číně se políbilo to nejhorší z komunismu a to nejhorší z kapitalismu, země hospodářsky vzkvétá. Armáda loajálních tanečníků. Epidemie se šíří světem a láme charaktery a ohýbá páteře. Hodiny ukazují ten čas a ve Městě Pekingu se v jediném bodě a zhuštěném času zkříží vteřina této a Spisovatelčiny země. Mentalita se nezměnila. A není to protimluv. Je to dvojí, proti sobě jdoucí gesto radostného a pragmatického přitakávání..."
March 9, 2022
Na Hodiny z olova jsem slyšel spoustu chvály. Čína mě jistým podivným způsobem fascinuje a tak jsem se opravdu těšil...
...a je to neuvěřitelné spojení až do formálna vysoustružených vět, čínských zajímavostí, ne/skrytých metafor, odkazů literárních i politických, slovních hříček s různou kvalitou (viz třeba kukačka - ku-ku-ku - Ku-klux-klan...), průvodců ve formě dvou koček a různě se prolínajících příběhů.
Proč tedy dávám dvě hvězdičky, když normálně takováto konceptuálně promyšlená díla chválím kudy chodím a vyhledávám? Inu, když dva dělají totéž, není to totéž. A stejnou knihu čte každý trochu jinak. V tomto případě je styl čtenářsky velmi nepřívětivý, nosné příběhy pro mě málo zajímavé a všechno to zajímavé (v mém případě mj. čínská historie a zajímavosti) je skryto pod množstvím proudících slov a myšlenek. Jenže ani to by mě od knihy neodradilo...
Tím hlavním důvodem, proč jsem ve čtení před polovinou knihy už prostě nemohl pokračovat, byl onen nekonečný pesimismus. Vše je špatně. Dělat i nedělat politiku. Starat se o sebe i být aktivistou. Zajímat se i být netečný. Ano, poukazuje se na statečné disidenty, zásadové hrdiny všedního dne i světoznámé angažované autory, ale v tom množství všeho odmítaného i parodovaného ("hamáčkové světa") jako by pro jiskřičku naděje nezbývalo místa. Chápu, rozumím, ale nepotřebuju víc...
...a je to neuvěřitelné spojení až do formálna vysoustružených vět, čínských zajímavostí, ne/skrytých metafor, odkazů literárních i politických, slovních hříček s různou kvalitou (viz třeba kukačka - ku-ku-ku - Ku-klux-klan...), průvodců ve formě dvou koček a různě se prolínajících příběhů.
Proč tedy dávám dvě hvězdičky, když normálně takováto konceptuálně promyšlená díla chválím kudy chodím a vyhledávám? Inu, když dva dělají totéž, není to totéž. A stejnou knihu čte každý trochu jinak. V tomto případě je styl čtenářsky velmi nepřívětivý, nosné příběhy pro mě málo zajímavé a všechno to zajímavé (v mém případě mj. čínská historie a zajímavosti) je skryto pod množstvím proudících slov a myšlenek. Jenže ani to by mě od knihy neodradilo...
Tím hlavním důvodem, proč jsem ve čtení před polovinou knihy už prostě nemohl pokračovat, byl onen nekonečný pesimismus. Vše je špatně. Dělat i nedělat politiku. Starat se o sebe i být aktivistou. Zajímat se i být netečný. Ano, poukazuje se na statečné disidenty, zásadové hrdiny všedního dne i světoznámé angažované autory, ale v tom množství všeho odmítaného i parodovaného ("hamáčkové světa") jako by pro jiskřičku naděje nezbývalo místa. Chápu, rozumím, ale nepotřebuju víc...
June 11, 2019
Velký román o malosti a prospěchářství českého národa a kolektivismu národa čínského.
Hodiny z olova nejsou jenom o propletených a nešťastných příbězích jedinců. Vracíme se v nich mimo jiné i do období normalizace a stáváme se tak svědky nezničitelnosti Číny, kter�� se chybami východního bloku poučila a přesně ví, čeho se vyvarovat..
Román je děsivý, pravdivý, děsivě pravdivý a v tom je jeho krása.
Hodiny z olova nejsou jenom o propletených a nešťastných příbězích jedinců. Vracíme se v nich mimo jiné i do období normalizace a stáváme se tak svědky nezničitelnosti Číny, kter�� se chybami východního bloku poučila a přesně ví, čeho se vyvarovat..
Román je děsivý, pravdivý, děsivě pravdivý a v tom je jeho krása.
February 1, 2026
Jedna z mála knih, co jsem odložil. Otravnej zážitek.
Read
May 7, 2019Kniha těžká jak hodina z olova. 750 stran se pronese a depresivní téma s filozofickými otázkami taky. I když četby nelituju, délka byla vyčerpávají, ale vlastně věřím, že to byl účel. Děj by se dal shrnout do 300 stran, ale cílený pocit by asi nefungoval. Číselně je pro mě velmi těžké hodnotit, pořád to zpracovávám.
Magnesia Litera, Kniha roku 2019 (vyhrála těsně potom, co jsem ji začala číst, na popud rozhovoru v podcastu Liberatura :).
Magnesia Litera, Kniha roku 2019 (vyhrála těsně potom, co jsem ji začala číst, na popud rozhovoru v podcastu Liberatura :).
May 27, 2021
toto boli aj moje hodiny z olova :D
January 19, 2023
Dieser Roman ist mehr. Er ist Zeitzeuge, philosophisches Werk, eine historische Betrachtung, macht Politik und erzählt die vermeintlich fiktive Geschichte einer Schriftstellerin. Auf 866 Seiten werden viele geschichtliche und aktuelle Bezüge zu Politik, Staats-, Wirtschafts- und Gesellschaftsformen (hauptsächlich China und Tschechien) Literatur, Manipulation, Familie und zu Schriften mit einer spannenden Erzählung verwoben. Teilweise sind die Grenzen zwischen Realität und Fiktion fließend, so ist auch im Roman manchmal unklar, was gerade wirklich passiert.
Ein unvergleichliches Werk, komplex und dicht - jede Mühe wert. Ein Epos, der nach 866 Seiten dennoch zu früh zu Ende ist.
Ein unvergleichliches Werk, komplex und dicht - jede Mühe wert. Ein Epos, der nach 866 Seiten dennoch zu früh zu Ende ist.
June 6, 2021
"Státní delegace je předem povinna věřit všemu, co o sobě místní režim tvrdí. Dostanou od Diplomata černé pásky s diamanty na oči a na uši. Zdejší hra na slepou bábu je těší. Mají radost z místní podoby demokracie. Zrovna probíhají demokratické volby do místních výborů.
Pod dohledem komunistické strany.
Ve škole děti přezpívají českou písničku, ukloní se a pozdraví česky. Hamáčkové světa se na děti usmějí; nezajímá je, že slavnostní uvítání dostala škola jako stranický úkol. Děti cvičily píseň i pozdravy do úmoru ve volném čase. Hodiny drilu, do umdlení, hlas se jim chvěl, za trest stály o hladu v dešti. V první řadě stojí v pozoru těla dětí stejného vzrůstu; s nejzářivějším bílým úsměvem, který z tváře nemizí. Jeden hlas jako jeden muž.
Roztomilé děti, řeknou hamáčkové světa.
Specialitou Číňanů je přívětivost. Když diskutují, vyhýbají se jádru problému. Nedostávají se proto do nepříjemných situací. Když spolu diskutují čínský a český prezident, jsou přívětivost sama. Jejich večeře je zábavnou veselicí. Počastují se zpěvem národních písní, které znají ze starých dobrých časů.
Nejhorší na tomto světě nejsou diktátoři. Nejhorší jsou hamáčkové světa, věčné ozvěny bez názoru, opatrní amatéři, kteří se drží při dlouhé zdi a intrikují a manipulují; koho chleba jíš, toho píseň zpívej. Umožňují snadný život chlebodárcům a rychle se učí papouškovat cizí jazyky; znalost cizích jazyků opravdu nemá se vzděláním nic společného.
Delegace hamáčků světa se zajímají o tržní reformy a hospodářský rozvoj. Společnost luxusního spotřebního zboží je fascinuje. Fascinuje je socialistická země obrovských nerovností.
Dávno zapomněli, že cílem komunistické společnosti je proti nerovnostem bojovat.
Dnes nikdo z politiků a diplomatů nezmíní laogai. Protože v tom případě Číňané beze slova uraženě odejdou z místnosti jako jeden muž. A s nimi naděje na milionové investice. Nikdo z evropských diplomatů dnes neztropí scénu kvůli žádnému z vězňů. Co je podivnější: nikdo z obyvatel země neztropí scénu kvůli žádnému z vězňů. Ani po zkušenosti českých zemí, kdy média na Západě okamžitě informovala o každém vězni českého komunismu a západoněmečtí spisovatelé Heinrich Böll a Günther Grass organizovali konkrétní pomoc. Západní česká média dnes neinformují o žádné smrti, o žádném vězni čínského komunismu. Slepota v kostech celé země. Druzí nám pomáhat musejí, my jim ne.
Číňané ztropit scénu dovedou.
Nikdo z politiků a diplomatů dokonce nezmíní ani nutnost dodržovat smlouvy. Nezmíní ochranu vlastnických práv. Nezmíní způsob vlády.
Východoevropští diplomaté říkají, to není naše věc, pssst. Říkají, není slušné urážet hostitele, pssst. Říkají, jsem rád, když chytím hozené laso, pssst, mám černou pásku s diamanty na očích a uších, nezmůžu nic, pssst.
Hamáčkové světa neopustí delegace ani na protest proti smrti spisovatele Liu Xiaoboa, nositele Nobelovy ceny; obchod je obchod. Vysmívají se a ocitují Kafku, kterého nečtou: zlo zná dobro, a dobro nezná zlo. Jedou se do Číny obeznámit se zlem a myslí si, že jsou dobro.
Hra na slepou bábu má přísné podmínky. Brát si servítky. Poklonkovat ekonomice. Zapomínat na porušování lidských práv. Poklekni a dotkni se čelem země.
Číňané si servítky neberou. Neradi ustupují. Když ustoupit musejí, namočí do problému i protihráče. Všichni představitelé Demokratické strany, která vznikla jako opozice vůči komunistické straně, byli odsouzeni k dlouhým letům vězení.
Český politik se rozhodne a s čínským partnerem neformálně pohovoří. Stojí u okna a dívají se na náměstí Nebeského klidu. Český politik si odkašle, pěst před ústy; mluví neslyšně do kornoutu vlastních prstů. Tiše se zeptá na disidentku, kterou drží v domácím vězení a která prý fotografuje stylizované panenky; měla výstavu ve Městě Praze. Trapné je, že si nemůže vzpomenout na její jméno, protože ho ta bláznivá bába ve skutečnosti vůbec nezajímá. Tlumočník tlumočí, zpotí se.
„Myslíte Liu Xia. Manželku Liu Xiaoboa.“ Řekne s ledovým klidem čínský ministr zahraničí.
„Ano.“
„Podíváme se, co se dá dělat.“
Čínský politik se usměje, přívětivě přikývne, poděkuje. Český politik se usměje, přívětivě přikývne, poděkuje. Má to za sebou. Má ze sebe dobrý pocit. Přesune se ke skupině podnikatelů.
Před odletem domů mají členové delegace odevzdat černé pásky s diamanty na oči a uši. Většina si je ponechá jako rekvizitu umění vládnout.
Po návratu řekne český politik na tiskové konferenci novinářům, které to nezajímá, že se chrabrý český lev bil za dodržování lidských práv v Číně."
No, a to je tak všecko, co mi přišlo zajímavé. Stovky přepatetizovaných stran, černobílé charaktery, Češi jsou blbci, jenom Spisovatelka je letadlo. Magnesia Litera udělena asi proto, aby autorka měla z čeho vyplácet odškodné čtenářstvu :)
Pod dohledem komunistické strany.
Ve škole děti přezpívají českou písničku, ukloní se a pozdraví česky. Hamáčkové světa se na děti usmějí; nezajímá je, že slavnostní uvítání dostala škola jako stranický úkol. Děti cvičily píseň i pozdravy do úmoru ve volném čase. Hodiny drilu, do umdlení, hlas se jim chvěl, za trest stály o hladu v dešti. V první řadě stojí v pozoru těla dětí stejného vzrůstu; s nejzářivějším bílým úsměvem, který z tváře nemizí. Jeden hlas jako jeden muž.
Roztomilé děti, řeknou hamáčkové světa.
Specialitou Číňanů je přívětivost. Když diskutují, vyhýbají se jádru problému. Nedostávají se proto do nepříjemných situací. Když spolu diskutují čínský a český prezident, jsou přívětivost sama. Jejich večeře je zábavnou veselicí. Počastují se zpěvem národních písní, které znají ze starých dobrých časů.
Nejhorší na tomto světě nejsou diktátoři. Nejhorší jsou hamáčkové světa, věčné ozvěny bez názoru, opatrní amatéři, kteří se drží při dlouhé zdi a intrikují a manipulují; koho chleba jíš, toho píseň zpívej. Umožňují snadný život chlebodárcům a rychle se učí papouškovat cizí jazyky; znalost cizích jazyků opravdu nemá se vzděláním nic společného.
Delegace hamáčků světa se zajímají o tržní reformy a hospodářský rozvoj. Společnost luxusního spotřebního zboží je fascinuje. Fascinuje je socialistická země obrovských nerovností.
Dávno zapomněli, že cílem komunistické společnosti je proti nerovnostem bojovat.
Dnes nikdo z politiků a diplomatů nezmíní laogai. Protože v tom případě Číňané beze slova uraženě odejdou z místnosti jako jeden muž. A s nimi naděje na milionové investice. Nikdo z evropských diplomatů dnes neztropí scénu kvůli žádnému z vězňů. Co je podivnější: nikdo z obyvatel země neztropí scénu kvůli žádnému z vězňů. Ani po zkušenosti českých zemí, kdy média na Západě okamžitě informovala o každém vězni českého komunismu a západoněmečtí spisovatelé Heinrich Böll a Günther Grass organizovali konkrétní pomoc. Západní česká média dnes neinformují o žádné smrti, o žádném vězni čínského komunismu. Slepota v kostech celé země. Druzí nám pomáhat musejí, my jim ne.
Číňané ztropit scénu dovedou.
Nikdo z politiků a diplomatů dokonce nezmíní ani nutnost dodržovat smlouvy. Nezmíní ochranu vlastnických práv. Nezmíní způsob vlády.
Východoevropští diplomaté říkají, to není naše věc, pssst. Říkají, není slušné urážet hostitele, pssst. Říkají, jsem rád, když chytím hozené laso, pssst, mám černou pásku s diamanty na očích a uších, nezmůžu nic, pssst.
Hamáčkové světa neopustí delegace ani na protest proti smrti spisovatele Liu Xiaoboa, nositele Nobelovy ceny; obchod je obchod. Vysmívají se a ocitují Kafku, kterého nečtou: zlo zná dobro, a dobro nezná zlo. Jedou se do Číny obeznámit se zlem a myslí si, že jsou dobro.
Hra na slepou bábu má přísné podmínky. Brát si servítky. Poklonkovat ekonomice. Zapomínat na porušování lidských práv. Poklekni a dotkni se čelem země.
Číňané si servítky neberou. Neradi ustupují. Když ustoupit musejí, namočí do problému i protihráče. Všichni představitelé Demokratické strany, která vznikla jako opozice vůči komunistické straně, byli odsouzeni k dlouhým letům vězení.
Český politik se rozhodne a s čínským partnerem neformálně pohovoří. Stojí u okna a dívají se na náměstí Nebeského klidu. Český politik si odkašle, pěst před ústy; mluví neslyšně do kornoutu vlastních prstů. Tiše se zeptá na disidentku, kterou drží v domácím vězení a která prý fotografuje stylizované panenky; měla výstavu ve Městě Praze. Trapné je, že si nemůže vzpomenout na její jméno, protože ho ta bláznivá bába ve skutečnosti vůbec nezajímá. Tlumočník tlumočí, zpotí se.
„Myslíte Liu Xia. Manželku Liu Xiaoboa.“ Řekne s ledovým klidem čínský ministr zahraničí.
„Ano.“
„Podíváme se, co se dá dělat.“
Čínský politik se usměje, přívětivě přikývne, poděkuje. Český politik se usměje, přívětivě přikývne, poděkuje. Má to za sebou. Má ze sebe dobrý pocit. Přesune se ke skupině podnikatelů.
Před odletem domů mají členové delegace odevzdat černé pásky s diamanty na oči a uši. Většina si je ponechá jako rekvizitu umění vládnout.
Po návratu řekne český politik na tiskové konferenci novinářům, které to nezajímá, že se chrabrý český lev bil za dodržování lidských práv v Číně."
No, a to je tak všecko, co mi přišlo zajímavé. Stovky přepatetizovaných stran, černobílé charaktery, Češi jsou blbci, jenom Spisovatelka je letadlo. Magnesia Litera udělena asi proto, aby autorka měla z čeho vyplácet odškodné čtenářstvu :)
September 19, 2022
Uz dlouho jsem necetla tak skvele propracovany pribeh, kde se zrcadli krajina, kterou vubec neznam a kterou diky tomu poznavam a zacinam chapat. Jsem nadsena!
February 5, 2023
Nachdem ich fünft Monate mit dem Buch (mal mehr mal weniger) verbracht habe, kann ich nicht genau sagen, um was es sich handelt. Wir haben verschiedene Figuren die mal mehr, mal weniger einen Namen zugewiesen bekommen. Viel ist mit Fremdbezeichnungen gearbeitet. Beispielsweise die Protagonistin ist nur mit "die Schriftstellerin" bezeichnet. An den meisten Stellen funktioniert das ziemlich gut, auch gewinnt der Schreibstil hieran etwas außergewöhnlich ungewöhnliches. Gleichzeitig problematisch: es ist nicht immer klar ob für eine Figur nur diese eine Bezeichnung gilt oder auch andere. damit einher geht ein fehlendes Verständnis davon, wie viele Figuren gerade an der Szene beteiligt sind.
Es treten häufig zu schnelle Szenensprünge auf, ohne das zumindest ein Absatz oder ähnliches eingefügt ist. Als Leserin konnte ich häufig nicht folgen und war verwirrt bei welcher Figur, in welchem Land, bei welcher Problematik wir gerade sind.
In dem Werk wurde sich unglaublich viel vorgenommen, doch in der Umsetzung kommt es seinem Titel leider teilweise etwas zu nahe. Das Werk sehnt sich so sehr nach dem Titel des "Literarischen", dass es sich mit eben solchen Elementen überlädt.
Trotzdem: Ein persönliches Lesehighlight waren die starken Sätze, die an jeder Ecke auf mich gewartet haben. Ein ungewöhnliches Buch mit vielen Interessanten Informationen und vergleichen.
Es treten häufig zu schnelle Szenensprünge auf, ohne das zumindest ein Absatz oder ähnliches eingefügt ist. Als Leserin konnte ich häufig nicht folgen und war verwirrt bei welcher Figur, in welchem Land, bei welcher Problematik wir gerade sind.
In dem Werk wurde sich unglaublich viel vorgenommen, doch in der Umsetzung kommt es seinem Titel leider teilweise etwas zu nahe. Das Werk sehnt sich so sehr nach dem Titel des "Literarischen", dass es sich mit eben solchen Elementen überlädt.
Trotzdem: Ein persönliches Lesehighlight waren die starken Sätze, die an jeder Ecke auf mich gewartet haben. Ein ungewöhnliches Buch mit vielen Interessanten Informationen und vergleichen.
August 18, 2020
Těžký. Rozečetl jsem začátek a měsíc se ke knize nevrátil. Pak mne chytla... ale...
Kniha by si zasloužila více redakční práce, více tlaku na autorku, aby nepsala tak rozvláčně. Možná je to její poznávací znamení, kdo ví. Hodiny byly mou první knihou Radky Denemarkové.
Neustálá intelektuální onanie nad srovnáváním Číny a 68/89/současnosti u nás, jakoby autorka chtěla ukázat, že mimo slovem a písmem vládne i historií a analogiemi. Havel (kterého mám rád) cáká z knihy na každé třetí stránce. Kdyby všechny tyto filozoficko-politické pasáže prošly pořádným zhuštěním, příběh by plynul rychleji, kniha by při čtení fyzicky nebolela.
Příběh jako takový je super. Jen je to jak ta svíčková se šesti. Spousta nevýživné mouky - v omáčce, v knedlích - a výživné bílkoviny jen tak poskrovnu v plátku masa.
Kniha by si zasloužila více redakční práce, více tlaku na autorku, aby nepsala tak rozvláčně. Možná je to její poznávací znamení, kdo ví. Hodiny byly mou první knihou Radky Denemarkové.
Neustálá intelektuální onanie nad srovnáváním Číny a 68/89/současnosti u nás, jakoby autorka chtěla ukázat, že mimo slovem a písmem vládne i historií a analogiemi. Havel (kterého mám rád) cáká z knihy na každé třetí stránce. Kdyby všechny tyto filozoficko-politické pasáže prošly pořádným zhuštěním, příběh by plynul rychleji, kniha by při čtení fyzicky nebolela.
Příběh jako takový je super. Jen je to jak ta svíčková se šesti. Spousta nevýživné mouky - v omáčce, v knedlích - a výživné bílkoviny jen tak poskrovnu v plátku masa.
August 7, 2019
Tahle kniha byl opravdu úplný skvost. Na začátku mi dělalo problém se do knihy začíst, ale zhruba po sto stránkách už jsem se nemohla odtrhnout. Homofobie, sexismus, xenofobie, problémy s politikou a to vše na pozadí příběhů lidí z Česka a Číny v Čechách a Číně. Dějem se nesla filosofická i politická linie a o to to bylo ještě zajímavější. Moc mě to bavilo.
May 25, 2019
Tohle nebylo lehké čtení, měla jsem si koupit e-knihu :) Ještě to budu nějakou dobu zpracovávat.
April 7, 2020
Hard to read, long to read, interesting thoughts but stronger story missing.
September 10, 2024
Než opět zavítám do Číny, tak si chci přečíst knihu, která tam k dostání není.
739 stránek je ultra-kniha, kterou jsem v životě nepřečetl, takže i tohle je pro mě výzva. Celý román mi trochu připomíná picassova díla - musím v něm hledat který kousek a kam paří v mozajce nesourodého textu. Po 100 stránách už jsem si zvykl, že se nepřímo navazuje a text je víceméně shlukem postřehů a porovnání čínské a české kultury a historie. Auotorka pomocí postav yjadřuje vlastní pohledy na svět z různých úhlú, je hloubavá a sofistikovaná. Přesto, že text někdy působí jako změť slov jasné kontury příběhů jednotlivých postav se dají najít, ale vše je rušeno častými vsuvkami poezie a literární histore nebo přemrštěnými výčty, které mě vyloženě otravovali. Je to proud vědomí, deník, zápisky z cest a ještě mnohem víc, proto bych text románem nenazval, na to jsou příběhy „hrdinů” příliš roztříšťené, vzdálené od sebe stejně jako Česko a Čína. Postavy jsou volně spojené přes známé známých a ve většině případů vztahy příbuzenskými. Je to svědectví doby, pohledu do nitra dvou národů a jejich rozdílů i společných neduhů. Celkově vyznívá dílo dosti ponuře a pesimisticky i přesto že se občas zasměji (za 350 stránek jsem se zsamá 2x). Autorka nádherně pracuje s jazykem a to jak českým, tak čínským. Na prvních 50 stránkách jsem však opravdu tápal a snažil se najít nosnou myšlenku, hrdninky, které bych se mohl chytit - expozice byla úmorně dlouhá, ale úměrná počtu postav - měl jsem za začátku několikrát chuť knihu odložit jako nečitelnou, nesourodou, jako Eintopf, který není osolený a plavou v něm nevábné kousky. Zabředání do detailu, neustále odbíhání od hlavní linie příběhů postav k edukaci a rozšíření obzoru čtenářů je i pro mě za hranou únosnosti. Kdybych nebyl nadšeným studentem historie, lingvistiky a literatury, byla by pro mě 1/3 knihy těžko stravitelná stejně jako hodiny těchto předmětů ve školích lavicích. Ústřední motiv „našich hodin z olova” se v průběhu textu ztrácí a zase vynořuje. Na 100 stránek se na něj zapomíná a pak se opět vynoří. Dualita autorčina pohledu na život se zračí v dichotomii postav Olivie/Čínská dívka, Spisovatelka / Programátor - přesto, že se může zdát, že Spisovatelkou myslí autorka sebe, není tomu tak, ne zcela. Spisovatelka je spíše inkarnací Boženy Němcové, největší z českých žen. Vnitřní monology vede především ona, ona je hybatelkou děje a spojuje mnohé z postav, předkládá myšlenkové závěry a vykládá motivace ostatních postav. Je vtělením Němcové, tak jak si autorka představuje, že by v moderní Číně a moderním světě reagovala a přemýšlela tato velká literátka - tak si představuji spisovatelku já. Inkarnace vědomí BN do těla spisovatelky putující v nové éře. Nikoliv udivené, ale sebevědomé a pozorující, přemýšlivé.
Tady následuje 20 minutový monolog, kterým jsem shrnul knihu svému otci, ale nezaznamenal jej, takže možná někdy dopíšu - třeba v příští čtenářské iteraci.
V závěrečné části autorka na kost odhaluje hlavní hrdinku, její naivitu v chápání světa i lidí kolem ní, idealistku odsouzenou k záhubě.
Dávám 5, ale je to spíše 4.5 za začátek a konec.
739 stránek je ultra-kniha, kterou jsem v životě nepřečetl, takže i tohle je pro mě výzva. Celý román mi trochu připomíná picassova díla - musím v něm hledat který kousek a kam paří v mozajce nesourodého textu. Po 100 stránách už jsem si zvykl, že se nepřímo navazuje a text je víceméně shlukem postřehů a porovnání čínské a české kultury a historie. Auotorka pomocí postav yjadřuje vlastní pohledy na svět z různých úhlú, je hloubavá a sofistikovaná. Přesto, že text někdy působí jako změť slov jasné kontury příběhů jednotlivých postav se dají najít, ale vše je rušeno častými vsuvkami poezie a literární histore nebo přemrštěnými výčty, které mě vyloženě otravovali. Je to proud vědomí, deník, zápisky z cest a ještě mnohem víc, proto bych text románem nenazval, na to jsou příběhy „hrdinů” příliš roztříšťené, vzdálené od sebe stejně jako Česko a Čína. Postavy jsou volně spojené přes známé známých a ve většině případů vztahy příbuzenskými. Je to svědectví doby, pohledu do nitra dvou národů a jejich rozdílů i společných neduhů. Celkově vyznívá dílo dosti ponuře a pesimisticky i přesto že se občas zasměji (za 350 stránek jsem se zsamá 2x). Autorka nádherně pracuje s jazykem a to jak českým, tak čínským. Na prvních 50 stránkách jsem však opravdu tápal a snažil se najít nosnou myšlenku, hrdninky, které bych se mohl chytit - expozice byla úmorně dlouhá, ale úměrná počtu postav - měl jsem za začátku několikrát chuť knihu odložit jako nečitelnou, nesourodou, jako Eintopf, který není osolený a plavou v něm nevábné kousky. Zabředání do detailu, neustále odbíhání od hlavní linie příběhů postav k edukaci a rozšíření obzoru čtenářů je i pro mě za hranou únosnosti. Kdybych nebyl nadšeným studentem historie, lingvistiky a literatury, byla by pro mě 1/3 knihy těžko stravitelná stejně jako hodiny těchto předmětů ve školích lavicích. Ústřední motiv „našich hodin z olova” se v průběhu textu ztrácí a zase vynořuje. Na 100 stránek se na něj zapomíná a pak se opět vynoří. Dualita autorčina pohledu na život se zračí v dichotomii postav Olivie/Čínská dívka, Spisovatelka / Programátor - přesto, že se může zdát, že Spisovatelkou myslí autorka sebe, není tomu tak, ne zcela. Spisovatelka je spíše inkarnací Boženy Němcové, největší z českých žen. Vnitřní monology vede především ona, ona je hybatelkou děje a spojuje mnohé z postav, předkládá myšlenkové závěry a vykládá motivace ostatních postav. Je vtělením Němcové, tak jak si autorka představuje, že by v moderní Číně a moderním světě reagovala a přemýšlela tato velká literátka - tak si představuji spisovatelku já. Inkarnace vědomí BN do těla spisovatelky putující v nové éře. Nikoliv udivené, ale sebevědomé a pozorující, přemýšlivé.
Tady následuje 20 minutový monolog, kterým jsem shrnul knihu svému otci, ale nezaznamenal jej, takže možná někdy dopíšu - třeba v příští čtenářské iteraci.
V závěrečné části autorka na kost odhaluje hlavní hrdinku, její naivitu v chápání světa i lidí kolem ní, idealistku odsouzenou k záhubě.
Dávám 5, ale je to spíše 4.5 za začátek a konec.
August 8, 2020
Jako všechny objemné knihy byla tato kniha dlouhou dobu tíživým špatně stravitelným závažím mého svědomí a taky hlavně všech našich možných poliček a konferenčních stolků. Tíživost tkví už v jejím názvu „Hodiny z olova“. Každá vteřina jejího čtení jako by věšela na řetízek jeden olověný korálek, jež s cinknutím symbolicky přináší další a další existenciální otázku.
Jestliže tuto knížku některá z recenzí označuje za, slovy Kundery, morální exhibici, zůstala tato recenze na povrchu stránek, jejichž tiskařská čerň ještě nezaschla. Právě proto, že je kniha tak těžko stravitelná, vyžaduje čas. Všechno má svůj čas - to je paradoxně právě to, co většině figurek mikropříběhů v knize uniká.
Mám ráda tento způsob vnímavého psaní očima spisovatelky, jenž fragmenty světa spojují do subjektivně-objektivního celku. Spisovatelka skrze mikropříběhy o ostatních chce říct mnohé o sobě. Kritizuje-li s ironií a cynismem všechny a všechno, moc dobře ví, že mluví i o sobě. Cynismem umí citlivě naznačit, že i ona je součástí „neblahých znamení“ dnešních společností, které se v cosi přerozují. Není nad věcí – je jejím dílkem. Chápe totiž, že jedině tak může porozumět. A o to se snaží. Nemoralizuje. Na příbězích českých i jiných figurek v Číně snaží se čtenáře nechat porozumět tomu, čím dnešní svět je, čím není a čím se stává. Křižuje přitom staletí čínské historie, traumata historie Evropy, historii svou a kultury všech. Cestopis – nazvala to Denemarková. Cestopis našimi příběhy, jimiž primárně musíme porozumět, abychom pochopili, kam směřujeme, co se v nás vytrácí, co ztrácíme – nebo co snad můžeme získat?
Autorka zkoumá čínskou společnost a evropskou společnost v ní. Naslouchá falešným naivním nalezením nových identit Evropanů a ptá se, čemu se zaprodáváme. Co jsme? Jsme to, co jsme prožili? Analyzuje Havla. Radikální havlismus – píše o knize jedna recenze. Nikoliv. Proces katarze, jelikož i z havlismu stal se do jisté míry pouze povrchní pragmatismus, nebo spíš prospěchářství. Stejně jako se z liberálního kapitalismu stal pouhý pragmatismus ekonomický popírající vše, co liberální jest. Spisovatelka smrtí „Čínské dívky“ teprve pochopí, že i Havel se vyprazdňuje.
Jestli se něco autorka skrze příběh „Čínské dívky“ snaží objevit, pak je to to, co v Havlovi musíme znovu nalézt, abychom ho zcela neztratili. Příběh je o hodnotách na přelomu dějin, kdy nejméně ze všeho rozumíme sami sobě. Cesty Čínou, Konfunciem, Havlem, Kunderou, holocaustem, nacionalismem, feminismem, disidentstvím a hlavně cesty hledání v našich myslí si nežádají moralismus, nýbrž porozumění. K pochopení je však možná třeba zcela absurdní okamžik.
Kniha je zcela příznačně k Denemarkové symbolem doby a toho, že román a literatura v ní má stále své místo.
Jestliže tuto knížku některá z recenzí označuje za, slovy Kundery, morální exhibici, zůstala tato recenze na povrchu stránek, jejichž tiskařská čerň ještě nezaschla. Právě proto, že je kniha tak těžko stravitelná, vyžaduje čas. Všechno má svůj čas - to je paradoxně právě to, co většině figurek mikropříběhů v knize uniká.
Mám ráda tento způsob vnímavého psaní očima spisovatelky, jenž fragmenty světa spojují do subjektivně-objektivního celku. Spisovatelka skrze mikropříběhy o ostatních chce říct mnohé o sobě. Kritizuje-li s ironií a cynismem všechny a všechno, moc dobře ví, že mluví i o sobě. Cynismem umí citlivě naznačit, že i ona je součástí „neblahých znamení“ dnešních společností, které se v cosi přerozují. Není nad věcí – je jejím dílkem. Chápe totiž, že jedině tak může porozumět. A o to se snaží. Nemoralizuje. Na příbězích českých i jiných figurek v Číně snaží se čtenáře nechat porozumět tomu, čím dnešní svět je, čím není a čím se stává. Křižuje přitom staletí čínské historie, traumata historie Evropy, historii svou a kultury všech. Cestopis – nazvala to Denemarková. Cestopis našimi příběhy, jimiž primárně musíme porozumět, abychom pochopili, kam směřujeme, co se v nás vytrácí, co ztrácíme – nebo co snad můžeme získat?
Autorka zkoumá čínskou společnost a evropskou společnost v ní. Naslouchá falešným naivním nalezením nových identit Evropanů a ptá se, čemu se zaprodáváme. Co jsme? Jsme to, co jsme prožili? Analyzuje Havla. Radikální havlismus – píše o knize jedna recenze. Nikoliv. Proces katarze, jelikož i z havlismu stal se do jisté míry pouze povrchní pragmatismus, nebo spíš prospěchářství. Stejně jako se z liberálního kapitalismu stal pouhý pragmatismus ekonomický popírající vše, co liberální jest. Spisovatelka smrtí „Čínské dívky“ teprve pochopí, že i Havel se vyprazdňuje.
Jestli se něco autorka skrze příběh „Čínské dívky“ snaží objevit, pak je to to, co v Havlovi musíme znovu nalézt, abychom ho zcela neztratili. Příběh je o hodnotách na přelomu dějin, kdy nejméně ze všeho rozumíme sami sobě. Cesty Čínou, Konfunciem, Havlem, Kunderou, holocaustem, nacionalismem, feminismem, disidentstvím a hlavně cesty hledání v našich myslí si nežádají moralismus, nýbrž porozumění. K pochopení je však možná třeba zcela absurdní okamžik.
Kniha je zcela příznačně k Denemarkové symbolem doby a toho, že román a literatura v ní má stále své místo.
April 19, 2020
Radka je takové mile provinční jméno. Radka je kamarádka, Radka poradí při písemce, Radka se nedovede neusmívat. Což teda o autorce knihy jistojistě neplatí. Ostatně, od sedmiseststranového románu s olovem v názvu se dá jistá míra těžkosti očekávat. Není to těžkost porozumět ani těžkost vyjádřených myšlenek, je to těžkost příslovečné kolejnice, kterou si nese člověk s sebou, a možná by ani nemusel. Hodně jsem se na knížku těšil, Denemarková je v současnosti absolutní literární elita, a zřejme jsem si tak sám přivodil lehké rozčarování. Jazykově to není krystalicky vybroušená záležitost, to mě rozhodilo nejvíc. Z vět prosmrdá překladatelská zkušenost (slovosled, kalkové konstrukce), čínština je přepisována fušersky, dokonce s jistou metodikou, jak se dozvíme z poznámky na konci, ale věřte řečem o koncepčnosti, když autorka vloží do knihy tři věty přímé řeči v slovenčině a pravopisně "dodrbe" každou jednu z nich. Totéž struktura knihy, která si také zasloužila autorskou poznámku, jinou. Denemarková píše, že knihu vystavěla jako činskou pagodu. Podlaží za podlažím, z nichž každé je zvenčí úplně stejné, ale svou přítomností rozšiřuje i to, co mu předcházelo a co bude nasledovat. Skutečně, po prvních třiceti, čtyriceti stranách si říkáte, že takhle úsečně, zhuštěne, elipticky se přece píší povídky, že to je asi jen úvod, protože takhle se nedá pokračovat dalších sedm set stran. A... you guessed it. Neustálé rekonfigurace toho samého, byť nezpochybnitelně zručně napsané, jsou volky-nevolky úmorné, a chybí jim to, co je, aspoň podle mě, určující kvalita čínské pagody - elegance. Nicméně, i tahle pagoda stojí, nepadá, a za to si zaslouží čtyři, i když stylem, myšlenkově, vyslovenými názory či vzbuzenými emocemi se jen zřídka vzdálí prostřednosti.
October 3, 2022
Police states, the rise of fascism, self-righteous artists, abusive fathers, diplomats who choose who turn a blind eye, spies, Confucius, immortal cats. The list goes on.
In the 20s of the last century there were books like Döblin's "Berlin, Alexanderplatz" that, at the very least, foreshadowed what was to come in the next decade (or two). Looking at it now, with hindsight, it seemed to be aware of that something was brewing. Denemarková doesn't just think that something is brewing these days, it already started cooking. Some sections already were surpassed by reality, confirming the urgency of the pages. It's a tough read, at times even a downright depressing one, hence I had to put it away when the evening hours were approaching - or else it would have killed my sleep at night.
Is it too long? Kinda, yes. At times it threatens to become repetitive, and whenever a third was over the book was meandering for a while. But was the prose hypnotic and ate into my brain? Yes, that too.
In the 20s of the last century there were books like Döblin's "Berlin, Alexanderplatz" that, at the very least, foreshadowed what was to come in the next decade (or two). Looking at it now, with hindsight, it seemed to be aware of that something was brewing. Denemarková doesn't just think that something is brewing these days, it already started cooking. Some sections already were surpassed by reality, confirming the urgency of the pages. It's a tough read, at times even a downright depressing one, hence I had to put it away when the evening hours were approaching - or else it would have killed my sleep at night.
Is it too long? Kinda, yes. At times it threatens to become repetitive, and whenever a third was over the book was meandering for a while. But was the prose hypnotic and ate into my brain? Yes, that too.
June 15, 2025
Heavy read! Nebudu lhát, nebylo to nejjednodušší čtení. Člověk se musí soustředit. A i obsah je spíše têžšího charakteru. Vlastně dost těžkého.
Samozřejmě tuším, že v Číně to není dobrý. Lidská práva a svobodu nula. Ale číst si o tom a vlastně na konkrétních případech vidět, jak strašný to je, je dost jiné. Nechápu, jak může svět dovolit, co se tam děje? Že je tam všechno špatně. Kvůli obchodům děláme, že nevidíme, že tam lidský život nemá žádnou hodnotu. Že nejen že nikdo nesmí mít svůj názor a jakkoliv se protivit komunistické straně, ale i ti, co jsou vlastně přívrženci to nikdy nemají jisté…vždycky si na vás můžou něco vymyslet a jdete do vězení nebo prostě zmizíte…
Havel to měl v roce 1989 jednodušší, protože byl u nás nedostatek. Tam mají všechno… převrat je prostě nemožný. A svět se tváří, že je to oukej. My všichni se tváříme, že je to ok….chjooo…
Samozřejmě tuším, že v Číně to není dobrý. Lidská práva a svobodu nula. Ale číst si o tom a vlastně na konkrétních případech vidět, jak strašný to je, je dost jiné. Nechápu, jak může svět dovolit, co se tam děje? Že je tam všechno špatně. Kvůli obchodům děláme, že nevidíme, že tam lidský život nemá žádnou hodnotu. Že nejen že nikdo nesmí mít svůj názor a jakkoliv se protivit komunistické straně, ale i ti, co jsou vlastně přívrženci to nikdy nemají jisté…vždycky si na vás můžou něco vymyslet a jdete do vězení nebo prostě zmizíte…
Havel to měl v roce 1989 jednodušší, protože byl u nás nedostatek. Tam mají všechno… převrat je prostě nemožný. A svět se tváří, že je to oukej. My všichni se tváříme, že je to ok….chjooo…
March 18, 2024
Docela pěkná kniha. Silnou stránkou je popis životů hlavních postav, jak v ČR tak v Číně, jejich vývoj v čase a jejich vzájemné provázání. Lehce slabší, ale stále dobré byl popis následků "nerozvážného" chování některých postav, např. při snaze o nákup zakázaných knih, nebo při snaze si s někým popovídat. Co vše se v Číně asi může stát mě nepřekvapilo, ale pro mnohé čtenáře to může být inspirativní (což ostatně pro mě taky).
Slabou stránkou je množství výplně, většinou uvozené tím, co si myslí (neexistující) kocour Pomeranč. Krátké proložení občas bylo ok, ale mnoho stran úvah kocoura jsem asi 2x už přeskakoval, abych se dostal k ději lidí.
Kdyby se kniha proškrtala a nevypadala jako všechno, co chtěla autorka říct, byla by za 4* a doporučil bych čtení.
Slabou stránkou je množství výplně, většinou uvozené tím, co si myslí (neexistující) kocour Pomeranč. Krátké proložení občas bylo ok, ale mnoho stran úvah kocoura jsem asi 2x už přeskakoval, abych se dostal k ději lidí.
Kdyby se kniha proškrtala a nevypadala jako všechno, co chtěla autorka říct, byla by za 4* a doporučil bych čtení.
July 22, 2025
Ďalšia kniha od českej spisovateľky. Po príbehu ktorý sa odohrával časoch po druhej svetovej vojne ide tentokrát o príbeh a čínskej skúsenosti s totalitným režimom ktorý sa tvári priateľský ale nemilosrdne likviduje každého kto nezapadá či vybočuje z línie, čínsky ľudí podobne ako ten ruský je od kolísky až po hrob bombardovany lzivou propagandou ...krajina v ktorej vládne strach , poníženie , servilita a slepá oddanosť a poslušnosť.Doba sa láme, sily sa preskupujú žijeme veľmi rušné časy, ktorym ešte nevidíme koniec ale trend je taký, že nastáva civilizacna zrážka medzi slobodným svetom zhyckanym prosperitou a mierom a totalitnými diktaturami ktoré šliapu po kostiach svojich obetí a hľadajú si ďalšie.Sme na ich jedálnom lístku?Zda sa že sa dočkáme odpovede...
June 8, 2019
Trvalo mi, než jsem se do knihy pořádně začetla, stejně tak jsem trochu ztratila nit v závěru. Možná je to jen tím, že je to první kniha od autorky, kterou jsem četla, možná je to tím, že když si člověk trochu víc přivykne na vyprávěcí styl a zorientuje se v postavách, je to opravdu velmi zajímavá a mnohovrstevnatá kniha. Pro někoho bude zásadní linka vyprávění o životě v nedemokratické Číně, pro někoho zase vnitřní život, neurózy a krize středního věku postav, vrstvu o tom, jaké je to být misfit. Možná si ten závěr přečtu ještě jednou, na první dobrou se ale slibně rozjetá linka trochu rozpadla.
September 23, 2019
Úplně jiná kniha, než jsem čekala. Náročná, těžká na čtení i na zpracování myšlenek, daleko od románů, které jsem zvyklá číst. Lidské osudy propojené s politikou, dějinami lidstva i společenských systémů, se sociologií, psychologií... Autorka má můj neskonalý respekt za rozhled, který jí umožnil poskládat tuhle mozaiku. Zajímavý prvek opakování pasáží, pohledem laika precizně promyšlená stavba textu. Myslím, že nemálo myšlenek jsem vůbec nebyla schopná vstřebat, někdy ani vidět, rozumět jim. Nejspíš je to kniha, která má naději, že se k ní ještě vrátím.
June 23, 2020
Tak tato kniha me hodne dostala a bude se mi z tela odplavovat jeste dlouho. Vnimam ji jako obzalobu doby, kdy se zeneme za penezi, uspechem a moci ... i kdyz nam nic z toho stesti neprinese.
Predevsim za vidinou zisku a investic tlacime krtecka do zadnice draka a nevidime, ze se drak krmi lidskou svobodou a lidskymi zivoty. Necekal jsem v tomto romanu hodnoceni politicke situace jak minule tak aktualni... Za me teda hodne aktualni kniha s mnoha tematy.. Asi treti kniha, ktera ve mne nechala hlubokou stopu a tusim, ze se k ni jednou jeste vratim.
Predevsim za vidinou zisku a investic tlacime krtecka do zadnice draka a nevidime, ze se drak krmi lidskou svobodou a lidskymi zivoty. Necekal jsem v tomto romanu hodnoceni politicke situace jak minule tak aktualni... Za me teda hodne aktualni kniha s mnoha tematy.. Asi treti kniha, ktera ve mne nechala hlubokou stopu a tusim, ze se k ni jednou jeste vratim.
April 20, 2021
Poměrně zdařilé varování před lhostejnosti k druhému člověku. Zajímavá stavba románu. Někdy přehání a někde tomu naopak něco chybí, ale rozhodně přinutí zamyslet se. Přehnaná je teze o jedinečnosti čínského totalitního režimu. Stejný typ s hospodářským úspěchem použil Hitler než rozpoutal válku. A chybí povšimnutí, že situaci čínské dívky již dvě tisíciletí řeší právě křesťanství, na než autorka kromě jednoho, dvou, komentářů jeho pokleslé formy jakoby zapomněla.
May 3, 2020
Skvělá kniha, která podává svědectví o moderní čínské společnosti. Autorka se zaměřuje také na problém feminismu a rasismu, mimo jiné. Na některých místech vyjadřuje svůj názor nad danou problematikou až příliš nápadně, ne-li dogmaticky. Kniha je ovšem velmi dobře a originálně napsaná, přestože ke konci člověk již pociťuje jistou únavu.
Displaying 1 - 30 of 40 reviews