Les

by Marek Baroš

Postapokalyptický román vypráví tísnivou vizi budoucnosti. Zmrzlým lesem putuje tichá trojice - Prst, Malá a Dcera. Svět kolem nich je nepřátelský a nebezpečný. Poutníci se snaží vyhnout predátorům, lovcům a vlkům, a jejich cesta připomíná tanec v minovém poli. Prsta pronásledují vzpomínky na dětství, kdy lidé v ulicích začali mizet jako mýdlové bubliny, kdy se ztratili i jeho rodiče, jako by nikdy neexistovali. Brzy pochopil, že se světem se stalo něco zlého a začala v něm platit jiná pravidla než předtím. Morálka a svědomí se proměnily v prázdné pojmy, rozhodovala síla a krutost. Aby přežil, musel se chlapec přizpůsobit. Jako zázrakem se dočkal dospělosti. Dnes ví, že je smrtelně nebezpečné vydávat hluk a přilákat pozornost kanibalů. Proto se nyní se ženou a dítětem dorozumívá pouze znakovou řečí.
Co kdyby se život na Zemi nečekaně od základů proměnil a my museli v primitivních podmínkách tvrdě hájit své životy?

176 pages, Paperback

Published January 1, 2022

Reviews

[Richard Skolek · Rating 3 out of 5]

Je potřeba ocenit zasazení a styl vyprávění, někdy sice autor trochu tlačí na pilu, ale celkově je jazyk poetický a text pozvedává. Přesto jsem po dočtení dost zklamán. Příběh se celou dobu rozjíždí a startuje, "zážeh" ovšem nepřijde, všechno prostě jenom tak zhasne. Nikdy to není meditativní vyprávění se skutečnou filozofickou hloubkou, fungující alegorie, brutální boj o přežití ve stylu Živých mrtvých ani mystické sci-fi, ačkoliv kniha různě přeskakuje mezi všemi těmito žánry.
Není ani jasné, co přesně je s tímto světem v nepořádku – něco působí nadpřirozeně, něco jako náhlá změna fyzikálních zákonů, pak jsou tu ale také pasti, které naznačují nějakého fyzického, existujícího nepřítele. Zůstávají jen otázky a logické rozpory.

[Emi · Rating 2 out of 5]

Vcelku útlá zajímavá kniha slibující neobvyklý pohled na postapo společnost, to vše vyprávěné květnatým lyrickým jazykem. Dívá se na rozpad civilizace, lámající se pod ztrátou všeho, co ji tvořilo, a lidé, jestli je ještě lze tak nazývat, se snaží přežít v tomto novém světě.
Všechno to zní skvěle. Už na začátku bylo vidět, že se nebude snažit vysvětlit proč a jak. To vlastně vůbec nevadí. Nabídnout člověku svět, jeho mantinely, ale věnovat se tomu, co znamená v něm skutečně žít. Slíbit rozbor psychiky postav, které si stále pamatují minulý svět, ale nyní žijí jako němí pravěcí lidé.
Jenže nakonec z toho nic nenastalo. Nebylo tam vysvětleno, proč se lidi změnili až tak moc. Jak se stalo, že ztratili nejen všechnu technologii, ale taky morálku? Ke konci jsem už ztrácela zájem, protože ať už flashbacky nebo současnost, nic z toho nenabízelo vyřešení zápletek a proměnu hlavních postav.
Líbil se mi vágní koncept ztrácení lidí, co používají jakoukoliv technologii. A hlavně řeč. Člověk promluví? Puf. Je pryč. A koncept pastí, co se začaly objevovat, aby lidi lákaly technologii použít a zmizet. Jednoznačně to naznačuje záměr apokalypsy. Ale i ta není konzistentní, pravidla jsou podivná, nerovná.
A na konci, když Prst viděl Smutnou, která mu před očima zmizela, ještě když byl chlapec? Jak se to stalo? Otázky, samé otázky... A odpovědi žádné, jen frustrace.

Kolem a kolem, bylo to prostě k vzteku. Fakt dobrej koncept, kterej se mi líbil, ale měla jsem dost velký výhrady k psychice postav a absenci vysvětlení. Nevím, nechce se mi na tu knihu myslet, dlabe mě to.

"Odtlačil její obličej a udělal si v seně víc místa a lehl si na Dceřino tělo. Malá prosebně kňučela, vzala mu dlaň a strčila do svého rozkroku. Dcera na něj hleděla se strachem, snažila se bránit, odstrkovala ho. Udeřil ji pěstí do spánku. Přivřela oči bolestí, ale už se nebránila."

[jaroiva · Rating 2 out of 5]

Můj pocit z knihy je takový, že je to jako nějaká snaha o scifizaci Štorcha.
Došla jsem sice až na konec, ale žádný velký zážitek mi to nepřineslo. Napadlo mě, že by se mi líbilo, kdyby mi to nějaký přítel napsal jen tak soukromě, ale že pro prodej veřejnosti to není ta pravá kniha.