Moskva - hranice

by Jiří Weil

Dokumentární román Moskva-hranice narazil bezprostředně po svém vydání (1937) na dvojí neporozumění. Jeho styl záměrně překračoval hranice vytyčené pro tzv. vážnou literaturu tím, že přejímal prvky tzv. marginální literatury v míře tehdy neobvyklé. Toto nepochopení se dělo navíc v souladu s odsudky, které pramenily v politických zájmech komunistické strany. Nejznámějším se stal pro Weila zničující odsudek s názvem Pavlačový román a napsal jej na přímý pokyn Klementa Gottwalda Weilův blízký přítel Julius Fučík. Moskvu-hranici lze zjednodušeně označit za jednu z prvních kritik stalinismu. Plánované druhé vydání bylo roku 1969 zakázáno a kniha vyšla znovu až v roce 1991.

Genres: Russia, Czech Literature, Fiction

488 pages, Hardcover

First published January 1, 1937

About the author

Jiří Weil IPA: [jɪr̝iː vaɪl] was a Czech writer. He was Jewish. His noted works include the two novels Life with a Star, and Mendelssohn Is on the Roof, as well as many short stories, and other novels.

Reviews

[Wilfried · Rating 1 out of 5]

zonder enige diepgang in de personages, een afgrond uit een omgeving

[Mireille · Rating 5 out of 5]

Sovjet-Unie van binnenuit beschreven door schrijver zelf. Door de aparte schrijfstijl van Weil worden er verschillende levens met elkaar verweven tot één vloeiend verhaal.

[Erwin Carlier · Rating 3 out of 5]

Interessante kijk op een weinig gekende episode id geschiedenis: moskou in de jaren 30, de uitbouw van het communisme.

[Maarten Mathijssen · Rating 4 out of 5]

If you expect to read about the horrors of the Stalin era, this is not the book. Although that's how the book is presented. The author worked in the Sovjet Union in the 30ties and although he had to leave he apparently felt sympatic for the USSR in some way. Especially in the beginning it almost reads as a piece of propaganda, later it depicts the suffocating atmosphere and only in the end we find some of the random oppression. But even now it's not life threatening . The book ends with some notes which were written recently. Here the true horror of Stalins atrocities are told, the millions victims.
Although I think it's a good book, it left me with an ambivalent feeling.

[Sabine · Rating 3 out of 5]

Eigenlijk was het een vrij saai gebracht verhaal, vergeleken met Mendelssohn op het dak.
Het vertelt hoe het was om in de begintijd van de communistische staat te functioneren in dat totalitair regime. Vreselijk om te lezen, terwijl de figuren er zich goed bij voelen, tot zij of anderen in hun kameradenkring in diskrediet komen, dan leeft het zelfbehoud op en willen ze blijkbaar niet inzien dat het communisme ook niet het heil is dat ze graag willen geloven. Inhoudelijk heeft het wel indruk gemaakt omwille van de boodschap in het verhaal. De grote desillusie, de grote leugen.
Omwille van de stijl toch maar een 3/5

[Ronald van Duivenboden · Rating 1 out of 5]

Een gortdroog ellenlang saai verhaal dat een beeld schetst van het Moskou na de revolutie van 1917. Het boek dat ca. 1937 is geschreven mist gevoel en emotie, het leest als een rapport. Je moet wel heel veel belangstelling hebben voor de Russische geschiedenis om deze roman te kunnen waarderen.

[Otto Olivas · Rating 5 out of 5]

extraordinary book, Weil makes the characters so real...

[Lubomír Tichý · Rating 5 out of 5]

Nečtu Moskvu-hranici ani tolik jako deziluzi ze stalinistického Sovětského svazu (a už vůbec ne z levicového směřování), ale spíš jako vypořádávání se jednotlivce s prostorem, který se vzpírá a dere proti. Ostatně více než hrůzostrašný teror líčí kniha každodenní úzkostné plahočení – jasně, s nemilosrdnou loutkařinou čistek se zde taky setkáme, ale trýzeň zde způsobuje spíš všední pěchování se do tramvaje a kultem práce zohyzděný volný čas.
První oddíl, zaměřující se zejména na osud dcery továrníka Ri, zpracovává zejména odlišnost dvou světů, dichotomii "Asie-Evropa", které při kulturním nárazu protagonistka musí čelit. Její vnímání se však, čtenáři obeznámenému se situací Ruska 30. let, jeví vlastně poměrně nemístně – na Rusku jí přijdou v nepořádku spíš podružné věci, jako je pudr či způsob oblékání. Nový svět, který na ni dotírá svou jinakostí a zachmuřeností, se snaží ohradit a vytvořit v bytě jakousi enklávu evropskosti s černou kávou a gramofonem. Posléze se však snaha vymezit si svůj svět bortí, protože vnější prostředí, včetně jejího muže, působí neúprosně, z naprostého nerozumění se stává alespoň vlažné přijmutí. Až továrenská práce však Ri zapustí to místní niky – validace, zapadnutí a vytvoření identity (která se však záhy rozpouští v mase) je umožněno až s přijetím budovatelského nadšení, až s dychtivou touhou po splnění "plánu". A Ri, po dřívější deziluzi vůči myšlenkám a snům způsobené pobytem v Palestině, si poprvé nachází svůj svět – jenže jaký je tento svět? Zde je Weil ještě velmi jemný, zobrazení trhlin v systému se děje spíš zezdola, podrývavě a nenápadně. Neustálé předhánění a dravost, olbřímí nerovnosti (periferie X centrum Moskvy), vyprázdněnost mechanických floskulí – takovéto skóre by nemohlo těšit stranu, která hlásá spravedlnost a rovnostářství. Odhalení opravdové tváře země se zde nevede skrz pohrdavé odsudky ze shora, ale skrze prožitou, každodenní skutečnost, v níž se kdejaký detail může jevit patologicky.
Druhý oddíl představuje postavu Jana Fischera, československého překladatele a člena strany, který je sice systému podroben, ale zároveň nedovedl příliš zapustit kořeny, potlouká se stranou, budí podezření kvůli chladu a nedostatku nadšení. Pochybnou jasnost světa a přesně vytyčený systém nabourává "jiný" svět, který Fischer znovuobjevuje po seznámení s Ri. Obecně návštěvy u Ri a jejího manžela získávají vzácný punc veselí a opravdovosti, na kterou okolní svět již spíše rezignoval. Jenže právě návštěvnické jádro se začne pomalu drolit a drolit. Nikdo neodchází, všichni mizí. Straník Fischer není nikterak průbojný a statečný, takže vůči většině nekalostem zůstává spíše netečný a pochyby téměř neventiluje, zároveň ve vypjatých chvílích dokáže najít drobet morálního kreditu, zvlášť když se jedná o rumunského kolegu Herzoga, odevzdaného revolucionáře, který se však razantně liší od zabedněných a zmechanizovaných mocenských struktur.
Tomu je věnována poslední část, byť jeho "mise" je líčena spíše náznakově. Litina nemůže
být ocel, ale litinový Fischer se vymaňuje z obyčejné šedi překládání a vydává se na heroickou misi, která je oproti pečlivým moskevském scénám zobrazena spíš ve svižném duchu. Zpátky v Moskvě se však už proplétá mašinérie masivních čistek, vůči nimž nelze nic, jen stát s vědomím neviny po dnech izolovaného vnitřního svírání. Posledních pár stránek pak líčí události, při nichž se všechny tři individuality rozpouští, každá po svém – aklimatizovaná Ri v davech ulic, nebohý Herzog v zemi a vyvržený "bývalý člověk" Fischer ("mimo plán, mimo skutečnost") v moskevské mlze.
Určitě se u Weilovy prózy nabízí označení jako "reportážní" či "dokumentární" román, čemuž by napomáhalo i množství sovětských reálií (černoch Robinson, vražda Kirova, ale i název kdejaké továrny či lokální dobroty skvěle popsán ve vysvětlivkách, které jsou výborně spojeny i v souvislosti s již souborně vydanou publicistkou). Ale navzdory zdánlivě objektivnímu a faktickému stylu do knihy vpadá mnoho hledisek – fokalizace se mění i v rámci odstavce, nenápadně se přechází do polopřímé řeči, vnitřní monology a pohnutky víří ve vší parádě a celé to v poslední kapitole eskaluje až do chvilkového vyprávění v druhé osobě. A napětí mezi střízlivým, reportážním jazykem a neurvalým vnitřním pnutím postav možná dělá z Moskvy-hranice tak skvělou věc.

Bylo moskevské jaro, zamračené a pochmurné, pleskavý zvuk tisíců párů galoší sjížděl po asfaltovaných chodnících, z plášťů prosáklých vlhkem a naftalínem se kouřilo, a přece vycházelo jaro, byť opožděně a pomalým krokem a hlavně jen ve výkazech a bulletinech o stavu jarní osevní kampaně.

(s. 234)

[Chris van Vugt]

Een beetje een vreemd boek, soms is het erg eenvoudig verteld allemaal. Tegelijkertijd gaat het over de fabrieksarbeiders in de USSR onder Stalin, want een bijzonder verhaal is. Toch blij dat ik het gelezen heb.

[Martina · Rating 5 out of 5]

The Soviet Union, 1930s. Stalin.
This is sort of an autobiography, the author/journalist Jan Fischer is in love with Hella / Ri. The political processes at the end send Jan into the labour camp despite his heroic journey to Germany in order to help Rudolf Herzog.
I would like to read the book which follows: Dřevěná lžíce - DONE, READ in June 2024 but the book is not listed on Goodreads.

[Vojtěch Ambrož · Rating 4 out of 5]

Románově podaný fascinující i tragikomický pohled na fungování stalinského Sovětského svazu a mentality mezinárodního komunistického hnutí ještě před druhou světovou válkou.